a)

seznamu měnových finančních institucí pro statistické účely (k identifikaci některých měnových finančních institucí viz část 1) a

b)

stanovení statistických informací, které tyto měnové finanční instituce vykazují s měsíční, čtvrtletní a roční periodicitou (viz část 2, 3, 4, 5, 6 a 7).

1.1

Finanční instituce jiné než úvěrové instituce, které vydávají finanční nástroje, jež jsou považovány za prostředky velmi podobné vkladům, jsou klasifikovány jako měnové finanční instituce, pokud splňují definici měnové finanční instituce v ostatních ohledech. Klasifikace je založena na kritériu nahraditelnosti vkladů (tj. zda jsou pasiva klasifikována jako vklady), která je určena jejich likviditou, jež v sobě spojuje rysy převoditelnosti, směnitelnosti, jistoty a snadné obchodovatelnosti, a případně i podmínkami emise.

Tato kritéria nahraditelnosti vkladů se používají též s cílem určit, zda by pasiva měla být klasifikována jako vklady, ledaže je pro tato pasiva dána zvláštní kategorie.

1.2

Pro účely stanovení nahraditelnosti vkladů, jakož i klasifikace pasiv jako vkladů:

a)

nástroj peněžního trhu se považuje za vysoce úvěrově kvalitní, pokud mu byl udělen jeden ze dvou nejvyšších možných krátkodobých úvěrových ratingů každou uznanou ratingovou agenturou, která tento nástroj hodnotila, nebo, pokud nástroji nebyl udělen rating, má rovnocennou kvalitu, což ověří správcovská společnost interním ratingovým procesem. V případě, že uznaná ratingová agentura dělí svůj nejvyšší krátkodobý rating do dvou kategorií, považují se tyto dva ratingy za jedinou kategorii, a tudíž za nejvyšší možný rating;

b)

fond peněžního trhu může nehledě na požadavek uvedený v písmenu a) investovat do nástrojů veřejné emise, které mají rating patřící alespoň do investičního stupně („investment grade“); „veřejnou emisí“ se rozumí nástroje peněžního trhu vydané nebo zaručené ústředním, regionálním nebo místním orgánem nebo centrální bankou členského státu, ECB, Unií nebo Evropskou investiční bankou;

c)

při výpočtu vážené průměrné životnosti cenných papírů včetně strukturovaných finančních nástrojů se výpočet splatnosti zakládá na zbytkové splatnosti do právně závazného data odkupu nástrojů. Obsahuje-li však finanční nástroj prodejní opci, může být datum realizace prodejní opce použito namísto řádné zbytkové splatnosti, pokud jsou vždy splněny tyto podmínky:

d)

při výpočtu vážené průměrné životnosti i vážené průměrné splatnosti se zohledňuje vliv finančních derivátových nástrojů, vkladů a technik efektivní správy portfolia;

e)

„váženou průměrnou splatností“ se rozumí vážený průměr doby splatnosti všech podkladových cenných papírů ve fondu, který odráží relativní podíl v každém nástroji, za předpokladu, že dobou splatnosti nástroje s pohyblivou úrokovou sazbou se rozumí čas zbývající do dalšího nastavení úrokové sazby na sazbu peněžního trhu, nikoli doba, která zbývá do dne, kdy musí být splacena jmenovitá hodnota cenného papíru. V praxi se vážená průměrná splatnost používá pro měření citlivosti fondu peněžního trhu na změnu úrokových sazeb na peněžním trhu;

f)

„váženou průměrnou životností“ se rozumí vážený průměr zbytkové splatnosti jednotlivých cenných papírů v majetku fondu, tedy doba, než je jistina splacena v plné výši (bez ohledu na úrok a diskont). Na rozdíl od výpočtu vážené průměrné splatnosti neumožňuje výpočet vážené průměrné životnosti cenných papírů s pohyblivou úrokovou sazbou a strukturovaných finančních nástrojů použití časového období zbývajícího do dalšího nastavení úrokové sazby a namísto toho používá pouze stanovenou konečnou splatnost cenného papíru. Vážená průměrná životnost se používá pro měření úvěrového rizika, neboť čím delší je období do splacení jistiny, tím větší je úvěrové riziko. Vážená průměrná životnost se používá též k omezení rizika likvidity;

g)

„nástroji peněžního trhu“ se rozumí nástroje, s nimiž se běžně obchoduje na peněžním trhu, jsou likvidní a mají hodnotu, kterou lze kdykoliv přesně stanovit;

h)

„správcovskou společností“ se rozumí společnost, jejíž obvyklou činností je správa portfolia fondu peněžního trhu.

5.1

Sestavování měnových agregátů a protipoložek eurozóny vyžaduje identifikaci protistran, které se nacházejí na území eurozóny a které tvoří sektor držby peněz. Pro tento účel se protistrany jiné než měnové finanční instituce člení v souladu s přepracovaným Evropským systémem účtů (dále jen „ESA 2010“) stanoveným nařízením (EU) č. 549/2013 (viz část 3 přílohy II) na vládní instituce (S.13) (kde se ústřední vládní instituce (S.1311) vykazují odděleně v celkových závazcích z vkladů) a ostatní rezidenty. Aby bylo možné vypočítat měsíční sektorové členění měnových agregátů a úvěrových protipoložek, člení se sektory ostatních rezidentů dále na tyto subsektory: investiční fondy jiné než fondy peněžního trhu (S.124), ostatní finanční zprostředkovatelé kromě pojišťovacích společností a penzijních fondů + pomocné finanční instituce + kaptivní finanční instituce a půjčovatelé peněz (S.125 + S.126 + S.127), pojišťovací společnosti (S.128), penzijní fondy (S.129), nefinanční podniky (S.11) a domácnosti + neziskové organizace sloužící domácnostem (S.14 + S.15). Uvnitř spojených sektorů protistran (S.125 + S.126 + S127) se uplatňuje dodatečné dělení na protistrany, které jsou účelovými finančními společnostmi pro sekuritizaci, a centrální clearingové protistrany. Pokud jde o podnikatele (fyzické osoby) / společenství bez právní subjektivity, viz oddíl 3. Pokud jde celkové vklady a kategorie vkladů „vklady s dohodnutou splatností nad dva roky“, „vklady s výpovědní lhůtou delší než dva roky“ a „repo obchody“, uplatňuje se pro účely systému minimálních rezerv ECB dodatečné dělení na úvěrové instituce, ostatní protistrany měnových finančních institucí a ústřední vládní instituce.

5.2

Pokud jde o celkové vklady a kategorii aktiv „celkové úvěry“, uplatňuje se v zájmu lepšího pochopení postupů poskytování úvěrů a financování v bankovním sektoru a lepšího sledování mezibankovních činností dodatečné dělení na centrální banky (S.121) a instituce přijímající vklady kromě centrální banky (S.122) a pro zbytek světa na banky a nebankovní subjekty.

5.3

Pokud jde o pozice uvnitř skupiny, uplatňuje se v zájmu možnosti identifikace vzájemného propojení mezi úvěrovými institucemi, které patří do téže skupiny (v tuzemsku a v jiných členských státech eurozóny), dodatečné dělení na úvěrové a vkladové pozice a na transakce mezi institucemi přijímajícími vklady kromě centrální banky (S.122).

5.4

Pokud jde o držené dluhové cenné papíry s původní splatností do jednoho roku, dělené podle měny, uplatňuje se v zájmu lepšího přehledu o vzájemném propojení mezi státy a bankami dodatečné dělení pro vládní instituce (S.13).

5.5

Některé vklady/úvěry vznikající z rep / reverzních rep nebo obdobných operací s ostatními finančními zprostředkovateli (S.125) + pomocnými finančními společnostmi (S.126) + kaptivními finančními institucemi a půjčovateli peněz (S.127) mohou souviset s transakcemi s centrální protistranou. Centrální protistrana je subjekt, který se v souladu s právními předpisy vloží mezi protistrany smluv obchodovaných na finančních trzích a stane se tak kupujícím pro každého prodávajícího a prodávajícím pro každého kupujícího. Vzhledem k tomu, že tyto transakce jsou často náhradou za dvoustranné obchody mezi měnovými finančními institucemi, uplatňuje se v rámci kategorie vkladů „repo obchody“ dodatečné dělení s ohledem na obchody s těmito protistranami. Obdobně se uplatňuje dodatečné rozlišení v rámci kategorie aktiv „úvěry“ s ohledem na reverzní repa s těmito protistranami.

5.6

Protistrany nacházející se v tuzemsku a v eurozóně s výjimkou tuzemska se ve všech statistických klasifikacích identifikují odděleně. Protistrany nacházející se v eurozóně se rozlišují podle svého tuzemského sektoru nebo podle klasifikace institucí v souladu se seznamy vedenými ECB pro statistické účely a příručkou ECB „Příručka k měnové statistice a statistice finančních institucí a trhů: Pokyny pro statistickou klasifikaci klientů“, která vychází ze zásad klasifikace, jež jsou v nejvyšším možném rozsahu v souladu s ESA 2010. Protistrany, které se nacházejí mimo eurozónu, nejsou členěny zeměpisně.

5.7

V případě akcií / podílových listů fondů peněžního trhu vydaných měnovými finančními institucemi členských států eurozóny vykazují zpravodajské jednotky alespoň údaje o rezidentské příslušnosti držitelů v členění na tuzemsko/eurozónu s výjimkou tuzemska / zbytek světa, které umožní vyloučit akcie / podílové listy držené nerezidenty eurozóny. Národní centrální banky rovněž mohou nezbytné statistické informace odvodit z údajů, které byly shromážděny na základě nařízení (EU) č. 1011/2012 (ECB/2012/24), a to v rozsahu, ve kterém tyto údaje splňují požadavek včasnosti podle článku 7 tohoto nařízení a minimální standardy uvedené v příloze IV.

1.

Členění úvěrů poskytnutých jiným než měnovým finančním institucím eurozóny podle subsektorů, splatnosti a zajištění nemovitostmi (viz tabulka 2).

Toto členění se vyžaduje, aby bylo možné sledovat úplnou strukturu subsektorů a splatností celkového úvěrového financování (úvěry a cenné papíry) poskytnutého měnovými finančními institucemi sektoru držby peněz. U nefinančních podniků a domácností se vyžadují další položky („z toho“), které rozlišují úvěry zajištěné nemovitostmi.

U úvěrů nefinančním podnikům a domácnostem, které jsou denominovány v eurech a které mají původní splatnost nad jeden rok a nad dva roky, se vyžadují další položky („z toho“) pro některé zbytkové doby splatnosti a některá období pro nové nastavení úrokových sazeb (viz tabulka 2). Novým nastavením úrokové sazby se rozumí změna úrokové sazby úvěru, kterou předvídá stávající úvěrová smlouva. Úvěry podléhající novému nastavení úrokové sazby zahrnují mimo jiné úvěry, jejichž úroková sazba se pravidelně mění podle vývoje indexu (např. Euribor), úvěry, jejichž úroková sazba se mění průběžně (pohyblivé sazby), a úvěry, jejichž úrokovou sazbu může měnová finanční instituce změnit podle vlastního uvážení.

2.

Členění vkladů vládních institucí (jiných než ústřední vládní instituce) členských států eurozóny u měnových finančních institucí podle subsektorů (viz tabulka 2).

Toto členění se vyžaduje jako doplňující informace k měsíčnímu vykazování.

3.

Členění pozic vůči protistranám mimo eurozónu podle sektorů (viz tabulka 2).

Tam, kde neplatí ESA 2010, se použije třídění sektorů podle systému národních účtů (System of National Accounts, „SNA 2008“).

4.

Identifikace rozvahových pozic pro deriváty a naběhlý úrok z úvěrů a vkladů v rámci ostatních aktiv a ostatních pasiv (viz tabulka 2).

Toto členění se vyžaduje pro zvýšení souladu mezi statistikami.

5.

Členění podle zemí včetně pozic vůči Evropské investiční bance a Evropskému mechanismu stability (viz tabulka 3).

Toto členění je potřebné k analýze dalšího měnového vývoje a také pro účely přechodných požadavků a pro kontrolu kvality údajů.

6.

Členění podle sektorů pro přeshraniční vklady institucí jiných než měnové finanční instituce v rámci eurozóny a přeshraniční úvěry těmto institucím poskytované v rámci eurozóny (viz tabulka 3).

Toto členění se vyžaduje, aby bylo možné posoudit pozice sektorů měnových finančních institucí v jednotlivých členských státech vůči ostatním členským státům eurozóny.

7.

Členění podle měn (viz tabulka 4).

Toto členění se vyžaduje, aby bylo možné vypočíst transakce pro měnové agregáty a protipoložky upravené podle změn kurzů, pokud tyto agregáty zahrnují společně všechny měny.

2.1

Pro účely čl. 6 písm. a) vypočítávají měnové finanční instituce položky v částech 1 a 2 tabulky 5 jako čisté toky úvěrů, které byly během příslušného období sekuritizovány nebo jinak zcizeny, minus úvěry, které byly během příslušného období nabyty. Úvěry, které byly převedeny na jinou tuzemskou měnovou finanční instituci nebo které byly od jiné tuzemské měnové finanční instituce nabyty, a úvěry, k jejichž převodu dochází v důsledku rozdělení zpravodajské jednotky nebo v důsledku fúze či převzetí, jež se týká zpravodajské jednotky a jiné tuzemské měnové finanční instituce, se do tohoto výpočtu nezahrnují. Úvěry, které byly převedeny na zahraniční měnové finanční instituce nebo které byly od zahraniční měnové finanční instituce nabyty, se do tohoto výpočtu zahrnují.

2.2

Položky uvedené v oddílu 3.1 jsou zařazeny do částí 1 a 2 tabulky 5 takto:

2.3

Položky v části 1 tabulky 5 se měsíčně dále člení podle protistrany úvěrového převodu, přičemž se rozlišuje mezi účelovými finančními společnostmi pro sekuritizaci (z toho účelové finanční společnosti pro sekuritizaci, které jsou rezidenty eurozóny) a ostatními protistranami. Další členění podle původní splatnosti a účelu úvěru se vyžadují čtvrtletně pro některé položky, jak je uvedeno v tabulce 5b.

3.1

Měnové finanční instituce poskytují následující údaje v souladu s částí 3 tabulky 5 týkající se sekuritizovaných a odúčtovaných úvěrů, ve vztahu k nimž vystupuje měnová finanční instituce jako správce:

3.2

Pokud jde o oddíl 3.1 písm. b), národní centrální banky mohou místo uvedených údajů požadovat, aby jí měnové finanční instituce poskytly čisté toky zcizených a nabytých úvěrů, ve vztahu k nimž měnové finanční instituce vystupují jako správce, aby z nich národní centrální banka mohla odvodit finanční transakce uvedené v oddíle 3.1 písm. b).

3.3

Národní centrální banky mohou zpravodajským jednotkám udělit výjimku ze zpravodajské povinnosti podle oddílu 3.1 písm. b) v případech, kde čisté toky shromážděné v části 1.1 tabulky 5 splňují účel oddílu 3.2, tj. kde jsou v souladu s vnitrostátními postupy sekuritizované a odúčtované úvěry spravovány měnovými finančními institucemi. Národní centrální banky zajistí, aby byly tyto čisté toky v souladu s účelem výpočtu finančních transakcí s výjimkou zcizení a nabytí úvěrů podle oddílu 3.1 b). Národní centrální banky mohou od měnových finančních institucí vyžadovat dodatečné informace, které jsou potřebné k provedení nezbytných úprav.

3.4

Národní centrální banky mohou rozšířit statistickou zpravodajskou povinnost podle tohoto oddílu na všechny odúčtované úvěry, které spravují měnové finanční instituce a které byly sekuritizovány nebo jinak převedeny. V takovém případě informuje národní centrální banka měnové finanční instituce o této statistické zpravodajské povinnosti podle části 3 tabulky 5.

4.1

Měnové finanční instituce poskytují čtvrtletní údaje o všech úvěrech, které jsou spravovány v rámci sekuritizace v souladu s částí 4 tabulky 5 bez ohledu na to, zda se spravované úvěry nebo příslušná práva spojená se správou úvěru zachycují v rozvaze zpravodajské jednotky.

4.2

Pokud jde o úvěry spravované pro účelové finanční společnosti pro sekuritizaci, které jsou rezidenty v jiných členských státech eurozóny, poskytují měnové finanční instituce údaje v dalším členění tak, že agregují spravované úvěry zvlášť za každý členský stát, ve kterém je účelová finanční společnost pro sekuritizaci rezidentem.

4.3

Národní centrální banky mohou od rezidentských měnových finančních institucí, které vystupují jako správci sekuritizovaných úvěrů, shromažďovat údaje uvedené v čl. 6 písm. b), případně jejich část, podle jednotlivých účelových finančních společností pro sekuritizaci. Má-li národní centrální banka za to, že údaje uvedené v oddílu 4.1 a členění uvedená v oddílu 4.2 lze shromažďovat podle jednotlivých účelových finančních společností pro sekuritizaci, informuje měnové finanční instituce o tom, zda je vykazování ve smyslu oddílů 4.1 a 4.2 vyžadováno, a pokud ano, v jakém rozsahu.

5.1

Měnové finanční instituce, které postupují podle standardů IAS 39, IFRS 9 nebo obdobných pravidel, vykazují zůstatky ke konci měsíce týkající se úvěrů, které byly zcizeny prostřednictvím sekuritizace a které nebyly odúčtovány z rozvahy, podle části 5 tabulky 5.

5.2

Měnové finanční instituce, na něž se vztahuje výjimka podle čl. 9 odst. 6, vykazují zůstatky ke konci čtvrtletí týkající se úvěrů, které byly zcizeny prostřednictvím sekuritizace a které podléhají odúčtování z rozvahy, avšak jsou stále zachyceny ve finančních výkazech, podle části 5 tabulky 5.

1.

členění podle měn uvedené v oddílu 4 části 2;

2.

oddělené zachycení:

3.

členění podle sektorů uvedené v oddílu 3 části 3;

4.

členění podle zemí uvedené v oddílu 4 části 3;

5.

členění podle měn uvedené v oddílu 5 části 3.

1.

Pro každý členský stát, jehož měnou je euro (dále jen „členský stát eurozóny“), se soubor zpravodajských jednotek skládá z měnových finančních institucí, které jsou uvedeny v seznamu měnových finančních institucí pro statistické účely a jsou rezidenty na území členských států eurozóny (1). Jsou to:

Instituce nacházející se v extrateritoriálních finančních střediscích se pro statistické účely považují za rezidenty na územích, ve kterých se tato střediska nacházejí.

2.

Měnové finanční instituce konsolidují pro statistické účely obchodní činnosti všech svých provozoven (sídla společnosti, resp. ústředí nebo poboček), které se nacházejí v témže členském státě. Pro statistické účely se nedovoluje konsolidace přes státní hranice.

1.

Tato tabulka uvádí podrobný standardní popis kategorií nástrojů, které národní centrální banky v souladu s tímto nařízením převádějí na kategorie použitelné na vnitrostátní úrovni. Tabulka nepředstavuje seznam jednotlivých finančních nástrojů a uvedený popis není vyčerpávající. Definice odkazují na ESA 2010.

2.

Původní splatností, tj. splatností stanovenou při emisi, se rozumí pevně stanovená životnost finančního nástroje, před kterou nemůže být splacen, např. dluhové cenné papíry, nebo před kterou může být splacen pouze s určitou sankcí, např. některé druhy vkladů. Výpovědní lhůta je shodná s dobou mezi okamžikem, kdy držitel oznámí svůj záměr nástroj zpeněžit, a dnem, kdy jej může bez případné sankce převést na hotovost. Finanční nástroje se dělí podle výpovědní lhůty pouze v případě, není-li stanovena dohodnutá splatnost.

3.

Finanční pohledávky lze rozlišovat podle toho, zda jsou převoditelné. Pohledávka je převoditelná, pokud lze její vlastnictví snadno převést z jedné jednotky na jinou jednotku prostřednictvím dodání nebo rubopisu nebo, v případě finančních derivátů, pokud lze snadno vyrovnat jí vytvořenou pozici. Potenciálně je sice možné obchodovat s jakýmkoli finančním nástrojem, avšak převoditelné nástroje jsou určeny k tomu, aby se s nimi obchodovalo na organizované burze nebo na mimoburzovním trhu, i když skutečné obchodování není nezbytnou podmínkou převoditelnosti.

Tabulka

Kategorie nástrojů

KATEGORIE AKTIV

KATEGORIE PASIV

1.

Pole označená * v tabulce 1 v příloze I se používají při výpočtu základu pro stanovení minimálních rezerv. Pokud se jedná o dluhové cenné papíry, úvěrové instituce buď předloží doklad o pasivech, jež mají být vyloučena ze základu pro stanovení minimálních rezerv, nebo použijí standardní odpočet pevné procentní části stanovené Evropskou centrální bankou (ECB). Vyšrafovaná pole vykazují pouze úvěrové instituce s povinností minimálních rezerv.

2.

Sloupec „z toho úvěrové instituce s povinností minimálních rezerv, ECB a národní centrální banky“ neobsahuje závazky zpravodajských jednotek vůči institucím vyňatým ze systému minimálních rezerv ECB, tj. institucím, které jsou vyňaty z důvodů jiných než proto, že v nich probíhají reorganizační opatření. Instituce, které jsou dočasně osvobozeny od povinnosti minimálních rezerv z důvodů, že v nich probíhají reorganizační opatření, se považují za instituce s povinností minimálních rezerv, a proto závazky vůči těmto institucím spadají do sloupce „z toho úvěrové instituce s povinností minimálních rezerv, ECB a národní centrální banky“. Do tohoto sloupce patří rovněž závazky vůči institucím, které nemají skutečnou povinnost držet rezervy u Evropského systému centrálních bank z důvodu uplatnění paušálních odpočitatelných položek.

3.

Instituce s plnou vykazovací povinností mohou rovněž vykazovat pozice vůči „měnovým finančním institucím jiným než úvěrovým institucím s povinností minimálních rezerv, ECB a národním centrálním bankám“ místo vůči „měnovým finančním institucím“ a „úvěrovým institucím s povinností minimálních rezerv, ECB a národním centrálním bankám“, pokud tím nedojde ke ztrátě podrobných údajů a pokud nebudou dotčeny pozice ve vyšrafovaných polích. V závislosti na vnitrostátních systémech shromažďování informací, a aniž je dotčena plná shoda s definicemi a zásadami klasifikace pro rozvahu měnových finančních institucí stanovenými v tomto nařízení, mohou úvěrové instituce s povinností minimálních rezerv místo toho vykazovat údaje nutné k výpočtu základu pro stanovení minimálních rezerv, s výjimkou údajů o obchodovatelných nástrojích, v souladu níže uvedenou tabulkou za předpokladu, že nebudou dotčeny pozice ve vyšrafovaných polích v tabulce 1 v příloze I.

4.

Úvěrové instituce ve zbytkové části vykazují přinejmenším čtvrtletní údaje nezbytné k výpočtu základu pro stanovení minimálních rezerv v souladu s níže uvedenou tabulkou.

5.

Při vykazování podle níže uvedené tabulky musí být zajištěn přísný soulad s tabulkou 1 v příloze I.

1.1

Za předpokladu, že jsou splněny podmínky uvedené v článku 11 nařízení (ES) č. 1745/2003 (ECB/2003/9), Výkonná rada může povolit, aby úvěrové instituce s povinností minimálních rezerv prováděly agregované statistické vykazování jako skupina v rámci jednoho členského státu. Všechny dotčené instituce se v seznamu měnových finančních institucí vedeném ECB uvádějí jednotlivě.

1.2

Bylo-li úvěrovým institucím uděleno povolení držet minimální rezervy přes zprostředkovatele podle článku 10 nařízení (ES) č. 1745/2003 (ECB/2003/9), a nepožívají-li výhod skupinového vykazování ve smyslu tohoto oddílu, mohou národní centrální banky oprávnit zprostředkovatele k provádění agregovaného statistického vykazování (jiného než ve vztahu k základu pro stanovení minimálních rezerv) jménem úvěrových institucí. Všechny dotčené instituce se v seznamu měnových finančních institucí vedeném ECB uvádějí jednotlivě.

1.3

Tvoří-li skupinu úvěrových institucí pouze instituce ve zbytkové části, vztahuje se na ni pouze povinnost zjednodušeného vykazování platná pro instituce ve zbytkové části. Jinak se na ni jako na celek vztahuje statistické výkaznictví pro instituce s plnou vykazovací povinností.

2.1

Pro účely této přílohy mají výrazy „fúze“, „fúzující instituce“ a „nabývající instituce“ význam uvedený v článku 1 nařízení (ES) č. 1745/2003 (ECB/2003/9).

2.2

Pro udržovací období, během kterého se fúze uskutečňuje, se povinnost minimálních rezerv nabývající instituce vypočte a musí být splněna v souladu s článkem 13 nařízení (ES) č. 1745/2003 (ECB/2003/9).

2.3

Pro následující udržovací období se povinnost minimálních rezerv nabývající instituce vypočte ze základu pro stanovení minimálních rezerv a podle statistických údajů vykázaných podle pravidel stanovených v níže uvedené tabulce. Jinak se použijí běžná pravidla pro vykazování statistických informací a pro výpočet povinných minimálních rezerv, jak je stanoví článek 3 nařízení (ES) č. 1745/2003 (ECB/2003/9).

2.4

Aniž jsou dotčeny povinnosti stanovené v předchozích odstavcích, může příslušná národní centrální banka povolit nabývající instituci, aby plnila svou statistickou zpravodajskou povinnost prostřednictvím dočasných postupů, například zvláštních formulářů pro jednotlivé fúzující instituce po několik období po uskutečnění fúze. Délka trvání této odchylky od běžného postupu vykazování by měla být omezena na co nejkratší dobu a neměla by překročit šest měsíců od uskutečnění fúze. Touto odchylkou není dotčena povinnost nabývající instituce splnit svou zpravodajskou povinnost podle tohoto nařízení a případně její povinnost převzít zpravodajskou povinnost fúzujících institucí v souladu s touto přílohou.

Tabulka

Zvláštní pravidla pro výpočet povinnosti minimálních rezerv úvěrových institucí zúčastněných na fúzi (1)

1.

Minimální standardy pro přenos:

2.

Minimální standardy pro přesnost:

3.

Minimální standardy pro pojmovou shodu:

4.

Minimální standardy pro opravy:

Je nutné dodržovat metody a postupy pro opravy, které stanoví ECB a příslušná národní centrální banka. Opravy odchylující se od pravidelných oprav musí být doplněny vysvětlivkami.

Nařízení (ES) č. 25/2009 (ECB/2008/32)

(Úř. věst. L 15, 20.1.2009, s. 14).

Nařízení (EU) č. 883/2011

(Úř. věst. L 228, 3.9.2011, s. 13).