Keywords
Summary

Keywords

1. Řízení – Náklady řízení – Určení výše – Nahraditelné náklady – Pojem

[Jednací řád Soudu, čl. 91 písm. b)]

2. Řízení – Náklady řízení – Určení výše – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu

[Jednací řád Soudu, čl. 91 písm. b)]

3. Řízení – Náklady řízení – Určení výše – Nahraditelné náklady – Pojem – Účast několika advokátů

[Jednací řád Soudu, čl. 91 písm. b)]

4. Řízení – Náklady řízení – Určení výše – Nahraditelné náklady – Pojem – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení – Účast několika advokátů – Kumulace odměn barristera a solicitora – Přípustnost – Meze

[Jednací řád Soudu, čl. 91 písm. b)]

5. Řízení – Náklady řízení – Určení výše – Nahraditelné náklady – Pojem – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení – Odměny ekonoma – Přípustnost ve sporech zpochybňujících hlavně ekonomická posouzení

[Jednací řád Soudu, čl. 91 písm. b)]

6. Řízení – Náklady řízení – Určení výše – Nahraditelné náklady – Pojem – Daň z přidané hodnoty – Vyloučení v případě osoby povinné k dani

[Jednací řád Soudu, čl. 91 písm. b)]

Summary

1. Z článku 91 písm. b) jednacího řádu Soudu vyplývá, že náklady řízení, které jsou nahrazovány, jsou omezeny jednak na ty, které byly vynaloženy pro účely řízení před Soudem, a jednak na ty, které byly pro tyto účely nezbytné.

Podle těchto zásad nemůže částka nahraditelných nákladů řízení přesáhnout částku nutných výdajů, které byly vynaloženy navrhovatelem v řízení před Soudem. Navrhovatel se tedy nemůže dovolávat obsahu rozsudku Soudu, stanovisek Komise nebo vnitrostátního řízení v návaznosti na tento rozsudek, nebo obecněji nezbytnosti účinného soudního přezkumu, aby dosáhl více, než na co má podle čl. 91 písm. b) jednacího řádu nárok.

Kromě toho, pravidla použitelná pro určení částky nahraditelných nákladů řízení jsou definována v jednacím řádu a nemohou být analogicky dovozována z vnitrostátního procesního práva dovolávaného navrhovatelem.

(viz body 13–15)

2. Soud Společenství není oprávněn určit výši odměn, které mají být zaplaceny účastníky řízení jejich vlastním advokátům, ale je oprávněn určit, do jaké výše mají být tyto odměny nahrazeny účastníkem řízení, kterému bylo uloženo nahradit náklady řízení. Při rozhodnutí o návrhu na určení výše nákladů řízení není Soud povinen vzít v úvahu vnitrostátní sazebník stanovící odměny advokátů ani případnou dohodu v tomto ohledu uzavřenou mezi dotyčným účastníkem řízení a jeho zmocněnci nebo poradci.

V případě neexistence předpisů Společenství, které by měly povahu sazebníku, je Soud povinen okolnosti věci posoudit volně s přihlédnutím k účelu a povaze řízení, jeho významu z hlediska práva Společenství, jakož i obtížím ve věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení vyžádalo od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a ekonomickým zájmům, které spor pro účastníky řízení představoval.

(viz body 17–18)

3. Co se týče rozsahu práce, kterou mohlo řízení od poradců navrhovatele vyžadovat, přísluší Soudu, aby zohlednil hlavně celkový počet odpracovaných hodin, které se mohou pro řízení před Soudem jevit jako objektivně nutné nezávisle na počtu advokátů, mezi které mohla být poskytnutá plnění rozdělena. V tomto ohledu závisí možnost soudu Společenství posoudit hodnotu vykonané práce na přesnosti poskytnutých informací.

(viz bod 30)

4. Přísluší Soudu, aby určil, zda a v jakém rozsahu představují odměny, jejichž náhradu požaduje účastník řízení, výdaje, které byly nutné pro účely řízení před Soudem ve smyslu čl. 91 písm. b) jednacího řádu.

Pokud jde o spory před soudy Společenství, neexistují právní ani etické překážky pro to, aby se účastník řízení mohl nechat zastupovat jak v písemné části řízení, tak v ústní části řízení výlučně buď solicitorem, nebo barristerem z Anglie nebo Walesu. Z toho však nevyplývá, že pokud se klient rozhodne nechat se zastupovat současně solicitorem i barristerem, nesmějí být odměny náležející jednomu či druhému považovány za výdaje nutné pro účely řízení ve smyslu čl. 91 písm. b) jednacího řádu.

Při určení výše nákladů řízení za těchto okolností Soudu přísluší, aby přezkoumal rozsah, v jakém byla plnění poskytnutá všemi dotyčnými poradci nutná pro průběh soudního řízení, a přesvědčil se, že zapojení obou kategorií poradců nevedlo ke zbytečnému zdvojení výdajů. Pokud se navrhovatelka pokouší svou žalobou dosáhnout zrušení rozhodnutí Komise přijatého na konci správního řízení, během kterého byla zastupována stejnou skupinou právních poradců, sestávají nutné výdaje vynaložené před Soudem zejména z výdajů připadajících na přípravu a vyhotovení písemných podání a odpovědí na organizační procesní opatření nebo provádění dokazování nařízená Soudem a na účast na jednání. Z toho vyplývá, že jestliže se například klient na radu svého solicitora rozhodne, že využije služeb barristera, aby mu poradil ohledně podání případné žaloby na neplatnost, a tento barrister je pověřen vyhotovit písemnosti a zastupovat klienta při ústní části řízení, omezují se nutné náklady solicitora na výdaje připadající na pověření barristera, na provedení aktů doporučených barristerem, na úpravu a předložení písemných podání a na účast na jednání.

(viz body 41–45)

5. S ohledem na hlavně ekonomickou povahu posouzení provedeného Komisí v rámci kontroly spojování podniků se může někdy účast ekonomických poradců nebo expertů specializovaných na tuto oblast doplňující práci právních poradců jevit jako nezbytná, a vyvolat tak náklady řízení, které jsou podle čl. 91 písm. b) jednacího řádu Soudu nahrazovány.

(viz bod 55)

6. Pokud je navrhovatelka plátcem daně z přidané hodnoty, má nárok na vrácení daně z přidané hodnoty zaplacené za nabyté zboží a služby u finančních úřadů, a daň z přidané hodnoty pro ni nepředstavuje výdaj. V tomto případě nemůže požadovat náhradu daně z přidané hodnoty zaplacenou z nahraditelných nákladů řízení podle čl. 91 písm. b) jednacího řádu Soudu.

(viz bod 79)