Věc C-42/07

Liga Portuguesa de Futebol Profissional

a

Bwin International Ltd, dříve Baw International Ltd

v.

Departamento de Jogos da Santa Casa da Misericórdia de Lisboa

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal de Pequena Instância Criminal do Porto)

„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Článek 49 ES — Omezení volného pohybu služeb — Provozování hazardních her po internetu“

Stanovisko generálního advokáta Y. Bota přednesené dne 14. října 2008   I ‐ 7636

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. září 2009   I ‐ 7698

Shrnutí rozsudku

1. Volný pohyb služeb – Ustanovení Smlouvy – Rozsah působnosti

   (Články 49 ES a 56 ES)

2. Volný pohyb služeb – Omezení

   (Článek 49 ES)

1.  Případné omezující účinky právní úpravy členského státu, která zakazuje hospodářským subjektům usazeným v jiných členských státech, kde legálně poskytují obdobné služby, nabízet hazardní hry prostřednictvím internetu na území uvedeného členského státu, na volný pohyb kapitálu a volný pohyb plateb by byly pouhým nevyhnutelným důsledkem případných omezení volného pohybu služeb. Přitom, má-li vnitrostátní opatření současně vztah k několika základním svobodám, Soudní dvůr toto opatření v zásadě přezkoumává pouze z hlediska jediné z těchto svobod, ukáže-li se za okolností projednávaného případu, že ostatní svobody jsou zcela druhotné ve vztahu k první a mohou do ní být zahrnuty.

   (viz bod 47)

2.  Článek 49 ES nebrání právní úpravě členského státu, která soukromým hospodářským subjektům usazeným v jiných členských státech, v nichž legálně poskytují obdobné služby, zakazuje nabízet hazardní hry prostřednictvím internetu na území uvedeného členského státu.

   Taková právní úprava sice vede k omezení volného pohybu služeb zaručeného článkem 49 ES, jelikož mimo jiné omezuje svobodu rezidentů z dotyčného členského státu využívat prostřednictvím internetu služeb nabízených v jiných členských státech.

   Dotčené omezení lze s ohledem na zvláštnosti související s nabízením hazardních her prostřednictvím internetu nicméně považovat za odůvodněné cílem boje proti podvodům a trestné činnosti. Udělení výlučných práv k provozování hazardních her prostřednictvím internetu jedinému hospodářskému subjektu, který podléhá důsledné kontrole ze strany veřejných orgánů, může totiž umožňovat usměrnit provozování těchto her do kontrolovaného okruhu a lze jej považovat za způsobilé k ochraně spotřebitelů před podvody, jichž se hospodářské subjekty dopustí.

   Pokud jde o přezkum toho, zda je dotčený režim nezbytný, odvětví hazardních her nabízených prostřednictvím internetu není předmětem harmonizace na úrovni Společenství. Členský stát je tedy oprávněn mít za to, že pouhou skutečnost, že soukromý hospodářský subjekt nabízí legálně služby spadající do tohoto odvětví prostřednictvím internetu v jiném členském státu, v němž je usazen a v němž již v zásadě podléhá podmínkám stanoveným právními předpisy a dohledu ze strany příslušných orgánů tohoto členského státu, nelze považovat za dostatečnou záruku ochrany vnitrostátních spotřebitelů před riziky podvodu a trestné činnosti s ohledem na obtíže, na které mohou v takovém kontextu narazit orgány členského státu usazení, chtějí-li posuzovat profesionální kvality a bezúhonnost hospodářských subjektů. Jelikož mezi spotřebitelem a hospodářským subjektem neexistuje přímý kontakt, hazardní hry přístupné prostřednictvím internetu s sebou mimoto nesou oproti tradičním trhům těchto her odlišná a zvýšená rizika, pokud jde o případné podvody, jichž se hospodářské subjekty dopustí vůči spotřebitelům. Nelze dále vyloučit možnost, že se hospodářský subjekt, který sponzoruje sportovní soutěže, na něž přijímá sázky, jakož i některá družstva, která se těchto soutěží účastní, bude nacházet v postavení, které mu umožní přímo nebo nepřímo ovlivňovat výsledek těchto soutěží, a tak zvyšovat své zisky.

   (viz body 53–54, 67–73 a výrok)