Věc C‑317/15

X

proti

Staatssecretaris van Financiën

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden)

„Řízení o předběžné otázce – Volný pohyb kapitálu – Článek 64 SFEU – Pohyb kapitálu do nebo ze třetích zemí, zahrnující poskytování finančních služeb – Finanční aktiva uložená na švýcarském bankovním účtu – Dodatečný platební výměr – Lhůta pro doměření daně – Prodloužení lhůty pro doměření daně v případě aktiv uložených mimo členský stát bydliště“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 15. února 2017

1. Volný pohyb kapitálu a plateb–Omezení pohybu kapitálu do nebo ze třetích zemí–Omezení pohybu kapitálu zahrnujícímu přímé investice, usazování, poskytování finančních služeb či přijetí cenných papírů na kapitálové trhy–Pojem „omezení existující ke dni 31. prosince 1993“–Prodloužení lhůty pro doměření daně v případě aktiv uložených mimo členský stát místa pobytu–Možnost použít je na situace nesouvisející s přímými investicemi, usazováním, poskytováním finančních služeb či přijímáním cenných papírů na kapitálové trhy

   (Článek 63 odst. 1 SFEU a čl. 64 odst. 1 SFEU)

2. Volný pohyb kapitálu a plateb–Omezení pohybu kapitálu do nebo ze třetích zemí–Pohyb kapitálu zahrnující poskytování finančních služeb–Pojem–Založení účtu cenných papírů rezidentem členského státu u bankovní instituce mimo území Unie–Zahrnutí

   (Článek 64 odst. 1 SFEU)

3. Volný pohyb kapitálu a plateb–Omezení pohybu kapitálu do nebo ze třetích zemí–Omezení pohybu kapitálu zahrnujícího poskytování finančních služeb–Rozsah působnosti–Prodloužení lhůty pro doměření daně v případě aktiv uložených mimo členský stát místa pobytu–Opatření nesouvisejí ani s poskytovatelem služeb, ani s podmínkami a způsobem jejich poskytování–Zahrnutí

   (Článek 64 odst. 1 SFEU)

1.  Článek 64 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na vnitrostátní právní úpravu, která stanoví takové omezení pohybu kapitálu uvedeného v tomto ustanovení, jako je prodloužená lhůta pro doměření daně dotčená v původním řízení, i když se toto omezení použije i na situace nesouvisející s přímými investicemi, usazováním, poskytováním finančních služeb či přijímáním cenných papírů na kapitálové trhy.

   V této souvislosti je třeba zaprvé uvést, že ze znění čl. 64 odst. 1 SFEU plyne, že toto ustanovení stanoví odchylku od zákazu stanoveného v čl. 63 odst. 1 SFEU ve prospěch „používání“ omezení, která existují ke dni 31. prosince 1993 podle vnitrostátního práva ve vztahu k pohybu kapitálu zahrnujícímu přímé investice, usazování, poskytování finančních služeb či přijetí cenných papírů na kapitálové trhy. Použitelnost čl. 64 odst. 1 SFEU nezávisí tedy na předmětu vnitrostátní právní úpravy obsahující taková omezení, nýbrž na jejím účinku. Toto ustanovení se použije tehdy, pokud tato vnitrostátní právní úprava zavádí omezení pohybu kapitálu zahrnujícího přímé investice, usazování, poskytování finančních služeb či přijetí cenných papírů na kapitálové trhy. Z toho vyplývá, že skutečnost, že se tato právní úprava může vztahovat i na jiné situace, nemůže bránit použitelnosti článku 64 odst. 1 SFEU za okolností, které jsou v něm uvedeny.

   Zadruhé je tento výklad potvrzen judikaturou Soudního dvora. Soudní dvůr dospěl totiž k závěru, že se na omezení pohybu kapitálu, jako je méně výhodné daňové zacházení s dividendami zahraničního původu, vztahuje čl. 64 odst. 1 SFEU, pokud se toto omezení vztahuje na podíly získané s cílem vytvořit nebo udržet dlouhodobé a přímé hospodářské vztahy mezi akcionářem a dotyčnou společností, které akcionáři umožňují skutečně se účastnit řízení této společnosti nebo její kontroly (rozsudek ze dne 24. listopadu 2016, SECIL,C‑464/14, EU:C:2016:896, bod 78 a citovaná judikatura). Omezení taktéž spadá podle Soudního dvora pod čl. 64 odst. 1 SFEU jakožto omezení pohybu kapitálu zahrnujícího přímé investice, pokud se toto omezení vztahuje na investice jakékoli povahy, které provádí fyzické nebo právnické osoby a které slouží k tomu, aby vytvořily nebo udržely dlouhodobé a přímé vztahy mezi osobou, která poskytla kapitál, a podnikem, kterému je tento kapitál za účelem výkonu hospodářské činnosti určen (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. května 2008, Orange European Smallcap Fund,C‑194/06, EU:C:2008:289, bod 102). Z těchto rozsudků, a zejména z použití spojky „pokud“ plyne, že působnost čl. 64 odst. 1 SFEU nezávisí na specifickém předmětu vnitrostátního omezení, nýbrž na jeho účinku na pohyb kapitálu, který je v tomto ustanovení uveden.

   (viz body 21, 22, 25, výrok 1)

2.  Založení účtu cenných papírů rezidentem členského státu u takové bankovní instituce mimo území Evropské unie, jako je instituce dotčená ve věci v původním řízení, spadá pod pojem „pohyb kapitálu zahrnující poskytování finančních služeb“ ve smyslu čl. 64 odst. 1 SFEU.

   V této souvislosti je třeba podotknout, že pohyb kapitálu vyvolaný založením účtu cenných papírů u bankovní instituce zahrnuje poskytování finančních služeb. Je totiž nesporné, že tato bankovní instituce vykonává pro majitele tohoto účtu služby spojené se správou tohoto účtu, které je třeba kvalifikovat jako poskytování finančních služeb.

   Mezi dotčeným pohybem kapitálu a poskytováním finančních služeb též existuje příčinná souvislost, neboť majitel ukládá svůj kapitál na účet cenných papírů na základě toho, že mu bankovní instituce poskytuje, coby protiplnění, služby spojené se správou tohoto účtu. V takové situaci, jaká nastala ve věci v původním řízení, tudíž mezi pohybem kapitálu a poskytováním finančních služeb existuje dostatečně úzká vazba.

   (viz body 29–31, výrok 2)

3.  Možnost používat omezení pohybu kapitálu zahrnujícího poskytování finančních služeb, kterou členským státům přiznává čl. 64 odst. 1 SFEU, platí i pro ta omezení, která – stejně jako prodloužená lhůta pro doměření daně dotčená v původním řízení – nesouvisejí ani s poskytovatelem služeb, ani s podmínkami a způsobem jejich poskytování.

   V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že určujícím kritériem pro použití čl. 64 odst. 1 SFEU je příčinná souvislost, která existuje mezi pohybem kapitálu a poskytováním finančních služeb, a nikoli osobní působnost sporného vnitrostátního opatření nebo jeho vztah k poskytovateli spíše než k příjemci takových služeb. Působnost tohoto ustanovení je totiž vymezena odkazem na kategorie pohybu kapitálu, které mohou být předmětem omezení (rozsudek ze dne 21. května 2015, Wagner-Raith,C‑560/13, EU:C:2015:347, bod 39).

   Okolnost, že vnitrostátní opatření se týká v prvé řadě investora, a nikoliv poskytovatele finanční služby, tedy nebrání tomu, aby toto opatření spadalo do působnosti čl. 64 odst. 1 SFEU (rozsudek ze dne 21. května 2015, Wagner-Raith,C‑560/13, EU:C:2015:347, bod 40). Stejně tak okolnost, že vnitrostátní ustanovení nijak nesouvisí s podmínkami a způsobem poskytování finanční služby, nebrání tomu, aby toto opatření spadalo pod citované ustanovení.

   (viz body 33–35, výrok 3)