Žaloba podaná dne 26. září 2024 – Evropská komise v. Italská republika

(Věc C-630/24)

(C/2024/6927)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: D. Recchia, B.-R. Killmann, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

Žalobní a hlavní argumenty

Dne 26. září 2024 podala Komise žalobu Soudnímu dvoru, v níž se domáhala toho, aby tento soud určil, že Italská republika tím, že zavedla podmínku bydliště v legislativním nařízení č. 230 ze dne 29. prosince 2021, kterým se zavádí jednorázový a všeobecný příspěvek na vyživované děti (dále jen „jednorázový příspěvek“), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 45 SFEU, článků 4, 7 a 67 nařízení (ES) č. 883/2004 a čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2001.

Jednorázový příspěvek je rodinnou dávkou ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. j) nařízení č. 883/2004 ve spojení s čl. 1 písm. z) téhož nařízení. Jednorázový příspěvek je rovněž sociální výhodou ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011. Vzhledem k tomu, že se na jednorázový příspěvek vztahují uvedená nařízení, musí být možné uplatnit nárok na něj kdekoli uvnitř Unie ve smyslu článků 7 a 67 nařízení č. 883/2004 a musí být poskytován nediskriminačním způsobem ve smyslu článku 4 nařízení č. 883/2004 a čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011, neboť tato ustanovení konkretizují zásadu rovného zacházení uvedenou v článku 45 SFEU týkajícího se volného pohybu pracovníků v oblasti podmínek zaměstnávání.

Vyplacení jednorázového příspěvku je však v Itálii podmíněno bydlištěm v Itálii. Tato podmínka bydliště brání uplatnění nároku na jednorázový příspěvek osobami, které mají příjem v Itálii, ale nemají tam bydliště nejméně po dobu dvou let (nebo které neuzavřely pracovní smlouvu na dobu nejméně šesti měsíců) nebo osobami, které mají bydliště v Itálii v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. c) a d) legislativního nařízení č. 230/2021, ale jejichž děti nemají bydliště v Itálii. Tato podmínka zavádí rovněž nepřímou diskriminaci z důvodu státní příslušnosti, zvláště pokud jde o sociální výhody, a může být připuštěna jen tehdy, když je odůvodněna sledováním oprávněného cíle, může dosáhnout sledovaného cíle a je přiměřená tomuto cíli, což jsou okolnosti, které italské orgány, jež nesou důkazní břemeno, neprokázaly.

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2006/883/ES ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2004, L 166, s. 1).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (Úř. věst. 2011, L 141, s. 1).