Keywords
Summary

Keywords

1. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Rozsudek, kterým se zrušuje nebo snižuje pokuta uložená podniku za porušení pravidel hospodářské soutěže – Povinnost přijmout opatření k výkonu – Dosah – Vrácení neprávem zaplacené částky a úhrada úroků z prodlení

(Článek 233 ES)

2. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Rozsudek, kterým se zrušuje nebo snižuje pokuta uložená podniku za porušení pravidel hospodářské soutěže – Porušení povinnosti přijmout opatření k výkonu – Dostupné právní prostředky

(Články 232 ES, 233 ES, 235 ES a čl. 288 čl. 2 ES)

3. Žaloba na náhradu škody – Lhůta k podání žaloby – Pětiletá promlčecí lhůta – Žádost o náhradu škody adresovaná orgánům, po které nenásleduje žaloba na neplatnost nebo pro nečinnost – Neexistence dopadu

(Články 230 ES a 232 ES; statut Soudního dvora, článek 46)

Summary

1. Povinnosti, které pro Komisi vyplývají z článku 233 ES za účelem zajištění plnění rozsudku, kterým se zrušuje výše pokuty uložené podniku za porušení soutěžních pravidel nebo snižuje výše pokuty, zahrnují zaprvé povinnost Komise vrátit celou částku pokuty uhrazené dotčeným podnikem nebo její část, jelikož tato platba musí být v důsledku zrušujícího rozhodnutí kvalifikována jako bezdůvodné obohacení. Tato povinnost se týká nejen hlavní částky neprávem uhrazené pokuty, ale též úroků z prodlení vzešlých z této částky.

Z toho vyplývá, že tím, že neposkytla žádné úroky z prodlení z hlavní částky pokuty vrácené na základě takového rozsudku, Komise nepřijala opatření vyplývající z tohoto rozsudku, a tím porušila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 233 ES.

(viz body 30–31)

2. Pokud jde o právní prostředky, které má dotyčná osoba v případě tvrzeného porušení dotčených povinností, které pro Komisi vyplývají z článku 233 ES při plnění rozsudku, kterým se zrušuje výše pokuty uložená podniku za porušení soutěžních pravidel nebo snižuje výše pokuty, je možno volit mezi žalobou pro nečinnost stanovenou v článku 232 ES, nebo žalobou na náhradu škody stanovenou v článku 235 ES a čl. 288 druhém pododstavci ES.

(viz bod 33)

3. Článek 46 statutu Soudního dvora týkající se promlčecí lhůty stanovené pro žaloby v oblasti mimosmluvní odpovědnosti orgánů nemůže být vykládán v tom smyslu, že dochází k prekluzi nároku osoby, která zašle předběžnou výzvu příslušnému orgánu ve lhůtě pěti let, kterou toto ustanovení stanoví, pokud nepodá žalobu na náhradu škody buď ve lhůtě dvou měsíců stanovené v článku 230 ES v případě, bylo-li jí rozhodnutí o zamítnutí takové žádosti oznámeno, nebo ve lhůtě dvou měsíců stanovené v článku 232 druhém pododstavci ES v případě, že dotyčný orgán nezaujal stanovisko ve lhůtě dvou měsíců od této výzvy.

Ze samotného textu druhé a třetí věty článku 46 statutu Soudního dvora totiž vyplývá, že toto ustanovení nesměřuje ke zkrácení promlčecí lhůty pěti let, nýbrž směřuje k ochraně zúčastněných osob tím, že brání tomu, aby některá období byla zahrnuta do výpočtu uvedené lhůty. Třetí věta článku 46 Statutu Soudního dvora má za cíl pouze odložit uplynutí lhůty pěti let, pokud žaloba nebo předběžná výzva podané v této lhůtě zahájí plynutí lhůt uvedených v článku 230 nebo 232 ES. V žádném případě nemůže být účinkem jeho použití zkrácení pětileté lhůty stanovené první větou článku 46.

(viz body 38–39)