Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Strategie pro změnu klimatu: základy strategie

Legal status of the document This summary has been archived and will not be updated, because the summarised document is no longer in force or does not reflect the current situation.

Strategie pro změnu klimatu: základy strategie

Na základě analýzy dopadů změny klimatu a nákladů a přínosů opatření v této oblasti stanovuje Komise základy budoucí strategie Společenství pro změnu klimatu. Tato strategie by spočívala zejména na provádění stávající politiky, na vypracování nových opatření v koordinaci s ostatními evropskými politikami, na posílení mezinárodní spolupráce a na povědomí občanů.

AKT

Sdělení Komise ze dne 9. února 2005, nazvané „Jak zvítězit v boji proti celosvětové změně klimatu“ (KOM(2005) 35 – Úř. věst. C 125 ze dne 21.5.2005)

PŘEHLED

Změna klimatu je realitou. Naprostá většina vědců se shoduje v tom, že příčinou jsou emise skleníkových plynů z lidské činnosti. Tyto emise a jejich neustálé zvyšování jsou totiž zodpovědné za růst teploty, růst, který by měl v nadcházejících desetiletích pokračovat a celosvětově do roku 2100 podle mezivládního panelu Spojených národů o změně klimatu dosáhnout hodnot přibližně + 1,4 až + 5,8 °C v porovnání s teplotami v roce 1990.

Na základě analýzy dopadů změny klimatu a nákladů a přínosů opatření v této oblasti se Komise domnívá, že by se součástí budoucí strategie Evropské unie (EU) v oblasti změny klimatu měla stát řada bodů.

Body strategie pro změnu klimatu

Strategie namířená proti změně klimatu představuje čtyřnásobnou výzvu: na úrovni samotného klimatického rizika a politické vůle ho řešit, na úrovni mezinárodní účasti na boji proti změně klimatu, na úrovni inovací nutných ke změně způsobů výroby a využívání energie a na úrovni přizpůsobení zemí nevyhnutelným dopadům změny klimatu.

Každá strategie by tak měla zahrnovat:

  • rozšíření boje proti změně klimatu na všechny znečišťující země (se společnými, ale rozlišenými odpovědnostmi) a dotčená odvětví (všechny obory dopravy, odlesňování atd.);
  • posílení inovací, což zahrnuje realizaci a využití stávajících technologií a rozvoj nových technologií (zejména politikami aktivní podpory, které využijí normální výměnu zařízení);
  • využívání a posílení tržně orientovaných nástrojů (jako je obchodování s emisemi zavedené EU);
  • realizace snah o přizpůsobení se změně klimatu na preventivní a nápravné úrovni se zřetelem k oblastem a hospodářským odvětvím, kterých se to nejvíce týká.

Tyto body by mohly být realizovány prostřednictvím následujících opatření:

  • okamžité a účinné provedení dohodnutých politik k dosažení cíle snížení emisí skleníkových plynů o 8 % vzhledem k úrovni roku 1990, jak bylo dohodnuto v rámci Kjótského protokolu. Danými opatřeními jsou zejména opatření obsažená v zelené knize o zabezpečení dodávek energie a v bílé knize o dopravní politice a opatření na podporu technologií šetrných ke klimatu, jako jsou environmentální technologie;
  • utváření většího povědomí občanů tak, aby mohlo dojít ke změně jejich chování, zejména zahájením osvětové kampaně v celé EU;
  • intenzivnější a lépe orientovaný výzkum, který by se měl zaměřit jednak na další zlepšení znalostí o změně klimatu a o jeho dopadech na celosvětové i místní úrovni, a jednak na vypracování hospodárných strategií zmírňování dopadů změny klimatu (zejména v oblastech energetiky, dopravy, zemědělství a průmyslu) a strategií přizpůsobení se změně klimatu;
  • intenzivnější spolupráce se třetími zeměmi jednak na vědecké úrovni a na úrovni přenosu technologií šetrných ke klimatu a jednak konkrétně s rozvojovými zeměmi na vypracování politiky rozvoje šetrného ke klimatu a na posílení přizpůsobivosti nejzranitelnějších zemí. EU by tak měla v této oblasti udržet svou vedoucí roli v mezinárodních jednáních;
  • zahájení nové fáze Evropského programu pro změnu klimatu v roce 2005 k určení dalších opatření v synergii s Lisabonskou strategií, zejména v oblasti energetické účinnosti, obnovitelné energie, dopravy a zachycování a uchovávání uhlíku.

Přínosy a náklady strategie

Přínosy snížení emisí skleníkových plynů vyplývají hlavně z předcházení škod vyplývajících ze změny klimatu, jako je zvýšení hladiny moře a povodně, snížení zdrojů pitné vody, škody na zdraví, změny ekosystémů, poškození ekonomik založených na zemědělství nebo cestovním ruchu, nárůst rizika požáru a extrémních klimatických událostí (bouře, vlny veder), následné zvýšení nákladů a výdajů na pojištění atd. Je však obtížné přesně posoudit celkové přínosy takového opatření. Různé oblasti a hospodářská odvětví v EU kromě toho nebudou postiženy stejným způsobem.

Náklady na opatření je také obtížné posoudit. Jsou způsobeny hlavně změnou struktury dopravních systémů a výroby a využívání energie. Tyto náklady by se kromě toho výrazně zvýšily v případě nečinnosti ostatních zemí, které jsou velkými producenty skleníkových plynů. Méně ambiciózní politika boje proti změně klimatu podle Komise není dobrou alternativou, protože by neumožnila dosáhnout dohodnutých cílů a měla by tak za následek další náklady způsobené změnou klimatu.

Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře

V roce 2005 Evropská rada potvrdila to, co už prohlásila v roce 1996, totiž že je přesvědčena o tom, že celosvětové teploty by neměly vzrůst o více než 2 °C nad úroveň před industrializací. Tento cíl ve výši 2 °C bývá často vyjadřován pomocí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře a uváděn v jednotkách parts per million by volume (ppmv).

Výsledky nedávných výzkumů ukazují, že úroveň nižší než 550 ppmv (ekvivalenty CO2) nabízí v nejlepším případě pravděpodobnost dodržení cíle ve výši 2 °C jedna ku šesti, zatímco pokud by koncentrace vzrostla na 650 ppmv, byla by pravděpodobnost dodržení cíle jedna ku šestnácti. Proto by omezení růstu teploty o 2 ºC velmi pravděpodobně vyžadovalo ustálení koncentrací skleníkových plynů na mnohem nižších hodnotách. Nicméně dohodnutí vyčísleného cíle snížení závisí na výsledku jednání na mezinárodní úrovni o míře a způsobu zapojení ostatních hlavních producentů skleníkových plynů. Proto Komise v tomto stádiu nedoporučuje schválení konkrétního cíle EU.

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES ze dne 11. února 2004 o mechanismu monitorování emisí skleníkových plynů ve Společenství a provádění Kjótského protokolu (Úř. věst. L 49 ze dne 19.2.2004)

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 3. června 1998 – „Změna klimatu, ke strategii Společenství po ratifikaci Kjótského protokolu“ (KOM(98) 353 – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku)

Rozhodnutí Rady 2002/358/ES ze dne 25. dubna 2002 o schválení Kjótského protokolu v Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu jménem Evropského společenství a o společném plnění závazků z něj vyplývajících (Úř. věst. L 130 ze dne 15.5.2002)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275 ze dne 25.10.2003)

Poslední aktualizace: 08.06.2005

Top