6.10.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 261/27

(1)

Dopisem ze dne 7. listopadu 2003 oznámilo stále zastoupení Francie při Evropské unii v souladu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) (1) Komisi, že některé podniky, které prodávají maso pro účely maloobchodu, budou osvobozeny od asanační dávky.

(2)

Původní oznámení se týkalo jednak podpor udělených v roce 2003 a zároveň podpor plánovaných na rok 2004. Protože část podpor již byla přidělena, rozhodla se tehdy Komise, že spis rozdělí. Toto rozhodnutí se v rámci podpor přidělených v roce 2003 zabývá pouze osvobozením od asanační daně.

(3)

Asanační dávka byla zrušena v dne 1. ledna 2004. Poté bylo financování veřejné služby zpracování uhynulých zvířat zajištěno zavedením „daně z porážky“, proti které Komise nevznesla námitky (2).

(4)

V rámci přezkoumání spisu o „dani z porážky“ (státní podpora N 515 A/03) zaslaly francouzské orgány Komisi příslušné informace k danému případu, zejména dopisem ze dne 29. prosince 2003.

(5)

Dopisem ze dne 7. dubna 2005, zaevidovaným dne 12. dubna 2005, francouzské orgány předložily doplňující informace, jež Komise požadovala dopisem ze dne 4. března 2005.

(6)

Komise ve věci předmětné podpory zahájila řízení v souladu s čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, a to dopisem č. SG(2005)D/202956 ze dne 7. července 2005.

(7)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise vyzvala ostatní členské státy a třetí zúčastněné strany k podání připomínek k dotyčným podporám.

(8)

Francouzské orgány zaslaly své připomínky v dopisech ze dne 20. září 2005 a 15. listopadu 2005, které byly zaevidovány dne 17. listopadu 2005.

(9)

Komise obdržela připomínky od Sdružení řeznictví, řeznictví-uzenářství, lahůdkářství (Confédération de la boucherie, boucherie-charcuterie, traiteurs, dále jen „CFBCT“) ze dne 18. října 2005 a připomínky jedné soukromé společnosti ze dne 17. října 2005 (4) a ze dne 11. července 2008.

(10)

Dopisem ze dne 18. dubna 2011 francouzské orgány potvrdily, že osvobození od platby daně z nákupu masa (takzvaná „asanační daň“) udělené na rok 2003 některým podnikům uvádějícím zemědělské produkty na trh spadá do oblasti působnosti nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu de minimis  (5).

(11)

Předmětné opatření se týká financování veřejné asanační služby na rok 2003 a likvidace masokostních mouček, které již nemají obchodní využití.

(12)

Veřejná služba zpracování uhynulých zvířat se dříve financovala z asanačních daní, které byly zavedeny článkem 302a ZD francouzského všeobecného daňového zákoníku (Code général des impôts français), který vychází z článku 1 zákona č. 96-1139 ze dne 26. prosince 1996 o sběru a likvidaci uhynulých zvířat a jatečních odpadů (dále jen „zákon z roku 1996“).

(13)

Asanační daň se vybírá z nákupu masa a některých dalších produktů jakoukoliv osobou, která provádí maloobchodní prodej těchto produktů. Daní jsou v zásadě povinné všechny osoby, které provádějí maloobchodní prodej. Jejím základem byla hodnota bez daně z přidané hodnoty (DPH) u nákupů bez ohledu na původ produktu:

(14)

Podniky, jejichž obrat za předcházející kalendářní rok byl nižší než 2 500 000 francouzských franků (FRF) (6) (381 122 EUR) bez DPH, byly od daně osvobozeny. Sazby pro vyměření daně byly stanoveny podle výše měsíčních nákupů bez DPH na 0,5 % do 125 000 FRF (19 056 EUR) a na 0,9 % nad 125 000 FRF. Článkem 35 opravného finančního zákona na rok 2000 (zákon č. 2000-1353 ze dne 30. prosince 2000) byly provedeny určité změny v mechanismu asanační daně, které vstoupily v platnost 1. ledna 2001. Účelem těchto změn bylo čelit účinkům krize BSE a z nich plynoucím vícenákladům. Základ daně byl tedy rozšířen i na „ostatní masné výrobky“. Sazba daně byla stanovena na 2,1 % při výši měsíčních nákupů do 125 000 FRF (19 056 EUR) a na 3,9 % nad 125 000 FRF. Kromě toho byly všechny podniky s obratem za předcházející kalendářní rok nižším než 5 000 000 FRF (762 245 EUR) bez DPH od daně osvobozeny.

(15)

Původně, tj. od 1. ledna 1997, byl výnos z daně přidělen do fondu za tímto účelem zvláště založeného, jehož předmětem bylo financování služby sběru a odstraňování kadáverů zvířat a jatečních konfiskátů prohlášených za nevhodné pro lidskou spotřebu a pro výživu zvířat, tj. činností stanovených článkem 264 zemědělského zákoníku jako úloha veřejné služby. Fond byl řízen Národním střediskem pro plánování struktur zemědělství (Centre national pour l’aménagement des structures des exploitations agricoles, CNASEA).

(16)

Od 1. ledna 2001 byl výtěžek z asanační daně přidělován do souhrnného státního rozpočtu, tedy již ne do za tímto účelem vytvořeného fondu. Na rok 2003 mělo ministerstvo pro zemědělství, potraviny, rybolov a pro venkov k dispozici prostředky na základě vyhlášky č. 2002-1580 ze dne 30. prosince 2002 o uplatňování finančního zákona v roce 2003. Spadaly do běžných výdajů tohoto ministerstva v části IV, Veřejná opatření, 4. oddíl, ekonomická opatření, pobídky a intervence. Na rok 2003 byl výnos z této daně ohodnocen na 550 milionů EUR.

(17)

Oznámení na rok 2003 počítalo s podporou na uskladnění a likvidaci masokostních mouček a s podporou pro převoz a likvidaci uhynulých zvířat a pro jateční odpady. Dále zákon z roku 1996 stanovoval osvobození podniků prodávajících maso pro účely maloobchodu, jejichž roční obrat byl nižší než 762 245 EUR. Podle informací, které má Komise k dispozici, platil zákon z roku 1996 po celý rok 2003.

(18)

Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení dospěla k závěru, že u opatření podpory týkajících se sběru a likvidace uhynulých zvířat, uskladnění a likvidace masokostních mouček a jatečních odpadů nehrozí, že by měla vliv na podmínky obchodu v takové míře, která by byla v rozporu se společným zájmem. Mohou tedy využít výjimku podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování EU, jelikož se jedná o opatření, která mohou přispět k rozvoji odvětví. Komise se však rozhodla zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o EU, pokud jde o existenci podpor podnikům osvobozeným od asanační daně a o slučitelnost těchto podpor.

(19)

V okamžiku zahájení šetření se Komise domnívala, že osvobození od asanační daně způsobilo ztrátu na státních příjmech, a toto osvobození se tak jevilo jako neodůvodněné vzhledem k povaze a struktuře daňového systému, jehož smyslem je zajišťovat státu příjmy. Osvobození se podle informací, které měla Komise k dispozici, totiž nevztahovalo na obrat realizovaný prodejem masa, ale na celkový obrat z prodeje.

(20)

Protože se asanační daň počítá z hodnoty masných výrobků, nezdálo se odůvodněné osvobodit od úhrady daně podnik s vyšším obratem z prodeje masa, zatímco by jeho konkurent, který by s masnými výrobky realizoval nižší obrat, dani podléhal.

(21)

Proto se zdálo, že uvedené osvobození vytváří selektivní výhodu. Jednalo by se tedy o podporu prodejců, jejichž daňové zatížení by se díky osvobození zmírnilo. Na základě číselných údajů, které se týkají obchodu s masem, Komise usoudila, že osvobození od daně pro rok 2003 obchodníků, kteří realizují obrat nižší než 762 245 EUR, je výhoda představující státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(22)

Komise nemohla vyloučit, že osvobození od daně nemá vliv na obchod mezi členskými státy, zejména v hraničních oblastech.

(23)

Osvobození od daně obchodníků, kteří realizují obrat nižší než 762 245 EUR, se tedy jevilo jako státní podpora ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(24)

Osvobození se v daném případě jevilo jako snížení nákladů bez jakéhokoliv stimulačního prvku a bez protihodnoty ze strany příjemců, jehož slučitelnost s pravidly hospodářské soutěže nebyla prokázána.

(25)

Komise se proto domnívala, že podpora spadá do oblasti působnosti bodu 3.5 Pokynů Společenství o státní podpoře v odvětví zemědělství (7), které byly v té době platné. V uvedeném bodě bylo stanoveno, že aby byla opatření považována za slučitelná se společným trhem, musí jakékoli opatření obsahovat pobídkový prvek nebo vyžadovat nějaké protiplnění na straně příjemce. Kromě výjimek výslovně stanovených v právním řádu Společenství nebo v uvedených pokynech, jsou jednostranné státní podpory určené pouze ke zlepšení finanční situace producentů, které nijak nepřispívají rozvoji odvětví, přirovnávány k provozním podporám, jsou tedy neslučitelné se společným trhem.

(26)

U podniků osvobozených od asanační daně nemohla Komise vyloučit, že se jedná o státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU a že jde o provozní podporu, u níž Komise měla pochybnosti o slučitelnosti s vnitřním trhem.

(27)

Francouzské orgány zaslaly své připomínky v dopise ze dne 20. září 2005 a ze dne 15. listopadu 2005. Ve svých dopisech potvrdily, že se v případě osvobození od daně podniků, které nepodléhaly dani, bezesporu jednalo o podporu v smyslu Smlouvy o ES. Komise navíc došla k podobnému závěru ve svém rozhodnutí 2005/474/ES (8), které se týkalo osvobození od daně od 1. ledna 1997 do 31. prosince 2002 (podpora NN 17/01, nové číslo C 49/02).

(28)

Francouzské orgány však argumentovaly před vstupem v platnost nařízení (ES) č. 1998/2006, že podpory spadaly do oblasti působnosti nařízení Komise (ES) č. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis  (9). Podle nich vyplývalo z počtu dotyčných podniků, jichž bylo ročně v průměru více než 100 000, a z hodnoty ročního obratu pro osvobození od daně (762 245 EUR), že výše osvobození, kterou by bylo možné považovat za státní podporu, byla každopádně nižší než maximální částka 100 000 EUR během tříletého období, jak stanoví nařízení (ES) č. 69/2001.

(29)

Aby francouzské orgány prokázaly, že maximální částka u podniků, které byly osvobozeny v roce 2003, byla systematicky nižší než 100 000 EUR během tříletého období, využily dvě metody.

(30)

Nejprve určily roční obrat podniku, který platí během tříletého období daně ve výši 100 000 EUR, což ročně činí v průměru 33 333 EUR. Z této částky se vycházelo a pro jednotlivé daňové sazby (2,1 % a 3,9 %) se stanovil základ pro výpočet daně odpovídající nákupům masa daného podniku. Na základě hodnoty těchto nákupů masa pak francouzské orgány odhadly roční obrat, přičemž vycházely z (nadnesené) hypotézy, že se daný podnik specializuje na obchod s masem. Pomocí této metody pak stanovily obrat podniku, který byl výrazně vyšší než mezní hodnota pro osvobození od daně. Její výše činila 762 245 EUR, mezní hodnota tak byla výrazně překročena, což znamená, že podnik, který během tří let platí daně ve výši 100 000 EUR, nemůže být v žádném případě osvobozen od daně z nákupu masa.

(31)

Dále se pak francouzské orgány snažily stanovit výši daně podniku specializovaného na maso, jehož obrat činí 762 000 EUR, tedy je těsně pod mezní hodnotou pro osvobození od daně. Z koeficientu nákupu/obratu ve výši 0,58 (10) francouzské orgány vypočítaly hodnotu nákupů masa takového podniku na 441 960 EUR (762 000 × 0,58). Tato druhá metoda výpočtu ukazuje, že maximální částka osvobození činí 13 132 EUR ročně na jeden podnik, což je každopádně částka nižší než 100 000 EUR během tří let.

(32)

Po vstupu nařízení (ES) č. 1998/2006 v platnost francouzské orgány potvrdily, že osvobození od platby daně z nákupu masa (takzvaná „asanační daň“) udělené na rok 2003 některým podnikům uvádějícím zemědělské produkty na trh spadá do oblasti působnosti uvedeného nařízení, zejména článku 5, který se týká přechodných opatření.

(33)

Sdružení řeznictví, řeznictví-uzenářství, lahůdkářství (dále jen „CFBCT“) nejprve upozornilo, že předmětné opatření neodpovídá definici státní podpory a že daňový mechanismus uplatňovaný pro některé podniky v závislosti na výši jejich obratu je zcela oprávněný s ohledem na povahu daňového systému. Podle CFBCT byla daň z nákupu masa hrazena a kontrolována podle pravidel platných pro DPH a obdobné daně. Stanovení mezní hodnoty pro osvobození od daně vycházelo z objektivních a racionálních kritérií, která byla shodná jako u mezních hodnot vztahujících se na jiné daně. Zákon z roku 1996 odpovídal logice francouzského systému pro vybírání DPH. Cílem zákona tedy nebylo vytvořit zvláštní výhody pro některé podniky, ale zavést hranici zdanění a zohlednit schopnost některých podniků platit daně a zejména zohlednit životosachopnost malých řeznictví.

(34)

Podle sdružení CFBCT toto opatření také nemělo vliv na obchod uvnitř Společenství. Protože se totiž týkalo velmi malých podniků a protože jsou tyto podniky činné na trhu, který je ze zeměpisného hlediska extrémně omezený, je důvod pochybovat o tom, že by opatření bylo státní podporou ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(35)

Sdružení CFBCT zdůrazňuje, že ačkoliv podniky osvobozené od platby daně skutečně měly prospěch z podpory, byla tato podpora každopádně v souladu s pravidly Smlouvy.

(36)

Komise by osvobození od daně malých řeznictví a lahůdkářství měla v daném případě považovat za odůvodněné cílem všeobecného zájmu: řízení krize vyvolané nemocí šílených krav a nezbytné zpracování nebezpečných produktů. Navíc se toto opatření týkalo pouze malých a středních podniků a teoreticky by se na něj vztahovala nařízení o osvobození, která byla v té době platná, tedy nařízení Komise (ES) č. 70/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům (11) a nařízení Komise (ES) č. 1/2004 ze dne 23. prosince 2003 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podporu malým a středním podnikům působícím v produkci, zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh (12).

(37)

Sdružení CFBCT se každopádně domnívá, že požadavek na vrácení podpory, ke kterému by došlo po případném ohodnocení opatření jako státní podpory neslučitelné s jednotným trhem, by bylo v rozporu s článkem 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (13), protože záporným rozhodnutím a vracením podpory by se nezohlednila oprávněná očekávání podniků, kterým byla udělena podpora.

(38)

Každopádně pokud by byla výše podpory dodatečně stanovena na základě zpětného paušálního zdanění, zřejmě by byla pod mezní hodnotou pro minimální podporu, protože potenciální příjemci těchto podpor byly většinou mikroponiky.

(39)

Podle informací, které má Komise k dispozici, se uvedená soukromá společnost ve Francii zabývá distribucí potravin. Protože tato společnost v letech 2001 až 2003 podléhala asanační dani a protože požadovala vrácení částky zaplacené francouzským daňovým orgánům, domnívá se, že je v jejím zájmu předložit k danému případu připomínky.

(40)

Tato společnost se domnívá, že v rozporu se závěry Komise v rozhodnutí o zahájení řízení ze dne 5. července 2005 (2005/C 228/06) (14), nebylo zrušeno propojení mezi podporou v odvětví zpracování uhynulých zvířat a daní z nákupu masa. Podle ní je asanační daň na rok 2003 založená na článku 302a ZD francouzského všeobecného daňového zákoníku (Code général des impôts français) a financuje mechanismus státních podpor podle článku 107 Smlouvy o fungování EU. Protože tento mechanismus nebyl předem Komisi oznámen, měl by se prohlásit za protiprávní.

(41)

Dále se uvedená společnost domnívá, že osvobození od daně není slučitelné s článkem 107 Smlouvy o fungování EU, tedy ani se zásadou rovnosti v daňové oblasti a proto ani s pravidly hospodářské soutěže.

(42)

V souladu s čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li Smlouva jinak.

(43)

Na základě článku 21 nařízení Rady (EHS) č. 2759/75 ze dne 29. října 1975 o společné organizaci trhu s vepřovým masem (15) se články 107, 108 a 109 Smlouvy o fungování EU vztahují na odvětví vepřového masa. Vztahují se na odvětví hovězího a telecího masa v souladu s článkem 40 nařízení Rady (ES) č. 1254/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem (16). Před přijetím nařízení (ES) č. 1254/1999 se články 107, 108 a 109 Smlouvy o fungování EU vztahovaly na odvětví hovězího a telecího masa v souladu s článkem 24 nařízení Rady (EHS) č. 805/68 (17). Vztahují se na odvětví ovčího a kozího masa v souladu s článkem 22 nařízení Rady (ES) č. 2467/98 ze dne 3. listopadu 1998 o společné organizaci trhu s ovčím a kozím masem (18). Vztahují se na odvětví drůbežího masa v souladu s článkem 19 nařízení Rady (EHS) č. 2777/75 ze dne 29. října 1975 o společné organizaci trhu s drůbežím masem (19). Nařízením Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (20) se zrušila tato jednotlivá nařízení a v jeho článku 180 se stanovilo, že se pravidla státních podpor vztahují na výše uvedené produkty.

(44)

Francouzské orgány potvrdily, že osvobození od platby daně z nákupu masa (takzvaná „asanační daň“) udělené na rok 2003 některým podnikům uvádějícím zemědělské produkty na trh spadá do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1998/2006.

(45)

Podle nařízení (ES) č. 1998/2006 se má u podpor splňujících podmínky stanovené nařízením za to, že nesplňují všechna kritéria čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, a že tedy nepodléhají povinnosti informovat podle 108 odst. 3 Smlouvy o fungování EU.

(46)

Nařízení (ES) č. 1998/2006 se vztahuje na podporu udělenou podnikům ve všech odvětvích, ale u podniků činných v odvětví zpracování a uvádění produktů uvedených v příloze I Smlouvy o ES na trh pouze v případě, že výše podpory není stanovena na základě ceny nebo množství produktů tohoto typu zakoupených od primárních producentů nebo uvedených na trh danými podniky a není-li poskytnutí podpory závislé na podmínce, že bude zčásti nebo zcela předána prvovýrobcům.

(47)

V souladu s čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 1998/2006 se toto nařízení rovněž použije na podpory poskytnuté před jeho vstupem v platnost podnikům provozujícím zpracovávání a uvádění na trh zemědělských produktů, jestliže podpora splňuje veškeré podmínky stanovené v článku 1 a 2. Nařízení (ES) č. 1998/2006 vstoupilo v platnost dnem 29. prosince 2006.

(48)

V souladu s čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 1998/2006 nesmí celková výše podpory de minimis poskytnuté jednomu podniku v kterémkoli tříletém období přesáhnout částku 200 000 EUR. Stanovený strop se vztahuje na příspěvek vyplacený v hotovosti. U všech použitých částek se jedná o hrubé částky, tj. před srážkou přímé daně nebo jiných poplatků. Je-li podpora poskytnuta jinak než formou příspěvku, stanoví se její výše podle hrubého ekvivalentu příspěvku podpory.

(49)

Předmětné podniky byly činné ve zpracování a uvádění na trh produktů uvedených v příloze I Smlouvy o ES a dalších produktů a v roce 2003 byly osvobozeny od asanační daně. V souladu s přechodnými opatřeními uvedenými v článku 5 nařízení (ES) č. 1998/2006 se proto v tomto případě uvedené nařízení použije.

(50)

Francouzské orgány prokázaly, že podmínky požadované nařízením (ES) č. 1998/2006 jsou splněny, protože ekvivalent podpory, kterou každý příjemce obdržel, ani v jednom případě nepřesáhl 200 000 EUR v tříletém období, neboť maximální osvobozená částka činila 13 132 EUR ročně na jeden podnik (viz 29. bod odůvodnění).

(51)

Vzhledem k výše uvedenému se Komise domnívá, že osvobození podniků prodávajících maso pro účely maloobchodu, jejichž roční obrat byl v roce 2003 nižší než 762 245 EUR, spadá do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1998/2006 a splňuje podmínky stanovené uvedeným nařízením. Proto toto osvobození není státní podporou ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU,