Oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací

Tato směrnice vytváří právní rámec pro volné zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací v celé Evropské unii.

AKT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice)

PŘEHLED

Tato autorizační směrnice je součástí „telekomunikačního balíčku“, který společně s dalšími 4 směrnicemi („rámcová směrnice“, „přístupová směrnice“, „směrnice o univerzální službě“ a „směrnice o soukromí a elektronických komunikacích“), definuje předpisový rámec, jehož cílem je zajistit, aby v odvětví sítí a služeb elektronických komunikací panovalo konkurenčnější prostředí.

V roce 2009 byl „telekomunikační balíček“ pozměněn „směrnicí o zlepšování právní úpravy“ a „směrnicí o právech občanů“ a také vytvořením Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC).

Oblast působnosti, cíl a obecné zásady

Tato směrnice zahrnuje oprávnění pro všechny sítě a služby elektronických komunikací, ať jsou poskytovány veřejně, nebo ne. Použije se pro udělování práv na užívání rádiových frekvencí tehdy, pokud takové užívání zahrnuje zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací většinou za úplatu.

Cílem je harmonizovat trh sítí a služeb elektronických komunikací omezením regulace na nutné minimum.

Hlavní inovací je nahrazení jednotlivých licencí obecným oprávněním pro veškeré sítě a služby elektronických komunikací společně se speciálním systémem pro přidělování frekvencí a čísel.

Zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací tedy může podléhat pouze obecnému oprávnění, aniž by bylo nutné získat výslovné rozhodnutí nebo jakýkoliv jiný správní akt vydaný vnitrostátním regulačním orgánem, čímž se procesní požadavky pro příslušné společnosti omezí na pouhé jedno oznámení.

Práva vyplývající z obecného oprávnění

Obecné oprávnění dává společnostem právo na zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací. Pokud zajišťují sítě a poskytují služby elektronických komunikací veřejnosti, mají nárok:

Práva na užívání rádiových frekvencí nebo čísel

Země EU by měly usnadnit užívání rádiových frekvencí v rámci obecných oprávnění, ale v případě potřeby mohou podmínit užívání rádiových frekvencí udělením individuálního práva s ohledem na:

Práva na užívání rádiových frekvencí a čísel musí být udělena prostřednictvím otevřených, průhledných, nediskriminačních a přiměřených postupů.

Rozhodnutí o právech na užívání se přijímají a zveřejňují co nejdříve poté, co vnitrostátní regulační orgán obdrží úplnou žádost.

Podmínky spojené s obecným oprávněním a zvláštními právy na užívání

Obecné oprávnění a práva na užívání mohou podléhat pouze podmínkám uvedeným v příloze směrnice, například:

Omezení práv na užívání rádiových frekvencí

Udělení omezených práv na užívání rádiových frekvencí musí podléhat výběrovým kritériím, která musí být objektivní, průhledná, nediskriminační a přiměřená.

Země EU mohou omezit počet práv na užívání, která mají být udělena pro rádiové frekvence, nebo prodloužit dobu trvání stávajících práv, na základě určitých podmínek a postupů, jako je konzultace se všemi zainteresovanými stranami, zveřejnění každého rozhodnutí s uvedením důvodů a přezkoumání omezení v přiměřených intervalech.

Pokud země EU dospěje k závěru, že lze udělit další práva na užívání rádiových frekvencí, musí tento závěr zveřejnit a vyzvat k předkládání žádostí o udělení takových práv.

Dodržování podmínek

Vnitrostátní regulační orgány monitorují a dohlížejí na dodržování požadavků obecného oprávnění nebo práv na užívání i zvláštních povinností. Pokud podnik neplní jednu nebo více těchto podmínek a nenapraví porušení do stanovené doby, mohou být příslušné orgány zmocněny k uložení nařízení odstranit takové porušení nebo k uložení finančních sankcí. V případech závažných a opakovaných porušení mohou zabránit podniku v dalším zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací nebo pozastavit nebo odejmout práva na užívání.

Správní a jiné poplatky

Vnitrostátní regulační orgány mohou ukládat správní poplatky podnikům, které poskytují službu nebo zajišťují síť podle obecného oprávnění nebo kterým bylo uděleno právo na užívání. Tyto poplatky pokrývají náklady, které vzniknou při řízení, kontrole a prosazování systému obecného oprávnění, práv na užívání a zvláštních povinností a které mohou zahrnovat náklady na mezinárodní spolupráci, harmonizaci a normalizaci, analýzu trhu, sledování plnění a na další kontrolu trhu, jakož i na jinou regulační činnost. Pokud vnitrostátní regulační orgány ukládají správní poplatky, zveřejní každoročně přehled svých správních nákladů a celkovou částku vybraných poplatků.

Příslušný orgán může také uložit poplatek za práva na užívání rádiových frekvencí a za práva na instalování zařízení.

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (Úřední věstník L 337 ze dne 18. prosince 2009, s. 11-36)

Obecné zásady Komise pro analýzu trhu a posouzení významné tržní síly podle předpisového rámce Společenství pro sítě a služby elektronických komunikací (Úřední věstník C 165 ze dne 11.7.2002, s. 6-31)

Tyto obecné zásady, které jsou v souladu s novým předpisovým rámcem pro komunikační služby a které byly přijaty v červenci 2002, stanoví zásady, na nichž musí vnitrostátní regulační orgány zakládat svou analýzu trhu pro zajištění účinné hospodářské soutěže.

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví opatření týkající se jednotného evropského trhu elektronických komunikací a vytvoření propojeného kontinentu a kterým se mění směrnice 2002/20/ES, 2002/21/ES a 2002/22/ES a nařízení (ES) č. 1211/2009 a (EU) č. 531/2012. (COM(2013) 627 final ze dne 11. 9. 2013 - nebylo zveřejněno v Úředním věstníku)

Poslední aktualizace 10.09.2015