21.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 162/22

(1)

Obecným předpisem, jímž se v Maďarsku řídí těžební činnosti, je horní zákon z roku 1993 (2) (dále jen „horní zákon“). Tento zákon rozlišuje těžební činnosti vykonávané na základě dvou různých právních nástrojů: i) koncese (3) a ii) povolení (4). V obou případech těžba nerostných surovin podléhá poplatkům za těžbu, které se odvádějí státu a jejichž výše činí určité procento hodnoty vytěžených surovin.

(2)

Horní zákon stanoví, že pokud těžební společnost, která získala povolení k těžbě, nezačne s těžbou do pěti let ode dne vydání povolení, právo těžby se odebírá. Podle § 26/A odst. 5 horního zákona však může být tato lhůta prodloužena dohodou mezi báňským úřadem a těžební společností. V tomto případě zaplatí těžební společnost poplatek vyšší, než byl poplatek platný v době původní žádosti, avšak maximálně 1,2krát vyšší, než jak byl původně vyměřen.

(3)

Společnost Magyar Olaj- és Gázipari Nyrt. (dále jen „MOL“) získala několik povolení k těžbě uhlovodíků. Jelikož MOL nezačal s těžbou uhlovodíků do pěti let ode dne vydání povolení, příslušný ministr uzavřel se společností MOL dne 22. prosince 2005 dohodu o prodloužení lhůty (dále jen „dohoda z roku 2005“). Dohoda z roku 2005 stanovila prodloužení poplatku vypočteného na každý rok do roku 2020 s použitím původního poplatku za povolení k těžbě ve výši 12 % a multiplikátoru v rozmezí 1,020 a 1,050.

(4)

Na základě novely horního zákona, která vstoupila v platnost dne 8. ledna 2008 (dále jen „novela horního zákona z roku 2008“), byly těžební poplatky za povolení k těžbě uhlovodíků zvýšeny z 12 % na 30 % hodnoty vytěžených nerostů (5). Zvýšený poplatek se nevztahoval na ty hospodářské subjekty, jejichž povolení k těžbě již byla v minulosti prodloužena.

(5)

Dne 13. ledna 2009 Komise rozhodla zahájit formální vyšetřovací řízení stanovené v čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (6) („SFEU“) ohledně opatření zavedených Maďarskem, která údajně představovala podporu ve prospěch společnosti MOL. Rozhodnutí Komise ze dne 13. ledna 2009 o státní podpoře SA.24571 (ex C 1/09, NN 69/08) bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 28. března 2009 (7).

(6)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise vyjádřila obavy, zda kombinovaný účinek série opatření, která Maďarsko přijalo, nevedl k selektivní výhodě pro společnost MOL. Sérii opatření tvořily dva prvky: dohoda z roku 2005 a novela horního zákona z roku 2008. Podle předběžného posouzení Komise maďarské orgány zvýhodnily společnost MOL oproti jejím konkurentům, kteří provozují činnost v rámci téhož režimu povolení.

(7)

V rozhodnutí 2011/88/EU (8) o státní podpoře SA.24571 (ex C 1/09, ex NN 69/08), kterou Maďarsko poskytlo společnosti MOL, (dále jen „napadnuté rozhodnutí“) Komise dospěla k závěru, že opatření ve prospěch společnosti MOL, tj. kombinace dohody z roku 2005 a novely horního zákona z roku 2008, představuje státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Komise vybídla Maďarsko, aby podporu od společnosti MOL získalo nazpět, a tak obnovilo situaci na trhu před jejím poskytnutím (9).

(8)

Na základě žaloby, kterou podala společnost MOL, Tribunál rozsudkem ze dne 12. listopadu 2013 ve věci T-499/10 (10) zrušil napadnuté rozhodnutí poukazuje na to, že selektivita opatření nebyla prokázána.

(9)

Podle verdiktu Tribunálu nebyla dohoda z roku 2005 selektivní. Tribunál totiž prohlásil, že prostor pro uvážení, jímž disponovaly maďarské orgány, jim umožňoval zachovat rovné zacházení se všemi těžebními společnostmi nacházejícími se ve stejné situaci. Z toho důvodu Tribunál usoudil, že skutečnost, že se podmínky mimo dosah dohody, která nevykazuje prvky státní podpory, změní tak, že se strana dohody ocitne ve výhodnějším postavení než ostatní subjekty, které obdobnou dohodu neuzavřely, nemůže stačit k tomu, aby na dohodu posuzovanou společně s následnou změnou podmínek mimo dosah této dohody bylo možno nahlížet tak, že představují státní podporu.

(10)

Rozsudkem ze dne 4. června 2015 ve věci C-15/14 P (11) Soudní dvůr potvrdil rozsudek Tribunálu, jímž bylo zrušeno napadnuté rozhodnutí.

(11)

Soudní dvůr ve svém rozsudku potvrdil posouzení Tribunálu, podle nějž selektivní povaha dohody z roku 2005 nebyla prokázána a kombinaci dohody z roku 2005 s novelou horního zákona z roku 2008 nelze ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU kvalifikovat jako státní podporu.

(12)

Soudní dvůr zdůraznil, že existuje zásadní rozdíl mezi přezkumem selektivity obecných režimů daňových osvobození či odpočtů, které z definice automaticky udělují výhodu, a přezkumem selektivity fakultativních ustanovení vnitrostátního práva, která stanoví dodatečné poplatky. V případě, kdy vnitrostátní orgány ukládají takové poplatky s cílem zachovat rovnost zacházení s hospodářskými subjekty, pouhá skutečnost, že vnitrostátní orgány mají určitý prostor pro uvážení vymezený zákonem – a nikoli neomezený – nemůže postačit k prokázání selektivity odpovídajícího režimu.

(13)

Z tohoto důvodu se podle Soudního dvora tento případ liší od případů, kdy je využití takového prostoru spojeno s přiznáním výhody určitému hospodářskému subjektu (12).

(14)

Soudní dvůr dále uvedl, že právní rámec, jímž vnitrostátní orgány ukládají dodatečné poplatky s cílem zachovat rovnost zacházení s hospodářskými subjekty, lze považovat za selektivní pouze v případě, že vnitrostátní orgány při využívání prostoru pro uvážení zvýhodňují určité subjekty bez objektivního důvodu.

(15)

Soudní dvůr poukázal na to, že v tomto případě neexistuje důkaz, že maďarské orgány při výkonu své pravomoci ke zvýšení poplatků za těžbu v případě prodloužení platnosti povolení zacházely se společností MOL neodůvodněně příznivě (13).

(16)

Z toho důvodu dospěl Soudní dvůr k závěru, že právní rámec upravující uzavření dohod o prodloužení lhůty nelze v daném případě považovat za selektivní.

(17)

Pokud jde o kombinaci série opatření, jež představuje jedno opatření podpory, Soudní dvůr odkázal na judikaturu a uvedl, že jediné opatření podpory může sestávat z kombinace prvků za podmínky, že tyto prvky vykazují zejména z hlediska jejich časového rozvržení, jejich cíle a situace podniku v době, kdy nastaly, natolik úzké vazby, že je nemožné je od sebe oddělit (14).

(18)

V daném případě však Soudní dvůr zdůraznil, že zvýšení poplatků za těžbu nabylo účinnosti v roce 2008 a došlo k němu v kontextu celosvětového zdražování ropy, tedy že stát vykonával svou regulační pravomoc objektivně oprávněným způsobem na základě vývoje trhu. Kromě toho nic nepoukazuje na to, že při uzavírání dohody z roku 2005 byla předjímána novela z roku 2008 (15).

(19)

Soudní dvůr z toho proto vyvodil, že mezi dohodou z roku 2005 a novelou horního zákona z roku 2008 neexistují časové a/nebo funkční vazby, kvůli nimž by se tato dvě opatření mohla vykládat tak, že představují jediné opatření státní podpory.

(20)

Poté, co Soudní dvůr zrušil napadnuté rozhodnutí, zůstává formální vyšetřovací řízení otevřené. Ani Tribunál ani Soudní dvůr nezvažoval, že by rozhodnutí o zahájení řízení v daném případě bylo chybné. Komise proto musí přijmout konečné rozhodnutí, jímž napraví nedostatky zjištěné soudy EU.

(21)

V čl. 107 odst. 1 SFEU se stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem. Tyto podmínky jsou kumulativní. Není-li jedna z nich splněna, dané opatření nelze kvalifikovat jako státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(22)

Vzhledem k okolnostem daného případu je vhodné se v posouzení omezit na podmínku selektivity.

(23)

Aby bylo možné opatření považovat za státní podporu, musí být zvláštní nebo selektivní v tom, že zvýhodňuje pouze určité podniky nebo určitá odvětví výroby.

(24)

Jak bylo popsáno výše ve 12. a 13. bodu odůvodnění, § 26/A odst. 5 horního zákona nepředstavuje obecný režim daňových osvobození či odpočtů poskytovaný určitým podnikům. Naopak, umožňuje maďarským orgánům ukládat vyšší poplatek za těžbu za prodloužení platnosti povolení k těžbě. Stejné podmínky jsou platné pro všechny hospodářské subjekty ve srovnatelné skutkové a právní situaci.

(25)

Jak bylo popsáno výše ve 14. a 15. bodu odůvodnění, neexistuje důkaz, že by maďarské orgány zacházely se společností MOL ve srovnání s jakýmkoli dalším hospodářským subjektem, který by se mohl potenciálně ocitnout ve srovnatelné situaci, neodůvodněně příznivě. Pouhá skutečnost, že vnitrostátní orgány mají určitý prostor pro uvážení vymezený zákonem, který při stanovení poplatku za prodloužení není neomezený, nemůže postačit k prokázání selektivity právního rámce stanoveného v § 26/A odst. 5 horního zákona.

(26)

Pokud jde o kombinační účinek dohody z roku 2005 a novely horního zákona z roku 2008, Komise poznamenává, že v souladu s judikaturou Soudního dvora může jediné opatření podpory sestávat z kombinace prvků za podmínky, že tyto prvky vykazují zejména z hlediska jejich časového rozvržení, jejich cíle a situace podniku v době, kdy nastaly, natolik úzké vazby, že je nemožné je od sebe oddělit (16).

(27)

Jak bylo uvedeno výše v 18. bodu odůvodnění, v daném případě však neexistuje důkaz, že Maďarsko podepsalo dohodu z roku 2005 a již v té době mělo v úmyslu následně zvýšit poplatek za těžbu na úkor ostatních hospodářských subjektů (kteří již byli přítomni na trhu v den, kdy byla tato dohoda podepsána, nebo na úkor nových hospodářských subjektů). Ke zvýšení poplatků za těžbu uloženému na základě novely horního zákona z roku 2008 došlo v kontextu celosvětového zdražování ropy.

(28)

Z tohoto důvodu, jak je popsáno ve výše uvedeném 19. bodu odůvodnění, jelikož mezi dohodou z roku 2005 a novelou horního zákona z roku 2008 neexistují časové a/nebo funkční vazby, nelze je vykládat tak, že představují jediné opatření státní podpory.

(29)

Na základě výše uvedeného dospěla Komise k názoru, že série opatření, jež Maďarsko přijalo, tj. dohoda o prodloužení lhůty z roku 2005 a následná novela horního zákona, nebyla vůči společnosti MOL selektivní.

(30)

Vzhledem k tomu, že série opatření sestávající z dohody o prodloužení lhůty z roku 2005 a následné novely horního zákona není selektivní, není nezbytné posuzovat, zda existují ostatní podmínky pro státní podporu podle čl. 107 odst. 1 SFEU.

(31)

Vzhledem k výše uvedenému dospěla Komise v novém posouzení údajné podpory, jež byla předmětem rozhodnutí o zahájení řízení, k závěru, že předmětné opatření ve prospěch společnosti MOL, tj. kombinace dohody z roku 2005 a novely horního zákona z roku 2008, nepředstavuje státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU,