—

Příjmy ze zaměstnání poklesly mezi roky 2009 a 2014 o 12 %.

—

Pokles příjmů byl velmi nerovnoměrný a do velké míry regresivní a nejvíce zasáhl „střední třídu“, nejchudší osoby ve společnosti a malé rodinné podniky.

—

Skutečnost, že příjmy v Portugalsku poklesly o 5 %, byla v protikladu k vývoji v Evropě, kde příjmy domácností vzrostly o 6,5 % (mezi roky 2009 a 2013).

—

Podstatným způsobem se zvýšily nerovnosti v důsledku snížení nejnižších mezd a značného nárůstu „nejistých forem zaměstnání“, což znamenalo zvýšení počtu zaměstnaných, nicméně chudých pracovníků.

—

Vzhledem ke zhoršení situace, co se týče příjmové chudoby, vzrostla míra chudoby o 1,8 % – ze 17,7 % na 19,5 % – a počet chudých osob dosáhl v roce 2014 2,02 milionů.

—

Klesající zdroje nejchudších obyvatel měly dopad na nejzranitelnější skupiny (starší osoby a děti).

—

V průběhu provádění ozdravného programu emigrovalo více než 400 000 Portugalců, převážně osob s vysokou kvalifikací v oblasti vědy a techniky (1), a tisíce podniků (především malých a středních podniků a rodinných podniků) vyhlásily úpadek.

—

V roce 2009 klesl zaručený minimální příjem o 15 %, poté se ale v roce 2011 vrátil na svou původní výši.

—

Přizpůsobení domácího trhu, maloobchodního trhu a stavebního trhu si vyžádalo značnou ztrátu pracovních míst v těchto odvětvích (2), a to v důsledku úpadku tisíců podniků.

—

Míra nezaměstnanosti vzrostla ze 6,4 % v roce 2008 na 15 % v roce 2012. Zvýšení se týkalo především dlouhodobé nezaměstnanosti a nezaměstnanosti mladých lidí, jež byla v souladu s mírami v zemích jižní Evropy (kolem 30 %).

—

Od roku 2008 rychle rostl počet emigrantů (82 000 jen v roce 2012).

—

Sociální dávky byly sníženy zhruba o 15 %.

—

Kromě škrtů ve veřejném sektoru a sociálních dávkách se uplatňovala strategie snižování počtu zaměstnanců ve veřejném sektoru (zdravotnictví, vzdělávání, bezpečnost a veřejná služba), a to na základě dobrovolného odchodu ze zaměstnání.

—

Čistý příjem v dolním decilu klesl o 25 %.

—

Podíl obyvatel ohrožených chudobou vzrostl na 15,8 % (přibližně 700 000 osob, z toho 220 000 dětí) (3).

—

Úplné zastavení projektů ve stavebnictví způsobilo nedostatek dostupného bydlení, který trval dalších deset let po kolapsu. Podniky spojené s tímto odvětvím (v prvé řadě malé a střední podniky) byly těžce zasaženy, což mělo mimořádně negativní dopad na zaměstnavatele i zaměstnance.

—

míra nezaměstnanosti činila v říjnu 2010 13,5 % a do roku 2013 stoupla na 27,5 %;

—

míra nezaměstnanosti mladých lidí se i nadále pohybovala kolem 45,5 %;

—

s vysokou mírou nezaměstnanosti souvisí závažné ztráty příjmů;

—

radikální škrty v oblasti mezd a důchodů v kombinaci s částečnými pracovními úvazky, nadměrným zadlužením a vysokými daněmi se odrazily v drastickém snížení příjmů domácností, poklesu kupní síly a marginalizaci širokých vrstev obyvatelstva;

—

organizace občanské společnosti se potýkaly s vážnými finančními problémy, které jim znemožnily se systematicky účastnit sociálního a občanského dialogu či náležitým způsobem řešit vzniklé problémy. To může oslabit kvalitu demokracie, jelikož to může vést k nedostatečnému zastoupení různých hospodářských a sociálních zájmů;

—

mechanismy monitorování trhu, jež nabízí občanská společnost, se zhoršují následkem nedostatku lidských a finančních zdrojů, což vede k nedostatkům v ochraně široké palety zájmů, včetně spotřebitelů;

—

v důsledku škrtů se značně snížila úroveň sociální ochrany, vzdělávání a zdraví (4);

—

nadále přetrvává dramatická situace, pokud jde o přístup ke zdravotní péči, nákup léčivých přípravků a sociální ochranu;

—

tyto situace zhoršily míru chudoby, takže chudobou je nyní zasaženo více než 20 % obyvatelstva a zvyšuje se nerovnost.

„Digitalizace, robotizace a umělá inteligence zavádějí hluboké změny v ekonomice, na trhu práce, včetně nových forem práce, v kvalifikacích a ve společnosti, představují výzvu pro její struktury, včetně automatických stabilizátorů, a následně nepředvídatelně dále navyšují počet vyloučených osob. EHSV doporučuje Komisi, aby vytvořila ‚všeobecné základní evropské pojištění pro případ nezaměstnanosti‘, aby tak účinně reagovala na tuto výzvu a zajistila důstojnou sociální ochranu pro všechny, která bude k dispozici během celého produktivního věku (15–65 let). Co se týče otázky vymýcení chudoby, musí Komise také vytvořit ‚životní minimum‘ a přijmout evropský přístup a evropský cíl ‚nikoho neopomíjet‘.“