Tato mezivládní úmluva, známá také pod názvem arbitrážní úmluva, zavádí postup pro zabránění dvojího zdanění ve specifických situacích. Například v případě poboček mezinárodních společností (sdružené podniky), které mají sídla v různých zemích EU a jsou daněny více než jednou zemí EU kvůli úpravě jejich zisku směrem nahoru v jiné zemi EU.

KLÍČOVÉ BODY

Když dojde ke dvojímu zdanění, dotčený podnik může předložit svůj případ příslušným daňovým orgánům. Pokud tyto orgány nejsou schopny problém uspokojivě vyřešit, pokusí se dosáhnout vzájemné dohody s orgány členského státu, ve kterém je sdružená firma zdaněna.

Pokud nejsou orgány ve dvou zemích EU schopné dosáhnout dohody, předloží věc poradní komisi, která navrhne způsob řešení sporu.

I když daňové orgány mohou následně po vzájemné dohodě přijmout řešení, které se liší od řešení navrženého poradní komisí, jsou povinny přijmout radu komise, pokud se nemohou dohodnout. Komise se skládá z předsedy, dvou zástupců z každého dotčeného daňového orgánu a ze sudého počtu nezávislých členů.

Dohoda byla podepsána dne 23. července 1990 a vstoupila v platnost od dne 1. ledna 1995 do 31. prosince 1999 (období 5 let). Dne 25. května 1999 Rada přijala protokol měnící tuto úmluvu a prodlužující její platnost vždy na období dalších pěti let.

Kodex chování

Kodex chování pro účinné provádění úmluvy byl vypracován Společným fórem EU pro převodní ceny a byl přijat v roce 2006. Společné fórum EU pro převodní ceny, založené roku 2002, poskytuje pomoc a poradenství Evropské komisi ohledně převodních cen¹. V roce 2009 byl přijat revidovaný kodex chování. Kodex chování vyjasňuje mimo jiné tyto aspekty:

oblast působnosti úmluvy,
přípustnost případu,
řízení vedoucí ke vzájemné dohodě a
řízení pro řešení sporů.

Rozšíření úmluvy o nové země EU

Postupně s tím, jak se stále více zemí stávalo členy EU, byla úmluva rozšířena o tyto země následujícími právními nástroji:

úmluva z roku 1995 o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska k Úmluvě o zamezení dvojího zdanění v souvislosti s úpravou zisků sdružených podniků,
úmluva z roku 2005 o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska k Úmluvě,
akt o podmínkách přistoupení Bulharska a Rumunska a o úpravách smluv, na nichž je založena EU,
akt o přistoupení Chorvatska do EU, kterým země přistoupila k úmluvě a protokolu. Rozhodnutí 2014/899/EU stanovilo pro Chorvatsko datum vstupu úmluvy a protokolu v platnost a pozměnilo znění úmluvy v důsledku přistoupení Chorvatska.

Směrnice Rady (EU) 2017/1852

V říjnu 2017 přijala Rada směrnici (EU) 2017/1852 o mechanismech řešení daňových sporů v EU, která vychází z arbitrážní úmluvy. Oblast působnosti směrnice je širší než v případě úmluvy a bude se vztahovat na všechny daňové poplatníky podléhající dani z příjmu a majetku, na něž se vztahují dvoustranné daňové smlouvy a arbitrážní úmluva. Časem se může užívání arbitrážní úmluvy omezit vzhledem k výhodám směrnice, která ukládá povinnost, aby bylo dvojí zdanění odstraněno.

ODKDY SE ÚMLUVA POUŽIJE?

Použije se ode dne 1. ledna 1995.

KONTEXT

Další informace získáte zde:

Stanovování převodních cen a arbitrážní úmluva (Evropská komise).

KLÍČOVÉ POJMY

Převodní cena: cena používaná pro účetní účely, která oceňuje transakce mezi přidruženými podniky, které jsou řízeny stejným vedením, na uměle vysoké nebo nízké úrovni za účelem provedení nespecifikované platby příjmů nebo převodu kapitálu mezi těmito podniky.