52011DC0878

OBSAH

1. Úvod 3

1.1. Cíle směrnice 3

1.2. Cíle této zprávy 3

1.3. Procedurální otázky a konzultace zúčastněných stran 3

2. Účinky směrnice 4

2.1. Souvislosti – celosvětový trh s uměleckými díly 4

2.2. Konkurenceschopnost trhu v oblasti moderního a současného umění v EU ve vztahu k relevantním trhům, které nepoužívají právo na opětný prodej 4

2.2.1. Prodeje děl žijících umělců v dražbách 5

2.2.2. Prodeje děl umělců, kteří zemřeli před méně než 70 lety od data prodeje, v dražbách 5

2.3. Dopad na vnitřní trh 6

2.3.1. Prodeje děl žijících a zemřelých umělců v dražbách 6

2.3.2. Změny v celkovém tržním podílu 7

2.4. Faktory ovlivňující vývoj trhu s uměleckými díly 7

2.4.1. Mobilita ve vyšších cenových hladinách 7

2.4.2. Administrativní zátěž v nižších cenových hladinách 8

3. Otázky provádění na vnitrostátní úrovni 8

3.1. Sazby autorských odměn 8

3.2. Řídicí postupy 8

3.2.1. Administrativní náklady 8

3.2.2. Náklady na organizace pro kolektivní správu 9

3.2.3. „Kaskádový efekt“ 9

4. Dopad na umělce 9

4.1. Přínosy a náklady pro umělce 9

5. Závěry 10

5.1. Konkurenceschopnost evropských trhů 10

Příloha 1 12

Úvod

Cíle směrnice

Směrnice o právu na opětný prodej (č. 2001/84/ES ze dne 27. září 2001) („ směrnice “) byla připravena s ohledem na dva hlavní cíle: „zajistit autorům výtvarných děl a plastik podíl na hospodářském úspěchu originálu jejich uměleckých děl“[1] na jedné straně a harmonizovat používání práva na opětný prodej po celé EU na straně druhé. Bylo konstatováno, že „používání nebo nepoužívání takových práv má významný dopad na soutěžní prostředí ve vnitřním trhu, protože placení nebo neplacení autorských odměn na základě práva na opětný prodej musí brát v úvahu každý, kdo chce prodat umělecké dílo. Toto právo je tedy faktorem, který přispívá k narušení hospodářské soutěže a k přesunům prodejů v rámci Společenství.“[2]

V souladu s těmito cíli prosadila směrnice harmonizaci podstatných podmínek pro používání práva na opětný prodej: i) způsobilosti a doby ochrany; ii) kategorií uměleckých děl, na něž se vztahuje právo na opětný prodej; iii) rozsahu úkonů, na něž se vztahuje, tj. všechny úkony, jichž se účastní jakýkoli obchodník s uměleckými díly; iv) sazeb autorské odměny použitelných napříč stanovenými cenovými pásmy; v) maximální hranice pro minimální prodejní cenu, od které se právo uplatňuje (3 000 EUR); a vi) ustanovení o státních příslušnících třetích zemí, kteří mají právo na autorskou odměnu. Směrnice vstoupila v platnost dne 1. ledna 2006.

V době, kdy byla směrnice schválena, nepoužívaly toto právo ve vnitrostátním právu 4 z 15 členských států: Rakousko, Irsko, Nizozemsko a Spojené království. Tyto členské státy využily přechodného období do 1. ledna 2010, v němž se mohly rozhodnout neuplatňovat právo na opětný prodej děl způsobilých zemřelých autorů. Tyto členské státy využily společně s Maltou tohoto ustanovení a možnosti prodloužit období platnosti odchylky o další dva roky. Toto období skončí dne 1. ledna 2012, přičemž k tomuto datu musí být směrnice plně provedena ve všech členských státech.

Cíle této zprávy

Článek 11 směrnice stanoví, že Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o provádění a účincích směrnice. Tato zpráva naplňuje tento požadavek. V souladu s ustanoveními článku 11 tato zpráva zkoumá zejména dopad směrnice na vnitřní trh a účinek zavedení práva na opětný prodej v těch členských státech, které je před vstupem směrnice v platnost nepoužívaly. Věnuje se především na postavení Společenství ve vztahu k relevantním trhům, které právo na opětný prodej nepoužívají, hodnotí roli směrnice při podpoře umělecké tvořivosti a zkoumá situaci ohledně řídicích postupů v členských státech.

Procedurální otázky a konzultace zúčastněných stran

Při přípravě této zprávy vedla Komise rozsáhlé veřejné konzultace ke všem klíčovým otázkám vyjmenovaným v článku 11 a vyžádala si i informace od členských států.

Bylo obdrženo 503 odpovědí ke zveřejnění. Valná většina z nich (422) pocházela od občanů – právních nástupců umělců (248, především z Francie a Itálie) a umělců (174, především z Francie a Spojeného království). Přišly i odpovědi od odborníků v oblasti trhu s uměleckými díly (48), organizací pro kolektivní správu, obchodních sdružení umělců a některých orgánů veřejné správy.

Účinky směrnice

Souvislosti – celosvětový trh s uměleckými díly

Celosvětový trh s uměleckými díly a starožitnostmi, včetně výtvarného a dekorativního umění, měl v roce 2010, tj. v roce, kdy se vrátil na své hodnoty z roku 2008 po „krizovém“ roce 2009 (kdy tržby klesly na 28 miliard EUR), hodnotu 43 miliard EUR.[3]

Co do hodnoty měla v roce 2010 nejvyšší tržní podíl ve výši 37 % Evropská unie, kterou následovaly Spojené státy (34 %) a Čína (23 %).[4] Nejnápadnějším trendem na trhu s uměleckými předměty a starožitnostmi za posledních šest let je dramatický vzestup tržního podílu Číny z 5 % v roce 2006 a souběžně probíhající pokles tržních podílů Spojených států a EU (viz obrázek 1 v příloze 1).

V roce 2010 se počet prodejů na trhu s uměleckými díly a starožitnostmi zvýšil o 13 % na 35 milionů transakcí. O celosvětové prodeje se dělí aukční domy (49 % v roce 2010) a obchodníci (51 %). V roce 2010 dosáhly tržby z prodejů v dražbách celkové hodnoty okolo 21 miliard EUR a tržby z dražeb výtvarného umění[5] měly hodnotu okolo 7 miliard EUR. Viz tabulka 1 v příloze.

Trh s uměleckými díly a starožitnostmi jako celek představuje významný příspěvek ke globální ekonomice, nejen pokud jde o obrat, nýbrž i pokud jde o obchod, jejž podporuje, a zaměstnanost a schopnosti, které vytváří jak přímo, tak i nepřímo. Arts Economics odhadli, že v roce 2010 existovalo na celém světě přibližně 400 000 registrovaných společností (aukční domy, obchodníci); a v EU více než 59 000 společností, z čehož je 4 000 aukčních domů a 55 000 společností zabývajících se obchodem, které zaměstnávají bezmála 270 000 osob a podle konzervativních odhadů podporují přes 110 000 pracovních míst v doplňkových a podpůrných službách, které obchod s uměleckými díly přímo využívá.

Konkurenceschopnost trhu v oblasti moderního a současného umění v EU ve vztahu k relevantním trhům, které nepoužívají právo na opětný prodej

Právo na opětný prodej přímo ovlivňuje pouze obchod se současným a moderním výtvarným uměním, tj. díla žijících umělců z EU či umělců z EU, kteří zemřeli před méně než 70 lety od prodeje. Díla prodaná v dražbách, na něž se vztahuje právo na opětný prodej, v roce 2010 představovala celosvětově přibližně 2,1 miliardy EUR. V EU tato díla v roce 2010 představovala 50 % hodnoty tržeb z prodejů v dražbách výtvarného umění[6], ve srovnání s 35 % prodejů ve Spojených státech, 25 % ve Švýcarsku a 3 % ve zbytku světa. Viz tabulka 1 v příloze.

Prodeje děl žijících umělců v dražbách

Celosvětové tržby z prodeje všech žijících umělců v dražbách výtvarného umění činily v roce 2010 okolo 1 miliardy EUR, přičemž tržby v EU tvořily téměř třetinu z nich. Celosvětové tržby z prodeje děl žijících umělců z EU v dražbách představovaly v roce 2010 jednu třetinu hodnoty tržeb z prodejů děl žijících umělců (340 milionů EUR).[7]

Prodeje uměleckých děl všech žijících umělců v dražbách vzrostly v letech 2005–2010 o 136 %. Ve Spojených státech a Evropské unii byl růst podprůměrný (60 %, resp. 92 %), zatímco Švýcarsko a Čína zaznamenaly vysokou úroveň růstu (334 %, resp. 646 %).[8]

Tržní podíl EU na celosvětových prodejích děl žijících autorů v dražbách klesl za období let 2005–2010 z 37 % na 30 %, a to především v důsledku poklesu tržního podílu Spojeného království z 27 % na 20 %. Zároveň poklesl tržní podíl Spojených států z 54 % na 37 % a vzrostl podíl Číny z 8 % na 24 %. Tržní podíl Švýcarska nepatrně vzrostl z 0,3 % na 0,5 %.

Evropská unie dále ztratila na tržním podílu na prodejích děl žijících umělců z EU v období let 2008 až 2010.[9] K tomu došlo poté, kdy v roce 2008, tři roky po vstupu směrnice o právu na opětný prodej v platnost, se tržní podíl Spojeného království zvýšil na 62 %. Tržní podíl Spojených států přitom vzrostl o 5 procentních bodů na 28 %; v tomto období zaznamenaly růst svých tržních podílů i některé členské státy, které v roce 2006 provedly do svého vnitrostátního práva právo na opětný prodej pro žijící umělce z EU (Rakousko, Nizozemsko, Itálie[10]). Viz tabulka 1. Podíváme-li se na dostupné údaje v dlouhodobějším časovém rámci, tržní podíl EU na dílech žijících umělců z EU vzrostl z 60 % v roce 2002 na 66 % v roce 2010 a tržní podíl Spojeného království vzrostl ze 40 % na 42 %.

Vzhledem k širším tendencím na trzích se současným uměním (a uměním obecně) neexistují v současné době dostatečné důkazy, jež by naznačovaly, že ztráta tržního podílu EU na dílech žijících umělců za předmětné období přímo souvisí s harmonizací práva na opětný prodej v roce 2006 (viz dále v oddílu 2.4.)

Prodeje děl umělců, kteří zemřeli před méně než 70 lety od data prodeje, v dražbách

Celosvětové tržby z prodeje děl „moderního“ umění (umělci narození mezi lety 1875 a 1945) v dražbách výtvarného umění dosahovaly v roce 2010 hodnoty 3,5 miliardy EUR. Tzv. trh „dědiců“ Evropské unie (díla umělců, kteří zemřeli před méně než 70 lety od data prodeje) představoval 1 miliardu EUR z této částky.

Celkově se v období let 2005–2010 zvětšil trh o 126 %. Tržby Švýcarska, Spojených států a EU vzrostly o 25 %, resp. 69 % a 85 % oproti velmi vysokému tempu růstu v Číně, které převyšovalo 1300 %. EU ztratila na celosvětovém tržním podílu, opět z velké části v důsledku ztráty tržního podílu Spojeného království (z 27 % na 20 %), stejně jako Spojené státy a Švýcarsko. Čínský podíl na trhu dramaticky vzrostl ze 4 % na 23 %.

Pokud jde o trh „dědiců“ Evropské unie, je třeba poznamenat, že se za období let 2008–2010, při nepoužívání práva na opětný prodej na trhu „dědiců“, snížil tržní podíl Spojeného království o 5 procentních bodů na 37 % (tržní podíl Spojeného království na širším trhu zemřelých umělců se za téže období skutečně podstatně snížil, z 34 % na 20 %). Tržní podíl Spojených států vzrostl za téže období o 5 procentních bodů a tržní podíl ostatních členských států EU (ať už uplatňovaly práva dědiců či nikoli) zůstaly stabilní. V současnosti nelze nalézt jasný obrazec, který by naznačoval, že členské státy, které nezavedly autorskou odměnu na díla zemřelých umělců, si vedly v tomto období lépe než ty, které tak učinily. Viz tabulka 1 v příloze.

Dopad na vnitřní trh

Vzhledem k tomu, že se předpokládalo, že neharmonizované používání práva na opětný prodej přispívá k „přesunům prodejů“ v rámci EU, se Komise snažila zjistit, zda došlo k přesměrování obchodu z těch členských států, které zavedly právo na opětný prodej žijících umělců prvně v roce 2006, do jiných členských států, a zda se ukázalo, že členské státy s odchylkou do 1. ledna 2012 mají u prodejů děl zemřelých umělců komparativní výhodou. Komise zkoumala dostupné soubory dat za období let 2005-2010.

Prodeje děl žijících a zemřelých umělců v dražbách

Trhy s uměleckými díly se po celé EU liší svojí povahou a strukturou. Spojené království má například nejvyšší tržní podíl co do hodnoty prodejů děl v dražbách, které jsou způsobilé k právu na opětný prodej (64 % v roce 2010), a je následováno Francií (12 %) a Německem (5 %). K největšímu objemu transakcí došlo ve Francii (26 %).[11]

Celkem bylo k právu na opětný prodej způsobilých zhruba 65 000 prodejů v dražbách, z nichž činily přibližně dvě třetiny prodeje děl zemřelých umělců a jedna třetina prodeje žijících umělců. Viz tabulku 1 v příloze.

Podíváme-li se na hodnotu a množství prodejů děl žijících umělců v dražbách za období let 2005–2010, nelze nalézt jasné vzorce, které by naznačovaly, že systematicky docházelo k přesunům prodejů v rámci EU z těch členských států, které zavedly právo pro žijící umělce v roce 2006.

Spojené království ztratilo na tržním podílu ve vztahu k roku 2005 v prodejích jak žijících, tak zemřelých umělců. Spojené království rovněž ztratilo na tržním podílu mezi lety 2008 a 2010 u děl žijících umělců, které jsou způsobilé pro právo na opětný prodej, ačkoli tržní podíl Spojeného království dosáhl svého vrcholu, 61 %, v roce 2008, tj. tři roky po vstupu směrnice v platnost. Na úkor Spojeného království získaly na tržních podílech i ty členské státy, které zavedly právo na opětný prodej poprvé (Rakousko, Nizozemsko a Itálie). Je třeba poznamenat, že Spojené království ztratilo na podílu na trhu EU u děl zemřelých umělců jak v období let 2005–2010, tak let 2008–2010. Z členských států, které již provedly právo na opětný prodej do svého vnitrostátního práva, Francie i Německo mírně získaly na tržním podílu v období 2008–2010 u prodejů žijících umělců z EU (Francie z 5 % na 7 % a Německo z 3 % na 4 %), zatímco podíl „zbytku EU“ zůstal stabilní na 2 %. Pokud jde o díla zemřelých umělců, zůstaly tržní podíly stabilní. Viz tabulku 1 v příloze.

Změny v celkovém tržním podílu

Obdobně nelze zaznamenat žádné jasné vzorce u tržního podílu jako celku (nejen dražby) za období let 2005–2010. Rakousko, Nizozemsko a Itálie zaznamenaly nepatrné zvýšení podílu na trhu EU s díly žijících umělců, zatímco podíl Spojeného království se značně zmenšil, souhlasně se zmenšením širšího trhu Spojeného království.

Změny v tržních podílech na obchodu s díly zemřelých autorů vykazují obdobně smíšený obraz. Tržní podíl Spojeného království se zmenšil stejnou měrou, jakou došlo ke zmenšení širšího trhu. Tržní podíly Německa a Nizozemska se lehce snížily, zatímco podíly Francie, Rakouska a Itálie vzrostly.

Faktory ovlivňující vývoj trhu s uměleckými díly

Mnoho zúčastněných stran poukázalo na skutečnost, že vlastnosti různých trhů s uměleckými díly, jejich rozvoj a relativní konkurenceschopnost trhů závisejí na celé řadě faktorů. Významnou roli může hrát širší systém zdanění, který zahrnuje uplatňování daně z přidané hodnoty. Je třeba poznamenat, že v rámci EU se sazby DPH pohybují ve velkém rozpětí od 15 % po 25 %. Byly zmíněny i sazby provizí a administrativní náklady, včetně těch, které se vztahují ke správě práva na opětný prodej.

Důležité jsou i další otázky. Trhy s uměleckými díly jsou citlivé na změny ve vkusu a na změny ve vnímání investiční hodnoty umění. V souvislosti s tím je i nadále důležitá dostupnost odborných znalostí, specializace na daný trh, důvěra a kontakty. Význam může mít i vývoj v oblasti celosvětové distribuce bohatství, o čemž svědčí zejména růst čínských trhů s uměleckými díly. Byla zmíněna i mobilita trhu s uměleckými díly, včetně vzrůstajícího zájmu o národní i mezinárodní veletrhy s uměním v oblasti obchodu.

Mobilita ve vyšších cenových hladinách

Celosvětový trh s uměleckými díly se dále vyznačuje několika „globálními tržními uzly“, v nichž se nakupují a prodávají nejdražší umělecká díla – nad 50 000 EUR. Mezi tyto uzly, které zaujímají největší podíl na prodejích ve vyšších cenových pásmech, patří Spojené státy, Čína a Spojené království. To potvrzují nadprůměrné ceny prodejů v těchto zemích (viz obrázek 2 v příloze) a skutečnost, že malý počet prodejů tvoří vysoké procento hodnoty transakcí.

Mnoho respondentů poznamenalo, že prodeje více ceněných děl jsou citlivější na mezinárodní konkurenční tlaky a že poplatky, které jsou s těmito prodeji spojené, spíše povedou prodávající k tomu, aby přemístili prodeje na trhy, kde jsou transakční náklady celkově nižší, a to i navzdory nákladům na dopravu.[12] Aukční domy v tomto smyslu uvedly i případy, kdy se klienti rozhodli přemístit prodeje do New Yorku s tím, že právo na opětný prodej bylo cenovým faktorem v tomto rozhodnutí. Oblast obchodu si povšimla trendu převádět transakce do jednoho ze vzkvétajících mezinárodních veletrhů s uměním a jako názorný příklad uvedla Art Basel. Souhrnně řečeno, prodávající se rozumně přemístí, aby prováděli obchody na těch trzích, kde bude transakce nejpřínosnější, a právo na opětný prodej je jedním z řady faktorů, které hrají roli při výběru místa prodeje.

Administrativní zátěž v nižších cenových hladinách

K dosud největšímu objemu obchodů dochází v nižších patrech trhu, tj. v prvé řadě na „domácích“ trzích, na nichž obvykle dochází k velkému množství prodejů malé hodnoty. Tyto trhy mohou být buď vnitrostátní, nebo mohou fungovat vedle mezinárodních trhů (příkladem může být Londýn) a jsou obyčejně založeny na velkém objemu prodejů malé hodnoty, které pocházejí z místních zdrojů a z velké většiny se prodávají místním kupujícím (viz obrázek 3 v příloze). Bylo zjištěno, že tyto trhy bývají ovládány menšími podniky, které jsou zranitelné vůči regulační zátěži, která zvyšuje jejich náklady. Tato otázka je zkoumána níže v oddílu 3.

Otázky provádění na vnitrostátní úrovni

Sazby autorských odměn

Jádrem směrnice byla harmonizace použitelné sazby autorských odměn v pěti stanovených pásmech, jejímž cílem bylo harmonizovat používání práva na opětný prodej, neboť rozdíly narušovaly podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu. Žádná ze zúčastněných stran nenaznačila, že by mělo dojít ke změně pásem a sazeb autorských odměn, ani že by se měla zrušit volitelná 5 % sazba pro prodeje o hodnotě nižší než 5 000 EUR.

Pokud jde o spodní hranici pro uplatnění práva na opětný prodej, zde se sazby pohybují mezi 15 EUR a 3 000 EUR. Dosud nebyl předložen žádný důkaz, jenž by naznačoval, že by odchylky na vnitrostátní úrovni měly nepříznivý účinek na obchod v rámci EU.

Řídicí postupy

Směrnice umožňuje členským státům stanovit povinnou nebo dobrovolnou kolektivní správu autorských odměn z práva na opětný prodej. Ačkoli většina členských států zavedla povinnou kolektivní správu, značný počet států zvolil kolektivní správu dobrovolnou. Zúčastněné strany tento prostor k odlišným přístupům ke kolektivní správě nezpochybnily.

O tom, jak má být probíhat uplatňování a správa tohoto práva se směrnice nezmiňuje. Mezi vnitrostátními systémy existují značné odlišnosti, což s sebou přináší rozdíly v jednoduchosti správy a nákladech na ni jak pro profesionální obchodníky s uměleckými díly, tak pro správce pro kolektivní správu, které spravují právo na opětný prodej.

Administrativní náklady

Většina profesionálních obchodníků s uměleckými díly vznesla otázku administrativních nákladů. Uvedli, že zejména malé a střední podniky, jež mají zpravidla větší podíl na trhu co do objemu než do hodnoty, budou trpět vysokými administrativními náklady spojenými s každou transakcí. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že jen v roce 2010 se uskutečnilo více než 65 000 způsobilých prodejů v dražbách. Odhaduje se, že náklady na správu práva činí do 50 EUR za transakci. Jde v prvé řadě o osobní náklady spojené s i) určením oprávněných umělců, ii) určením a vyhledáním dědiců a jiných držitelů práv, iii) zpracováním opomenutí a vrácení peněz a o náklady na informační systém.

Zdá se, že největším samostatným faktorem je určení oprávněných umělců. I když organizace pro kolektivní správu v některých členských státech vedou vynikající záznamy, jinde tyto údaje nevedou nebo je nezpřístupňují účinně. Některé organizace pro kolektivní správu zveřejňují seznamy držitelů práv, s nimiž uzavřely smlouvu a kteří jsou oprávněni k autorským odměnám z práva na opětný prodej. V členských státech, kde je registrace umělce u organizace pro kolektivní správu základní podmínkou pro výplatu autorských odměn z práva na opětný prodej, jsou kolektivní správci schopni poskytnout úplný seznam potenciálních příjemců.

Tam, kde organizace pro kolektivní správu nezpřístupňují informace systematicky a uceleně, je zřejmě na profesionálních obchodnících s uměním, aby sami podnikli průzkum. Situace týkající se přeshraniční dostupnosti a přístupnosti záznamů oprávněných osob je nevyrovnaná.

Vedení komplexních záznamů, v nichž lze vyhledávat oprávněné umělce, bylo uvedeno jako hlavní podmínka pro snížení administrativních nákladů spojených s právem na opětný prodej. Dalším přístupem by zřejmě mohlo být využití dobrovolného a zjednodušeného systému placení paušální částky. Jako hlavní prvky při zajištění účinné správy práva byly uvedeny meziodvětvová (držitelé práv, průmysl) dohoda v jednom členském státě o používání práva a spolupráce při rozvoji kompatibilních informačních systémů.

Náklady na organizace pro kolektivní správu

Organizace pro kolektivní správu uvádějí, že administrativní náklady se pohybují mezi 10 % až 20 % vybraných odměn. Administrativní náklady organizací pro kolektivní správu se obvykle strhávají před rozdělením autorských odměn, a nesou je tedy příjemci.

V členských státech, kde mohou organizace pro kolektivní správu vybírat autorské odměny z práva na opětný prodej pouze na základě individuálních zmocnění, mohou být zpravidla rozděleny všechny vybrané odměny. V členských státech s jinými systémy občas není možné najít příjemce. V těchto případech není rozděleno až 5 % vybraných odměn.

„Kaskádový efekt“

Obchodníci s uměleckými díly taktéž kritizovali takzvaný „kaskádový efekt“ práva na opětný prodej. To znamená, že autorské odměny se musejí vyplatit za každou transakci a – oproti dani z přidané hodnoty – nelze vrátit odměny za transakce provedené mezi obchodníky. Právo na opětný prodej má kumulativní účinek na umělecká díla, jež jsou prodána opakovaně. V členských státech, v nichž může povinnost zaplatit autorskou odměnu vázat nejen prodávajícího, nýbrž i kupujícího, může obchodník s uměleckými díly, který se účastní dvou po sobě jdoucích transakcí, zaplatit autorskou odměnu dvakrát za totéž umělecké dílo (jednou jako kupující a podruhé jako prodávající).

Dopad na umělce

Přínosy a náklady pro umělce

Komise si vyžádala informace od organizace pro kolektivní správu zodpovědných za výběr a rozdělování autorských odměn z práva na opětný prodej o a) počtu umělců, kteří měli prospěch z práva v každém roce v období mezi roky 2005 a 2010; a b) o rozdělené částce. Tyto informace bylo schopno poskytnout deset organizací pro kolektivní správu, čímž je pokryto 10 z 27 členských států.[13] Viz souhrn v tabulce 3 v příloze. V těchto 10 členských státech byly v roce 2010 rozděleny odměny ve výši zhruba 14 milionů EUR mezi 6 631 umělců a jejich dědiců, což představuje ve srovnání s odměnami ve výši 14,4 milionu EUR, rozdělenými mezi 7 107 umělců a jejich dědiců v roce 2007 celkem stabilní hodnotu. Jen v samotné Francii se vybrala zhruba polovina odměn. Kolektivní správci ve čtyřech členských státech (Belgie, Dánsko, Francie a Slovensko) byli schopni poskytnout údaje o rozdělování odměn mezi žijící a zemřelé umělce za roky 2006–2010. V těchto čtyřech členských státech bylo za uvedené období rozděleno mezi žijící umělce 22 % odměn co do hodnoty a 41 % odměn co do počtu.

Tato čísla jsou do značné míry podpořena výzkumem, který provedla firma Arts Economics. V roce 2010 způsobilé prodeje z dražeb zahrnovaly díla více než 5 000 žijících umělců a dosáhly 19 000 transakcí a hodnoty 225 milionů EUR. Dědici představují mnohem větší část prodejů způsobilých pro právo na opětný prodej: činí 82 % způsobilých prodejů co do hodnoty, 71 % co do objemu a představují 63 % příjemců (viz tabulka 4 v příloze).

Z žijících umělců, kteří uskutečnili v roce 2010 způsobilé prodeje (2 271), 45 % spadalo do pásma pod 3 000 EUR a získalo odměnu do 150 EUR. Dalších 39 % spadalo do pásma do 50 000 EUR a získalo odměnu do 2 030 EUR. Drtivá většina umělců a právních nástupců, kteří se zúčastnili konzultací, přivítala systém práva na opětný prodej, neboť přinesl změnu jak z hlediska finančního, tak pokud jde o uznání. Některé organizace pro kolektivní správu rovněž provozují systémy, kterými se využívá srážka na kulturní účely (10 % výnosů z práva na opětný prodej) výlučně na podporu mladých umělců. Organizace pro kolektivní správu v některých členských státech vyjádřily politování, že harmonizace použitelných sazeb podle směrnice o právu na opětný prodej přinesla nižší sazby autorských odměn, než jak tomu bylo v případě vnitrostátních právních předpisů před zavedením stropu ve výši 12 500 EUR a sbližující se hodnoty autorské odměny. Například v Německu se dříve uplatňovala 5 % rovná sazba pro všechny prodeje.

ZÁVěRY

Konkurenceschopnost evropských trhů

Nelze nalézt žádné jasné vzorce, jež by spojovaly ztrátu podílu EU na celosvětovém trhu s moderním a současným uměním s harmonizací ustanovení týkajících se používání práva na opětný prodej v EU od 1. ledna 2006. Nelze nalézt ani žádné jasné vzorce, které by naznačovaly systematické přesuny prodejů v rámci EU z těch členských států, které zavedly právo pro žijící umělce v roce 2006. Jednoznačně však existují tlaky na evropské trhy s uměleckými díly ve všech cenových pásmech, a to jak v oblasti dražeb i obchodu, a je třeba připomenout, že 1. ledna 2012, po skončení odchylky pro díla zemřelých umělců, se podstatně rozšíří rozsah použití práva na opětný prodej.

Zároveň se zdá, že se kvalita správy práva na opětný prodej napříč Evropou podstatně liší, což přináší náklady jak profesionálním obchodníkům s uměním, tak umělcům. Zátěž může být obzvlášť velká pro ty ve spodních patrech trhu, jež náklady na správu práva zatěžují poměrně více. Komise dále uznává, že v některých členských státech představuje neefektivní správa práva na opětný prodej nikoli nevýznamnou zátěž pro profesionální obchodníky s uměním a může vést i ke zbytečně vysokým srážkám z autorských odměn vyplácených umělcům a jejich právním nástupcům.

- S ohledem na hospodářský význam tohoto odvětví se Komise domnívá, že vývoj na trhu by měl být i nadále sledován. V roce 2014 Komise vypracuje další zprávu a předloží její výsledky.

- Komise bude pokračovat ve svém závazku přesvědčovat třetí země, aby zavedly právo na opětný prodej.

- S ohledem na objem transakcí, jež jsou předmětem práva na opětný prodej, se Evropská komise rovněž domnívá, že by byla přínosem výměna osvědčených postupů na evropské úrovni v oblasti řízení administrativních nákladů a jejich minimalizace ve všech členských státech. Za tímto účelem hodlá vytvořit dialog zúčastněných stran, jehož úkolem bude dávat doporučení ke zlepšení systému výběru a rozdělování odměn z práva na opětný prodej v EU.

- Obecněji má Evropská komise zájem na tom, aby organizace pro kolektivní správu fungovaly na vysoké úrovni správy a transparentnosti vůči svým členům a komerčním uživatelům, a během roku 2012 předloží v tomto směru návrh, aby toto platilo stejnou měrou pro všechny organizace pro kolektivní správu, které spravují právo na opětný prodej.

Příloha 1

Obrázek 1 – Změna v podílech na celosvětovém trhu s uměleckými díly v letech 2006–2010

[pic]

Tabulka 1 – Prodeje v dražbách v letech 2008 a 2010

Prodeje v dražbách v roce 2008 (v mil. EUR) | Prodeje v dražbách v roce 2010 (v mil. EUR) |

Žijící umělci | 225 | 5 072 | 18 670 |

Evropští umělci s oprávněnými dědici | 1 032 | 8 814 | 46 380 |

Celkem | 1 257 | 13 886 | 65 050 |

Podíl žijících umělců z celku v % | 18 % | 37 % | 29 % |

Obrázek 2

[pic]

Obrázek 3

[pic]

Tabulka 3 – Počet umělců, kteří byli příjemci odměn, a hodnota autorských odměn rozdělených v letech 2005–2010, vybrané členské státy EU

|2005 |2006 |2007 |2008 |2009 |2010 | | |Počet |Hodnota v mil. EUR |Počet |Hodnota v mil. EUR |Počet |Hodnota v mil. EUR |Počet |Hodnota v mil. EUR |Počet |Hodnota v mil. EUR |Počet |Hodnota v mil. EUR | |AT | | |19 |0,038 |27 |0,07 |43 |0,111 |39 |0,093 |38 |0,11 | |BE |291 |0,256 |413 |0,505 |448 |0,51 |545 |0,623 |508 |0,46 |513 |0,554 | |DK | | |1604 |0,225 |2071 |1,346 |1989 |1,403 |1511 |0,742 |1894 |0,857 | |EE | |0,007 |10 |0,018 |14 |0,021 |13 |0,011 |9 |0,01 |11 |0,004 | |FR |1991 |2,934 |2191 |5,2 |2233 |6,51 |1985 |6,68 |1959 |6,06 |2054 |6,848 | |DE |878 |2,351 |1020 |2,751 |1191 |3,47 |1157 |3,374 |1112 |4,319 |1021 |3,427 | |NL | | |46 |0,06 |39 |0,053 |54 |0,067 |44 |0,056 |58 |0,105 | |PT | | | | |4 |0,001 |6 |0,005 |19 |0,027 |26 |0,026 | |SK |76 |0,021 |110 |0,025 |135 |0,037 |152 |0,049 |132 |0,038 |50 |0,022 | |UK | | |414 |0,987 |945 |2,99 |1123 |3,45 |913 |2,594 |966 |2,696 | |Celkem | |5,569 |5827 |9,809 |7107 |15,008 |7067 |15,773 |6246 |14,399 |6631 |14,649 | |

[1] Bod odůvodnění 3 směrnice

[2] Bod odůvodnění 9 směrnice

[3] Všechny hodnoty jsou založeny na údajích z Artnetu, které poskytla firma Arts Economics.

[4] Údaje, které poskytla firma Arts Economics o čínském trhu s uměleckými díly a starožitnostmi, zahrnují pevninskou Čínu, Hongkong, Macao a Tchaj-wan.

[5] tj. vyjma dekorativního umění

[6] Údaje o prodejích výtvarného umění v dražbách se zde využívají jako základ pro diskuse o trendech na globálních trzích s uměleckými díly, neboť prodeje jsou zaznamenány v úřední evidenci, a bylo vzato období let 2005-2010 vzhledem k tomu, že směrnice vstoupila v platnost 1. ledna 2006. Podrobné údaje o dílech, které podléhají právu na opětný prodej, jsou dostupné jen za období let 2008-2010.

[7] Na rozdíl od jiných trhů, kde mohou být tržby z dražeb rozděleny rovnoměrně, mnoho žijících umělců prodává svá díla zejména prostřednictvím obchodníků a již méně prostřednictvím aukcí. V tomto odvětví mohou být tržby obchodníků poměrně vyšší a odhaduje se, že mají dvojnásobnou hodnotu oproti tržbám z dražeb.

[8] Ke srovnání je třeba přistupovat opatrně, vzhledem k velkému zájmu v Číně o např. tradiční čínské umění.

[9] K těmto údajům je třeba přistupovat opatrně: nezahrnují období před a po harmonizaci práva na opětný prodej. Období let 2008-2010 bylo rovněž obdobím nebývalého rozmachu a útlumu.

[10] Itálie provedla právo na opětný prodej do svého vnitrostátního práva v roce 2006.

[11] Vysoká hodnota prodejů ve Spojeném království je tvořena malým množstvím velmi drahých prodejů. V roce 2010 se například 54 % hodnoty trhu s uměleckými díly pohybovalo v cenovém pásmu nad 2 miliony EUR (a představovalo jen 0,5 % transakcí).

[12] Viz například „Dopad práva umělců na opětný prodej na trh s uměleckými díly ve Spojeném království“, Toby Froschauer, leden 2008.

[13] Některé organizace pro kolektivní správu byly schopny poskytnout hodnotu rozdělených autorských odměn, ale nikoli počet umělců, kteří byli příjemci; jiné uvedly celkovou částku, ale nikoli údaje za jednotlivé roky; jedna uvedla počet umělců, kteří byli příjemci, nikoli však hodnotu. Organizace v osmi členských státech nebyly schopny poskytnout žádné údaje.