16.7.2008

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 188/32

---

 

Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese: http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise OSN (EHK/OSN) č. 21 – Jednotná ustanovení o schvalování vozidel z hlediska jejich vnitřního vybavení

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

doplněk 3 k sérii změn 01 – datum vstupu v platnost: 31. ledna 2003

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se vztahuje na vnitřní vybavení osobních automobilů, pokud jde o:

1.1	vnitřní součásti prostoru pro cestující s výjimkou zpětného zrcátka či zrcátek,

1.2	uspořádání ovládacích prvků,

1.3	střechu či otvírací střechu,

1.4	opěradla a zadní části sedadel,

1.5	elektrické ovládání oken, střešní panely a přepážky.

2.   DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu se

2.1	„schválením vozidla“ rozumí schválení typu vozidla vzhledem k jeho vnitřnímu vybavení,

2.2

„typem vozidla“ z hlediska vnitřního vybavení prostoru pro cestující rozumí vozidla kategorie M1, která se neliší v zásadních ohledech, jako jsou: 2.2.1 tvary materiálů částí karosérie tvořících prostor pro cestující, 2.2.2 uspořádání ovladačů, 2.2.3 výkonnost ochranného systému, pokud je žadatelem zvolena referenční oblast v oblasti nárazu hlavy stanovené podle přílohy VIII (dynamické vyhodnocení), 2.2.3.1 vozidla, která se liší pouze výkonností ochranného systému (systémů), spadají pod stejný typ vozidla, pokud cestujícím poskytují stejnou nebo lepší ochranu v porovnání se systémem nebo vozidlem předvedeným zkušebně odpovědné za provedení schvalovacích zkoušek,

2.3

„referenční oblastí“ rozumí oblast nárazu hlavy, jak je vymezena v příloze I tohoto předpisu, nebo podle volby výrobce podle přílohy VIII, s výjimkou těchto oblastí (viz příloha X, vysvětlivky k odstavcům 2.3 a 2.3.1): 2.3.1 prostoru vymezeného dopředným vodorovným průmětem kružnice opsané vnějšímu ohraničení ovládacího prvku řízení, zvětšeného o obvodový pás o šířce 127 mm; tento prostor je vymezen směrem dolů vodorovnou rovinou dotýkající se spodního okraje ovládacího prvku řízení, když se tento prvek nachází v poloze pro jízdu v přímém směru (viz příloha X, vysvětlivky k odstavcům 2.3 a 2.3.1), 2.3.2 části povrchu přístrojové desky mezi okrajem prostoru uvedeného v odstavci 2.3.1 a nejbližší vnitřní boční stěnou vozidla; tato část povrchu je vymezena směrem dolů vodorovnou rovinou dotýkající se spodního okraje ovládacího prvku řízení (viz příloha X, vysvětlivky k odstavcům 2.3 a 2.3.1), 2.3.3 bočních sloupků čelního skla (viz příloha X, vysvětlivky k odstavcům 2.3 a 2.3.1),

2.4	„úrovní přístrojové desky“ rozumí čára definovaná styčnými body svislých tečen s přístrojovou deskou (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 2.4),

2.5	„střechou“ rozumí horní část vozidla od horního okraje čelního skla k hornímu okraji zadního skla, po stranách vymezená horním rámem bočních stěn (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 2.5),

2.6	„pásovou čarou“ rozumí čára tvořená průhledným dolním obrysem bočních oken vozidla,

2.7	„kabrioletem“ rozumí vozidlo, u kterého se při určitém uspořádání nenachází nad pásovou čarou žádná tuhá část karosérie s výjimkou předních opěr střechy, přetahovacích tyčí a/nebo kotevních úchytů bezpečnostních pásů (viz příloha X, vysvětlivky k odstavcům 2.5 a 2.7),

2.8	„vozidlem s otvírací střechou“ rozumí vozidlo, u kterého je možno samotnou střechu nebo její část složit dozadu nebo rozevřít nebo ji lze posouvat, přičemž stávající konstrukční prvky vozidla zůstávají nad pásovou čarou (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 2.5),

2.9	„sklopným sedadlem“ rozumí pomocné sedadlo určené k občasnému použití, které je normálně sklopeno tak, aby nepředstavovalo překážku,

2.10	„ochranným systémem“ rozumí vnitřní výbava a zařízení určená k zadržení cestujících,

2.11	„typem ochranného systému“ rozumí kategorie ochranných zařízení, která se neliší v zásadních ohledech, jako jsou jejich: 2.11.1 technologie, 2.11.2 geometrie, 2.11.3 materiály,

2.12	„elektricky ovládanými okny“ rozumějí okna, která se zavírají elektrickým zdrojem vozidla,

2.13	„elektricky ovládanými systémy střešních panelů“ rozumějí pohyblivé panely ve střeše vozidla, které se zavírají pomocí elektrického napájení vozidla posuvným nebo sklápěcím pohybem; střešní systémy kabrioletů sem nespadají,

2.14	„elektricky ovládanými systémy přepážek“ rozumějí systémy, které rozdělují prostor pro cestující alespoň na dva oddíly a jež se zavírají pomocí elektrického napájení vozidla,

2.15

„rozevřením“ rozumí největší nebráněné rozevření mezi horním či čelním okrajem (podle směru zavírání) elektricky ovládaného okna, přepážky nebo střešního panelu a konstrukcí vozidla, která tvoří hranici okna, přepážky nebo střešního panelu při pohledu z vnitřku vozidla nebo v případě systému přepážky ze zadní části prostoru pro cestující; k měření rozevření se do něj (bez působení síly) vloží, obvykle kolmo k hraně okna, střešního panelu nebo přepážky a kolmo na směr zavírání, jak je znázorněno na obr. 1 přílohy IX, zkušební válcová tyč, a to z vnitřku vozidla ven, popřípadě ze zadní části prostoru pro cestující,

2.16

„klíč“ 2.16.1 „klíčem zapalování“ rozumí zařízení, kterým se ovládá zdroj elektrického napájení nezbytného k provozu motoru vozidla; touto definicí se nevylučuje zařízení nemechanické povahy, 2.16.2 „výkonovým klíčem“ rozumí zařízení, které umožňuje napájení výkonových systémů vozidla; tímto klíčem může být i klíč zapalování. Touto definicí se nevylučuje zařízení nemechanické povahy,

2.17

„airbagem“ rozumí zařízení instalované jako doplněk bezpečnostních pásů a zádržných systémů v motorových vozidlech, tj. systémy, které v případě silného nárazu působícího na vozidlo automaticky uvede v činnost pružnou konstrukci, jejímž účelem je pomocí tlaku plynu, který se v ní nachází, zmírnit závažnost důsledků styku jedné nebo více částí těla cestujícího ve vozidle s vnitřkem prostoru pro cestující,

2.18

„ostrou hranou“ rozumí hrana tuhého materiálu o poloměru zaoblení menším než 2,5 mm, s výjimkou případů výčnělků menších než 3,2 mm, měřeno od panelu postupem uvedeným v odstavci 1 přílohy VI; v těchto případech se minimální poloměr zaoblení neuplatňuje, pokud výška výčnělku není větší než polovina jeho šířky a výčnělek má tupé hrany (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 2.18).

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1   Žádost o schválení typu vozidla vzhledem k jeho vnitřnímu vybavení podává výrobce vozidla nebo jeho pověřený zástupce.

3.2   K žádosti je třeba přiložit ve trojím vyhotovení tyto doklady a uvést tyto údaje:

podrobný popis typu vozidla týkající se položek uvedených v odstavci 2.2, doplněný fotografií rozloženého pohledu na prostor pro cestující. Uvádějí se čísla a/nebo symboly identifikující typ vozidla.

3.3.   Zkušebně odpovědné za provedení schvalovacích zkoušek se předává:

3.3.1

podle uvážení výrobce buď vozidlo, které je reprezentativní pro typ, jenž má být schválen, nebo jeho část či části, které se pro ověření a zkoušky předepsané tímto předpisem považují za podstatné,

3.3.2

na vyžádání této zkušebny určité součásti a určité vzorky použitých materiálů.

4.   SCHVÁLENÍ

4.1   Splňuje-li vozidlo předvedené ke schválení podle tohoto předpisu požadavky odstavce 5, schválení typu vozidla se udělí.

4.2   Každému schválenému typu se přidělí schvalovací číslo. Jeho první dvě číslice (v současnosti je to dvojčíslí 01, což označuje sérii změn 01, jež vstoupila v platnost dne 26. dubna 1986) označují sérii změn zahrnující poslední významné technické změny předpisu v době udělení schválení. Táž smluvní strana nepřidělí totéž schvalovací číslo jinému typu vozidla.

4.3   Oznámení o schválení, prodloužení či zamítnutí schválení nebo o definitivním ukončení výroby typu vozidla podle tohoto předpisu se sdělí stranám dohody, které tento předpis uplatňují, za použití formuláře podle vzoru uvedeného v příloze II tohoto předpisu.

4.4   Ke každému vozidlu odpovídajícímu typu vozidla schválenému podle tohoto předpisu se zřetelně a na snadno přístupném místě upevní mezinárodní schvalovací značka sestávající z:

4.4.1

písmene E v kružnici, za kterým následuje rozlišovací číslo země, kde bylo vozidlo schváleno (1),

4.4.2

čísla tohoto předpisu, za kterým následuje písmeno „R“, pomlčka a schvalovací číslo vpravo od kružnice uvedené v odstavci 4.4.1.

4.5   Pokud vozidlo odpovídá typu vozidla schválenému podle jednoho nebo několika předpisů tvořících přílohu dohody, v zemi, kde bylo uděleno schválení podle tohoto předpisu, není třeba symbol uvedený v odstavci 4.4.1 opakovat; v takovém případě se čísla předpisu a schvalovací čísla a další symboly podle všech předpisů, podle nichž bylo schválení v zemi, kde bylo uděleno schválení podle tohoto předpisu, uděleno, umístí ve svislých sloupcích napravo od symbolu uvedeného v odstavci 4.4.1.

4.6   Schvalovací značka musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná.

4.7   Schvalovací značka se umístí poblíž tabulky s údaji o vozidlu připevněné výrobcem nebo přímo na ní.

4.8   Příklady uspořádání schvalovacích značek jsou uvedeny v příloze III.

5.   POŽADAVKY

5.1   Přední vnitřní části prostoru pro cestující nad úrovní přístrojové desky před body „H“ předních sedadel, mimo boční dveře.

5.1.1   V referenční oblasti definované v odstavci 2.3 se nesmějí nacházet žádné nebezpečně drsné plochy ani ostré hrany, které by mohly zvýšit nebezpečí závažného poranění cestujících. Je-li oblast nárazu hlavy určena podle přílohy I, považují se díly uvedené v odstavcích 5.1.2 až 5.1.6 za vyhovující, splňují-li požadavky těchto odstavců. Je-li oblast nárazu hlavy určena podle přílohy VIII, uplatní se požadavky odstavce 5.1.7 (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.1.1).

5.1.2   Části vozidla uvnitř referenční oblasti mimo ty, které nejsou součástí přístrojové desky a nacházejí se ve vzdálenosti menší než 10 cm od zasklených povrchů, musí pohlcovat energii, jak je předepsáno v příloze IV tohoto předpisu. Rovněž se nezapočítávají ty části uvnitř referenční oblasti, které splňují obě následující podmínky, jestliže (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.1.2):

5.1.2.1

při zkoušce podle požadavků přílohy IV tohoto předpisu se kyvadlo dotýká částí mimo referenční oblast a

5.1.2.2

testované součásti se nacházejí ve vzdálenosti menší než 10 cm od částí dotčených mimo referenční oblast, přičemž se tato vzdálenost měří na povrchu referenční oblasti, případné kovové podpůrné konstrukce nemají žádné vyčnívající hrany.

5.1.3   Pokud spodní hrana přístrojové desky nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 5.1.2, musí být zaoblena s poloměrem zaoblení alespoň 19 mm (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.1.3).

5.1.4   Spínače, knoflíky táhel apod. zhotovené z tuhého materiálu, které – měřeno postupem podle přílohy VI – vyčnívají z přístrojové desky o 3,2 až 9,5 mm, musejí mít příčný průřez alespoň 2 cm2, měřeno ve vzdálenosti 2,5 mm od nejvíce vyčnívajícího bodu, a jejich okraje musejí být zaoblené s poloměrem zaoblení alespoň 2,5 mm (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.1.4).

5.1.5   Pokud tyto součásti vyčnívají z povrchu přístrojové desky o více než 9,5 mm, musejí být konstruovány a zhotoveny tak, aby se působením podélné vodorovné síly o velikosti 37,8 daN, vyvolané zkušebním pístem s plochým dnem o průměru nejvýše 50 mm, zatlačily do povrchu přístrojové desky natolik, aby nevyčnívaly více než 9,5 mm, nebo aby se oddělily, v kterémžto případě po nich nesmějí zbýt žádné nebezpečné výčnělky delší než 9,5 mm. Plocha průřezu ve vzdálenosti nepřevyšující 6,5 mm od nejvíce vyčnívajícího bodu musí činit alespoň 6,5 cm2 (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.1.5).

5.1.6   V případě výčnělku, který představuje součást zhotovená z netuhého materiálu o tvrdosti menší než 50 Shore A připevněná na tuhé podložce, se požadavky bodů 5.1.4 a 5.1.5 vztahují pouze na tuhou podložku, nebo je třeba dostatečnými zkouškami podle přílohy IV prokázat, že se při specifikované rázové zkoušce onen měkký materiál o tvrdosti menší než 50 Shore A nerozřízne tak, aby se dostal do styku s podložkou. V tomto případě se požadavky na poloměr neuplatňují (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.1.6).

5.1.7.   Platí tyto odstavce:

5.1.7.1

Pokud ochranný systém typu vozidla nedokáže zabránit styku hlav cestujících podle odstavce 1.2.1 přílohy VIII s přístrojovou deskou a je vymezena dynamická referenční oblast podle přílohy VIII, vztahují se požadavky odstavců 5.1.2 až 5.1.6 pouze na součásti nacházející se v této oblasti. Součásti v jiných oblastech čelní stěny nad úrovní přístrojové desky, které se vejdou do koule o průměru 165 mm, musejí být alespoň otupené.

5.1.7.2

Jestliže ochranný systém typu vozidla dokáže zabránit styku hlav cestujících podle odstavce 1.2.1 přílohy VIII s přístrojovou deskou, takže žádnou referenční oblast nelze vymezit, požadavky odstavců 5.1.2 až 5.1.6 se na tento typ vozidla nevztahují. Součásti v jiných oblastech čelní stěny nad úrovní přístrojové desky, jichž se může dotknout koule o průměru 165 mm, musejí být alespoň otupené.

5.2   Přední vnitřní části prostoru pro cestující nacházející se pod úrovní přístrojové desky a před body „H“ předních sedadel, mimo boční dveře a pedály

5.2.1   S výjimkou pedálů, jejich upevňovacích zařízení a těch součástí, jichž se nelze dotknout zařízením popsaným v příloze VII tohoto předpisu používaným podle postupu uvedeného v téže příloze, musejí součásti, jichž se týká odstavec 5.2, jako jsou spínače, klíč zapalování apod., splňovat požadavky odstavců 5.1.4 až 5.1.6.

5.2.2   Ovládací prvek ruční brzdy, který je namontován na přístrojovou desku nebo pod ní, musí být umístěn tak, aby na něj v jeho klidové poloze nemohli při čelním nárazu cestující narazit. Není-li tato podmínka splněna, musí povrch ovládacího prvku splňovat požadavky odstavce 5.3.2.3 (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.2.2).

5.2.3   Poličky a jiné podobné součásti musejí být konstruovány a zhotoveny tak, aby jejich nosné díly neměly v žádném případě žádné vyčnívající hrany, a musejí splňovat některou z těchto podmínek (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.2.3):

5.2.3.1

část směřující do vozidla musí mít plochu o výšce alespoň 25 mm se zaoblenými hranami o poloměru zaoblení alespoň 3,2 mm; tato plocha musí být tvořena nebo obložena materiálem pohlcujícím energii podle přílohy IV tohoto předpisu a testovaným podle tohoto předpisu, přičemž náraz je veden vodorovným podélným směrem (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.2.3.1);

5.2.3.2

poličky a podobné předměty se musejí účinkem síly o velikosti 37,8 daN působící směrem dopředu, vyvinuté zkušebním válcem o průměru 110 mm se svislou osou, oddělit, zlomit, výrazně zdeformovat nebo zatlačit, aniž by se na okraji poličky vytvořily nebezpečné útvary, přičemž síla musí být směrována na nejpevnější části poličky nebo podobných předmětů (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.2.3.2).

5.2.4   Jestliže tyto předměty obsahují díl z materiálu o tvrdosti menší než 50 Shore A upevněný na tuhé podložce, vztahují se výše uvedené požadavky, s výjimkou ustanovení přílohy IV o pohlcení energie, pouze na tuto tuhou podložku, nebo je třeba dostatečnými zkouškami podle přílohy IV prokázat, že se při specifikované rázové zkoušce onen měkký materiál o tvrdosti menší než 50 Shore A nerozřízne tak, aby se dostal do styku s podložkou. V tomto případě se požadavky na poloměr neuplatňují.

5.3   Ostatní vnitřní vybavení v prostoru pro cestující před příčnou rovinou procházející referenční čarou trupu figuríny umístěné na nejzadnějších sedadlech (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.3).

5.3.1   Oblast působnosti

Požadavky odstavce 5.3.2 se vztahují na ovládací rukojeti, páčky a tlačítka a jakékoliv další vyčnívající předměty, o nichž nepojednávají odstavce 5.1 a 5.2 (viz též odstavec 5.3.2.2).

5.3.2   Požadavky

Jestliže se předměty uvedené v odstavci 5.3.1 nacházejí na takovém místě, že se s nimi cestující ve vozidle mohou dostat do styku, musejí splňovat požadavky odstavců 5.3.2.1 až 5.3.4. Jestliže se jich může dotknout koule o průměru 165 mm a nacházejí se nad nejnižším bodem „H“ (viz příloha V tohoto předpisu) předních sedadel a před příčnou rovinou procházející referenční čarou trupu figuríny umístěné na nejzadnějším sedadle a mimo oblasti definované v odstavcích 2.3.1 a 2.3.2, považují se tyto požadavky za splněné, pokud (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.3.2):

5.3.2.1

jejich povrch je zakončen zaoblenými hranami o poloměru zaoblení alespoň 3,2 mm (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.3.2.1),

5.3.2.2

ovládací páčky a tlačítka jsou konstruovány a zhotoveny tak, že se účinkem podélné vodorovné síly o velikosti 37,8 daN působící směrem dopředu vyčnívající část buď ve své nejnepříznivější poloze zkrátí na nejvýše 25 mm od povrchu přístrojové desky, nebo se toto vybavení oddělí nebo ohne tak, že po něm nezbudou žádné nebezpečné výčnělky. Spouštěče oken však mohou z povrchu panelu vyčnívat o 35 mm (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.3.2.2),

5.3.2.3

ovládací prvek ruční brzdy v odbržděné poloze a řadicí páka v poloze se zařazeným rychlostním stupněm pro jízdu dopředu mají – mimo případy, kdy se nacházejí v pásmech podle odstavců 2.3.1 a 2.3.2 a v pásmech pod vodorovnou rovinou procházející bodem „H“ předních sedadel – povrch o velikosti alespoň 6,5 cm2, měřeno na průřezu kolmém k podélnému vodorovnému směru do vzdálenosti 6,5 mm od nejdále vyčnívající části, přičemž poloměr zaoblení činí alespoň 3,2 mm (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.3.2.3).

5.3.3   Požadavky odstavce 5.3.2.3 se nevztahují na ovládací prvek ruční brzdy namontovaný na podlaze; u těchto ovládacích prvků platí, že jestliže se kterákoli jejich část v odbržděné poloze nachází nad vodorovnou rovinou procházející bodem „H“ předních sedadel (viz příloha V tohoto předpisu), musí mít tento ovládací prvek průřez alespoň 6,5 cm2, měřeno ve vodorovné rovině ve vzdálenosti nejvýše 6,5 mm od nejdále vyčnívající části (měřeno ve svislém směru). Poloměr zaoblení musí být alespoň 3,2 mm.

5.3.4   Ostatní prvky vybavení vozidla, kterých se výše uvedený odstavec netýká, jako jsou vodicí lišty posunu sedadel, zařízení k seřízení vodorovné nebo svislé části sedadla, zařízení ke svinování bezpečnostních pásů apod., nepodléhají žádným předpisům, pokud se nacházejí pod vodorovnou rovinou procházející bodem „H“ každého sedadla, a to i když je pravděpodobné, že osoba na nich sedící přijde s těmito předměty do styku (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.3.4).

5.3.4.1   Součásti montované na střechu, které však nejsou součástí střešní konstrukce, jako jsou záchytná madla, svítidla, sluneční clony apod., musejí mít poloměr zaoblení alespoň 3,2 mm. Mimoto nesmí být šířka jejich vyčnívajících částí menší než součet jejich průmětů směrem dolů, nebo musejí tyto vyčnívající části projít úspěšně zkouškou pohlcení energie podle požadavků přílohy IV (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.3.4.1).

5.3.5   Jestliže výše uvedené díly obsahují součást zhotovenou z materiálu o tvrdosti menší než 50 Shore A upevněnou na tuhé podložce, vztahují se výše uvedené požadavky pouze na onu tuhou podložku, nebo je třeba dostatečnými zkouškami za použití postupu podle přílohy IV prokázat, že se při specifikované rázové zkoušce onen měkký materiál o tvrdosti menší než 50 Shore A nerozřízne tak, aby se dostal do styku s podložkou. V takovém případě se požadavky na poloměr neuplatňují.

5.3.6   Mimoto musejí elektricky ovládaná okna a přepážkové systémy a jejich ovládací prvky splňovat požadavky odstavce 5.8.

5.4   Střecha (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.4)

5.4.1   Oblast působnosti

5.4.1.1   Požadavky odstavce 5.4.2 se vztahují na vnitřní stranu střechy.

5.4.1.2   Nevztahují se však na ty části střechy, kterých se nemůže dotknout koule o průměru 165 mm.

5.4.2   Požadavky

5.4.2.1   Ta část vnitřní strany střechy, která se nachází nad cestujícími nebo před nimi, nesmí mít nebezpečně drsný povrch ani ostré hrany směřující dozadu nebo dolů. Šířka vyčnívajících částí nesmí být menší než velikost jejich vyčnívání směrem dolů a poloměr zaoblení hran musí činit alespoň 5 mm. Zejména tuhé výztuhy nebo žebra střechy, mimo horní rám zasklených ploch a rámů dveří, nesmějí vyčnívat směrem dolů více než 19 mm (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.4.2.1).

5.4.2.2   Jestliže výztuhy nebo žebra střechy požadavky odstavce 5.4.2.1 nesplňují, musejí projít zkouškou pohlcení energie podle požadavků přílohy IV tohoto předpisu.

5.4.2.3   Kovové dráty napínající obložení střechy a rámy slunečních clon musejí mít průměr nepřesahující 5 mm nebo musejí být schopny pohlcovat energii, jak uvádí příloha IV tohoto předpisu. Netuhé upevňovací prvky rámů slunečních clon musejí splňovat požadavky odstavce 5.3.4.1.

5.5   Vozidla s otvírací střechou (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.5)

5.5.1   Požadavky

5.5.1.1   Pro vozidla s otvírací střechou v zavřené poloze platí vedle požadavků odstavce 5.4 tyto požadavky:

5.5.1.2   Otvírací a ovládací zařízení musejí (viz příloha X, vysvětlivky k odstavcům 5.5.1.2, 5.5.1.2.1 a 5.5.1.2.2):

5.5.1.2.1

být konstruována a zhotovena tak, aby u nich pokud možno nemohlo dojít k náhodné nebo nepatřičné činnosti (viz příloha X, vysvětlivky k odstavcům 5.5.1.2, 5.5.1.2.1 a 5.5.1.2.2);

5.5.1.2.2

mít plochy zakončené zaoblenými hranami o poloměru zaoblení alespoň 5 mm (viz příloha X, vysvětlivky k odstavcům 5.5.1.2, 5.5.1.2.1 a 5.5.1.2.2);

5.5.1.2.3

v klidové poloze se nacházet v místech, kde nemohou přijít do styku s koulí o průměru 165 mm. Pokud tuto podmínku nelze splnit, musejí otevírací a ovládací zařízení buď být v klidové poloze zapuštěna, nebo musejí být konstruována a zhotovena tak, aby se účinkem síly o velikosti 37,8 daN působící ve směru nárazu podle přílohy IV tohoto předpisu jako tečna k dráze hlavy buď vyčnívající část podle přílohy VI tohoto předpisu zmenšila na výšku nepřesahující 25 mm nad povrch, na němž jsou zařízení namontována, nebo aby se tato zařízení oddělila, aniž po nich zbudou nebezpečné výčnělky (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.5.1.2.3).

5.5.2   Elektricky poháněné systémy střešních panelů a jejich ovládání musejí splňovat také požadavky odstavce 5.8.

5.6   Kabriolety (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.6)

5.6.1   U kabrioletů musí požadavky odstavce 5.4 splňovat pouze spodek horní části ochranného oblouku proti převržení a horní část rámu čelního skla ve všech svých polohách obvyklého používání. Systém skládacích tyčí nebo článků, sloužící k vyztužování netuhé střechy, pokud se nachází nad cestujícími a před nimi, nesmí mít nebezpečně drsný povrch ani ostré hrany směřující dozadu nebo dolů (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.6.1).

5.7   Zadní části sedadel ukotvených k vozidlu

5.7.1   Požadavky

5.7.1.1   Povrch zadních částí sedadel nesmí být nebezpečně drsný a nesmí mít ostré hrany, které by mohly zvyšovat nebezpečí nebo závažnost úrazu či poranění cestujících (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.7.1.1).

5.7.1.2   S výjimkou podle odstavců 5.7.1.2.1, 5.7.1.2.2 a 5.7.1.2.3, musí ta část opěradla předního sedadla, která se nachází v pásmu nárazu hlavy podle přílohy I tohoto předpisu, pohlcovat energii podle přílohy IV tohoto předpisu. Při vymezování pásma nárazu hlavy se musejí přední sedadla, jsou-li seřiditelná, nacházet v nejzadnější jízdní poloze a sklon jejich opěradel se musí co nejvíce blížit hodnotě 25°, nestanoví-li výrobce jinak (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.7.1.2).

5.7.1.2.1

V případě oddělených předních sedadel se pásmo nárazu hlavy zadních cestujících rozkládá 10 cm na obě strany od osy sedadla v horní zadní části opěradla sedadla. 5.7.1.2.1.1 V případě sedadel vybavených opěrkami hlavy se zkoušky provedou s opěrkou hlavy v nejnižší poloze a v bodě nacházejícím se na svislici procházející středem opěrky hlavy. 5.7.1.2.1.2 V případě sedadla konstruovaného pro více typů vozidla se nárazové pásmo stanoví na vozidle, u nějž je ze všech uvažovaných typů jízdní poloha nejzadnějšího sedadla nejnepříznivější, a výsledné nárazové pásmo se považuje za vyhovující i pro ostatní typy.

5.7.1.2.2

V případě lavicových předních sedadel se nárazové pásmo rozkládá mezi podélnými svislými rovinami ležícími 10 cm vně od osy každého z určených krajních míst k sezení. Osy jednotlivých krajních míst k sezení na lavicovém sedadle stanoví výrobce.

5.7.1.2.3

V oblasti nárazu hlavy vně mezí stanovených v odstavcích 5.7.1.2.1 až 5.7.1.2.2 musí být konstrukce rámu sedadla vypodložená, aby se předešlo přímému kontaktu s hlavou, a v těchto oblastech musí mít poloměr zaoblení alespoň 5 mm. Tyto části mohou splňovat požadavky pohlcení energie podle přílohy IV tohoto předpisu (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 5.7.1.2.3).

5.7.2   Tyto požadavky se nevztahují na nejzadnější sedadla, na sedadla směřující do stran nebo dozadu, sedadla uspořádána opěradly k sobě, ani na sedadla sklopná. Pokud se v nárazových pásmech sedadel, opěrek hlavy a jejich konstrukcí nacházejí součásti pokryté materiálem o tvrdosti nižší než 50 Shore A, vztahují se výše uvedené požadavky, mimo ustanovení týkající se pohlcení energie podle přílohy IV tohoto předpisu, pouze na tuhé součásti.

5.7.3   U zadních částí sedadel, která jsou součástí typu vozidla schváleného podle předpisu č. 17 (série změn 03 nebo novější), se požadavky odstavce 5.7 považují za splněné.

5.8   Elektrické ovládání oken, systémů střešních panelů a systémů přepážek

5.8.1   Na elektrické ovládání oken/systémů střešních panelů/systémů přepážek se vztahují níže uvedené požadavky pro minimalizaci možnosti úrazu či poranění při nehodě nebo nesprávném používání.

5.8.2   Požadavky při normálním provozu

S výjimkou podle odstavce 5.8.3 se elektricky ovládaná okna/systémy střešních panelů/systémy přepážek mohou dát zavřít za jedné nebo několika následujících podmínek:

5.8.2.1

je-li klíč zapalování zasunut do ovládacího prvku zapalování ve kterékoli poloze používání nebo, v případě nemechanického zařízení, za rovnocenných podmínek;

5.8.2.2

je-li napájení elektricky ovládaných oken, přepážek nebo systémů střešních panelů aktivováno klíčem zapojení elektrického napájení;

5.8.2.3

svalovou silou bez pomoci elektrického napájení vozidla;

5.8.2.4

při trvalé aktivaci systému zavírání nacházejícího se vně vozidla;

5.8.2.5

v době, kdy bylo vypnuto zapalování nebo kdy byl klíč zapalování vyjmut, nebo v případě nemechanického zařízení za rovnocenných podmínek, avšak ani jedny z obou předních dveří se dostatečně neotevřely, aby cestující mohli vozidlo opustit;

5.8.2.6

když zavírací pohyb elektricky ovládaného okna, střešního panelu nebo přepážky začíná při rozevření nepřesahujícím 4 mm;

5.8.2.7

když se elektricky ovládané okno dveří vozidla bez horního dveřního rámu zavírá automaticky vždy, když se tyto dveře zavřou. V tomto případě nesmí maximální rozevření podle odstavce 2.15 před zavřením okna překročit 12 mm;

5.8.2.8

dálkové zavírání je přípustné při trvalé aktivaci dálkového ovladače, pokud jsou splněny tyto podmínky: 5.8.2.8.1 provozní vzdálenost mezi ovladačem a vozidlem nepřesahuje 6 m, 5.8.2.8.2 provozní vzdálenost mezi ovladačem a vozidlem nepřesahuje 11 m, přičemž systém vyžaduje, aby bylo vozidlo od ovladače na přímý dohled. To je možno vyzkoušet tak, že se mezi vozidlo a ovladač vloží neprůhledná plocha.

5.8.2.9

Zavírání na jeden dotek je přípustné pouze u elektricky ovládaného okna dveří řidiče a střešního panelu, a to pouze v době, kdy se klíč zapalování nachází v poloze pro chod motoru. Dále je povoleno, když je motor vypnutý nebo klíč zapalování či elektrického napájení je vytažen, popřípadě u nemechanického zařízení za rovnocenných podmínek, dokud nejsou žádné z obou předních dveří dostatečně otevřené k tomu, aby cestující mohli vystoupit.

5.8.3   Požadavky na samočinný zpětný chod

5.8.3.1   Jestliže je elektricky ovládané okno/střešní panel/přepážka vybavena zařízením se samočinným zpětným chodem, žádný z požadavků odstavce 5.8.2 se na ně nevztahuje.

5.8.3.1.1   Tímto zařízením se musí pohyb elektricky ovládaného okna/střešního panelu/přepážky obrátit dříve, než okno/střešní panel/přepážka v rozevření od 200 mm do 4 mm nad horním okrajem elektricky ovládaného okna/přepážky nebo před čelní hranou posuvného střešního panelu nebo na zadní hraně sklopného střešního panelu vyvine sílu v sevření větší než 100 N.

5.8.3.1.2   Po tomto samočinném zpětném chodu se okno nebo střešní panel nebo přepážka musí otevřít do jedné z těchto poloh:

5.8.3.1.2.1

do polohy, která umožní zasunout do rozevření v těch dotykových bodech, ve kterých byly podle odstavce 5.8.3.1.1 stanoveny vlastnosti zpětného chodu, polotuhou válcovitou tyč o průměru 200 mm;

5.8.3.1.2.2

do polohy, která představuje přinejmenším původní polohu před tím, než bylo zahájeno zavírání;

5.8.3.1.2.3

do polohy alespoň o 50 mm rozevřenější než byla poloha v okamžiku, kdy byl zahájen zpětný chod;

5.8.3.1.2.4

v případě sklopného pohybu střešního panelu do největšího úhlového rozevření.

5.8.3.1.3   K přezkoušení elektricky ovládaných oken/systémů střešních panelů/systémů přepážek se zařízením pro samočinný zpětný chod podle odstavce 5.8.3.1.1 se do rozevření vloží zevnitř vozidla směrem ven – nebo v případě přepážky ze zadní části prostoru pro cestující – měřicí přístroj/zkušební tyč tak, aby se válcový povrch tyče dotýkal kterékoliv části konstrukce vozidla, která tvoří hranici rozevření okna/střešního panelu/přepážky. Poměr síly k výchylce měřicího přístroje musí činit 10 ± 0,5 N/mm. Polohy zkušební tyče (normálně uložené kolmo na okno/střešní panel/přepážku a na směr zavírání) jsou znázorněny na obr. 1 přílohy IX tohoto předpisu. Polohu zkušební tyče vůči hraně a směru zavírání je třeba v průběhu zkoušky zachovat.

5.8.4   Umístění a ovládání spínačů

5.8.4.1   Spínače elektricky ovládaných oken/střešních panelů/přepážek musejí být umístěny a ovládány tak, aby se minimalizovalo nebezpečí náhodného zavření. S výjimkou podle odstavců 5.8.2.7, 5.8.2.9 nebo 5.8.3 se pro zavření vyžaduje souvislá aktivace spínače.

5.8.4.2   Všechny spínače zadních oken, střešních panelů a přepážek, určené k tomu, aby je používali cestující v zadní části vozidla, musí být možno vypojit spínačem ovládaným řidičem, nacházejícím se před svislou příčnou rovinou procházející body R předních sedadel. Řidičem ovládaný spínač se nevyžaduje, je-li zadní okno, střešní panel nebo přepážka vybavena zařízením pro samočinný zpětný chod. Pokud se však řidičem ovládaný spínač ve vozidle nachází, nesmí potlačovat funkci zařízení pro samočinný zpětný chod ani bránit spuštění systému přepážky.

Řidičem ovládaný spínač musí být umístěn tak, aby se minimalizovala možnost jakékoli náhodné manipulace s ním. Musí být označen symbolem znázorněným na obr. 2 v příloze IX tohoto předpisu nebo symbolem rovnocenným, například podle normy ISO 2575:1998, reprodukovaným na obr. 3 přílohy IX tohoto předpisu.

5.8.5   Ochranná zařízení

Veškerá ochranná zařízení sloužící k ochraně zdroje napájení v případě přetížení nebo zablokování, se musejí po přetížení nebo automatickém vypnutí sama uvést do výchozího stavu. Po nastavení ochranných zařízení do výchozího stavu nesmí dojít k opětovnému pohybu ve směru zavírání, aniž by se k tomu úmyslně aktivoval příslušný ovládací prvek.

5.8.6   Pokyny v příručce

5.8.6.1   Návod majitele k obsluze vozidla musí obsahovat jasné pokyny týkající se elektricky ovládaných oken/střešního panelu/přepážky, včetně:

5.8.6.1.1

výkladu možných důsledků (zachycení),

5.8.6.1.2

použití řidičem ovládaného spínače,

5.8.6.1.3

varovného upozornění (VAROVÁNÍ) poukazujícího na nebezpečí, zejména pro děti, v případě nepatřičného použití/aktivování elektricky ovládaných oken/systémů střešních panelů/systémů přepážek. V tomto sdělení je třeba uvést povinnosti řidiče, včetně pokynů pro ostatní cestující a doporučení opouštět vozidlo teprve po vyjmutí klíče zapalování/výkonového klíče nebo – v případě nemechanického zařízení – za rovnocenných podmínek,

5.8.6.1.4

varovného upozornění (VAROVÁNÍ) poukazujícího na to, že je třeba zvláštní opatrnosti při používání dálkového ovládání zavírání (viz odstavec 5.8.2.8), například, že se má aktivovat pouze tehdy, když obsluha ovladače na vozidlo dobře vidí a je si jista, že elektricky ovládané okno/střešní panel/přepážka nemůže nikoho zachytit.

5.8.7   Jestliže je ve vozidle instalované elektricky ovládané okno nebo systém střešního panelu či přepážky, které nelze výše uvedeným postupem vyzkoušet, může být schválení uděleno, pokud výrobce může prokázat stejný nebo zvýšený ochranný vliv vůči cestujícím.

5.9   Další neuvedená výbava

5.9.1   Požadavky odstavce 5 se vztahují rovněž na takové vybavení neuvedené v předchozích odstavcích, kterého se ve smyslu požadavků odstavců 5.1 až 5.7 a vzhledem k jeho umístění ve vozidle mohou cestující dotknout. Jsou-li součásti těchto zařízení zhotoveny z materiálu o tvrdosti menší než 50 Shore A a namontovány na tuhém podkladu, vztahují se příslušné požadavky pouze na tento tuhý podklad, nebo musí být dostačujícími zkouškami postupem podle přílohy IV prokázáno, že se onen materiál o tvrdosti menší než 50 Shore A při specifikované rázové zkoušce nerozřízne. V tomto případě se vyžadovaný poloměr vztahuje pouze na měkkou plochu.

5.9.2   U dílů, jako je například střední konzola, nebo u ostatních součástí vozidla, které spadají pod odstavec 5.9.1, není třeba u každé součásti, které je možné se dotknout zařízením a postupem podle přílohy I, provádět zkoušku pohlcení energie podle přílohy IV, pokud:

podle úsudku technického servisu je díky zádržnému systému (systémům) instalovanému ve vozidle nepravděpodobné, že by došlo ke styku hlavy s danou součástí, nebo

výrobce prokáže, například metodou podle přílohy VIII nebo metodou rovnocennou, že k takovému dotyku nedojde.

6.   ZMĚNY A ROZŠÍŘENÍ PLATNOSTI SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA

6.1   Každou změnu typu vozidla je třeba oznámit správnímu orgánu, který typ vozidla schválil. Tento orgán může:

6.1.1

buď usoudit, že je nepravděpodobné, že by provedené změny měly znatelný nepříznivý vliv, a že v každém případě vozidlo stále splňuje požadavky,

6.1.2

nebo vyžadovat nový zkušební protokol vydaný zkušebnou odpovědnou za provedení zkoušek.

6.2   Potvrzení nebo zamítnutí schválení s uvedením změn se zašle postupem stanoveným v odstavci 4.3 stranám dohody, které tento předpis uplatňují.

6.3   Příslušný orgán, který vydává rozhodnutí o rozšíření platnosti schválení, přidělí tomuto rozšíření sériové číslo a uvědomí o tom ostatní strany dohody z roku 1958, které tento předpis uplatňují, za použití formuláře podle vzoru v příloze II tohoto předpisu.

7.   SHODA VÝROBY

7.1   Každé vozidlo, které je označeno schvalovací značkou podle tohoto předpisu, se musí shodovat se schváleným typem vozidla.

7.2   K ověření shody podle odstavce 7.1 se ze série vybere jedno vozidlo označené schvalovací značkou podle tohoto předpisu.

7.3   Výroba se považuje za vyhovující požadavkům tohoto předpisu, jsou-li splněny požadavky odstavce 5.

8.   POSTIHY ZA NESHODU VÝROBY

8.1   Schválení udělené typu vozidla podle tohoto předpisu může být odejmuto, pokud není splněn požadavek stanovený v odstavci 7.1 nebo jestliže vozidlo neprošlo zkouškami předepsanými v odstavci 7.

8.2   Jestliže některá strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, jež dříve udělila, oznámí to neprodleně ostatním smluvním stranám uplatňujícím tento předpis, za použití formuláře podle vzoru v příloze II tohoto předpisu.

9.   TRVALÉ ZASTAVENÍ VÝROBY

Jestliže držitel schválení zcela ukončí výrobu typu vozidla podle tohoto předpisu, sdělí tuto skutečnost orgánu, který schválení vydal. Na základě tohoto sdělení daný orgán uvědomí ostatní strany dohody, které tento předpis uplatňují, za použití formuláře oznámení podle vzoru uvedeného v příloze II tohoto předpisu.

10.   NÁZVY A ADRESY ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVEDENÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ

Strany dohody, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu OSN názvy a adresy zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a správních orgánů, které udělují schválení, a jimž se zasílají formuláře potvrzující udělení, zamítnutí nebo odejmutí schválení vydané v ostatních zemích.

---

(1)  Pro Německo 1, pro Francii 2, pro Itálii 3, pro Nizozemsko 4, pro Švédsko 5, pro Belgii 6, pro Maďarsko 7, pro Českou republiku 8, pro Španělsko 9, pro Jugoslávii 10, pro Spojené království 11, pro Rakousko 12, pro Lucembursko 13, pro Švýcarsko 14, (15 neobsazeno), pro Norsko 16, pro Finsko 17, pro Dánsko 18, pro Rumunsko 19, pro Polsko 20, pro Portugalsko 21, pro Ruskou federaci 22, pro Řecko 23, pro Irsko 24, pro Chorvatsko 25, pro Slovinsko 26, pro Slovensko 27, pro Bělorusko 28, pro Estonsko 29, (30 neobsazeno), pro Bosnu a Hercegovinu 31, pro Lotyšsko 32, (33 neobsazeno), pro Bulharsko 34, (35 neobsazeno), pro Litvu 36, pro Turecko 37, (38 neobsazeno), pro Ázerbajdžán 39, pro Bývalou Jugoslávskou republiku Makedonii 40, (41 neobsazeno), pro Evropskou Unii 42 (schválení vydávají členské státy za použití svého příslušného symbolu EHK), pro Japonsko 43, (44 neobsazeno), pro Austrálii 45 a pro Ukrajinu 46. Dalším státům se přidělí následná čísla chronologicky v pořadí, ve kterém budou ratifikovat Dohodu o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla a pro zařízení a části, které lze montovat nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách vzájemného uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel, nebo v němž budou k této dohodě přistupovat. Takto přidělená čísla sdělí smluvním stranám dohody generální tajemník Organizace spojených národů.

---

PŘÍLOHA I

Stanovení oblasti nárazu hlavy

1.

Oblast nárazu hlavy zahrnuje všechny nezasklené plochy vnitřního prostoru vozidla, které mohou přijít do statického styku s kulovou hlavou o průměru 165 mm, jež je nedílnou součástí měřícího zařízení, kde vzdálenost od kloubu kyčle k vrchní části hlavy je plynule nastavitelná v rozsahu od 736 do 840 mm.

2.

Uvedená oblast se stanoví následujícím způsobem nebo rovnocenným grafickým postupem: 2.1 Kloub měřicího zařízení se pro všechna místa k sezení určená výrobcem uloží takto: 2.1.1 u posuvných sedadel: 2.1.1.1 v bodě „H“ (viz příloha V) a 2.1.1.2 v bodě ležícím vodorovně 127 mm před bodem „H“ a ve výšce, která je výsledkem změny výšky bodu „H“ způsobené posunem dopředu o 127 mm nebo o 19 mm (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 2.1.1.2 přílohy I), 2.1.2 u neposuvných sedadel: 2.1.2.1 v bodě „H“ posuzovaného sedadla. 2.2 Pro všechny vzdálenosti od středu kloubu k vrchní části hlavy, které lze měřicím zařízením měřit v mezích vnitřních rozměrů vozidla, se stanoví všechny body dotyku nacházející se před bodem „H“ (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 2.2 přílohy I). 2.2.1 V případě, že hlava s ramenem nastaveným na nejmenší délku od zadního bodu „H“ překrývá přední sedadlo, se pro tuto konkrétní operaci žádný bod dotyku nestanoví. 2.3 S měřicím zařízením ve svislé poloze se možné body dotyku stanoví jeho otáčením dopředu a dolů přes všechny oblouky svislých rovin až po 90° na obě strany od podélné svislé roviny vozidla procházející bodem „H“. 2.3.1 Při určování bodů dotyku se při žádné z výchylek nesmí délka ramena měřícího zařízení změnit. Každá výchylka se provádí ze svislé polohy.

3.	„Bodem dotyku“ se rozumí bod, ve kterém se hlava zařízení dotkne některé části vnitřku vozidla. Nejzazším pohybem směrem dolů je pohyb dolů do polohy, v níž se hlava dotýká vodorovné roviny ležící ve výšce 25,4 mm nad bodem „H“.

---

PŘÍLOHA II

SDĚLENÍ

(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

---

PŘÍLOHA III

USPOŘÁDÁNÍ SCHVALOVACÍCH ZNAČEK

VZOR A

(Viz odstavec 4.4 tohoto předpisu)

Výše znázorněná schvalovací značka upevněná na vozidle prokazuje, že příslušný typ vozidla byl z hlediska vnitřního vybavení schválen v Nizozemsku (E4) pod číslem 012349. První dvě číslice schvalovacího čísla ukazují, že schválení bylo uděleno podle požadavků předpisu č. 21 ve znění série změn 01.

VZOR B

(Viz odstavec 4.5 tohoto předpisu)

Výše znázorněná schvalovací značka upevněná na vozidle prokazuje, že příslušný typ vozidla byl schválen v Nizozemsku (E4) podle předpisů č. 21 a 33 (1). První dvě číslice schvalovacích čísel ukazují, že ke dni udělení schválení zahrnoval předpis č. 21 sérii změn 01 a předpis č. 33 byl v původním znění.

---

(1)  Druhé číslo je uvedeno pouze jako příklad.

---

PŘÍLOHA IV

Postup pro zkoušení materiálů pohlcujících energii

1.   USPOŘÁDÁNÍ, ZKUŠEBNÍ ZAŘÍZENÍ, POSTUP

1.1   Uspořádání

1.1.1

Součást zhotovená z materiálů pohlcujících energii se montuje a zkouší na tom konstrukčním nosném prvku, na němž bude nainstalována ve vozidle. Zkouška se provede pokud možno přímo na karosérii. Konstrukční prvek nebo karosérie se pevně připevní ke zkušební stolici tak, aby se při nárazu nehnuly.

1.1.2

Na žádost výrobce se však součást může namontovat na přípravek napodobující montáž na vozidle, ovšem za podmínky, že sestava součásti s přípravkem má stejné geometrické uspořádání jako skutečná sestava součásti s konstrukčním nosným prvkem a současně se v porovnání s touto skutečnou sestavou nevyznačuje nižší pevností ani větší schopností pohlcovat energii.

1.2   Zkušební zařízení

1.2.1

Zařízení sestává z kyvadla, jehož závěsný čep je uložen v kuličkových ložiscích a jehož redukovaná hmotnost (1) ve středu nárazu činí 6,8 kg. Dolní konec kyvadla tvoří tuhá hlavice o průměru 165 mm, jejíž střed je shodný se středem nárazu kyvadla.

1.2.2

Hlavice je vybavena dvěma akcelerometry a snímačem rychlosti, které dokáží měřit hodnoty ve směru nárazu.

1.3   Záznamová zařízení

Použitá záznamová zařízení musejí umožňovat měření s následující správností (přesností):

1.3.1

zrychlení:   přesnost: ± 5 % od skutečné hodnoty   frekvenční odezva: do 1 000 Hz   citlivost v příčné ose méně než 5 % nejnižšího bodu stupnice

1.3.2

rychlost:   přesnost: ± 2,5 % od skutečné hodnoty   citlivost: 0,5 km/h

1.3.3

zaznamenávání času:   přístrojové vybavení musí umožňovat zaznamenávat časový průběh děje po celou dobu jeho trvání a odečítat jej s přesností na jednu tisícinu sekundy,   na záznamu sloužícím k vyhodnocení zkoušky musí být vyznačen začátek nárazu v okamžiku prvního dotyku hlavice se zkoušenou součástí.

1.4   Zkušební postup (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 1.4 přílohy IV)

1.4.1

V každém bodě nárazu na zkoušený povrch je směrem nárazu tečna k dráze hlavice měřicího zařízení popsaného v příloze I. 1.4.1.1 Při zkoušení součástí, jak je uvedeno v odstavcích 5.3.4.1 a 5.4.2.2 tohoto předpisu, se rameno měřicího zařízení prodlouží na délku, při které dojde k dotyku s posuzovanou součástí, a to až do mezní vzdálenosti 1 000 mm mezi kloubem a vrchní částí hlavy zařízení. Na veškeré střešní výztuhy nebo žebra, o nichž je pojednáno v odstavci 5.4.2.2, jichž se nelze dotknout, se ovšem i nadále vztahují požadavky odstavce 5.4.2.1 tohoto předpisu, s výjimkou ustanovení týkajícího se výšky výčnělků.

1.4.2

Nepřesahuje-li úhel mezi směrem nárazu a normálou k povrchu v bodě nárazu hodnotu 5 °, provede se zkouška tak, že tečna k dráze středu nárazu kyvadla splývá se směrem nárazu. Hlavice musí na zkoušenou součást narazit rychlostí 24,1 km/h nebo, v případě součástí kryjících nenahuštěný airbag, rychlostí 19,3 km/h; této rychlosti se dosáhne buď působením samotné energie pohonu nebo použitím přídavného hnacího zařízení.

1.4.3

Přesahuje-li úhel mezi směrem nárazu a normálou k povrchu v bodě nárazu hodnotu 5 °, je možno provést zkoušku tak, že tečna k dráze středu nárazu kyvadla splývá s normálou k bodu nárazu. Zkušební rychlost se potom sníží na hodnotu složky rychlosti ve směru normály předepsanou v odstavci 1.4.2.

2.   VÝSLEDKY

2.1   Při zkouškách prováděných výše uvedenými postupy nesmí zpomalení hlavice nepřetržitě po dobu delší než 3 milisekundy překročit hodnotu 80 g. Za hodnotu zpomalení se přitom považuje průměr údajů z obou decelerometrů.

3.   ROVNOCENNÉ POSTUPY

3.1   Použití rovnocenných zkušebních postupů se povoluje za podmínky, že jimi lze dosáhnout výsledků požadovaných v odstavci 2.

3.2   Povinnost prokázat rovnocennost jiné metody než je ta, která je popsána v odstavci 1, spočívá na osobě, která tuto jinou metodu použije.

---

(1)  Vztah mezi redukovanou hmotností kyvadla mr a jeho celkovou hmotností m při vzdálenosti mezi středem nárazu a osou otáčení a a vzdáleností mezi těžištěm a osou otáčení l je dán vzorcem mr = (m.l)/a.

---

PŘÍLOHA V

Postup pro stanovení bodu „H“ a skutečného úhlu trupu pro polohy sezení v motorovém vozidle

1.   ÚČEL

Postup uvedený v této příloze slouží ke stanovení polohy bodu „H“ a skutečného úhlu trupu u jednoho nebo několika míst k sezení v motorovém vozidle a k ověření vztahu mezi změřenými hodnotami a konstrukčními specifikacemi udanými výrobcem vozidla (1).

2.   DEFINICE

Pro účely této přílohy se:

2.1	„referenčními údaji“ rozumí jedna nebo několik z těchto charakteristik polohy sezení: 2.1.1 bod „H“ a bod „R“ a jejich vzájemný vztah, 2.1.2 skutečný úhel trupu a konstrukční úhel trupu a jejich vzájemný vztah;

2.2	„trojrozměrným zařízením pro stanovení bodu ‚H‘“ (zařízení 3-D H) rozumí zařízení sloužící ke stanovení bodu „H“ a skutečného úhlu trupu. Zařízení je popsáno v dodatku 1 této přílohy;

2.3

„bodem ‚H‘“ rozumí středový kloub trupu a stehen zařízení 3-D H namontovaného na sedadle vozidla podle odstavce 4. Bod „H“ leží ve středu osy zařízení probíhající mezi terčíky pro bod „H“ nacházejícími se po obou stranách zařízení 3-D H. Bod „H“ odpovídá teoreticky bodu „R“ (tolerance viz v odstavci 3.2.2). Bod „H“ stanovený postupem podle odstavce 4 se považuje za tuhý vůči konstrukci sedáku a při seřizování sedadla se pohybuje společně se sedákem;

2.4	„bodem ‚R‘“ neboli „referenčním bodem sedadla“ rozumí konstrukční bod, který je stanoven vůči trojrozměrnému referenčnímu systému a pro každé místo k sezení je definován výrobcem vozidla;

2.5	„přímkou trupu“ rozumí osa sondy zařízení 3-D H, když se sonda nachází v nejzadnější poloze;

2.6	„skutečným úhlem trupu“ rozumí úhel mezi svislicí procházející bodem „H“ a přímkou trupu, který se stanoví na zařízení 3-D H pomocí zádového úhlového kvadrantu. Teoreticky odpovídá skutečný úhel trupu konstrukčnímu úhlu trupu (tolerance viz odstavec 3.2.2);

2.7	„konstrukčním úhlem trupu“ rozumí úhel mezi svislicí procházející bodem „R“ a přímkou trupu v poloze, která odpovídá konstrukční poloze opěradla sedadla stanovené výrobcem vozidla;

2.8

„střední rovinou cestujícího“ (C/LC) rozumí středová rovina zařízení 3-D H uloženého na každém určeném místě k sezení; je určena souřadnicí bodu „H“ na ose Y. V případě jednotlivých sedadel je střední rovina sedadla totožná se střední rovinou cestujícího; pro ostatní sedadla je střední rovina cestujícího udána výrobcem;

2.9	„trojrozměrným referenčním systémem“ rozumí systém popsaný v dodatku 2 této přílohy;

2.10	„orientačními značkami“ rozumějí fyzické body (otvory, povrchy, značky nebo vruby) na karosérii vozidla definované výrobcem;

2.11	„měřicí polohou vozidla“ rozumí poloha vozidla definovaná souřadnicemi orientačních značek v trojrozměrném referenčním systému.

3.   POŽADAVKY

3.1   Předkládání údajů

Pro každé místo k sezení, kde se k prokázání shody s ustanoveními tohoto předpisu požadují referenční údaje, se předkládají všechny následující údaje nebo přiměřený výběr z nich, a to na formuláři uvedeném v dodatku 3 této přílohy:

3.1.1

souřadnice bodu „R“ vůči trojrozměrnému referenčnímu systému,

3.1.2

konstrukční úhel trupu,

3.1.3

všechny údaje potřebné k seřízení sedadla (je-li seřiditelné) do měřicí polohy podle odstavce 4.3.

3.2   Vztah mezi měřenými údaji a konstrukčními specifikacemi

3.2.1

Souřadnice bodu „H“ a hodnota skutečného úhlu trupu získané postupem podle odstavce 4 se porovnají se souřadnicemi bodu „R“ a s hodnotou konstrukčního úhlu trupu udanými výrobcem vozidla.

3.2.2

Vzájemná poloha bodů „R“ a „H“ a vztah mezi konstrukčním a skutečným úhlem trupu se pro dané místo k sezení považují za vyhovující, leží-li bod „H“, definovaný svými souřadnicemi, uvnitř čtverce se svislými a vodorovnými stranami o délce 50 mm, jehož úhlopříčky se protínají v bodě „R“, a skutečný úhel trupu se s úhlem konstrukčním shoduje s přesností na 5 °.

3.2.3

Jestliže jsou tyto podmínky splněny, použije se k prokázání shody s ustanoveními tohoto předpisu bod „R“ a konstrukční úhel trupu.

3.2.4

Jestliže bod „H“ nebo skutečný úhel trupu požadavky odst. 3.2.2 nesplňuje, stanoví se bod „H“ a skutečný úhel trupu ještě dvakrát (celkem tedy třikrát). Pokud požadavkům dvě z těchto tří měření vyhovují, uplatní se podmínky odstavce 3.2.3.

3.2.5

Jestliže výsledky alespoň dvou ze tří měření podle odstavce 3.2.4 požadavkům odstavce 3.2.2 nevyhovují nebo nelze-li ověření provést, protože výrobce vozidla neposkytl o poloze bodu „R“ nebo o konstrukčním úhlu trupu informace, použije se těžiště tří naměřených bodů nebo průměr tří naměřených úhlů, který se potom považuje za platný ve všech případech, kde se v tomto předpisu odkazuje na bod „R“ nebo na konstrukční úhel trupu.

4.   POSTUP PRO STANOVENÍ BODU „H“ A SKUTEČNÉHO ÚHLU TRUPU (viz příloha X, vysvětlivky k odstavci 4 přílohy V)

4.1

Vozidlo se podle uvážení výrobce nechá nejprve kondicionovat při teplotě 20 ± 10 °, aby materiál sedadel s jistotou dosáhl pokojové teploty. Jestliže kontrolované sedadlo nebylo dosud nikdy použito, posadí se na ně dvakrát na dobu jedné minuty osoba nebo zařízení o hmotnosti 70 až 80 kg, aby se sedák i opěradlo prohnuly. Na žádost výrobce se před instalací zařízení 3-D H ponechají všechny sestavy sedadel po dobu alespoň 30 minut nezatížené.

4.2	Vozidlo se uvede do měřicí polohy podle odstavce 2.11.

4.3

Je-li sedadlo seřiditelné, nastaví se nejprve do nejzadnější normální polohy pro řízení nebo jízdu podle údajů výrobce vozidla, přičemž se bere v úvahu pouze podélné nastavení sedadla, nikoliv jeho dráha využívaná pro jiné účely, než je normální řízení nebo jízda. Má-li sedadlo i další možnosti seřízení (svislé, úhlové, opěradla sedadla apod.), nastaví se do polohy udané výrobcem vozidla. U zavěšených sedadel se pevně zajistí svislá poloha odpovídající normální poloze při řízení podle údajů výrobce.

4.4

Plocha místa k sezení, se kterou přichází zařízení 3-D H do styku, se pokryje bavlněnou tkaninou o dostatečné velikosti a vhodné textuře, kterou se rozumí hladká bavlněná tkanina o hustotě 18,9 nití na cm a plošné hmotnosti 0,228 kg/m2 nebo pletená či netkaná textilie rovnocenných vlastností. Jestliže se zkouška provádí na sedadle mimo vozidlo, musí mít podlaha, na které je sedadlo uloženo, stejné základní charakteristiky (2) jako podlaha vozidla, v němž se má sedadlo používat.

4.5

Sestava sedací a zádové části zařízení 3-D H se uloží tak, aby střední rovina zařízení splynula se střední rovinou cestujícího (C/LC). Pokud se zařízení 3-D H nachází natolik vně, že by hrana sedadla neumožňovala zařízení vyvážit, je možno na žádost výrobce posunout zařízení 3-D H ke střední rovině cestujícího (C/LC) směrem dovnitř.

4.6	K sestavě sedací části se připevní sestavy chodidla a holeně, a to buď jednotlivě, nebo pomocí tyče tvaru T a sestavy holeně. Přímka protínající terčíky vyznačující bod „H“ musí být rovnoběžná se základnou a kolmá na podélnou střední rovinu sedadla.

4.7

Uložení dolních končetin zařízení 3-D H se nastaví takto: 4.7.1 Určené místo k sezení: řidič a cestující na vnějším předním sedadle 4.7.1.1 Sestavy dolních končetin se posunou dopředu tak, aby chodidla zaujala na podlaze přirozenou polohu – pokud je třeba, i mezi ovládacími pedály. Levé chodidlo se položí pokud možno zhruba stejně daleko vlevo od střední roviny zařízení 3-D H jako pravé chodidlo vpravo. Vodováha, kterou se ověřuje příčná poloha zařízení, se v případě potřeby vyrovná do vodorovné polohy přestavením sedací části nebo nastavením sestavy dolních končetin směrem dozadu. Přímku procházející terčíky bodu „H“ je třeba zachovat v poloze kolmé na podélnou střední rovinu sedadla. 4.7.1.2 Jestliže není možno uložit levou nohu rovnoběžně s nohou pravou a levé chodidlo nelze uložit tak, aby spočívalo na konstrukci, posune se levé chodidlo tak daleko, dokud nebude podepřeno. Vzájemnou polohu terčíků je třeba zachovat. 4.7.2 Určené místo k sezení: zadní vnější U zadních nebo pomocných sedadel se nohy uloží podle údajů výrobce. Pokud chodidla spočívají na částech podlahy o různé výšce, pak to chodidlo, které se dotkne předního sedadla jako první, slouží jako referenční a druhé se nastaví tak, aby vodováha pro příčnou orientaci sedací části zařízení byla ve vodorovné poloze. 4.7.3 Ostatní určená místa k sezení Použije se obecný postup podle odstavce 4.7.1 až na to, že se chodidla umístí podle údajů výrobce vozidla.

4.8	Holeň a stehno se zatíží závažím a zařízení 3-D H se vyrovná.

4.9

Zádová část se naklopí kupředu na přední doraz a zařízení 3-D H se pomocí tyče tvaru T ze sedadla odsune. Zařízení 3-D H se na sedadlo opět usadí jedním z následujících postupů: 4.9.1 Pokud má zařízení 3-D H tendenci sklouznout dozadu, použije se následující postup. Zařízení se nechá sklouznout dozadu tak daleko, dokud nebude nutné zadržet tyč T ve směru vodorovně vpřed, tj. dokud se sedací část zařízení nedotkne opěradla sedadla. Podle potřeby se upraví poloha holeně. 4.9.2 Pokud zařízení 3-D H tendenci sklouznout dozadu nemá, posune se toto zařízení působením vodorovného zpětného zatížení na tyč T dozadu tak daleko, až se jeho sedací část dotkne opěradla sedadla (viz obr. 2 dodatku 1 této přílohy).

4.10

Na sestavu zádové a sedací části zařízení 3-D H se v průsečíku kvadrantu úhlu kyčle a pouzdra tyče T působí zatížením 100 ± 10 N. Směr působení zátěže se udržuje podél přímky procházející výše uvedeným průsečíkem k bodu přímo nad pouzdrem stehenní tyče (viz obr. 2 v dodatku 1 této přílohy). Potom se zádová část zařízení opatrně vrátí na opěradlo. Při dalším postupu je třeba dbát opatrnosti, aby zařízení 3-D H nesklouzlo dopředu.

4.11	Instaluje se závaží pravé a levé hýždě a potom střídavě osm závaží trupu. Přitom je třeba udržovat zařízení ve vyrovnané poloze.

4.12

Zádová část zařízení 3-D H se sklopí dopředu, aby se na opěradle sedadla uvolnilo pnutí. Ve třech úplných cyklech se zařízení 3-D H rozkýve do stran v oblouku o úhlu 10 ° (5 ° na každou stranu od svislé střední roviny), aby se uvolnilo případně nahromaděné tření mezi zařízením a sedadlem. Během kývání může mít tyč T zařízení 3-D H snahu odchylovat se od udaného vodorovného a svislého nastavení. Proto je třeba tyč během kývání přidržovat působením přiměřeného bočního zatížení. Při přidržování tyče T a kývání zařízení je třeba dbát na to, aby ve svislém nebo podélném směru nepůsobilo žádné vnější zatížení. Chodidla zařízení 3-D H se při této činnosti nezadržují ani nepřidržují. Pokud chodidla svou polohu změní, v této poloze se prozatím ponechají. Zádová část se opatrně vrátí na opěradlo a zkontroluje se, zda jsou obě vodováhy ve vodorovné poloze. Pokud během kývání zařízení 3-D H došlo k jakémukoliv pohybu chodidel, upraví se jejich poloha takto: Obě chodidla se zvednou střídavě z podlahy o nejmenší nutnou výšku, kdy nedochází k žádnému jejich dalšímu pohybu. Při tomto zvedání musejí mít chodidla volnost otáčení a dopředu ani do stran se nepůsobí žádným zatížením. Když jsou obě nohy položeny zpět do dolní polohy, mají se paty dotýkat konstrukce k tomu určené. Zkontroluje se, zda příčná vodováha ukazuje nulovou polohu, a v případě potřeby se na vršek zádové části působí stranovým zatížením postačujícím k tomu, aby se sedací části zařízení 3-D H na sedadle vyrovnala.

4.13

Tyč T se přidržuje tak, aby zařízení 3-D H nemohlo na sedáku klouzat dopředu, a současně se postupuje takto: a) zádová část se vrátí zpět na opěradlo, b) na zádovou úhlovou tyč se přibližně ve výšce závaží trupu cyklicky působí vodorovným zpětným zatížením nepřesahující 25 N, dokud úhlový kvadrant kyčle neukazuje, že bylo po uvolnění zátěže dosaženo stabilní polohy. Je třeba dbát na to, aby na zařízení 3-D H nepůsobilo ve směru dolů ani do stran žádné vnější zatížení. Je-li zapotřebí seřídit zařízení 3-D H jinak, natočí se jeho zádová část dopředu, znovu se vyrovná a opakuje se postup podle odstavce 4.12.

4.14	Provedou se všechna měření: 4.14.1 Změří se souřadnice bodu „H“ vůči trojrozměrnému referenčnímu systému. 4.14.2 Na zádovém úhlovém kvadrantu zařízení 3-D H se sondou v nejzadnější poloze odečte skutečný úhel trupu.

4.15	Pokud se požaduje opakovaná instalace zařízení 3-D H, ponechá se předtím sestava sedadla po dobu alespoň 30 minut bez zatížení. Zařízení se na sedadle nenechá déle, než je pro provedení zkoušky nutné.

4.16

Pokud lze sedadla v téže řadě považovat za podobná (lavicové sedadlo, shodná sedadla apod.), stanoví se pro každou řadu sedadel pouze jeden bod „H“ a jeden „skutečný úhel trupu“, přičemž se zařízení 3-D H popsané v dodatku 1 této přílohy uloží na místo považované pro danou řadu za reprezentativní. Tímto místem je: 4.16.1 u přední řady sedadlo řidiče, 4.16.2 u zadní řady (řad) některé vnější sedadlo.

---

(1)  Na kterémkoliv místě k sezení mimo přední sedadla, kde nelze bod „H“ stanovit pomocí „trojrozměrného zařízení ke stanovení bodu H“ ani pomocí postupů, je možno podle uvážení příslušného orgánu za referenční považovat bod „R“ podle údaje výrobce.

(2)  Úhel sklonu, výškový rozdíl vůči montáži sedadla, charakter povrchu apod.

Dodatek 1

Popis trojrozměrného zařízení k určení bodu „H“ (1)

(zařízení 3-D H)

1.   Zádová a sedací část

Zádová a sedací část, které simulují lidský trup a stehna, jsou zhotoveny z vyztuženého plastu a kovu a jsou mechanicky zavěšeny v bodě „H“. Pro měření skutečného úhlu trupu je k sondě zavěšené v bodě H připevněn kvadrant. K sedací části je upevněna seřiditelná tyč stehen, která vytváří osu stehen a slouží pro kvadrant úhlu kyčle jako základní přímka.

2.   Segmenty těla a nohou

Holenní segmenty nohou jsou k sestavě sedací části připojeny u tyče T spojující kolena, která je bočním prodloužením seřiditelné tyče stehen. K měření úhlu kolen jsou v holenních segmentech nohou zabudovány kvadranty. Sestavy bot a chodidel jsou kalibrovány k měření úhlu chodidla. Orientaci zařízení v prostoru zajišťují dvě vodováhy. V odpovídajících těžištích jsou umístěna závaží jednotlivých částí těla tak, aby prosednutí sedadla odpovídalo osobě mužského pohlaví o hmotnosti 76 kg. U všech kloubů zařízení 3-D H je třeba kontrolovat, zda se pohybují volně bez znatelného tření.

Obr. 1

Jednotlivé prvky zařízení 3-D H

Obr. 2

Rozměry jednotlivých prvků zařízení 3-D H a rozčlenění zátěže

---

(1)  Podrobnosti ke konstrukci zařízení 3-D H lze získat od Society of Automobile Engineers (SAE), 400 Commonwealth Drive, Warrendale, Pensylvánie 15096, Spojené státy americké.

Zařízení odpovídá popisu podle normy ISO 6549-1980.

Dodatek 2

Trojrozměrný referenční systém

1.	Trojrozměrný referenční systém je definován třemi pravoúhlými rovinami stanovenými výrobcem vozidla (viz obrázek). (1)

2.	Měřicí poloha vozidla je dána umístěním vozidla na nosný povrch tak, aby souřadnice orientačních značek odpovídaly hodnotám podle údajů výrobce.

3.	Souřadnice bodů „R“ a „H“ se stanoví vůči orientačním značkám stanoveným výrobcem vozidla.

Obrázek

Trojrozměrný referenční systém

---

(1)  Referenční systém odpovídá normě ISO 4130 z roku 1978.

Dodatek 3

Referenční údaje pro místa k sezení

1.   Kódování referenčních údajů

Referenční údaje jsou uvedeny postupně pro každé místo k sezení. Místa k sezení jsou označena dvoumístným kódem, kde prvním znakem je arabská číslice označující řadu sedadel ve směru zepředu dozadu a druhým znakem je velké písmeno označující polohu místa k sezení v řadě při pohledu ve směru pohybu vozidla vpřed. Používají se tato písmena:

L	=	levé (left)
C	=	střední (centre)
R	=	pravé (right)

2.   Popis měřicí polohy vozidla:

2.1	Souřadnice orientačních značek X … Y … Z …

3.   Seznam referenčních údajů:

3.1	Místo k sezení: … 3.1.1 Souřadnice bodu „R“ X … Y … Z … 3.1.2 Konstrukční úhel trupu: … 3.1.3 Specifikace pro seřízení sedadla (1): vodorovně : … svisle : … úhlově : … úhel trupu : …

Pozn.: Referenční údaje pro další místa k sezení se řadí pod č. 3.2, 3.3 atd.

---

(1)  Nehodící se škrtněte.

---

PŘÍLOHA VI

Metoda měření výčnělků

1.   Za účelem stanovení velikosti výčnělku vůči panelu, na němž je namontován, se po povrchu posouvá koule o průměru 165 mm, která se udržuje v kontaktu s posuzovanou součástí. Začíná se v poloze prvního dotyku s posuzovanou částí. Velikostí výčnělku je největší hodnota ze všech možných variací „y“, kde se variace měří od středu koule kolmo na panel. Také variace „x“ se měří od středu koule kolmo na panel.

1.1   Jsou-li panely, součásti atd. pokryty materiálem o tvrdosti menší než 50 Shore A, výše popsaný postup měření se provede až po sejmutí tohoto materiálu.

2.   Výčnělky spínačů, tlačítek apod. nacházející se v referenční oblasti se měří zkušebním zařízením a níže popsanými postupy.

2.1   Zařízení

2.1.1

Zařízení k měření výčnělků sestává z polokulové hlavice o průměru 165 mm, v níž se nachází posuvný píst o průměru 50 mm.

2.1.2

Vzájemná poloha plochého konce pístu a okraje hlavice se zobrazuje na stupnici, na níž po odsunutí přístroje od zkoušeného předmětu vyznačuje pohyblivý ukazatel nejvyšší dosaženou hodnotu. Nejmenší měřitelná vzdálenost je 30 mm. Jeden dílek měřicí stupnice odpovídá půl milimetru, aby bylo možné určit míru vyčnívání.

2.1.3

Kalibrace 2.1.3.1 Přístroj se uloží na rovnou plochu tak, aby jeho osa byla na tuto plochu kolmá. Když se plochý konec pístu dotkne povrchu, nastaví se stupnice na nulu. 2.1.3.2 Mezi plochý konec pístu a podložnou plochu se vloží rozpěra o výšce 10 mm a prověří se, že se pohyblivý ukazatel nastavil na tento rozměr.

2.1.4

Zařízení na měření výčnělků je znázorněno na obrázku v dodatku této přílohy.

2.2   Zkušební postup

2.2.1

Zatažením pístu se v hlavici vytvoří dutina a pohyblivý ukazatel se přiloží k pístu.

2.2.2

Zařízení se přiloží k měřenému výčnělku tak, aby se hlavice dotýkala co největšího okolního povrchu, a to silou nepřesahující 2 daN.

2.2.3

Píst se posouvá dopředu tak dlouho, dokud se nedotkne měřeného výčnělku, načež se na stupnici odečte příslušná hodnota.

2.2.4

Hlavice se seřídí tak, aby se dosáhlo maximální hodnoty vyčnívání. Tato hodnota se zaznamená.

2.2.5

Jsou-li dva nebo více ovládacích prvků umístěny natolik blízko u sebe, že se jich píst nebo hlavice dotkne současně, postupuje se takto: 2.2.5.1 pokud dutina hlavice pojme více ovládacích prvků, považují se tyto prvky za jediný výčnělek; 2.2.5.2 jestliže normální zkoušce dotykem hlavice brání jiné ovládací prvky, je třeba je odstranit a zkoušku provést bez nich; následně je možno je znovu osadit a vyzkoušet s jinými ovládacími prvky, jež byly k usnadnění zkoušky sejmuty.

Dodatek

Obrázek

Zařízení pro měření výčnělků

---

PŘÍLOHA VII

Zařízení a postup pro uplatňování odstavce 5.2.1 tohoto předpisu

U těch součástí (spínače, tlačítka apod.), kterých se lze zařízením za použití níže popsaného postupu dotknout, se považuje za pravděpodobné, že přijdou do styku s koleny cestujícího. Za nožní ovládací prvky se považují nožní pedály.

1.   Zařízení

1.1   Schéma zařízení

2.   Postup

Zařízení se umístí do jakékoliv polohy pod přístrojovou deskou tak, že:

2.1	rovina XX’ zůstává rovnoběžná se střední podélnou rovinou vozidla,

2.2	osa X se může natáčet nad a pod horizontálu o úhel až 30°.

3.   Při výše uvedené zkoušce se odstraní všechny materiály o tvrdosti nižší než 50 Shore A.

---

PŘÍLOHA VIII

Stanovení dynamicky určené oblasti nárazu hlavy

1.   Stanovení dynamicky určené oblasti nárazu hlavy z hlediska ochranného systému

1.1	Na rozdíl od postupu podle přílohy 1 může žadatel postupem, který schválila zkušebna odpovědná za provedení zkoušek, prokázat, že dynamicky určená oblast nárazu hlavy přísluší danému typu vozidla.

1.2

Vhodnou metodou pro prokázání dynamicky určené oblasti nárazu hlavy mohou být buď: 1.2.1 Nárazové zkoušky vozidla K určení pohybu cestujících s ohledem na ochranný systém instalovaný v daném typu vozidla za podmínek čelního nárazu do upevněné tuhé bariéry (v rozmezí ± 30 °) rychlostí alespoň 48,3 km/hod; obvykle postačují zkoušky při 0 °, +30 ° a –30 °. Dynamicky určená oblast nárazu hlavy se vyhodnotí pro cestující, jež představují figuríny dospělých osob, a to typů 5. percentilu ženského pohlaví, 50. percentilu mužského pohlaví a 95. percentilu mužského pohlaví, které jsou před zkouškou usazeny v polohách stanovených výrobcem, nebo 1.2.2 Saňové zkoušky, Pohyb cestujících se zkoumá pomocí diagramu zpoždění podle přílohy 8 předpisu č. 16 (změna rychlosti 50 km/hod) za použití výše uvedené skupiny figurín, u nichž se vyvolá pohyb směrem dopředu odpovídající jejich pohybu během skutečných čelních nárazových zkoušek podle odstavce 1.2.1. Směr posunu figurín dopředu se považuje za vyhovující, pokud střední osa zkoušeného tělesa, obvykle skeletu karosérie, leží v rozmezí ± 18 ° od podélné střední osy saní; obvykle postačují zkoušky při 0 °, +18 ° a –18 °, nebo 1.2.3 Simulované nárazové zkoušky, Pohyb cestujících, které představuje skupina figurín podle odstavce 1.2.1, se zkoumá postupem podle odstavce 1.2.1 nebo 1.2.2. Simulační metoda se ověří alespoň třemi z podmínek nárazu předepsaných v odstavci 1.2.1 nebo 1.2.2.

2.   Dynamicky určená nárazová oblast hlavy zahrnuje všechny oblasti přístrojové desky, se kterými se může hlava upevněného cestujícího při použití ochranného systému instalovaného v daném typu vozidla dostat do styku.

3.   Pokud může být typ vozidla vybaven různými bezpečnostními systémy, postačuje zkoušet bezpečnostní systém o nejnižších funkčních parametrech. Ovšem bezpečnostní systémy, které mohou být řidičem nebo cestujícím vyřazeny z činnosti, musejí být nastaveny tak, jak v příručce uživatele doporučuje a uvádí výrobce.

Jestliže výrobce stanoví trvalé vyřazení některé části ochranného systému z činnosti, musí být tato část deaktivována.

4.   Výrobce nebo jeho zástupce je oprávněn předložit výpočty, simulace, zkušební údaje nebo výsledky zkoušek, které dynamicky určenou oblast nárazu hlavy dostatečně prokazují.

---

PŘÍLOHA IX

Typické polohy válcovité zkušební tyče v otvorech otvírací střechy a oken

Příklady symbolů u spínačů ovládaných řidičem

Obr. 2

Obr. 3

(ISO 2575:1998)

---

PŘÍLOHA X

Vysvětlivky

Odstavec 2.3

Referenční oblast se vymezí bez zpětného zrcátka. Zkouška pohlcení energie se provádí bez zpětného zrcátka. Kyvadlo nesmí narazit na držák zrcátka.

Odstavce 2.3 a 2.3.1

Vyjmutý prostor za volantem, definovaný v těchto odstavcích, platí také pro oblast nárazu hlavy cestujících na předních sedadlech.

V případě seřiditelného volantu se konečné vyjmuté pásmo zredukuje na společný prostor vyjmutých pásem pro každou z poloh pro řízení, které může volant zaujmout.

V případech, kdy je možné si vybrat z různých volantů, se vyjmuté pásmo stanoví za použití nejméně příznivého volantu o nejmenším průměru.

Odstavec 2.4

Úroveň přístrojové desky se vztahuje na celou šířku prostoru pro cestující a je vymezena nejzadnějšími body dotyku svislice s povrchem přístrojové desky, posouvá-li se tato přímka napříč šířkou vozidla. Existují-li současně dva nebo více bodů dotyku, použije se ke stanovení úrovně přístrojové desky (nej)spodnější bod. Pokud v případě konzol nelze úroveň přístrojové desky stanovit podle bodů dotyku svislice, stanoví se jako místo, kde vodorovná přímka ve výši 25,4 mm nad bodem „H“ předních sedadel protíná konzolu.

Odstavec 2.5

Po stranách vozidla začíná střecha u horního okraje dveřního otvoru. V normálním případě jsou boční hranice střechy představovány obrysy vytvářenými spodním okrajem (boční pohled) zbývající části karosérie po otevření dveří. U oken je střecha bočně vymezena souvislou průhledovou čárou (bodem průniku bočních okenních tabulí). U sloupků prochází boční vymezení střechy spojnicí průhledových čar. Definice podle odstavce 2.5 platí také pro jakýkoliv otvor ve střeše v uzavřené poloze u vozidla definovaného v odstavci 2.7 nebo 2.8. Při měření se nepřihlíží k přírubovým okrajům směřujícím dolů. Tyto příruby se považují za součást boční stěny vozidla.

Odstavec 2.7

Nevyjímatelné zadní okno se považuje za tuhý konstrukční prvek.

Osobní automobily s nevyjímatelnými zadními okny z tuhého materiálu se považují za vozidla s otvírací střechou ve smyslu odstavce 2.8.

Odstavec 2.18

Jestliže je mezi hranou tuhého materiálu a panelem mezera, musí být hrana zaoblena na určitý minimální poloměr zaoblení v závislosti na velikosti mezery, jak uvádí tabulka ve vysvětlivkách k odstavci 5.1.1. To platí také tehdy, jestliže výška výčnělků, stanovená postupem podle odstavce 1 přílohy VI, nepřesahuje hodnotu 3,2 mm.

Jestliže se mezera nachází v pásmu, kde se bude provádět zkouška nárazu hlavy, pak hrany, které by mohly být během zkoušky v důsledku posunu součástí dotčeny, musejí být ochráněny poloměrem alespoň 2,5 mm.

Odstavec 5.1.1

Ostrou hranou se rozumí hrana tuhého materiálu o poloměru zaoblení menším než 2,5 mm; výjimkou jsou výčnělky menší než 3,2 mm, měřeno od panelu, kde se požadavek nejmenšího poloměru zaoblení neuplatňuje, pokud výška výčnělku nepřesahuje polovinu jeho šířky a jeho okraje jsou otupeny.

Mřížky se považují za vyhovující předpisům, splňují-li minimální požadavky podle následující tabulky:

Mezera mezi prvky [mm]	Ploché prvky		Zaoblené prvky min. poloměr [mm]
	e/min. [mm]	min. poloměr [mm]
0 – 10	1,5	0,25	0,5
10 – 15	2,0	0,33	0,75
15 – 20	3,0	0,50	1,25

Odstavec 5.1.2

Během zkoušky se zjišťuje, zda se součásti sloužící k vyztužení, nacházející se uvnitř pásma nárazu, mohou posunout nebo vyčnívat a tím zvyšovat nebezpečí pro cestující nebo závažnost úrazu.

Odstavec 5.1.3

Tyto dvě koncepce (úroveň a spodní okraj přístrojové desky) se mohou lišit. Tento bod je však zahrnut do odstavce 5.1 (… nad úrovní přístrojové desky …), a uplatňuje se tedy pouze tam, kde se tyto dvě koncepce kombinují. Případy, kdy se tyto koncepce nekombinují, kdy se tedy spodní okraj přístrojové desky nachází pod její úrovní, se posuzují podle ustanovení odstavce 5.3.2.1 odkazem na odstavec 5.8.

Odstavec 5.1.4

Jestliže má některá rukojeť táhla nebo některý knoflík šířku alespoň 50 mm a nachází se takovém pásmu, že kdyby byla jejich šířka menší než 50 mm, stanovovalo by se maximální vyčnívání pomocí měřicího zařízení s hlavicí podle odstavce 2 přílohy VI, maximální vyčnívání se stanoví podle odstavce 1 přílohy VI, tj. pomocí koule o průměru 165 mm a stanovením maximální změny výšky osy y. Plocha průřezu se měří v rovině rovnoběžné s povrchem, na němž je součást namontována.

Odstavec 5.1.5

Odstavce 5.1.4 a 5.1.5 se vzájemně doplňují; použije se první věta odstavce 5.1.5 (tj. síla 37,8 daN k zatlačení nebo oddělení) a následně buď odstavec 5.1.4, jde-li o zatlačení až po výčnělek od 3,2 do 9,5 mm, nebo poslední dvě věty odstavce 5.1.5, jde-li o oddělení (plocha průřezu se měří před vložením síly). Pokud je však z praktických důvodů zapotřebí použít odstavec 5.1.4 (zatlačení pod 9,5 mm a nad 3,2 mm), může být podle uvážení výrobce výhodnější prověřit specifikace odstavce 5.1.4 předtím, než dojde k působení silou 37,8 daN podle odstavce 5.1.5.

Odstavec 5.1.6

Vzhledem k tomu, že při výskytu měkkých materiálů se požadavky vztahují pouze na tuhou nosnou část, měří se pouze výčnělky u této tuhé části.

Tvrdost Shore se měří na vzorcích vlastního zkoušeného předmětu. Pokud kvůli stavu materiálu změřit tvrdost postupem Shore A nelze, použijí se k vyhodnocení srovnatelná měření.

Odstavec 5.2.1

Pedály, jejich ramena a bezprostřední otáčecí mechanismus, nikoli však okolní opěrná kovová část, jsou z posuzování vyjmuty.

Klíč zapalování se považuje za vyhovující požadavkům tohoto odstavce, jestliže vyčnívající část jeho dříku sestává z materiálu o tvrdosti 60 až 80 Shore A a jeho šířka činí alespoň 5 mm, nebo jestliže je takovým materiálem na všech plochách pokryt v tloušťce alespoň 2 mm.

Odstavec 5.2.2

K určení, zda je možno přijít do styku s ovládacím prvkem parkovací brzdy, se jako kritéria použije:

simulovaná hlava podle přílohy I, nachází-li se ovládací prvek na úrovni přístrojové desky nebo nad ní (zkouší se podle odstavce 5.1 uvnitř pásma nárazu),

koleno podle přílohy VII, nachází-li se ovládací prvek pod úrovní přístrojové desky (v tomto případě se ovládací páka zkouší podle odstavce 5.3.2.3).

Odstavec 5.2.3

Technické specifikace uvedené v odstavci 5.2.3 se vztahují rovněž na police a na ty části konzol pod úrovní přístrojové desky, které se nacházejí mezi předními sedadly, pokud leží před bodem „H“. Jestliže je některá dutina uzavřena, posuzuje se jako schránka na rukavice a tyto požadavky se na ni nevztahují.

Odstavec 5.2.3.1

Uvedené rozměry platí pro povrch před potažením materiálem o tvrdosti menší než 50 Shore A (viz odstavec 5.2.4). Zkoušky pohlcení energie se provedou podle ustanovení přílohy IV.

Odstavec 5.2.3.2

Jestliže se polička oddělí nebo rozlomí, nesmějí vzniknout žádné nebezpečné tvary; to platí nejenom pro okraj, ale také pro jiné hrany směřující v důsledku působení síly do prostoru pro cestující.

Za nejpevnější se považuje část vedle místa připevnění. „Výrazně zdeformovat“ znamená, že vychýlení police účinkem působící síly, měřené od počátečního bodu dotyku zkušebního válce, má formu ohybu nebo deformace viditelné pouhým okem. Pružná deformace je přípustná.

Délka zkušebního válce musí činit alespoň 50 mm.

Odstavec 5.3

K „ostatním součástem“ patří součásti, jako jsou okenní západky, horní kotevní úchyty bezpečnostních pásů a jiné součásti nacházející se v prostoru chodidel a na dveřní straně, pokud o těchto součástech nebylo pojednáno dříve nebo nejsou v textu vyjmuty.

Odstavec 5.3.2

Ustanovení odstavce 5.3 se nevztahují na prostor mezi přední přepážkou a přístrojovou deskou nacházející nad spodním okrajem přístrojové desky.

Odstavec 5.3.2.1

Poloměr 3,2 mm platí pro veškeré součásti podle odstavce 5.3, s nimiž může přijít cestující do styku, a to v kterékoli poloze používání.

Jako výjimka se schránky na rukavice posuzují pouze v zavřené poloze; bezpečnostní pásy se obvykle posuzují pouze v zapnuté poloze, avšak jakákoli součást, která má tuhou ukládací polohu, musí v této ukládací poloze rovněž splňovat požadavek poloměru 3,2 mm.

Odstavec 5.3.2.2

Referenční plocha se zjišťuje použitím zařízení podle odstavce 2 přílohy VI, za použití síly 2 daN. Tam, kde to není možné, se použije metoda podle odstavce 1 přílohy VI, a to rovněž za použití síly 2 daN.

Vyhodnocení nebezpečných výčnělků je věcí úvahy orgánu odpovědného za provedení zkoušek.

Silou 37,8 daN se působí, i když původní výčnělek je menší než 35, popřípadě 25 mm. Výčnělek se měří pod zátěží.

Vodorovnou podélnou silou 37,8 daN se normálně působí pomocí zkušebního pístu s rovným dnem o průměru nepřesahujícím 50 mm; kde to však není možné, lze použít metodu rovnocennou, například odstraněním překážek.

U moderních konstrukcí dveří je někdy rukojeť ovládání okna obklopena formou dveřního panelu. Často by bylo pro cestujícího obtížné nebo dokonce nemožné se této rukojeti koleny dotknout. V tomto případě je věcí zkušebny, aby se souhlasem výrobce rozhodla, zda se má uvedená zkouška zatlačením provést či nikoli.

Odstavec 5.3.2.3

U řadicí páky je nejdále vyčnívající součástí ta část rukojeti nebo knoflíku, které se nejdříve dotkne svislá příčná rovina posouvající se ve vodorovném podélném směru. Nachází-li se kterákoli část řadicí páky nebo ruční brzdy nad úrovní bodu „H“, posuzuje se tato páka tak, jako by se nad úrovní bodu „H“ nacházela celá.

Odstavec 5.3.4

Jestliže vodorovné roviny procházející bodem „H“ nejnižšího předního a zadního sedadla nesplývají, určí se svislá rovina kolmá na podélnou osu vozidla a procházející bodem „H“ předního sedadla. Vyjmuté pásmo se potom posuzuje zvlášť pro přední a pro zadní prostor pro cestující vůči jejich příslušnému bodu „H“ až po výše definovanou svislou rovinu.

Odstavec 5.3.4.1

Pohyblivé sluneční clony se posuzují ve všech svých polohách používání. Jejich rámy se nepovažují za tuhé nosné části (viz odstavec 5.3.5).

Odstavec 5.4

Pokud se střecha zkouší k měření výčnělků a částí, kterých se může dotknout koule o průměru 165 mm, je třeba sejmout obložení střechy. Při hodnocení požadovaných poloměrů se berou v úvahu poměry a vlastnosti týkající se materiálů obložení střechy. Zkušební plocha střechy se rozprostírá před a nad příčnou rovinou vymezenou referenční přímkou trupu figuríny umístěné na nejzadnějším sedadle.

Odstavec 5.4.2.1

(Definice „ostrých hran“ viz odstavec 5.1.1)

Výčnělky směrem dolů se měří kolmo na střechu podle odstavce 1 přílohy VI.

Šířka vyčnívající části se měří v pravých úhlech k ose výčnělku. Zejména nesmějí tuhé výztuhy nebo žebra střechy vyčnívat z vnitřního povrchu střechy více než 19 mm.

Odstavec 5.5

Všechna případná střešní žebra na otvíracích střechách, kterých se může dotknout koule o průměru 165 mm, musejí splňovat požadavky odstavce 5.4.

Odstavce 5.5.1.2, 5.5.1.2.1 a 5.5.1.2.2

Otevírací a ovládací zařízení v klidové poloze a při zavřené střeše musejí splňovat všechny stanovené podmínky.

Odstavec 5.5.1.2.3

Silou 37,8 daN se působí, i když původní výčnělek nepřesahuje 25 mm. Výčnělek se měří pod zátěží.

Silou 37,8 daN ve směru nárazu, definovaném v příloze IV jako tečna k dráze hlavice, se obvykle působí zkušebním pístem s plochým dnem o průměru nepřesahujícím 50 mm; kde to však nelze, je možno použít metodu rovnocennou, například odstraněním překážek.

„Klidovou polohou“ se rozumí poloha provozního zařízení v zajištěné poloze.

Odstavec 5.6

Systém tyčí v horní konstrukci kabrioletu nepředstavuje ochranný oblouk proti převržení.

Odstavec 5.6.1

Horní část rámu čelního skla začíná nad průhledným obrysem čelního skla.

Odstavec 5.7.1.1

Definice „ostré hrany“ viz odstavec 5.1.1

Odstavec 5.7.1.2

Při definování oblasti nárazu hlavy pro opěradlo předních sedadel se za součást tohoto opěradla považuje každá konstrukce potřebná k jeho podepření.

Odstavec 5.7.1.2.3

U vypodložení konstrukce rámu sedadla je také třeba vyloučit nebezpečně drsný povrch a ostré hrany, které by s vysokou pravděpodobností zvyšovaly nebezpečí vážného úrazu cestujících.

PŘÍLOHA I

Stanovení pásma nárazu hlavy

Odstavec 2.1.1.2

Volba mezi oběma postupy pro stanovení výšky se ponechává na výrobci.

Odstavec 2.2

Při stanovování bodů dotyku se délka ramena měřicího zařízení během dané operace nemění. Při každé operaci se vychází ze svislé polohy.

Odstavec 3

Rozměr 25,4 mm značí vzdálenost od vodorovné roviny procházející bodem „H“ k vodorovné tečně ke spodnímu profilu hlavice.

PŘÍLOHA IV

Postup pro zkoušení materiálů pohlcujících energii

Odstavec 1.4

K rozlomení součásti během zkoušky pohlcení energie viz poznámka k odstavci 5.1.2

PŘÍLOHA V

Postup pro stanovení bodu „H“ a skutečného úhlu trupu pro polohy sezení v motorovém vozidle

Odstavec 4

Ke stanovení bodu „H“ daného sedadla je možno v případě potřeby ostatní sedadla vyjmout.

---