(1)

Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel je pro evropské občany zvlášť důležité, ať již jsou pojistníky, nebo by se mohli stát poškozenými v důsledku nehody. Rovněž vyvolává velký zájem pojišťoven, jelikož představuje důležitý podíl trhu v oblasti neživotního pojištění v rámci Unie. Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel má rovněž podstatný vliv na volný pohyb osob, zboží a vozidel, a tedy i na vnitřní trh. Posílení a konsolidace vnitřního trhu pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel by tudíž měly být hlavním cílem činnosti Unie v oblasti finančních služeb.

(2)

Komise v roce 2017 provedla hodnocení fungování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES (3), včetně její účinnosti, účelnosti a soudržnosti s jinými politikami Unie. Hodnocení dospělo k závěru, že směrnice 2009/103/ES jako celek funguje dobře a ve většině aspektů ji není zapotřebí měnit. Byly však zjištěny čtyři oblasti, ve kterých by byly vhodné cílené změny: náhrada škody poškozeným v důsledku nehod v případě insolvence dotčené pojišťovny, povinné minimální částky pojistného krytí, kontroly pojištění vozidel prováděné členskými státy a použití potvrzení o škodném průběhu předchozích pojištění pojistníků ze strany nové pojišťovny. Kromě těchto čtyř oblastí byly jako oblasti, ve kterých by bylo vhodné provést cílené změny, určeny i tyto: odeslaná vozidla, nehody zahrnující přípojné vozidlo tažené vozidlem, nezávislé nástroje pro porovnávání cen pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, informační střediska a informace pro poškozené. Dále by měla být zvýšena jednoznačnost směrnice 2009/103/ES nahrazením pojmu „oběť“, který je v uvedené směrnici používán jako synonymum pojmu „poškozený“, pojmem „poškozený“, a to prostřednictvím příslušných změn. Tyto změny mají výhradně za cíl harmonizovat terminologii používanou v uvedené směrnici a nepředstavují podstatnou změnu.

(3)

Od vstupu směrnice 2009/103/ES v platnost se na trh dostalo mnoho nových typů motorových vozidel. Některá z nich jsou poháněna výhradně elektrickým motorem a některá pomocným zařízením. Tato vozidla by měla být při definování významu pojmu „vozidlo“ zohledněna. Definice by měla být založena na obecných vlastnostech takových vozidel, zejména na jejich maximální konstrukční rychlosti a čisté hmotnosti, a měla by stanovit, že se vztahuje pouze na vozidla poháněná výhradně mechanickou energií. Definice by měla platit nezávisle na počtu kol vozidla. Neměly by být do ní zahrnuty invalidní vozíky určené pro použití osobami s tělesným postižením.

(4)

Lehká elektrická vozidla, na která se nevztahuje definice pojmu „vozidlo“, by měla být z oblasti působnosti směrnice 2009/103/ES vyňata. Žádné ustanovení uvedené směrnice by však nemělo členským státům bránit v tom, aby v rámci svých vnitrostátních právních předpisů požadovaly pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel za podmínek jimi stanovených, pokud jde o jakékoli motorové zařízení používané na zemi, na které se nevztahuje definice pojmu „vozidlo“ podle uvedené směrnice, a v případě kterého se proto v uvedené směrnici takové pojištění nevyžaduje. Uvedená směrnice by rovněž neměla bránit členským státům v tom, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovily, že poškození v důsledku nehod způsobených jakýmkoli jiným motorovým zařízením mají přístup k orgánu členského státu pověřeného odškodněním, jak je stanoveno v kapitole 4. Členské státy by rovněž měly mít možnost rozhodnout, že pokud jsou osoby s bydlištěm na jejich území poškozenými v důsledku nehody způsobené takovým jiným motorovým zařízením v jiném členském státě, ve kterém se pro toto motorové zařízení nevyžaduje pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, mají mít tito rezidenti přístup k orgánu pro odškodnění stanovenému v kapitole 4 v členském státě, v němž mají bydliště. Orgány členských států pro odškodnění by měly mít možnost uzavřít vzájemnou dohodu o způsobech spolupráce v takové situaci.

(5)

V rozhodnutích Soudního dvora Evropské unie z poslední doby, a sice v rozsudcích ve věcech Vnuk (4), Rodrigues de Andrade (5) a Torreiro (6), Soudní dvůr vyjasnil význam výrazu „provoz vozidla“. Soudní dvůr zejména objasnil, že motorová vozidla jsou obvykle určena k tomu, aby sloužila jako dopravní prostředek, a to bez ohledu na vlastnosti vozidla, a objasnil, že provoz takových vozidel zahrnuje jakékoli použití vozidla odpovídající jeho obvyklé funkci jako dopravního prostředku bez ohledu na terén, ve kterém je motorové vozidlo provozováno, a bez ohledu na to, zda stojí, nebo je v pohybu. Směrnice 2009/103/ES se nepoužije, pokud je v době nehody obvyklou funkcí takového vozidla „použití jiné než jako dopravní prostředek“. Tak by tomu mohlo být v případě, že vozidlo není používáno ve smyslu čl. 3 prvního pododstavce uvedené směrnice, neboť jeho obvyklou funkcí je například „použití jako průmyslový nebo zemědělský zdroj energie“. V zájmu právní jistoty je vhodné zohlednit tuto judikaturu ve směrnici 2009/103/ES začleněním definice pojmu „provoz vozidla“.

(6)

Některá motorová vozidla jsou menší, a proto je méně pravděpodobné, že způsobí závažnou škodu na zdraví nebo věcnou škodu než v případě jiných vozidel. Jejich zahrnutí do oblasti působnosti směrnice 2009/103/ES by bylo nepřiměřené a zřejmě dočasné. Jejich zahrnutí by také ohrozilo zavádění novějších vozidel, jako jsou elektrická jízdní kola, která nejsou poháněna výhradně mechanickým pohonem, a odrazovalo by od inovací. Navíc neexistuje dostatek důkazů, že by tato menší vozidla mohla způsobovat nehody, jejichž důsledkem by byl stejný rozsah poškozených, jako je tomu u jiných vozidel, jako jsou například osobní automobily či nákladní vozidla. V souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality by se proto požadavky na úrovni Unie měly vztahovat pouze na ta vozidla, jež jsou takto vymezena ve směrnici 2009/103/ES.

(7)

Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel by se v zásadě mělo vztahovat na nehody ve všech oblastech členských států. Některé členské státy však mají ustanovení, kterými se řídí vozidla používaná výlučně ve zvláštních oblastech s omezeným přístupem. Tyto členské státy by měly mít možnost stanovit omezené odchylky od článku 3 směrnice 2009/103/ES, pokud jde o vyhrazené oblasti, do nichž by neměly vstupovat nepovolané osoby, jako jsou oblasti specifické pro danou lokalitu a oblasti se zařízením v přístavech a na letištích. Členský stát, který se rozhodne takové odchylky stanovit, by měl rovněž přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby byla vyplacena náhrada škody za jakoukoli věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobenou takovým vozidlem.

(8)

Členský stát by rovněž měl mít možnost nepožadovat povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel pro vozidla, která nebyla schválena k provozu na veřejných komunikacích v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy. Tyto členské státy by měly nicméně přijmout vhodná opatření s cílem zabezpečit, že bude vyplacena náhrada za jakoukoli věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobenou takovými vozidly, s výjimkou případů, kdy se členský stát rovněž rozhodne odchýlit od článku 10 směrnice 2009/103/ES, pokud jde o náhradu škody způsobenou těmito vozidly v oblastech, které nejsou přístupné veřejnosti v důsledku zákonného nebo fyzického omezení přístupu do těchto oblastí vymezených jeho vnitrostátními právními předpisy. Taková odchylka od článku 10 by se měla vztahovat na vozidla, u nichž se členský stát rozhodl uplatnit výjimku z povinnosti pojištění, protože tato vozidla nejsou povolena k provozu na veřejných komunikacích v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy, a to i v případě, že by se na povinnost pojištění pro tato vozidla mohla rovněž vztahovat jiná výjimka stanovená v článku 5 směrnice 2009/103/ES.

(9)

V některých členských státech existují ustanovení o použití vozidel jako prostředku úmyslného způsobení škody na zdraví nebo věcné škody. V případě nejzávažnějších trestných činů by měly mít členské státy možnost pokračovat ve své právní praxi spočívající ve vyloučení takové škody z povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel nebo ve vymáhání částky pojistného plnění, která je poškozeným vyplacena, od osob, které odpovídají za takovou škodu na zdraví či věcnou škodu. S cílem nesnížit ochranu poskytovanou směrnicí 2009/103/ES by však taková právní praxe měla být povolena pouze tehdy, pokud členský stát zajistí, aby v takových případech byli poškození odškodněni za takovou škodu způsobem, který se co nejvíce blíží způsobu, jakým by byli odškodněni podle směrnice 2009/103/ES. Pokud členský stát nestanovil alternativní mechanismus odškodnění nebo záruku zajišťující odškodnění poškozených za takovou škodu způsobem, který se co nejvíce blíží způsobu, jakým by jim byla poskytnuta náhrada škody podle směrnice 2009/103/ES, měla by být taková škoda kryta v souladu s uvedenou směrnicí.

(10)

Členské státy by neměly uplatňovat směrnici 2009/103/ES na provoz vozidel při motoristických akcích a činnostech, včetně závodů a soutěží, ani na tréninky, zkoušky a předvádění, ať už se týkají rychlosti, spolehlivosti nebo dovednosti, jež byly povoleny v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy. Tyto činnosti, na něž se vztahuje výjimka, by měly probíhat ve vyhrazené a vymezené oblasti tak, aby bylo zajištěno, že běžná doprava, veřejnost a jakékoli osoby, které se na této činnosti nepodílejí, nebudou moci skutečně ani potenciálně využívat trasu, po které se jezdí. Tyto činnosti obvykle zahrnují činnosti na určených motoristických tratích nebo trasách a v oblastech v bezprostřední blízkosti, jako jsou bezpečnostní zóny, prostory boxů a garáží, kde je riziko nehody ve srovnání s běžnými silnicemi mnohem vyšší a kam by nepovolané osoby neměly vstupovat.

(11)

Tato výjimka pro motoristické akce a činnosti by se měla uplatnit pouze v případě, že členský stát zajistí, aby organizátor akce nebo činnosti nebo jakákoli jiná strana uzavřeli alternativní pojištění nebo záruku pokrývající škodu způsobenou jakékoli třetí straně, včetně diváků a osob nacházejících se v okolí, avšak nikoli nutně škodu způsobenou zúčastněným řidičům a jejich vozidlům. Pokud pořadatelé nebo jiné strany neuzavřeli jako podmínku této výjimky alternativní pojištění nebo záruku, měla by být tato škoda kryta v souladu se směrnicí 2009/103/ES, s možnou výjimkou škody způsobené zúčastněným řidičům a jejich vozidlům.

(12)

S cílem nesnížit ochranu poskytovanou směrnicí 2009/103/ES by měly členské státy zajistit, aby při motoristických akcích a činnostech povolených v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy a způsobilých pro tuto výjimku byli poškození odškodněni za takovou škodu způsobem, který se co nejvíce blíží způsobu, jakým by byli odškodněni podle směrnice 2009/103/ES.

(13)

Při výrobě a přepravě vozidel nemají vozidla dopravní funkce a nejsou považována za vozidla v provozu ve smyslu čl. 3 prvního pododstavce směrnice 2009/103/ES. Pokud se však členský stát rozhodne u těchto vozidel neuplatňovat požadavek uzavřít pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel podle čl. 28 odst. 1 směrnice 2009/103/ES, mělo by existovat podnikatelské pojištění odpovědnosti k pokrytí škod, které by tato vozidla mohla způsobit.

(14)

V současné době vnitrostátní právní předpisy mnoha členských států spojují povinnost pojištění s provozem vozidla ve smyslu čl. 3 prvního pododstavce směrnice 2009/103/ES. V těchto členských státech je provoz vozidla povolen pouze tehdy, je-li vozidlo registrováno. Právní předpisy těchto členských států stanoví, že vozidlo musí být během aktivní registrace a provozu vozidla kryto pojištěním občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorového vozidla ve smyslu čl. 3 prvního pododstavce směrnice 2009/103/ES. Členské státy tudíž nevyžadují pojistné krytí z provozu vozidel v případě, že jejich registrace byla trvale nebo dočasně zrušena, protože se například nacházejí v muzeu, jsou restaurována nebo nejsou z nějakého důvodu delší dobu používána, například proto, že se tak děje pouze v určitou roční dobu. Tyto členské státy musí přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby náhrada škody v souladu s odškodněním dostupným podle směrnice 2009/103/ES byla vyplacena za jakoukoli věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobenou na jejich území a na území jiných členských států vozidly definovanými v uvedené směrnici, která jsou používána ve smyslu čl. 3 prvního pododstavce uvedené směrnice.

(15)

V současné době se některé členské státy, ve kterých povinnost uzavřít pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorového vozidla nesouvisí s registrací vozidla, rozhodly nepožadovat povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel pro vozidla, která byla formálně vyřazena z provozu v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy. K příkladům takového formálního vyřazení z provozu patří zaslání oznámení příslušnému orgánu nebo jiným určeným stranám vykonávajícím funkci příslušného orgánu nebo přijetí jiných ověřitelných fyzických opatření. Tyto členské státy musí přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby náhrada škody v souladu s odškodněním dostupným podle směrnice 2009/103/ES byla vyplacena za jakoukoli věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobenou takovými vozidly na jejich území a na území jiných členských států.

(16)

Členské státy v současnosti upouštějí od provádění kontrol pojištění vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území jiného členského státu, jakož i vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území třetí země a vstupují na jejich území z území jiného členského státu. Vývoj nových technologií, například technologie umožňující automatické rozpoznávání registračních značek, umožňuje kontroly pojištění vozidel, aniž by bylo třeba je zastavovat, a tedy bez zasahování do volného pohybu osob. Je proto vhodné hraniční kontroly pojištění vozidel umožnit, a to pouze v případě, že nejsou diskriminační, jsou nezbytné a přiměřené a tvoří součást obecného systému kontrol na území daného státu, jež jsou prováděny také u vozidel, která mají obvykle stanoviště na území státu provádějícího tyto kontroly, a nevyžadují zastavení vozidla.

(17)

Je zapotřebí, aby členské státy, které se rozhodnou zřídit systém zpracovávající osobní údaje, jež mohou být následně sdíleny s jinými členskými státy, jako například údaje získané technologií pro rozpoznávání registračních značek, přijaly právní předpisy, které umožní zpracovávat osobní údaje pro účely boje proti řízení motorových vozidel bez uzavřeného pojištění, a aby zároveň zavedly vhodná opatření k zabezpečení práv, svobod a oprávněných zájmů subjektů údajů. Ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (7) se vztahují i na zpracovávání osobních údajů za účelem boje proti řízení motorových vozidel bez uzavřeného pojištění. Právní předpisy členských států by měly zejména stanovit přesný účel, odkazovat na příslušný právní základ, být v souladu s příslušnými bezpečnostními požadavky a respektovat zásady nezbytnosti, proporcionality a omezení účelu a měly by stanovit přiměřenou dobu uchovávání údajů. U všech systémů zpracovávání osobních údajů, které jsou v rámci právních předpisů členských států vytvořeny a používány, by měly být navíc uplatňovány zásady záměrné a standardní ochrany osobních údajů.

(18)

V souladu s těmito zásadami by členské státy neměly uchovávat osobní údaje zpracovávané výhradně pro účely provedení kontroly pojištění déle, než je nezbytně nutné k ověření toho, zda je splněna povinnost pojištění odpovědnosti. Pokud se zjistí, že tato povinnost byla splněna, všechny údaje související s ověřováním by měly být smazány. Není-li systém ověřování schopen určit, zda je vozidlo pojištěno, měly by být tyto údaje uchovávány pouze po omezenou dobu, která by neměla překročit počet dnů nezbytný k určení, zda pojistné krytí existuje. V případě vozidel, u nichž bylo zjištěno, že nebyla splněna povinnost pojištění odpovědnosti, je přiměřené požadovat, aby byly takové údaje uchovávány do doby, než bude ukončeno případné správní nebo soudní řízení a než bude tato povinnost splněna.

(19)

Směrnice 2009/103/ES v současnosti stanoví různá referenční data pro pravidelný přepočet minimálních částek krytí v jednotlivých členských státech, což vede k odlišným minimálním částkám krytí v závislosti na členském státě. Aby byla zajištěna rovná minimální ochrana poškozených osob v celé Unii, měly by tyto minimální částky být harmonizovány a je žádoucí zavést ustanovení o jednotném přezkumu vycházejícím z referenčních hodnot harmonizovaného indexu spotřebitelských cen vydávaného Eurostatem, jakož i z procesních pravidel, jimiž se takový přezkum bude řídit a jež stanoví jednotný časový rámec.

(20)

Účelná a účinná ochrana poškozených v důsledku dopravních nehod vyžaduje, aby poškození měli právo požadovat náhradu škody v členském státě svého bydliště a obdržet odpověď v přiměřené lhůtě. Rovněž vyžaduje, aby v případě oprávněných nároků byla poškozeným vždy poskytnuta náležitá peněžitá náhrada za škodu na zdraví nebo věcnou škodu, a to bez ohledu na to, zda pojišťovna osoby, která za škodu odpovídá, je solventní, či nikoli. Členské státy by proto měly zřídit nebo pověřit orgán, který bude poskytovat prvotní náhradu škody poškozeným, kteří mají bydliště na jejich území, a který má právo požadovat tuto náhradu škody od orgánu zřízeného nebo pověřeného za tímtéž účelem v domovském členském státě insolventní pojišťovny, která uzavřela pojistnou smlouvu kryjící odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla osoby, která za tuto škodu odpovídá. Má-li členský stát zavedený systém náhrady škody, měl by mít možnost jej nadále uplatňovat.

(21)

Pojišťovna se může stát insolventní různými způsoby, například v důsledku vyhlášení úpadku, neplnění povinností poté, co se vzdala svého povolení ve svém domovském členském státě, nebo tím, že se na ni vztahuje opatření o zrušení povolení nebo rozhodnutí o zákazu její činnosti. Je-li vydán příkaz nebo přijato rozhodnutí o zahájení konkursního nebo likvidačního řízení, měly by být tento příkaz nebo rozhodnutí zveřejněny. Orgán zřízený nebo oprávněný k odškodnění poškozených v případě insolvence pojišťovny v domovském členském státě pojišťovny by měl o uvedeném příkazu nebo rozhodnutí informovat takové orgány ve všech ostatních členských státech.

(22)

Členské státy by měly zajistit, aby orgán zřízený nebo oprávněný k odškodnění poškozených v případě insolvence pojišťovny v členském státě, na jehož území má poškozený bydliště, byl ve všech fázích řízení příslušný požadovat informace, informovat ostatní příslušné subjekty, orgány a zúčastněné strany v Unii a být jimi informován a spolupracovat s nimi. Tyto informace by měly být dostatečné k tomu, aby příjemce získal alespoň obecné povědomí o situaci. Tyto informace jsou důležité pro zajištění toho, aby orgán, který odškodňuje poškozeného, mohl před poskytnutím náhrady škody sám nebo společně se všemi příslušnými stranami podle vnitrostátních právních předpisů zjistit, zda žadatele v souvislosti s jeho nárokem pojišťovna již odškodnila. Nárok předložený tomuto orgánu může být dokonce převeden na pojišťovnu k dalšímu přezkoumání nebo k rozhodnutí, pokud to vnitrostátní procesní právo vyžaduje. Členské státy by měly zajistit, aby orgán požadoval a obdržel podrobnější informace o konkrétních nárocích.

(23)

Systémem úhrad by neměly být dotčeny platné právní předpisy týkající se výše pojistného krytí poškozených. Stejné zásady by měly platit pro pojistné události bez ohledu na to, zda je pojišťovna solventní či insolventní. Orgán domovského členského státu pojišťovny, která pojistila odpovědnou stranu, by měl provést platbu orgánu členského státu, na jehož území má poškozený bydliště, v přiměřené lhůtě poté, co orgán domovského členského státu pojišťovny obdrží žádost o náhradu škody v souvislosti s platbou, kterou ve prospěch poškozeného provedl orgán členského státu bydliště poškozeného.

(24)

V závislosti na různých fázích vyřizování pojistných událostí, platbách poškozeným a procesu úhrad v různých orgánech mohou existovat nesplacené závazky mezi orgány zřízenými nebo oprávněnými k odškodnění poškozených v případě insolvence pojišťovny. V průběhu procesu úhrad by mělo právo převzetí nároku přejít z orgánu, který vyplatil náhradu škody, nejprve na orgán jiného členského státu Na posledně jmenovaný orgán pro odškodnění by měla být proto převedena práva poškozeného vůči osobě, která nehodu způsobila, nebo její pojišťovně, v rozsahu, v jakém poskytl náhradu za utrpěnou věcnou škodu nebo škodu na zdraví a dosud neobdržel náhradu škody. Práva poškozeného vůči pojistníkovi nebo jiné pojištěné osobě, která nehodu způsobila, by však neměla být převedena na tento orgán, pokud by odpovědnost pojistníka nebo pojištěné osoby byla kryta insolventní pojišťovnou v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy. Každý členský stát by měl být povinen uznat tento přechod práv, jak je upraven jakýmkoli jiným členským státem.

(25)

V zájmu zajištění účinné a účelné ochrany poškozených v případě insolvence pojišťovny je nezbytné, aby členské státy přijaly vhodná opatření k zajištění toho, aby finanční prostředky potřebné k poskytnutí náhrady škody poškozeným byly v době splatnosti náhrady škody k dispozici. V souladu se zásadou subsidiarity by o uvedených opatřeních měly rozhodovat domovské členské státy na vnitrostátní úrovni. Tato opatření by však měla být v souladu s právem Unie, konkrétně pak se zásadami, jako jsou lex specialis a lex posterior. S cílem zabránit neodůvodněnému a nepřiměřenému zatížení pojistitelů, pokud členský stát požaduje od pojišťoven finanční příspěvky, by tyto příspěvky měly být vybírány pouze od pojišťoven, kterým tento členský stát udělil povolení. Tím by nemělo být dotčeno financování jiných funkcí, které by mohly být svěřeny orgánu zřízenému nebo oprávněnému k odškodnění poškozených v případě insolvence pojišťovny.

(26)

S cílem zajistit účinné provádění požadavků stanovených v této směrnici a týkajících se poskytnutí náhrady škody poškozeným v případě insolvence pojišťovny by orgány pověřené tímto úkolem měly usilovat o to, aby uzavřely dohodu o svých funkcích a povinnostech a o postupech úhrady. Není-li takové dohody dosaženo během 24 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), pokud jde o upřesnění procesních úkolů a povinností těchto orgánů v souvislosti s úhradou.

(27)

V případě insolvence pojišťovny by poškození měli mít právo požadovat náhradu škody od orgánu členského státu, v němž mají bydliště, a to i v případě škody na zdraví v důsledku nehod, k nimž došlo v jiném členském státě, než je jejich členský stát bydliště. Členské státy by měly mít možnost svěřit funkci poskytnutí náhrady škody poškozeným novému orgánu nebo orgánu, který již existuje, včetně orgánu pro odškodnění zřízenému nebo schválenému podle článku 24 směrnice 2009/103/ES. Pro případ insolvence pojišťovny by členské státy měly mít rovněž možnost svěřit úkoly poskytovat náhradu škody poškozeným v důsledku nehod v členském státě, v němž mají bydliště, a poškozeným v důsledku nehod v jiných členských státech, než je členský stát jejich bydliště, jedinému orgánu. V případě poškozených v jiných členských státech, než je jejich členský stát bydliště, je rovněž důležité zajistit výměnu informací a spolupráci s orgány pro odškodnění zřízenými nebo schválenými podle článku 24 směrnice 2009/103/ES ve všech členských státech a se škodními zástupci.

(28)

Členské státy mohou zřídit nebo schválit více než jeden orgán pro odškodnění podle směrnice 2009/103/ES, což by mohlo poškozeným znesnadnit určení orgánu, kterému mají předložit své nároky. Členské státy, které zřídí nebo schválí více než jeden orgán pro odškodnění, by proto měly zajistit, aby poškození měli přístup k základním informacím o možných způsobech podání žádosti o náhradu škody, a to tak, aby mohli snadno pochopit, na který orgán by se měli obrátit.

(29)

V případě odeslaného vozidla by osoba odpovědná za krytí škody vůči třetím osobám měla mít možnost volby, zda uzavře pojistnou smlouvu v členském státě, v němž je vozidlo registrováno, nebo v cílovém členském státě, i když vozidlo nebylo formálně v tomto cílovém členském státě zaregistrováno. Informační středisko členského státu, v němž je vozidlo registrováno, a cílového členského státu, v případě že se liší, jakož i informační středisko kteréhokoli jiného příslušného členského státu, například členského státu, na jehož území došlo k nehodě nebo v němž má poškozený bydliště, by měla navzájem spolupracovat, aby zajistila, že jsou k dispozici potřebné informace o odeslaném vozidle, které mají v souladu s článkem 23 směrnice 2009/103/ES.

(30)

V případě nehod s přípojnými vozidly, v souvislosti s nimiž bylo uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla oddělené od pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou tažným vozidlem, by měl mít poškozený možnost uplatnit nárok vůči pojistiteli přípojného vozidla, pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy. Poškozený by měl mít na požádání možnost získat od pojistitele přípojného vozidla informace o totožnosti pojistitele tažného vozidla nebo v případě, že pojistitel přípojného vozidla není navzdory vynaloženému přiměřenému úsilí schopen identifikovat pojistitele tažného vozidla, informace o mechanismu náhrady škody stanoveném v článku 10 směrnice 2009/103/ES.

(31)

Škodný průběh předchozích pojištění pojistníků, kteří chtějí uzavřít s pojišťovnou novou pojistnou smlouvu, by měl být snadno ověřitelný, a to s cílem usnadnit uznání škodného průběhu předchozích pojištění při uzavření nové pojistky. Za účelem zjednodušení ověření pravosti potvrzení o škodném průběhu předchozích pojištění je důležité, aby jejich obsah a formát byly ve všech členských státech stejné. Pojišťovny, které pro účely určení výše pojistného při pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorového vozidla přihlížejí k potvrzením o škodném průběhu předchozích pojištění, by kromě toho neměly diskriminovat na základě státní příslušnosti nebo pouze na základě členského státu předchozího bydliště pojistníka. Pojišťovny by dále měly považovat potvrzení o škodném průběhu předchozích pojištění z jiného členského státu za rovnocenné domácímu potvrzení o škodném průběhu předchozích pojištění a uplatňovat vůči klientovi z jiného členského státu veškeré slevy, které by měl k dispozici jinak identický domácí klient, včetně slev, které vyžadují vnitrostátní právní předpisy členského státu, jako jsou slevy v rámci systémů „bonus-malus“. Členským státům by měla být ponechána volnost přijímat vnitrostátní právní předpisy týkající se systémů „bonus-malus“, protože tyto systémy jsou ze své povahy vnitrostátní a bez jakéhokoli přeshraničního prvku, a proto by rozhodování o nich mělo v souladu se zásadou subsidiarity zůstat na členských státech. Aby bylo členským státům umožněno ověřovat, zda a jak pojišťovny nakládají s potvrzeními o škodném průběhu předchozích pojištění, měly by pojišťovny zveřejňovat obecný přehled svých politik, pokud jde o používání škodného průběhu předchozích pojištění při výpočtu pojistného. Aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 (8), nemusí pojišťovny zveřejňovat citlivé obchodní informace, jako jsou podrobnosti o pravidlech týkajících se sazeb.

(32)

Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění směrnice 2009/103/ES by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o formu a obsah potvrzení o škodném průběhu předchozích pojištění. Tyto prováděcí pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (9).

(33)

Členské státy by měly mít možnost volby certifikovat nástroje, které spotřebitelům umožní porovnávat ceny, sazby a pojistné krytí mezi poskytovateli pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, kteří splňují podmínky stanovené ve směrnici 2009/103/ES. Pokud by tyto nástroje byly řádně certifikovány, mohly by být označeny jako „nezávislé nástroje pro porovnávání cen pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel“. Členské státy by rovněž měly mít možnost zavést veřejné nástroje pro porovnávání cen provozované veřejným orgánem.

(34)

S cílem zajistit bezproblémové vyřizování nároků, je-li podle vnitrostátních právních předpisů vyžadována zpráva o nehodě, která zajišťuje právo poškozeného na obdržení kopie zprávy o nehodě od příslušných orgánů, je důležité, aby k ní měl poškozený včas přístup.

(35)

Za účelem zajištění, že minimální částky krytí pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel se postupem času nebudou zmenšovat, by měla být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o úpravu minimálních částek, s cílem zohlednit vyvíjející se hospodářskou realitu.

(36)

Při přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s pravomocemi uvedenými v této směrnici je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (10). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(37)

V rámci hodnocení fungování směrnice 2009/103/ES by Komise měla sledovat, jak je uvedená směrnice uplatňována, s přihlédnutím k počtu poškozených, částce dosud nevyřízených nároků v důsledku prodlení v platbách vyplývajícího z případů insolvence přeshraničních pojistitelů, úrovně minimálních částek krytí v členských státech, výše škodních nároků vzniklých v důsledku řízení motorových vozidel bez uzavřeného pojištění v přeshraničním provozu a počtu stížností týkajících se potvrzení o škodném průběhu předchozích pojištění.

(38)

Kromě toho by měla Komise vypracovat zprávu hodnotící fungování, spolupráci a financování orgánů pro odškodnění zřízených nebo oprávněných k odškodnění poškozených v případě insolvence pojišťovny. V případě potřeby by měla zprávu doplnit legislativním návrhem.

(39)

S cílem zajistit, aby směrnice 2009/103/ES i nadále sloužila svému účelu, kterým je ochrana potenciálních poškozených v důsledku nehod zahrnujících motorová vozidla, by měla Komise uvedenou směrnici rovněž sledovat a přezkoumat s ohledem na technologický vývoj, včetně zvýšeného používání autonomních a poloautonomních vozidel. Měla by rovněž analyzovat, jak pojišťovny používají systémy, v nichž je pojistné ovlivněno potvrzeními o škodném průběhu předchozích pojištění pojistníků. Kromě toho by měla Komise posoudit účinnost systémů výměny informací používaných pro účely přeshraničních kontrol pojištění.

(40)

Jelikož cílů této směrnice, zejména zajištění stejné minimální ochrany stran poškozených v důsledku dopravních nehod v celé Unii, zajištění jejich ochrany v případě insolvence pojišťoven a zajištění rovného zacházení s potvrzeními o škodném průběhu předchozích pojištění pojistiteli při jednání s potenciálními pojistníky, kteří se pohybují přes vnitřní hranice Unie, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jejich účinku, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(41)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (11) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(42)

Směrnice 2009/103/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

Článek 1 se mění takto:

2)

Článek 3 se mění takto:

3)

Článek 4 se nahrazuje tímto:

(*2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).“ "

4)

V článku 5 se doplňují nové odstavce, které znějí:

5)

Článek 9 se nahrazuje tímto:

(*3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/792 ze dne 11. května 2016 o harmonizovaných indexech spotřebitelských cen a indexu cen bytových nemovitostí a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2494/95 (Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 11).“ "

6)

Název kapitoly 4 se nahrazuje tímto:

„KAPITOLA 4

NÁHRADA ŠKODY ZPŮSOBENÉ NEZJIŠTĚNÝM VOZIDLEM NEBO VOZIDLEM, U NĚHOŽ NEBYLA SPLNĚNA POVINNOST pojištění odpovědnosti STANOVENÁ V ČLÁNKU 3, A NÁHRADA V PŘÍPADĚ INSOLVENCE “

7)

Článek 10 se mění takto:

8)

Vkládá se nový článek, který zní:

9)

V článku 11 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„V případě sporu mezi orgánem uvedeným v čl. 10 odst. 1 a pojistitelem občanskoprávní odpovědnosti o tom, kdo má poškozenému nahradit škodu, přijmou členské státy vhodná opatření k určení jedné z těchto stran jako strany, jež je předběžně povinna poškozenému neprodleně poskytnout náhradu škody.“

10)

Název kapitoly 5 se nahrazuje tímto:

„KAPITOLA 5

ZVLÁŠTNÍ KATEGORIE POŠKOZENÝCH, DOLOŽKY O VÝLUCE Z POJIŠTĚNÍ, JEDINÉ POJISTNÉ, VOZIDLA ODESLANÁ Z JEDNOHO ČLENSKÉHO STÁTU DO JINÉHO “

11)

Název článku 12 se nahrazuje tímto:

„ Zvláštní kategorie poškozených.“

12)

Článek 13 se mění takto:

13)

V článku 15 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

14)

Vkládá se nový článek, který zní:

15)

Článek 16 se nahrazuje tímto:

16)

Vkládá se nový článek, který zní:

17)

Článek 23 se mění takto:

b)

odstavec 6 se nahrazuje tímto:

18)

Vkládá se nový článek, který zní:

19)

V článku 26 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření, která včas umožní poškozeným, jejich pojistitelům nebo jejich právním zástupcům přístup k základním údajům nezbytným pro likvidaci škod.“

20)

Vkládá se nový článek, který zní:

21)

V čl. 28 odst. 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Členské státy mohou požadovat pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, které splňuje požadavky této směrnice, pro každé motorové zařízení používané na zemi, jehož se netýká definice „vozidla“ uvedená v čl. 1 bodu 1 a na něž se nevztahuje článek 3.“

22)

Vkládají se nové články, které znějí:

(*4)  Rozhodnutí Komise 2004/9/ES ze dne 5. listopadu 2003 o zřízení Evropského výboru pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (Úř. věst. L 3, 7.1.2004, s. 34)."

(*5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13)."

(*6)   Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.“ "

23)

V článku 30 se doplňují nové pododstavce, které znějí: