Věc C-268/06

Impact

v.

Minister for Agriculture and Food a další

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Labour Court (Irsko)]

„Směrnice 1999/70/ES — Ustanovení 4 a 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou — Zaměstnání na dobu určitou ve veřejné službě — Pracovní podmínky — Odměny a důchodové zabezpečení — Obnovení smluv na dobu určitou na dobu trvající až osm let — Procesní autonomie — Přímý účinek“

Stanovisko generální advokátky J. Kokott přednesené dne 9. ledna 2008   I - 2487

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. dubna 2008   I - 2533

Shrnutí rozsudku

1. Právo Společenství – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu

   (Směrnice Rady 1999/70)

2. Sociální politika – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70

   (Článek 139 odst. 1 a 2 ES; směrnice Rady 1999/70, příloha, ustanovení 4 bod 1 a ustanovení 5 bod 1)

3. Sociální politika – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70

   (Články 10 ES a 249 třetí pododstavec ES; směrnice Rady 1999/70)

4. Akty orgánů – Směrnice – Provedení členskými státy

   (Článek 249 třetí pododstavec ES; směrnice Rady 1999/70)

5. Sociální politika – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70

   (Směrnice Rady 1999/70, příloha, ustanovení 4)

1.  Právo Společenství, zejména zásada efektivity, vyžaduje, aby specializovaný soud v rámci příslušnosti, která mu byla, byť nepovinně, svěřena právními předpisy zajišťujícími provedení směrnice 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS k rozhodování o žalobě založené na porušení těchto právních předpisů, se prohlásil za příslušný rovněž k rozhodnutí o nárocích žalobce opírajících se přímo o samotnou směrnici pro období mezi dnem uplynutí lhůty k jejímu provedení a dnem vstupu uvedených právních předpisů v platnost, pokud se ukáže, že povinnost tohoto žalobce obrátit se souběžně na obecný soud s jinou žalobou založenou přímo na směrnici by měla nepříznivé procesní následky, které by mohly nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných mu právním řádem Společenství. Vnitrostátnímu soudu přísluší, aby v tomto ohledu provedl nezbytná šetření.

   (viz bod 55, výrok 1)

2.  Ve všech případech, kdy se ustanovení směrnice z hlediska svého obsahu jeví jako bezpodmínečná a dostatečně přesná, jsou jednotlivci oprávněni dovolávat se jich vůči státu, zejména jakožto zaměstnavateli. Tuto zásadu lze uplatnit v případě ustanovení dohod, jako je rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou, která je přílohou směrnice 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, které jsou výsledkem dialogu vedeného na základě čl. 139 odst. 1 ES mezi sociálními partnery na úrovni Společenství a které byly podle odstavce 2 téhož článku provedeny směrnicí Rady, jejíž jsou nedílnou součástí.

   V tomto ohledu je ustanovení 4 bod 1 uvedené rámcové dohody, které obecně a jednoznačně zakazuje jakékoli rozdílné zacházení, které není objektivně odůvodněno, se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou, pokud jde o pracovní podmínky, bezpodmínečné a dostatečně přesné pro to, aby se ho jednotlivec mohl dovolávat u vnitrostátního soudu. To naopak není případ ustanovení 5 bodu 1 téže rámcové dohody, které určuje členským státům obecný cíl spočívající v zabránění zneužití vyplývajícímu z použití po sobě jdoucích pracovních smluv uzavřených na dobu určitou, přičemž jim však ponechává volbu prostředků k jeho dosažení.

   (viz body 57–58, 60, 68, 70, 73, 79–80, výrok 2)

3.  Článek 10 ES a čl. 249 třetí pododstavec ES, jakož i směrnice 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládány v tom smyslu, že orgán členského státu jednající v postavení veřejného zaměstnavatele není oprávněn přijmout opatření, která jsou v rozporu s cílem sledovaným uvedenou směrnicí a rámcovou dohodou o pracovních poměrech na dobu určitou, co se týče zabránění zneužívání pracovních smluv uzavřených na dobu určitou, a která spočívají v obnovování takových smluv na neobvykle dlouhou dobu v průběhu období mezi dnem uplynutí lhůty k provedení této směrnice a dnem vstupu zákona zajišťujícího toto provedení v platnost.

   (viz bod 92, výrok 3)

4.  Vnitrostátní soudy jsou při použití vnitrostátního práva, a zejména ustanovení právní úpravy specificky přijaté za účelem provedení požadavků směrnice povinny vykládat toto právo v co možná největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice, aby tak dosáhly výsledku jí zamýšleného, a dosáhly tak souladu s třetím pododstavcem článku 249 ES. Povinnost vnitrostátního soudu přihlížet k obsahu směrnice, pokud vykládá a používá relevantní pravidla vnitrostátního práva, je nicméně omezena obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty a zásadou zákazu zpětné účinnosti, a nemůže sloužit jako základ pro výklad vnitrostátního práva contra legem.

   Za těchto podmínek, pokud použitelné vnitrostátní právo obsahuje pravidlo vylučující zpětné použití zákona, není-li jasně a jednoznačně uveden opak, je vnitrostátní soud, kterému byla předložena žaloba založená na porušení ustanovení vnitrostátního zákona provádějícího směrnici 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, povinen podle práva Společenství uvedenému ustanovení přiznat zpětný účinek ke dni uplynutí lhůty k provedení této směrnice pouze v tom případě, že vnitrostátní právo obsahuje údaj, který může tomuto ustanovení takový zpětný účinek přiznat.

   (viz body 98, 100, 104, výrok 4)

5.  Ustanovení 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, obsažené v příloze směrnice 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, které vyjadřuje zásadu sociálního práva Společenství, která nemůže být vykládána restriktivně, musí být vykládáno v tom smyslu, že pracovní podmínky ve smyslu tohoto ustanovení zahrnují podmínky týkající se odměn, jakož i důchodového zabezpečení, které závisejí na zaměstnaneckém vztahu, s výjimkou podmínek týkajících se důchodového zabezpečení, které vyplývá ze zákonného systému sociálního zabezpečení.

   (viz body 114, 134, výrok 5)