PŘÍLOHA 1

(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

SDĚLENÍ

Text obrazu

PÍLOHA 2

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČKY SCHVÁLENÍ TYPU

Vzor A

(Viz odstavec 4.5 tohoto předpisu)

a = 8 mm min.

Tato značka schválení typu umístěná na vozidle dokazuje, že tento typ vozidla byl z hlediska ochrany cestujících při bočním nárazu schválen v Nizozemsku (E4) dle předpisu č. 95. Číslo schválení dokládá, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 95 ve znění série změn 01.

Vzor B

(Viz odstavec 4.6 tohoto předpisu)

a = 8 mm min.

Tato značka schválení typu umístěná na vozidle dokazuje, že tento typ vozidla byl schválen v Nizozemsku (E4) podle předpisů č. 95 a 24 (*1) . (V případě druhého předpisu další symbol následující za číslem předpisu dokládá, že korigovaný absorpční koeficient činí 1,30 m-1). První dvě číslice čísla schválení znamenají, že v době udělení schválení zahrnoval předpis č. 95 sérii změn 01 a předpis č. 24 sérii změn 03.

---

(*1)  Druhé číslo je uvedeno jen jako příklad.

PŘÍLOHA 3

POSTUP STANOVENÍ H-BODU A SKUTEČNÉHO ÚHLU TRUPU PRO MÍSTA K SEZENÍ V MOTOROVÝCH VOZIDLECH

1.   ÚČEL

Postup popsaný v této příloze se užívá pro stanovení H-bodu a pro stanovení skutečného úhlu trupu pro jedno nebo více míst k sezení v motorovém vozidle a pro ověření vztahu naměřených údajů ke konstrukčním hodnotám uváděným výrobcem vozidla (1).

2.   DEFINICE

Pro účely této přílohy se:

2.1

„referenčními údaji“ rozumí jedna nebo více následujících vlastností místa k sezení:

2.1.1

H-bod a R-bod a jejich vztah;

2.1.2

skutečný úhel trupu, konstrukční úhel trupu a jejich vztah;

2.2

„trojrozměrným zařízením pro určení H-bodu“ (zařízením 3-D H) rozumí zařízení užívané k určení H-bodu a skutečného úhlu trupu. Toto zařízení je popsáno v dodatku 1 této přílohy;

2.3

„H-bodem“ rozumí střed otáčení trupu a stehna zařízení 3-D H instalovaného na sedadle vozidla v souladu s níže uvedeným odstavcem 4. H-bod se nachází ve středu osy zkušebního zařízení, tj. mezi zaměřovači H-bodu na obou stranách zařízení 3-D H. H-bod teoreticky odpovídá R-bodu (dovolené odchylky – viz odstavec 3.2.2). Jakmile je H-bod stanoven podle postupu popsaného v odstavci 4, považuje se H-bod vzhledem ke konstrukci sedáku za pevný a pohybuje se při úpravě polohy sedadla spolu s ním;

2.4

„R-bodem“ nebo „referenčním bodem místa k sezení“ rozumí konstrukční bod určený výrobcem vozidla pro každé místo k sezení a stanovený s ohledem na trojrozměrný vztažný systém;

2.5

„linií trupu“ rozumí osa sondy zařízení 3-D H se sondou ve zcela zadní poloze;

2.6

„skutečným úhlem trupu“ rozumí úhel naměřený mezi svislicí vedoucí H-bodem a linií trupu při použití zadního úhlového kvadrantu zařízení 3-D H. Skutečný úhel trupu teoreticky odpovídá konstrukčnímu úhlu trupu (dovolené odchylky – viz odstavec 3.2.2);

2.7

„konstrukčním úhlem trupu“ rozumí úhel mezi svislicí vedoucí R-bodem a linií trupu v poloze, která odpovídá konstrukční poloze opěradla stanovené výrobcem vozidla;

2.8

„střední rovinou cestujícího“ (C/LO) rozumí střední rovina zařízení 3-D H usazeného ve všech určených místech k sezení; představují ji souřadnice H-bodu na ose „Y“. U samostatných sedadel je střední rovina sedadla totožná se střední rovinou cestujícího. U ostatních sedadel je střední rovina cestujícího udávána výrobcem;

2.9

„trojrozměrným vztažným systémem“ rozumí systém popsaný v dodatku 2 této přílohy;

2.10

„výchozími značkami“ rozumí fyzické body (otvory, povrchy, značky nebo vruby) na karosérii určené výrobcem;

2.11

„polohou vozidla pro měření“ rozumí poloha vozidla určená souřadnicemi výchozích značek v trojrozměrném vztažném systému.

3.   POŽADAVKY

3.1   Prezentace údajů

Pro každé místo k sezení, pro něž jsou referenční údaje nezbytné k prokázání shody s tímto předpisem, se udávají všechny následující údaje nebo jejich vhodný výběr a předkládají se ve formě stanovené v dodatku 3 této přílohy:

3.1.1

souřadnice R-bodu vztažené k trojrozměrnému vztažnému systému;

3.1.2

konstrukční úhel trupu;

3.1.3

pokud je sedadlo seřiditelné, všechny údaje nezbytné k nastavení sedadla do měřicí polohy stanovené v odstavci 4.3 níže.

3.2   Vztah mezi naměřenými údaji a konstrukční specifikací

3.2.1

Souřadnice H-bodu a hodnota skutečného úhlu trupu získané postupem stanoveným v odstavci 4 níže se postupně porovnají se souřadnicemi R-bodu a s hodnotou konstrukčního úhlu trupu uváděnou výrobcem vozidla.

3.2.2

Vzájemné polohy R-bodu a H-bodu a vztah mezi konstrukčním a skutečným úhlem trupu se pro dané místo k sezení považují za vyhovující, jestliže H-bod určený svými souřadnicemi leží ve čtverci se svislými a vodorovnými stranami o délce 50 mm, jehož úhlopříčky se protínají v R-bodě, a jestliže skutečný úhel trupu je s tolerancí 5o roven konstrukčnímu úhlu trupu.

3.2.3

Jestliže jsou tyto podmínky splněny, použije se R-bod a konstrukční úhel trupu k prokázání shody s tímto předpisem.

3.2.4

Jestliže H-bod nebo skutečný úhel trupu nesplňují požadavky výše uvedeného odstavce 3.2.2, stanoví se H-bod a skutečný úhel trupu ještě dvakrát (celkem třikrát). Jestliže jsou dva výsledky z těchto tří měření vyhovující, platí podmínky odstavce 3.2.3.

3.2.5

Jestliže výsledky alespoň dvou ze tří měření popsaných v odstavci 3.2.4 nevyhovují požadavkům odstavce 3.2.2, nebo jestliže ověření nemůže být provedeno, protože výrobce vozidla nedodal informace týkající se polohy R-bodu či údaje o konstrukčním úhlu trupu, použije se těžiště těchto tří měření nebo průměr tří změřených úhlů a tyto výsledky se považují za použitelné ve všech případech, kdy se v tomto předpisu uvádí R-bod nebo konstrukční úhel trupu.

4.   POSTUP PRO STANOVENÍ H-BODU A SKUTEČNÉHO ÚHLU TRUPU

4.1

Vozidlo se podle uvážení výrobce předehřeje na teplotu 20 ± 10 oC, aby bylo zajištěno, že materiál sedadla dosáhl pokojové teploty. Jestliže zkoušené sedadlo nebylo ještě nikdy použito, usadí se na ně dvakrát po dobu jedné minuty osoba nebo zařízení o hmotnosti 70 až 80 kg, aby se prohnul sedák a opěradlo. Na žádost výrobce se sestavy všech sedadel minimálně 30 minut před instalací zařízení 3-D H ponechají nezatížené.

4.2

Vozidlo musí být v poloze pro měření stanovené v odstavci 2.11 výše.

4.3

Pokud je sedadlo seřiditelné, se nejprve nastaví do nejzazší běžné polohy pro řízení či jízdu, jak ji uvádí výrobce vozidla, přičemž se seřizuje pouze podélná poloha sedadla a vyloučí se pohyb sedadla používaný pro jiné účely. Jestliže existují i další možnosti seřízení sedadla (výška, úhel, opěradlo atd.), nastaví se do polohy určené výrobcem vozidla. U závěsných sedadel se pevně zajistí svislá poloha odpovídající normální poloze pro řízení, jak ji uvádí výrobce.

4.4

Oblast, kde se sedadlo dotkne zařízení 3-D H, se pokryje bavlněnou textilií dostatečných rozměrů a odpovídající struktury, čímž se rozumí hladká bavlněná tkanina o hustotě 18,9 vlákna na cm2 a plošné hmotnosti 0,228 kg/m2, nebo pletená či netkaná textilie rovnocenných vlastností. Jestliže se zkouška provádí na sedadle mimo vozidlo, musí mít podlaha, na níž je sedadlo umístěno, stejné hlavní vlastnosti (2) jako podlaha vozidla, ve kterém se sedadlo má užívat.

4.5

Sestava sedací a trupové části zařízení 3DH se umístí tak, aby se střední rovina sedící osoby C/LO shodovala se střední rovinou zařízení 3-DH. Na žádost výrobce se zařízení 3-D H může vzhledem k C/LO posunout více ke středu, pokud je zařízení 3-D H umístěno tak daleko, že hrana sedadla nedovolí vyrovnání zařízení 3-D H.

4.6

Chodidla a sestavy bérců se připojí k sestavě sedáku, a to buď jednotlivě, nebo pomocí tyče T a sestavy bérce. Přímka vedená terčíky H-bodu musí být rovnoběžná se základnou a kolmá na podélnou střední rovinu sedadla.

4.7

Poloha chodidel a nohou zařízení 3-D H se nastaví takto:

4.7.1   Určené místo k sezení: řidič a spolujezdec na vnějším předním sedadle

4.7.1.1

Obě chodidla a nohy se posunou vpřed tak, že chodidla zaujmou přirozenou polohu na podlaze, v případě potřeby mezi pedály. Pokud je to možné, umístí se levé chodidlo přibližně stejně daleko vlevo od střední roviny zařízení 3-D H, jako pravé chodidlo od střední roviny vpravo. V případě potřeby se nastaví vodováha ověřující příčnou polohu zařízení 3-D H do vodorovné polohy přestavením sedací části nebo přestavením sestav nohou a chodidel směrem vzad. Přímka procházející terčíky H-bodu je kolmá k podélné střední rovině sedadla.

4.7.1.2

Jestliže levá noha nemůže být rovnoběžná s pravou nohou a levé chodidlo nelze opřít o nosnou konstrukci, posunuje se levé chodidlo tak dlouho, dokud není podepřeno. Vzájemná poloha terčíků se musí zachovat.

4.7.2   Určené místo k sezení: vnější zadní

Na zadních nebo přídavných sedadlech je poloha nohou určena výrobcem. Pokud v takovém případě chodidla spočívají na částech podlahy, které jsou různě vysoko, poslouží jako reference chodidlo, které přijde s předním sedadlem do styku jako první, a druhé chodidlo se nastaví tak, že vodováha sloužící k určení příčné orientace zařízení ukazuje vodorovnou polohu.

4.7.3

Ostatní určená místa k sezení: Obecně se postupuje podle postupu uváděného v odstavci 4.7.1 výše s výjimkou toho, že se chodidla nastaví podle určení výrobce vozidla.

4.8

Nasadí se závaží bérců a stehen a zařízení 3-D H se vyrovná.

4.9

Skořepina zádové části se sklopí vpřed až k dorazu a zařízení 3-D H se pomocí tyče T odtáhne od opěradla. Zařízení 3-D H se usadí do nové polohy jedním z následujících způsobů:

4.9.1

Jestliže má zařízení 3-D H sklon klouzat dozadu, použije se následující postup. Zařízení 3-D H se nechá klouzat vzad do okamžiku, kdy již není zapotřebí vyvíjet vodorovnou zadržovací sílu na tyč T, tj. až se skořepina zádové části dotkne opěradla. Podle potřeby se znovu upraví poloha bérce.

4.9.2

Jestliže zařízení 3-D H dozadu neklouže, použije se následující postup. Zařízení 3-D H se posune směrem vzad působením vodorovné síly na tyč T, až se skořepina sedací části dotkne opěradla (viz obrázek 2 v dodatku 1 této přílohy).

4.10

Na sestavu zádové a sedací části zařízení 3-D H se v místě průsečíku kvadrantu úhlu boku a uložení tyče T působí zatížením 100 ± 10 N. Zatížení musí působit ve směru přímky procházející výše uvedeným průsečíkem do bodu těsně nad uložením stehenní tyče (viz obrázek 2 v dodatku 1 této přílohy). Skořepina zádové části se pak opatrně vrátí k opěradlu. Po zbývající část postupu je potřeba postupovat opatrně a zabránit zařízení 3-D H sklouznout dopředu.

4.11

Nasadí se pravé a levé závaží hýždí a pak střídavě osm závaží trupu. Polohu zařízení 3-D H je třeba zachovat.

4.12

Skořepina zádové části se nakloní dopředu, aby se uvolnil tlak na opěradlo. Zařízením 3-D H se třikrát kývne ze strany na stranu v úhlu 10o (5o na každou stranu od svislé roviny), aby se uvolnilo nahromaděné tření mezi zařízením 3-D H a sedadlem. Během kývání by se mohla tyč T zařízení 3-D H odchýlit od určeného vodorovného a svislého nastavení. Proto se musí během kývání tyč T přiměřenou boční silou přidržet. Při přidržování tyče T a kývání zařízením 3-D H je nezbytné zajistit, aby ve svislém nebo předozadním směru neúmyslně nepůsobily žádné vnější síly. Během tohoto kroku se chodidla zařízení 3-D H nesmí přidržovat. Pokud chodidla změní polohu, měla by tak prozatím zůstat. Skořepina zádové části se opatrně vrátí k opěradlu a zkontroluje se, zda jsou obě vodováhy v nulové poloze. Pokud během kývání zařízením 3-D H došlo ke změně polohy chodidel, je třeba polohu znovu nastavit pomocí následujícího postupu:   Střídavě se mírně nadzvedávají obě chodidla od podlahy, až přestane docházet k dalšímu pohybu chodidel. Během zvedání musí být chodidla zcela volně, možnost rotace nesmí být omezena; nesmí působit žádné síly zepředu ani z boku. Jakmile se chodidla umístí zpět do dolní polohy, musí být pata v kontaktu s konstrukcí k tomu určenou.   Boční vodováha musí být v nulové poloze; podle potřeby se na horní část skořepiny zádové části zatlačí ze strany tak, aby se sedací část zařízení 3-D H na sedadle vyrovnala.

4.13

Tyč T je přidržována, aby zařízení 3-D H neklouzalo po sedáku směrem vpřed a postupuje se takto: a) skořepina zádové části se vrátí na opěradlo; b) na tyč trupu se přibližně ve výšce středu závaží trupu směrem dozadu střídavě aplikuje a uvolňuje vodorovné zatížení do 25 N, dokud kvadrant úhlu boku neukáže, že se po uvolnění zatížení dosáhlo stabilní polohy. Na zařízení 3-D H nesmí přitom působit žádné síly směrem dolů nebo z boku. Pokud je nutná další úprava rovnovážné polohy zařízení 3-D H, sklopí se skořepina zádové části směrem vpřed, zařízení se znovu vyrovná a opakuje se postup od odstavce 4.12.

4.14

Provedou se všechna měření:

4.14.1

souřadnice H-bodu se měří vzhledem k trojrozměrnému vztažnému systému;

4.14.2

skutečný úhel trupu se odečítá na kvadrantu úhlu zad zařízení 3-D H, přičemž sonda je v nejzadnější poloze.

4.15

Je-li třeba zařízení 3-D H instalovat znovu, musí před novou instalací zůstat sestava sedadla nezatížená nejméně po dobu 30 minut. Zařízení 3-D H nemá zůstat nainstalované na sedadle déle než po dobu nezbytnou k provedení zkoušky.

4.16

Pokud je možno sedadla v řadě považovat za podobná (lavicové sedadlo, stejná sedadla atd.), určuje se jen jeden H-bod a jeden „skutečný úhel trupu“ pro každou řadu sedadel, přičemž se zařízení 3-D H popsané v dodatku 1 této přílohy usadí na místo pro danou řadu typické. Takovým místem je:

4.16.1

u přední řady sedadel místo řidiče;

4.16.2

u zadní řady nebo řad některé z krajních sedadel.

---

(1)  Jestliže na jiných než předních sedadlech nelze H-bod stanovit s pomocí postupu nebo zařízení 3-D H, může se dle uvážení příslušného orgánu vzít jako referenční bod R-bod označený výrobcem.

(2)  Úhel sklonu, výškový rozdíl vůči upevnění sedadla, struktura povrchu atd.

PŘÍLOHA 4

POSTUP NÁRAZOVÉ ZKOUŠKY

1.   ZKUŠEBNÍ ZAŘÍZENÍ

1.1   Zkušební dráha

Ve zkušebním areálu musí být dostatečný prostor, aby v něm bylo možno umístit pohon pohyblivé deformovatelné bariéry, dále prostor pro pohyb vozidla po nárazu a pro instalaci zkušebního zařízení. Část prostoru, ve které dojde k nárazu a následnému pohybu vozidla, musí být vodorovná, plochá a neznečištěná a musí představovat běžný, suchý, neznečištěný povrch silnice.

2.   PODMÍNKY ZKOUŠKY

2.1

Zkouška se provádí na stojícím vozidle.

2.2

Pohyblivá deformovatelná bariéra musí mít vlastnosti uvedené v příloze 5 tohoto předpisu. Požadavky na jejich ověření uvádí dodatek k příloze 5. Pohyblivá deformovatelná bariéra je vybavena vhodným zařízením, které zabrání druhotnému nárazu na zkoušené vozidlo.

2.3

Trajektorie středové podélné svislé roviny pohyblivé deformovatelné bariéry je kolmá na podélnou středovou svislou rovinu naráženého vozidla.

2.4

Podélná svislá středová rovina pohyblivé bariéry se s tolerancí ±25 mm shoduje s příčnou svislou rovinou procházející R-bodem předního sedadla umístěného na straně nárazu zkoušeného vozidla. V okamžiku nárazu musí vodorovná středová rovina vymezená vnějšími příčnými svislými rovinami přední části ležet v rozmezí dvou rovin určených před zkouškou a nacházejících se 25 mm nad a pod dříve určenou rovinou.

2.5

Pokud tento předpis nestanoví jinak, musí přístrojové vybavení odpovídat normě ISO 6487:1987.

2.6

V průběhu zkoušky bočním nárazem musí mít zkušební figurína stabilizovanou teplotu 22 ± 4 oC.

3.   ZKUŠEBNÍ RYCHLOST

V okamžiku nárazu musí mít pohyblivá deformovatelná bariéra rychlost 50 ± 1 km/h. Tato rychlost musí být stabilizována nejméně 0,5 m před nárazem. Přesnost měření 1 procento. Pokud však byla zkouška provedena při vyšší rychlosti a vozidlo splnilo požadavky, považuje se výsledek zkoušky za uspokojivý.

4.   STAV VOZIDLA

4.1   Obecné údaje

Zkoušené vozidlo musí být reprezentativní pro sériovou výrobu, musí obsahovat běžně montované vybavení a musí být v běžném provozním stavu. Některé součásti je možno vynechat nebo nahradit rovnocennými hmotami, jestliže vynechání nebo náhrada zjevně nemá vliv na výsledky zkoušky.

4.2   Specifikace vybavení vozidla

Zkoušené vozidlo musí mít všechny nepovinné prvky výbavy, které mohou ovlivnit výsledky zkoušky.

4.3   Hmotnost vozidla

4.3.1

Zkoušené vozidlo musí mít referenční hmotnost podle definice uvedené v odstavci 2.10 tohoto předpisu. Hmotnost vozidla musí být upravena na hodnotu referenční hmotnosti s tolerancí ±1 %.

4.3.2

Palivová nádrž musí být naplněna vodou v množství odpovídajícím 90 procentům hmotnosti plné nádrže paliva dle specifikace výrobce.

4.3.3

Veškeré další systémy (brzdy, chlazení atd.) mohou být prázdné; v takovém případě se hmotnost kapalin kompenzuje.

4.3.4

Pokud hmotnost měřicího zařízení instalovaného ve vozidle překročí povolených 25 kg, je možno ji kompenzovat redukcemi, které nemají markantní vliv na výsledky zkoušky.

4.3.5

Hmotnost měřicího zařízení nesmí změnit referenční zatížení náprav o více než 5 procent a žádná z odchylek nesmí překročit 20 kg.

5.   PŘÍPRAVA VOZIDLA

5.1

Boční okna musí být zavřena alespoň na straně nárazu.

5.2

Dveře musí být zavřené, ale ne zamčené.

5.3

Musí být zařazen neutrál a ruční brzda nesmí být zatažena.

5.4

Sedadla (pokud se dají seřizovat) musí být nastavena do polohy určené výrobcem.

5.5

Sedadlo obsazené figurínou a jeho součásti, jsou-li seřiditelné, musí být seřízeny takto:

5.5.1

Podélné seřízení musí být aretováno v poloze nejblíže ke středu mezi polohou nejvíce vpředu a nejvíce vzadu; pokud je střed mezi dvěma aretovanými polohami, použije se aretovaná poloha, která je více vzadu.

5.5.2

Opěrka hlavy musí být nastavena do polohy, kdy její vrchol je v rovině s těžištěm hlavy figuríny; pokud to není možné, musí být opěrka hlavy v nejvyšší možné poloze.

5.5.3

Pokud výrobce nepředepisuje jinak, musí být opěradlo sedadla nastaveno tak, aby referenční přímka trupu zařízení 3-D H byla v úhlu 25 ± 1o směrem vzad.

5.5.4

Všechny ostatní seřizovací prvky sedadla musí být nastaveny doprostřed svých rozsahů seřízení; nastavení výšky sedáku však musí odpovídat pevnému sedadlu, pokud je vozidlo vybaveno nastavitelnými a pevnými sedadly. Pokud uprostřed rozsahu seřízení není k dispozici aretovaná poloha, použije se poloha nejblíže vzad, dolů nebo ven od středu rozsahu seřízení. Pro otočná seřízení (náklon) se směrem vzad rozumí směr seřízení, při němž se hlava figuríny pohybuje směrem dozadu. Jestliže figurína vyčnívá mimo obvyklé hranice prostoru obsazeného cestujícím, např. se dotýká stropu, je nutno zajistit vůli 1 cm pomocí: druhotného seřízení, změny úhlu opěradla, nebo předozadního seřízení, a to v uvedeném pořadí.

5.6

Pokud výrobce neuvádí jinak, musí být ostatní přední sedadla pokud možno nastavena do stejné polohy, kterou zaujímá sedadlo obsazené figurínou.

5.7

Seřiditelný volant musí být ve střední poloze rozsahu seřízení.

5.8

Tlak v pneumatikách musí být upraven na hodnotu předepsanou výrobcem vozidla.

5.9

Zkoušené vozidlo musí být vzhledem k ose pohybu uvedeno do vodorovné polohy a v této poloze zajištěno podpěrami, dokud není figurína usazena a dokud nejsou dokončeny všechny přípravné práce.

5.10

Vozidlo se uvede do běžné polohy odpovídající podmínkám uvedeným v odstavci 4.3 výše. Vozidla, u nichž je možno nastavit světlou výšku, se zkouší za běžných podmínek použití při rychlosti 50 km/h podle specifikace výrobce. Pokud je třeba, zajistí se to pomocí dodatečných podpěr, podpěry však nesmí mít žádný vliv na chování vozidla během nárazu.

6.   FIGURÍNA PRO BOČNÍ NÁRAZ A JEJÍ INSTALACE

6.1

Figurína pro bočního náraz musí odpovídat specifikaci uvedené v příloze 6 a musí být umístěna na přední sedadlo na straně nárazu postupem uvedeným v příloze 7 tohoto předpisu.

6.2

Použijí se bezpečnostní pásy nebo jiné zádržné systémy uvedené ve specifikaci vozidla. Pásy musí být schváleného typu podle předpisu č. 16 nebo splňovat ekvivalentní požadavky a připevněny ke kotevním úchytům podle předpisu č. 14 nebo jiných rovnocenných požadavků.

6.3

Bezpečnostní pásy nebo zádržné systémy se nastaví tak, aby odpovídaly figuríně podle pokynů výrobce; pokud pokyny výrobce v tomto směru neexistují, nastaví se výška do střední polohy; pokud taková poloha není k dispozici, použije se poloha nejblíže nižší.

7.   MĚŘENÍ PROVÁDĚNÁ NA FIGURÍNĚ PRO BOČNÍ NÁRAZ

7.1

Zaznamenají se údaje následujících měřicích přístrojů.

7.1.1   Měření v hlavě figuríny

Výsledné tříosé zrychlení vztahující se k těžišti hlavy. Kanál přístrojového vybavení pro měření v hlavě musí splňovat požadavky normy ISO 6487:1987 při hodnotách:

CFC: 1 000 Hz a

CAC: 150 g

7.1.2   Měření v hrudníku figuríny

Tři kanály pro měření průhybu žeber hrudníku musí splňovat požadavky normy ISO 6487:1987:

CFC: 1 000 Hz

CAC: 60 mm

7.1.3   Měření v pánvi figuríny

Kanál pro měření sil působících na pánev musí splňovat požadavky normy ISO 6487:1987:

CFC: 1 000 Hz

CAC: 15 kN

7.1.4   Měření v břiše figuríny

Kanály pro měření sil působících na břicho musí splňovat požadavky normy ISO 6487:1987:

CFC: 1 000 Hz

CAC: 5 kN.

PŘÍLOHA 5

VLASTNOSTI POHYBLIVÉ DEFORMOVATELNÉ BARIÉRY

1.   VLASTNOSTI POHYBLIVÉ DEFORMOVATELNÉ BARIÉRY

1.1

Pohyblivá deformovatelná bariéra se skládá z nárazového tělesa a zkušebního vozíku.

1.2

Celková hmotnost musí být 950 ± 20 kg.

1.3

Těžiště musí ležet v podélné středové svislé rovině s tolerancí 10 mm, 1 000 ± 30 mm za přední nápravou a 500 ± 30 mm nad zemí.

1.4

Vzdálenost mezi čelem nárazového tělesa bariéry a těžištěm bariéry musí být 2 000 ± 30 mm.

1.5

Světlá výška nárazového tělesa musí být 300 ± 5 mm měřeno v klidu před nárazem od dolního kraje dolní čelní desky.

1.6

Rozchod předních a zadních kol zkušebního vozíku musí být 1 500 ± 10 mm.

1.7

Rozvor zkušebního vozíku musí být 3 000 ± 10 mm.

2.   VLASTNOSTI NÁRAZOVÉHO TĚLESA

Nárazové těleso se skládá ze šesti jednotlivých bloků hliníkových voštin zpracovaných tak, aby s rostoucí deformací vyvíjely progresivně rostoucí sílu (viz odstavec 2.1). K blokům hliníkových voštin je připevněna přední a zadní hliníková deska.

2.1   Voštinové bloky

2.1.1   Geometrické vlastnosti

2.1.1.1

Nárazové těleso se skládá ze šesti spojených zón, jejichž tvar a poloha je uvedena na obrázku 1 a 2. Dle obrázku 1 a 2 jsou zóny určeny rozměry 500 ± 5 mm × 250 ± 3 mm. Rozměr 500 mm je ve směru šířky (W) a rozměr 250 mm ve směru délky (L) hliníkové voštinové konstrukce (viz obrázek 3).

2.1.1.2

Nárazové těleso je rozděleno do dvou částí. Spodní část musí být 250 ± 3 mm vysoká, 500 ± 2 mm hluboká po předdrcení (viz odstavec 2.1.2) a o 60 ± 2 mm hlubší než horní část.

2.1.1.3

Bloky musí být vystředěny na šest zón definovaných na obrázku 1 a každý blok (včetně neúplných buněk) plně pokrývá plochu vymezenou pro danou zónu.

2.1.2   Předdrcení

2.1.2.1

Předdrcení se provede na povrchu voštin, ke kterému jsou připevněny čelní desky.

2.1.2.2

Před vlastní zkouškou se bloky 1, 2 a 3 na horním povrchu předdrtí o 10 ± 2 mm tak, aby celková hloubka (dle obrázku 2) činila 500 ± 2 mm.

2.1.2.3

Bloky 4, 5 a 6 se před zkouškou na povrchu předdrtí o 10 ± 2 mm tak, aby celková hloubka činila 440 ± 2 mm.

2.1.3   Vlastnosti materiálu

2.1.3.1

Rozměry buněk musí u všech bloků činit 19 mm ± 10 % (viz obrázek 4).

2.1.3.2

V horní části musí být buňky vyrobeny z hliníku 3003.

2.1.3.3

V dolní části musí být buňky vyrobeny z hliníku 5052.

2.1.3.4

Hliníkové voštinové bloky je třeba zpracovat tak, aby křivka závislosti deformace na síle při statickém drcení (podle postupu definovaného odstavcem 2.1.4) byla uvnitř hranic definovaných pro každý ze šesti bloků v dodatku 1 této přílohy. Navíc je třeba zpracovaný hliníkový voštinový materiál užívaný pro tyto bloky při konstrukci bariéry očistit, aby se odstranily všechny zbytky vzniklé při zpracování surového voštinového materiálu.

2.1.3.5

Hmotnost bloků v každé dávce se nesmí lišit od střední hmotnosti bloku v této dávce o více než 5 %.

2.1.4   Statické zkoušky

2.1.4.1

Z každé dávky voštinového jádra se odebere vzorek pro provedení statické zkoušky dle postupu popsaného v odstavci 5.

2.1.4.2

Závislost stlačení na síle pro každý zkoušený blok se musí pohybovat v mezích pásma závislosti deformace na síle stanovených v příloze 1. Meze pásma závislosti síly na deformaci jsou definovány pro každý blok bariéry.

2.1.5   Dynamická zkouška

2.1.5.1

Dynamické deformační vlastnosti se stanoví při nárazu dle protokolu popsaného v odstavci 6.

2.1.5.2

Odchylky od mezí pásma závislosti deformace na síle charakterizující pevnost nárazového tělesa – dle definice v dodatku 2 – lze připustit při splnění následujících podmínek:

2.1.5.2.1

odchylka se objeví po začátku nárazu a předtím, než deformace nárazového tělesa dosáhne 150 mm;

2.1.5.2.2

odchylka nepřekročí 50 % nejbližší okamžité předepsané meze pásma;

2.1.5.2.3

každá deformace odpovídající jednotlivým odchylkám nepřekročí 35 mm a součet těchto deformací nepřekročí 70 mm (viz dodatek 2 této přílohy);

2.1.5.2.4

suma energie stanovená z odchylek vně pásma nepřekročí 5 % hrubé energie bloku.

2.1.5.3

Bloky 1 a 3 jsou totožné. Jejich pevnost je taková, že křivky závislosti deformace na síle leží v pásmu na obrázku 2a.

2.1.5.4

Bloky 5 a 6 jsou totožné. Jejich pevnost je taková, že křivky závislosti deformace na síle leží v pásmu na obrázku 2d.

2.1.5.5

Pevnost bloku 2 je taková, že křivky závislosti deformace na síle leží v pásmu na obrázku 2b.

2.1.5.6

Pevnost bloku 4 je taková, že křivky závislosti deformace na síle leží v pásmu na obrázku 2c.

2.1.5.7

Závislost deformace na síle pro nárazové těleso jako celek leží v pásmu na obrázku 2e.

2.1.5.8

Závislosti deformace na síle se ověří zkouškou podle odstavce 6 přílohy 5, která se skládá z nárazu bariéry na dynamometrickou stěnu při rychlosti 35 ±0,5 km/h.

2.1.5.9

Energie pohlcená (1) během zkoušky bloky 1 a 3 se pro tyto bloky musí rovnat 9,5 ± 2 kJ.

2.1.5.10

Energie pohlcená během zkoušky bloky 5 a 6 se pro tyto bloky musí rovnat 3,5 ± 1 kJ .

2.1.5.11

Energie pohlcená blokem 4 se musí rovnat 4 ± 1 kJ.

2.1.5.12

Energie pohlcená blokem 2 se musí rovnat 15 ± 2 kJ.

2.1.5.13

Celková energie pohlcená během nárazu se musí rovnat 45 ± 3 kJ.

2.1.5.14

Maximální deformace nárazového tělesa v bodě prvního kontaktu, počítaná integrací hodnot akcelerometru podle odstavce 6.6.3, se musí rovnat 330 ± 20 mm.

2.1.5.15

Konečná zbytková statická deformace nárazového tělesa měřená po dynamické zkoušce na úrovni B (obrázek 2) se musí rovnat 310 ± 20 mm.

2.2   Čelní desky

2.2.1   Geometrické vlastnosti

2.2.1.1

Čelní desky jsou 1 500 ± 1 mm široké a 250 ± 1 mm vysoké. Tloušťka je 0,5±0,06 mm.

2.2.1.2

Celkové rozměry smontovaného nárazového tělesa (dle obrázku 2) jsou: 1 500±2,5 mm šířka a 500 ±2,5 mm výška.

2.2.1.3

Horní hrana dolní čelní desky a dolní hrana horní čelní desky by měly být vyrovnány s tolerancí 4 mm.

2.2.2   Vlastnosti materiálu

2.2.2.1

Čelní desky jsou vyrobeny z hliníku řady AlMg2 až AlMg3 s tažností ≥ 12 % a pevností v tahu ≥ 175 N/mm2.

2.3   Zadní deska

2.3.1   Geometrické vlastnosti

2.3.1.1

Geometrické vlastnosti stanoví obrázky 5 a 6.

2.3.2   Vlastnosti materiálu

2.3.2.1

Zadní deska se skládá z hliníkového plátu silného 3 mm. Vyrábí se z hliníku řady AlMg2 až AlMg3 o tvrdosti 50 až 65 HBS. Plát se perforuje otvory pro ventilaci: umístění, průměr a rozteč otvorů znázorňují obrázky 5 a 7.

2.4   Umístění voštinových bloků

2.4.1

Voštinové bloky se vystředí podle perforované zóny zadní desky (obrázek 5).

2.5   Lepení

2.5.1

Na přední a zadní desku se nanese max. 0,5 kg/m2 lepidla, které se stejnoměrně rozetře přímo na povrch přední desky; maximální tloušťka filmu je 0,5 mm. Použije se dvousložkové polyuretanové lepidlo (jako je pryskyřice Ciba Geigy XB5090/1 s tužidlem XB5304) nebo lepidlo rovnocenné.

2.5.2

Pro zadní desku je předepsána minimální pevnost lepeného spoje 0,6 MPa (87 psi), zkoušeno dle odstavce 2.4.3.

2.5.3

Zkouška pevnosti spoje:

2.5.3.1

Pro měření pevnosti lepeného spoje se použije zkouška tahem kolmo k ploše podle ASTM C297-61.

2.5.3.2

Zkoušený díl má rozměry 100 mm × 100 mm a je 15 mm hluboký, lepený na vzorek materiálu ventilované zadní desky. Použité voštiny musí být stejného druhu jako voštiny nárazového tělesa, tedy chemicky naleptány tak, aby co nejvíce odpovídaly zadní straně bariéry, avšak bez předdrcení.

2.6   Sledovatelnost

2.6.1

Nárazová tělesa se označují po sobě jdoucími sériovými čísly, která musí být vyražena, vyleptána nebo jinak permanentně připevněna a z nichž lze u jednotlivých bloků určit dávku a datum výroby.

2.7   Připevnění nárazového tělesa

2.7.1

Upevnění ke zkušebnímu vozíku musí odpovídat obrázku 8. Upevnění se provede pomocí šesti šroubů M8, přičemž nic nesmí přečnívat přes rozměr bariéry před koly zkušebního vozíku. Mezi spodní přírubu zadní desky a čelo zkušebního vozíku se musí vložit vhodné podložky, aby se zabránilo ohnutí zadní desky při utahování upevňovacích šroubů.

3.   VENTILAČNÍ SYSTÉM

3.1

Styčná plocha mezi zkušebním vozíkem a ventilačním systémem by měla být pevná, tuhá a plochá. Ventilační přístroj je součástí zkušebního vozíku a nikoli nárazového tělesa dodávaného výrobcem. Geometrické vlastnosti ventilačního přístroje odpovídají obrázku 9.

3.2

Montáž ventilačního přístroje

3.2.1

ventilační přístroj se namontuje na čelní desku zkušebního vozíku;

3.2.2

v žádném bodě nesmí mezerou mezi ventilačním přístrojem a čelem zkušebního vozíku projít měrka silná 0,5 mm. Pokud je mezera větší než 0,5 mm, musí se ventilační rám vyměnit nebo upravit tak, aby mezera nebyla > 0,5 mm;

3.2.3

ventilační přístroj se demontuje z čela zkušebního vozíku;

3.2.4

na čelní desku zkušebního vozíku se upevní korek o tloušťce 1,0 mm;

3.2.5

ventilační přístroj se znovu namontuje na čelní desku zkušebního vozíku a dotáhne se, aby se vyloučily vzduchové bubliny.

4.   SHODNOST VÝROBY

Výrobní postup musí být v souladu s postupy, které stanoví dodatek 2 dohody (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2), s následujícími požadavky:

4.1

Výrobce odpovídá za shodu výrobních postupů a za tím účelem musí především:

4.1.1

zajistit existenci účinných postupů, aby bylo možno kontrolovat kvalitu výrobků;

4.1.2

mít přístup ke kontrolnímu vybavení potřebnému ke kontrole shody každého výrobku;

4.1.3

zajistit zaznamenání výsledků zkoušek a dostupnost dokladů po dobu 10 let po provedení zkoušek;

4.1.4

prokázat, že zkoušené vzorky jsou spolehlivým měřítkem vlastností dávky (příklady metod odebírání vzorků podle dávkové výroby jsou uvedeny dále);

4.1.5

analyzovat výsledky zkoušek, a ověřit a zajistit tak stálost vlastností bariéry při zohlednění odchylek při průmyslové výrobě následkem teploty, kvality surovin, doby ponoření do chemikálie, chemické koncentrace, neutralizace atd., a kontrolu zpracovávaných materiálů, aby se vyloučila všechna residua z výroby;

4.1.6

zajistit, aby každá sada vzorků nebo zkoušených kusů vykazující neshody vedla k dalšímu vzorkování a zkoušení. Musí se učinit všechny kroky potřebné k tomu, aby se zajistila shodnost příslušné výroby.

4.2

Výrobce musí být certifikován nejméně na úrovni normy ISO 9002.

4.3

Minimální podmínky pro kontrolu výroby: držitel dohody zajistí kontrolu shody dle metod popsaných v tomto předpisu.

4.4   Příklady vzorkování podle dávky

4.4.1

Pokud se z jednoho původního bloku hliníkového voštinového materiálu zhotoví více kusů jednoho typu bloků a všechny se zpracují ve stejné lázni (souběžná výroba), může se vybrat jeden z nich jako vzorek za předpokladu, že se zajistí, aby všechny bloky byly v lázni podrobeny stejnému postupu. Jestliže tato podmínka není splněna, může být nezbytné vybrat více než jeden vzorek.

4.4.2

Jestliže je ve stejné lázni zpracováván omezený počet (cca tři až dvacet) podobných bloků (sériová výroba), pak se jako reprezentativní vzorky vybere první a poslední blok z těch, které byly zhotoveny ze stejného původního bloku voštinového hliníkového materiálu. Jestliže požadavkům vyhoví první blok, ale poslední nikoliv, může být nezbytné odebrat další vzorky z dávky, až se najde blok, který požadavky splní. Za schválené se pak považují pouze bloky mezi těmito vzorky.

4.4.3

Poté, co se získají zkušenosti s konzistencí řízení výroby, je možno oba vzorkovací postupy kombinovat, takže je pak možno považovat za dávku více než jednu skupinu v souběžné výrobě – za předpokladu, že vzorky z první a poslední výrobní skupiny vyhovují.

5.   STATICKÉ ZKOUŠKY

5.1

Zkouší se jeden nebo několik vzorků (podle metody dávkové výroby) odebraných z každé dávky zpracovaného voštinového materiálu, a to podle následujícího zkušebního postupu:

5.2

Velikost vzorku hliníkového voštinového materiálu pro statickou zkoušku musí odpovídat velikosti normálního bloku nárazového tělesa, tedy 250 mm × 500 mm × 440 mm pro horní část a 250 mm ×500 mm × 500 mm pro dolní část.

5.3

Vzorky se stlačují mezi dvěma rovnoběžnými deskami, které jsou alespoň o 20 mm větší než příčný řez bloku.

5.4

Rychlost stlačování činí 100 mm za minutu s tolerancí 5 procent.

5.5

Údaje zaznamenávané při statickém stlačování se musí vzorkovat s frekvencí alespoň 5 Hz.

5.6

Statická zkouška pokračuje, dokud stlačení bloku nedosáhne nejméně 300 mm pro bloky 4 až 6 a 350 mm pro bloky 1 až 3.

6.   DYNAMICKÉ ZKOUŠKY

Na každých vyrobených 100 čel bariéry provede výrobce jednu dynamickou zkoušku proti dynamometrické stěně podepřené pevně ukotvenou a tuhou bariérou, dle metody popsané níže.

6.1   Instalace

6.1.1   Zkušební dráha

6.1.1.1

Zkušební prostor musí být dostatečně velký, aby se do něj vešla rozjezdová dráha pohyblivé deformovatelné bariéry, pevná bariéra a technické vybavení pro zkoušku. Koncová část dráhy, v délce minimálně 5 m před pevnou bariérou, musí být vodorovná, plochá a hladká.

6.1.2   Pevná bariéra a dynamometrická stěna

6.1.2.1

Pevná stěna se skládá z bloku železobetonu o šířce nejméně 3 m a výšce nejméně 1,5 m. Tloušťka pevné stěny musí být taková, aby stěna vážila alespoň 70 tun.

6.1.2.2

Čelo bariéry je svislé, kolmé k ose rozjezdové dráhy a je vybaveno šesti siloměrnými deskami, z nichž každá má schopnost změřit celkovou zátěž aplikovanou na příslušný blok nárazového tělesa pohyblivé deformovatelné bariéry v okamžiku nárazu. Středy nárazových ploch siloměrných desek se musí shodovat se středy šesti nárazových zón čela pohyblivé deformovatelné bariéry. Jejich hrany musí být od sousedních ploch vzdáleny 20 mm, aby v rámci tolerance polohy pohyblivé deformovatelné bariéry při nárazu nebyly nárazové zóny ve styku se sousedními oblastmi nárazových ploch. Uchycení siloměrných desek a jejich povrch musí splňovat požadavky stanovené přílohou normy ISO 6487:1987.

6.1.2.3

Povrch všech siloměrných desek kryje překližka o síle 12 ± 1 mm, aby nedocházelo k degradaci odezvy snímačů.

6.1.2.4

Pevná stěna je buď ukotvena v zemi, nebo leží na zemi a je podle potřeby zajištěna přidaným zádržným zařízením omezujícím její deformaci. Lze použít pevnou stěnu (na níž jsou uchyceny siloměry) s jinými vlastnostmi, pokud podává alespoň stejně průkazné výsledky.

6.2   Pohon pohyblivé deformovatelné bariéry

V okamžiku nárazu nesmí na pohyblivou deformovatelnou bariéru působit žádné vodicí nebo hnací zařízení. Na bariéru musí narazit ve směru kolmém k čelu dynamometrické stěny. Směr nárazu musí být přesný v toleranci 10 mm.

6.3   Měřicí přístroje

6.3.1   Rychlost

Rychlost nárazu musí činit 35 ±0,5 km/h a přístroj použitý k zaznamenání rychlosti nárazu musí mít přesnost 0,1 %.

6.3.2   Zátěže

Měřicí přístroje musí vyhovět specifikacím stanoveným v normě ISO 6487:1987:

CFC pro všechny bloky	60 Hz
CAC pro bloky 1 a 3:	200 kN
CAC pro bloky 4, 5 a 6:	100 kN
CAC pro blok 2:	200 kN

6.3.3   Zrychlení

6.3.3.1

Zrychlení v podélném směru se měří na třech různých místech zkušebního vozíku, kde nedochází k ohybu, přičemž jedno musí být v ose a jedno na každé straně zkušebního vozíku.

6.3.3.2

Střední akcelerometr se umístí nejvýše 500 mm od místa těžiště pohyblivé deformovatelné bariéry a leží ve svislé podélné rovině, která s tolerancí ±10 mm odpovídá rovině těžiště pohyblivé deformovatelné bariéry.

6.3.3.3

Boční akcelerometry jsou stejně vysoko s tolerancí ±10 mm a ve stejné vzdálenosti od čelního povrchu pohyblivé deformovatelné bariéry s tolerancí ±20 mm.

6.3.3.4

Přístrojové vybavení musí splňovat normu ISO 6487:1987 s následujícími specifikacemi: CFC 1 000 Hz (před integrací) CAC 50 g

6.4   Obecná specifikace bariéry

6.4.1

Jednotlivé vlastnosti každé bariéry musí vyhovovat odstavci 1 této přílohy a zaznamenávají se.

6.5   Obecné specifikace nárazového tělesa

6.5.1

Nárazové těleso se z hlediska požadavků dynamických zkoušek považuje za vyhovující, pokud signály na výstupu všech šesti siloměrných desek splňují požadavky uvedené v této příloze.

6.5.2

Nárazová tělesa se označí po sobě jdoucími sériovými čísly, která jsou na nich vyražena, vyleptána nebo jinak trvale vyznačena a z nichž je možno určit, z které dávky a kdy byly vyrobeny jednotlivé bloky.

6.6   Postup zpracování dat

6.6.1

Nezpracovaná data: v čase T = T0 se z údajů odstraní všechny kompenzace. Použitá metoda odstranění kompenzací se zaznamená do zkušebního protokolu.

6.6.2   Filtrování

6.6.2.1

Před zpracováním/výpočty se nezpracovaná data filtrují.

6.6.2.2

Údaje akcelerometrů pro integraci se filtrují při CFC 180, ISO 6487:1987.

6.6.2.3

Údaje akcelerometrů pro výpočet impulsů se filtrují při CFC 60, ISO 6487:1987.

6.6.2.4

Údaje siloměrů se filtrují při CFC 60, ISO 6487:1987.

6.6.3   Výpočet deformace čela pohyblivé deformovatelné bariéry

6.6.3.1

Údaje ze všech tří akcelerometrů (po filtrování při CFC 180) se dvakrát integrují, aby se získala deformace deformovatelného prvku bariéry.

6.6.3.2

Počáteční podmínky pro výpočet deformace jsou:

6.6.3.2.1

rychlost = rychlost nárazu (z rychloměru);

6.6.3.2.2

deformace = 0.

6.6.3.3

Deformace na levé straně, ve středu a na pravé straně pohyblivé deformovatelné bariéry se graficky zaznamenává v čase.

6.6.3.4

Maximální deformace vypočtená ze všech tří akcelerometrů by se neměla lišit o více než 10 mm. Pokud tento požadavek není splněn, odstraní se odlehlá hodnota a zkontroluje se, zda rozdíl mezi deformacemi vypočtenými ze dvou zbývajících akcelerometrů leží v toleranci 10 mm.

6.6.3.5

Pokud se deformace naměřené levým, pravým a středním akcelerometrem neliší o více než 10 mm, použije se pro výpočet deformace čela bariéry střední hodnota zrychlení z těchto tří akcelerometrů.

6.6.3.6

Jestliže požadavek tolerance 10 mm splňují deformace jen ze dvou akcelerometrů, použije se pro výpočet deformace čela bariéry střední hodnota zrychlení z těchto dvou akcelerometrů.

6.6.3.7

Jestliže deformace vypočtené ze všech tří (levého, pravého a středního) akcelerometrů NESPLŇUJÍ požadovanou toleranci 10 mm, je třeba původní data přezkoumat a určit příčinu těchto velkých odchylek. V takovém případě určí samotná zkušebna, které akcelerometrické údaje se použijí k určení deformace pohyblivé deformovatelné bariéry, nebo že nelze použít žádné z naměřených hodnot. V takovém případě je nutno ověřovací zkoušku opakovat. Ve zkušební zprávě se musí uvést podrobné vysvětlení.

6.6.3.8

Údaje o střední hodnotě deformace v čase se zkombinují s údaji o čase a síle ze siloměrů a pro každý blok se stanoví výsledná závislost síly a deformace.

6.6.4   Výpočet energie

Energie absorbovaná každým blokem a celým čelem pohyblivé deformovatelné bariéry se vypočítá v okamžiku maximální deformace bariéry.

kde:

t0	je čas prvního kontaktu
t1	je čas, kdy se zkušební vozík zastaví, tedy když u = 0
s	je deformace deformovatelného prvku zkušebního vozíku vypočtená podle odstavce 6.6.3.

6.6.5   Ověření údajů o dynamických silách

6.6.5.1

Celkový impuls I, vypočtený integrací celkové síly po dobu kontaktu, se porovná se změnou hybnosti v průběhu této doby (M*)V).

6.6.5.2

Změna celkové energie se porovná se změnou kinetické energie pohyblivé deformovatelné bariéry, která se vypočte dle vzorce: kde Vi je nárazová rychlost a M je celková hmotnost pohyblivé deformovatelné bariéry. Jestliže se změna hybnosti (M*)V) nerovná celkovému impulsu (I) ± 5 procent, nebo celková absorbovaná energie (E En) není rovna kinetické energii EK ± 5 procent, musí se údaje zkoušky znovu přezkoumat, aby se zjistila příčina této chyby.

KONSTRUKCE NÁRAZOVÉHO TĚLESA (2)

Obrázek 1

Zóna 5

Zóna 1

Zóna 4

Zóna 2

Zóna 6

Zóna 3

Obrázek 2

(včetně čelní desky, ale nikoli zadní desky)

Úroveň B

HORNÍ ČÁST NÁRAZOVÉHO TĚLESA

Obrázek 3

Orientace hliníkových voštin

Směr expanze hliníkových voštin

Směr L

Směr W

Obrázek 4

Rozměry buněk hliníkového voštinového materiálu

KONSTRUKCE ZADNÍ DESKY

Obrázek 5

Obrázek 6

Uchycení zadní desky k ventilačnímu zařízení a čelní desce zkušebního vozíku

Ventilační zařízení

Korkové těsnění

Rozpěrka

Pohled ze strany

Čelní deska zkušebního vozíku

Obrázek 7

Střídavé uspořádaní ventilačních otvorů zadní desky

Obrázek 8

Horní a dolní příruba zadní desky

Pozn:

Upevňovací otvory dolní příruby mohou být rozbroušeny, jak je znázorněno níže, aby se usnadnilo spojení; předpokladem je dostatečné sevření, aby se vyloučilo uvolnění během nárazové zkoušky.

Spodní strana

Strana zkušebního vozíku

Strana bariéry

VENTILAČNÍ RÁM

Ventilační zařízení je konstrukce zhotovená z desky 5 mm silné a 20 mm široké. Svislé desky jsou perforované devíti otvory o průměru 8 mm, aby vzduch mohl vodorovně cirkulovat.

Obrázek 9

50 mm mezi dvěma deskami

Tloušťka: 20 mm

Čelní pohled

Desky (50 × 50 × 4 mm) pro uchycení zařízení ke zkušebnímu vozíku pomocí šroubů M8.

boční pohled na svislé rozpěry

Řez

---

(1)  Indikované množství energie je souhrn energie uvolněné systémem v okamžiku, kdy rozsah drcení nárazového tělesa je největší.

(2)  Všechny rozměry jsou v mm. Tolerance rozměrů bloků berou v úvahu potíže s měřením řezaného hliníkového voštinového materiálu. Tolerance celkových rozměrů nárazového tělesa je menší než tolerance jednotlivých bloků, jelikož bloky voštinového materiálu lze upravit a případně sestavit s přesahy a zachovat tak přesnější rozměr čela nárazníku.

PŘÍLOHA 6

TECHNICKÝ POPIS FIGURÍNY PRO BOČNÍ NÁRAZ

1.   VŠEOBECNÉ

1.1

Figurína pro boční náraz předepsaná tímto předpisem, včetně přístrojové techniky a kalibrace, je popsána v technických výkresech a v uživatelské příručce (1).

1.2

Rozměry a hmotnost figuríny pro boční náraz představují dospělého muže 50 % velikostní skupiny bez obou předloktí.

1.3

Figurína pro boční náraz se skládá z kovové a plastové kostry pokryté gumou, plastem a pěnou napodobujícími svalstvo.

2.   KONSTRUKCE

2.1

Celkový přehled dílů figuríny pro boční náraz je uveden na obrázku 1 (nákres) a v tabulce 1 (jednotlivé části) v této příloze.

2.2   Hlava

2.2.1

Hlava je na obrázku 1 této přílohy znázorněna jako díl 1.

2.2.2

Hlava se skládá z hliníkové kostry pokryté pružnou vinylovou kůží. Dutý vnitřek kostry hlavy obsahuje tříosé akcelerometry a závaží.

2.2.3

V rozhraní mezi hlavou a krkem je umístěna maketa siloměru. Tento díl může být nahrazen siloměrem v horní části krku.

2.3   Krk

2.3.1

Krk je na obrázku 1 této přílohy znázorněn jako díl 2.

2.3.2

Krk se skládá z rozhraní mezi hlavou a krkem, dále z rozhraní mezi krkem a hrudníkem a ze střední části, která obě rozhraní spojuje.

2.3.3

Stykové díly hlava/krk (díl 2a) a krk/hrudník (díl 2c) se skládají ze dvou hliníkových kotoučů spojených šroubem s polokulovou hlavou a z osmi gumových tlumičů.

2.3.4

Válcovitá střední část (díl 2b) je vyrobena z gumy. Na obou stranách je v gumové části vytvarován hliníkový kotouč stykových dílů.

2.3.5

Krk je připevněn ke krční konzole znázorněné na obrázku 1 této přílohy jako díl 2d. Tato konzola může být nepovinně nahrazena siloměrem v dolní části krku.

2.3.6

Úhel mezi dvěma plochami krční konzoly je 25 stupňů. Protože je blok ramen nakloněn o 5 stupňů vzad, činí výsledný úhel mezi krkem a trupem 20 stupňů.

2.4   Rameno

2.4.1

Rameno je na obrázku 1 této přílohy znázorněno jako díl 3.

2.4.2

Rameno se skládá z ramenního pouzdra, dvou klíčních kostí a pěnové ramenní hlavice.

2.4.3

Ramenní pouzdro (díl 3a) se skládá z hliníkového mezikusu, hliníkové desky na horní části mezikusu a hliníkové desky na spodní části mezikusu. Obě desky jsou potaženy polytetrafluorethenem (PTFE).

2.4.4

Klíční kosti (díl 3b) vyrobené z odlitků polyuretanové pryskyřice jsou konstruovány tak, aby se vyklenuly přes mezikus. Klíční kosti drží v neutrální poloze dva elastické provazce (díl 3c), které jsou upnuty k zadní straně ramenního pouzdra. Konstrukce vnějšího okraje obou klíčních kostí umožňuje běžnou polohu paží.

2.4.5

Ramenní hlavice (díl 3d) je vyrobena z polyuretanové pěny o nízké hustotě a je připojena k bloku ramene.

2.5   Hrudník

2.5.1

Hrudník je na obrázku 1 této přílohy znázorněn jako díl 4.

2.5.2

Hrudník se skládá z tuhého pouzdra hrudní páteře a tří totožných modulů žeber.

2.5.3

Pouzdro hrudní páteře (díl 4a) je vyrobeno z oceli. K zadnímu povrchu je připevněna ocelová rozpěrka a zakřivená zadní deska z polyuretanové pryskyřice (díl 4b).

2.5.4

Horní povrch pouzdra hrudní páteře je skloněn o 5 stupňů dozadu.

2.5.5

K dolní části pouzdra páteře je připevněn siloměr T12 nebo maketa siloměru (díl 4j).

2.5.6

Modul žeber (díl 4c) se skládá z ocelového žeberního oblouku pokrytého polyuretanovou pěnou napodobující svalstvo (díl 4d), z lineární sestavy řídícího systému (díl 4e) spojující žebro s pouzdrem páteře, z hydraulického tlumiče (díl 4f) a tuhé pružiny tlumiče (díl 4g).

2.5.7

Lineární řídící systém (díl 4e) umožňuje, aby se citlivá část žebra žeberního oblouku (díl 4d) vychýlila vzhledem k pouzdru páteře (díl 4a) a k necitlivé části. Sestava řídícího systému je vybavena lineárními jehlovými ložisky.

2.5.8

V sestavě řídícího systému se nachází seřizovací pružina (díl 4h).

2.5.9

Snímač průhybu žebra (díl 4i) může být nainstalován na část řídícího systému připevněnou k pouzdru páteře (díl 4e) a propojen s vnějším koncem řídícího systému na citlivé straně žebra.

2.6   Paže

2.6.1

Paže jsou na obrázku 1 této přílohy znázorněny jako díl 5.

2.6.2

Paže mají plastovou kostru pokrytou polyuretanovou napodobeninou svalstva a pokožkou z polyvinylchloridu. Napodobenina svalstva se skládá z odlité horní části vyrobené z polyuretanu o vysoké hustotě a z dolní části vyrobené z polyuretanové pěny.

2.6.3

Ramenní kloub umožňuje seřídit paži do polohy 0, 40 a 90 stupňů vzhledem k ose trupu.

2.6.4

Ramenní kloub umožňuje otáčení pouze při ohnutí nebo natažení paže.

2.7   Bederní páteř

2.7.1

Bederní páteř je na obrázku 1 této přílohy znázorněna jako díl 6.

2.7.2

Bederní páteř se skládá z pevného gumového válce se dvěma stykovými ocelovými deskami na koncích válce a z ocelového lana uvnitř válce.

2.8   Břicho

2.8.1

Břicho je na obrázku 1 této přílohy znázorněno jako díl 7.

2.8.2

Břicho se skládá z tuhé střední části a z pěnového krytu.

2.8.3

Střední část břicha tvoří kovový odlitek (díl 7a). Na vrcholu odlitku je namontována krycí deska.

2.8.4

Kryt (díl 7b) je vyroben z polyuretanové pěny. Do pěnového krytu je na obou stranách zabudována zakřivená gumová destička plněná olovem.

2.8.5

Mezi pěnový kryt a tuhý odlitek mohou být na obou stranách břicha připevněny buď tři snímače síly (díl 7c), nebo tři makety, které měření neprovádí.

2.9   Pánev

2.9.1

Pánev je na obrázku 1 této přílohy znázorněna jako díl 8.

2.9.2

Pánev se skládá z bloku křížové kosti, dvou kyčelních kostí, dvou sestav kyčelního kloubu a pěnového krytu napodobujícího svalstvo.

2.9.3

Křížová kost (díl 8a) se skládá z kovového bloku o specifické hmotnosti a z kovové desky namontované na vršek tohoto bloku. V zadní straně bloku je dutina, která usnadňuje používání přístrojů.

2.9.4

Kyčelní kosti (díl 8b) jsou vyrobeny z polyuretanové pryskyřice.

2.9.5

Sestavy kyčelního kloubu (díl 8c) jsou vyrobeny z oceli. Skládají se z horní části stehenní kosti a kulového kloubu spojeného s osou procházející H-bodem figuríny. Možnost abdukce a addukce horní části stehenní kosti je omezena tlumícími gumovými zarážkami na koncích rozsahu hybnosti.

2.9.6

Systém svalstva (díl 8d) je zhotoven z pokožky z polyvinylchloridu (PVC) plněné polyuretanovou pěnou. V místě H-bodu je kůže nahrazena blokem z polyuretanové pěny (díl 8e), který je podložen ocelovou destičkou připevněnou ke kyčelní kosti hřídelí procházející kulovým kloubem.

2.9.7

Kyčelní kosti jsou zadní stranou připevněny k bloku křížové kosti a v místě stydké kosti jsou propojeny snímačem síly (díl 8f) nebo maketou snímače.

2.10   Nohy

2.10.1

Nohy jsou na obrázku 1 této přílohy znázorněny jako díl 9.

2.10.2

Nohy se skládají z kovové kostry kryté polyuretanovou pěnou napodobující svalstvo a pokožkou z polyvinylchloridu.

2.10.3

Odlitek z polyuretanu o vysoké hustotě s kůží z polyvinylchloridu představuje stehenní svalstvo horní části nohou.

2.10.4

Klouby kolene a kotníku umožňují pouze otáčení při ohnutí nebo natažení nohy.

2.11   Oděv

2.11.1

Oděv není na obrázku 1 této přílohy znázorněn.

2.11.2

Oděv je zhotoven z gumy a kryje ramena, hrudník, horní část paží, břicho, bederní páteř a horní část pánve.

Obrázek 1

Konstrukce figuríny pro boční náraz

Boční pohled

Čelní pohled

Čelní pohled

Boční pohled

Pohled shora

Čelní pohled

Čelní pohled

Pohled shora

Tabulka 1

Součásti figuríny pro boční náraz (viz obrázek 1)

Díl	Č.	Popis	Počet
1		Hlava	1
2		Krk	1
	2a	Rozhraní hlava-krk	1
	2b	Střední část	1
	2c	Rozhraní krk-hrudník	1
	2d	Krční konzola	1
3		Rameno	1
	3a	Ramenní pouzdro	1
	3b	Klíční kost	2
	3c	Pružné lanko	2
	3d	Pěnová ramenní hlavice	1
4		Hrudník	1
	4a	Hrudní páteř	1
	4b	Zadní deska (zakřivená)	1
	4c	Modul žeber	3
	4d	Žeberní oblouk pokrytý svalstvem	3
	4e	Sestava píst-válec	3
	4f	Tlumič	3
	4g	Tuhá pružina tlumiče	3
	4h	Seřizovací pružina	3
	4i	Snímač posuvu	3
	4j	Siloměr T12 nebo maketa siloměru	1
5		Paže	2
6		Bederní páteř	1
7		Břicho	1
	7a	Středový odlitek	1
	7b	Pěnový kryt	1
	7c	Snímač síly nebo maketa	3
8		Pánev	1
	8a	Blok křížové kosti	1
	8b	Kyčelní kosti	2
	8c	Sestava kyčelního kloubu	2
	8d	Svalovinový kryt	1
	8e	Pěnový blok H-bodu	1
	8f	Snímač síly nebo maketa	1
9		Noha	2
10		Oděv	1

3.   MONTÁŽ FIGURÍNY

3.1   Hlava-krk

3.1.1

Požadovaný krouticí moment na utažení šroubů s polokulovou hlavou při montáži krku je 10 Nm.

3.1.2

Sestava siloměru pro hlavu / horní část krku je připevněna ke krční stykové destičce hlava-krk čtyřmi šrouby.

3.1.3

Krční styková destička krk-hrudník je ke krční konzole připevněna čtyřmi šrouby.

3.2.   Krk-rameno-hrudník

3.2.1

Krční konzola je k bloku ramen připevněna čtyřmi šrouby.

3.2.2

Blok ramen je k vrchní straně pouzdra hrudní páteře připevněn třemi šrouby.

3.3   Rameno-paže

3.3.1

Paže jsou ke klíčním kostem připevněny pomocí šroubu a osové podpěry. Šroub je utažen na 1–2 g zádržné síly paže v čepu paže.

3.4   Hrudník-bederní páteř-břicho

3.4.1

Směr upevnění modulů žeber na hrudník je přizpůsoben podle požadované strany nárazu.

3.4.2

Adaptér bederní páteře je k siloměru T12 nebo k maketě siloměru ve spodní části hrudní páteře připevněn dvěma šrouby.

3.4.3

Adaptér bederní páteře je k horní desce bederní páteře připevněn čtyřmi šrouby.

3.4.4

Montážní příruba středového odlitku břicha je upnuta mezi adaptér bederní páteře a horní desku bederní páteře.

3.4.5

Umístění břišních snímačů síly je přizpůsobeno podle požadované strany nárazu.

3.5   Bederní páteř-pánev-nohy

3.5.1

Bederní páteř je ke krycí desce bloku křížové kosti připevněna třemi šrouby. V případě použití siloměru ve spodní části bederní páteře se použijí čtyři šrouby.

3.5.2

Spodní deska bederní páteře je k bloku křížové kosti pánve připevněna třemi šrouby.

3.5.3

Nohy jsou horní částí stehenní kosti připevněny v oblasti pánve k sestavě kyčelního kloubu pomocí šroubu.

3.5.4

Klouby kolena a kotníku mohou být seřízeny na 1–2 g zádržné síly.

4.   HLAVNÍ VLASTNOSTI

4.1   Hmotnost

4.1.1

Hmotnost hlavních součástí figuríny je uvedena v tabulce 2 této přílohy. Tabulka 2 Hmotnost součástí figuríny Součást (část těla) Hmotnost (kg) Tolerance (kg) Hlavní komponenty Hlava 4,0 0,2 Úplná sestava hlavy včetně tříosého akcelerometru a siloměru pro horní část krku nebo makety Krk 1,0 0,05 Krk bez krční konzoly Hrudník 22,4 1,0 Krční konzola, ramenní hlavice, ramenní sestava, šrouby na připojení paží, pouzdro páteře, zadní deska trupu, moduly žeber, snímače posuvu žeber, siloměr nebo maketa zádové desky trupu, siloměr T12 nebo maketa, střední odlitek břicha, břišní snímače síly, 2/3 oděvu Paže (pro každou) 1,3 0,1 Horní část paže, včetně polohovací desky (pro každou) Břicho a bederní páteř 5,0 0,25 Svalovinový kryt břicha a bederní páteř Pánev 12,0 0,6 Blok křížové kosti, montážní deska bederní páteře, kyčelní klouby, horní části stehenních kostí, kyčelní kosti, snímač síly na stydké kosti, svalovinový kryt pánve, 1/3 oděvu Noha (pro každou) 12,7 0,6 Chodidlo, dolní a horní část nohy a svalstvo až ke spojení s horní částí stehenní kosti (pro každou) Figurína celkem 72,0 1,2

4.2   Základní rozměry

4.2.1

Základní rozměry figuríny pro boční náraz vycházející z obrázku 2 této přílohy jsou uvedeny v tabulce 3 této přílohy. Rozměry jsou měřeny bez oděvu. Obrázek 2 Základní rozměry figuríny (viz tabulka 3) Pozn.: Rozměry se měří bez oděvu H-bod Tabulka 3 Základní rozměry figuríny Č. Parametr Rozměr (mm) 1 Výška sedící figuríny 909 ± 9 2 Sedadlo – ramenní kloub 565 ± 7 3 Sedadlo – spodní část pouzdra hrudní páteře 351 ± 5 4 Sedadlo – kyčelní kloub (střed šroubu) 100 ± 3 5 Podrážka – sedadlo, vsedě 442 ± 9 6 Šířka hlavy 155 ± 3 7 Šířka ramen/paží 470 ± 9 8 Šířka hrudníku 327 ± 5 9 Šířka břicha 280 ± 7 10 Šířka pánve 366 ± 7 11 Hloubka hlavy 201 ± 5 12 Hloubka hrudníku 267 ± 5 13 Hloubka břicha 199 ± 5 14 Hloubka pánve 240 ± 5 15 Zadní strana hýždí – kyčelní kloub (střed šroubu) 155 ± 5 16 Zadní strana hýždí – přední strana kolene 606 ± 9

5.   OVĚŘENÍ FIGURÍNY

5.1   Strana nárazu

5.1.1

V závislosti na naráženém boku vozidla musí být ověřeny díly na levé nebo pravé straně figuríny.

5.1.2

Pro požadovanou stranu nárazu musí být upraveny konfigurace figuríny s ohledem na směr upevnění modulů žeber a umístění břišních snímačů síly.

5.2   Přístrojové vybavení

5.2.1

Veškeré přístrojové vybavení se kalibruje v souladu s požadavky dokumentace stanovené v odstavci 1.3.

5.2.2

Veškeré kanály přístrojového vybavení musí odpovídat požadavkům na záznamy datových kanálů podle ISO 6487:2000 nebo SAE J211 (březen 1995).

5.2.3

K zajištění souladu s tímto předpisem se požaduje nejméně deset kanálů: zrychlení hlavy (3), posuv žeber na hrudníku (3), zatížení břicha (3) a zatížení stydké kosti (1).

5.2.4

Doplňkově je k dispozici řada volitelných kanálů přístrojového vybavení (38): zatížení horní části krku (6), zatížení dolní části krku (6), zatížení klíčních kostí (3), zatížení zadní desky trupu (4), zrychlení T1 (3), zrychlení T12 (3), zrychlení žeber (6, dva na každém žebru) zatížení páteře T12 (4), zatížení dolní části beder (3), zrychlení pánve (3) a zatížení stehenní kosti (6). Volitelně jsou k dispozici další čtyři kanály pro indikaci pozice: rotace hrudníku (2) a rotace pánve (2).

5.3   Vizuální kontrola

5.3.1

Všechny části figuríny by měly být vizuálně zkontrolovány, zda nejsou poškozeny, a v případě nutnosti před ověřovací zkouškou vyměněny.

5.4   Obecné uspořádání zkoušky

5.4.1

Uspořádání pro všechny ověřovací zkoušky prováděné na figuríně pro boční náraz je znázorněno na obrázku 3 této přílohy.

5.4.2

Zkušební uspořádání pro ověřovací zkoušky a zkušební postupy odpovídají specifikacím a požadavkům dokumentace podle odstavce 1.3.

5.4.3

Zkoušky hlavy, krku, hrudníku a bederní páteře se provádějí na podsestavách figuríny.

5.4.4

Zkoušky ramene, břicha a pánve se provádějí s kompletní figurínou (bez oděvu, bot a spodního prádla). Při těchto zkouškách figurína sedí na rovném povrchu pokrytém dvěma vrstvami polytetrafluorethenu (PTFE) o max. tloušťce 2 mm, umístěnými mezi figurínou a rovným povrchem.

5.4.5

Všechny ověřované díly musí být před zkouškou uloženy ve zkušební komoře po dobu nejméně čtyř hodin při teplotě v rozmezí 18 oC až 22 oC a při relativní vlhkosti 10 až 70 %.

5.4.6

Mezi dvěma ověřovacími zkouškami stejného dílu musí uplynout nejméně 30 minut.

5.5   Hlava

5.5.1

Podsestava hlavy, včetně makety siloměru pro horní část krku, je ověřena při zkušebním pádu z výšky 200 ± 1 mm na rovnou tuhou nárazovou plochu.

5.5.2

Úhel mezi nárazovou plochou a střední předozadní rovinou hlavy je 35 ± 1 stupeň, takže umožňuje náraz horní části hlavy (je možné to uskutečnit pomocí závěsného postroje nebo podpěrné konzoly pro pád hlavy o hmotnosti 0,075±0,005 kg).

5.5.3

Nejvyšší výsledné zrychlení hlavy, filtrované při CFC 1000 (ISO 6487:2000), by mělo činit 100 g až 150 g.

5.5.4

Chování hlavy je možno ke splnění požadavků upravit změnou třecích vlastností na rozhraní kůže a lebky (např. namazáním klouzkem nebo sprejem polytetrafluorethenu (PTFE)).

5.6   Krk

5.6.1

Stykový díl hlava-krk krku je připevněn ke speciální ověřovací hlavici o hmotnosti 3,9±0,05 kg (viz obrázek 6) pomocí stykové destičky o tloušťce 12 mm a hmotnosti 0,205±0,05 kg.

5.6.2

Hlavice a krk jsou v obrácené poloze připevněny ke spodku kyvadla pro krk (2), které umožňuje příčný pohyb systému.

5.6.3

Kyvadlo pro krk je vybaveno jednoosým akcelerometrem v souladu s požadavky na kyvadlo pro krk (viz obrázek 5).

5.6.4

Kyvadlo se nechá padat volným pádem z výšky zvolené tak, aby nárazová rychlost měřená v místě akcelerometru kyvadla činila 3,4±0,1 m/s.

5.6.5

Kyvadlo pro krk se z nárazové rychlosti vhodným zařízením (3) podle specifikací pro kyvadlo pro krk (viz obrázek 5) zbrzdí na nulovou rychlost tak, aby změna rychlosti v čase ležela uvnitř pásma znázorněného na obrázku 7 a v tabulce 4 v této příloze. Veškeré kanály musí být zaznamenány podle požadavků na záznamy datových kanálů podle ISO 6487:2000 nebo SAE J211 (březen 1995) a digitálně filtrovány při CFC 180 (ISO 6487:2000). Tabulka 4 Změna rychlosti kyvadla – časové pásmo při ověřovací zkoušce krku Horní mezní hodnota   Dolní mezní hodnota   Čas (s) Rychlost (m/s) Čas (s) Rychlost (m/s) 0,001 0,0 0 -0,05 0,003 -0,25 0,0025 -0,375 0,014 -3,2 0,0135 -3,7     0,017 -3,7

5.6.6

Maximální úhel ohybu hlavice vzhledem ke kyvadlu (úhel dθA + dθC na obrázku 6) by měl činit 49,0 až 59,0 stupňů a měl by vzniknout v časovém intervalu od 54,0 ms do 66,0 ms.

5.6.7

Maximální posunutí těžiště hlavy měřené v úhlech dθA a dθB (viz obrázek 6) by mělo činit: Přední úhel základny kyvadla dθA v rozmezí 32,0 až 37,0 stupňů, který vznikne v časovém intervalu 53,0 až 63,0 ms, a zadní úhel základny kyvadla dθB v rozmezí 0,81*(úhel dθA) +1,75 a 0,81*(úhel dθA) +4,25 stupňů, který vznikne v časovém intervalu 54,0 až 64,0 ms.

5.6.8

Vlastnosti krku lze upravovat výměnou osmi kruhových tlumičů za tlumiče s jinou tvrdostí podle Shoreho.

5.7   Rameno

5.7.1

Délka pružného lanka se upraví tak, aby k pohybu klíční kosti směrem vpřed byla potřebná síla 27,5 N až 32,5 N aplikovaná směrem vpřed 4 ± 1 mm od vnější hrany klíční kosti ve stejné rovině, v jaké se klíční kost pohybuje.

5.7.2

Figurína sedí na rovném, vodorovném, pevném povrchu, bez opěry zad. Hrudník směřuje svisle a paže jsou nastaveny vpřed v úhlu 40 ± 2 stupňů od svislice. Nohy jsou umístěny vodorovně.

5.7.3

Nárazové těleso je kyvadlo o hmotnosti 23,4±0,2 kg a o průměru 152,4±0,25 mm s dosahem od kraje 12,7 mm (4). Nárazové těleso je čtyřmi dráty zavěšeno na pevných závěsech, přičemž střednice nárazového tělesa je alespoň 3,5 m pod pevnými závěsy (viz obrázek 4).

5.7.4

Nárazové těleso je vybaveno akcelerometrem citlivým ve směru nárazu a umístěným v ose nárazového tělesa.

5.7.5

Nárazové těleso by mělo volně udeřit do ramene figuríny při nárazové rychlosti 4,3 ±0,1 m/s.

5.7.6

Směr nárazu je kolmý k předozadní ose figuríny a osa nárazového tělesa je shodná s osou čepu paže.

5.7.7

Největší zrychlení nárazového tělesa, filtrováno při CFC 180 (ISO 6487:2000), musí být v rozmezí 7,5 až 10,5 g.

5.8   Paže

5.8.1

Pro paže není dynamické ověřování stanoveno.

5.9   Hrudník

5.9.1

Každý modul žebra se ověřuje samostatně.

5.9.2

Modul žebra se umístí svisle do zkušebního zařízení s volně padajícím závažím a žeberní válec se do něj pevně upne.

5.9.3

Nárazovým tělesem je volně padací závaží o hmotnosti 7,78 ±0,01 kg s plochým čelem a o průměru 150 ± 2 mm.

5.9.4

Střednice nárazového tělesa by měla být vyrovnána se střednicí řídícího systému žeber.

5.9.5

Závažnost nárazu je určena na základě délky pádu 815, 204 a 459 mm. Tyto délky pádu vyvolají v uvedených případech rychlost 4, 2 a 3 m/s. Délky pádu s nárazem by měly být použity s přesností 1 procento.

5.9.6

Posuv žeber by se měl měřit např. pomocí vlastního snímače posuvu žebra.

5.9.7

Ověřovací požadavky týkající se žeber jsou uvedeny v tabulce 5 této přílohy.

5.9.8

Chování modulu žebra je možno upravit výměnou seřizovací pružiny uvnitř válce za pružinu o odlišné tuhosti.

Tabulka 5

Ověřovací požadavky pro úplný modul žeber

Postup zkoušky	Délka pádu (přesnost 1 %)	Minimální posuv	Maximální posuv
	(mm)	(mm)	(mm)
1	815	46,0	51,0
2	204	23,5	27,5
3	459	36,0	40,0

5.10   Bederní páteř

5.10.1

Bederní páteř je připevněna ke speciální ověřovací hlavici o hmotnosti 3,9±0,05 kg (viz obrázek 6) pomocí stykové destičky o tloušťce 12 mm a hmotnosti 0,205±0,05 kg.

5.10.2

Hlavice a bederní páteř jsou v obrácené poloze připevněny ke spodní části kyvadla pro krk (5), které umožňuje příčný pohyb systému.

5.10.3

Kyvadlo pro krk je vybaveno jednoosým akcelerometrem v souladu s požadavky na kyvadlo pro krk (viz obrázek 5).

5.10.4

Kyvadlo pro krk se nechá padat volným pádem z výšky zvolené tak, aby nárazová rychlost měřená v místě akcelerometru kyvadla činila 6,05±0,1 m/s.

5.10.5

Kyvadlo pro krk se z nárazové rychlosti vhodným zařízením (6) podle požadavků na kyvadlo pro krk (viz obrázek 5) zbrzdí na nulovou rychlost tak, aby změna rychlosti v čase ležela uvnitř pásma znázorněného na obrázku 8 a v tabulce 6 v této příloze. Veškeré kanály musí být zaznamenány podle požadavků na záznamy datových kanálů podle ISO 6487:2000 nebo SAE J211 (březen 1995) a digitálně filtrovány při CFC 180 (ISO 6487:2000). Tabulka 6 Změna rychlosti kyvadla – časové pásmo při ověřovací zkoušce bederní páteře Horní mezní hodnota   Dolní mezní hodnota   Čas (s) Rychlost (m/s) Čas (s) Rychlost (m/s) 0,001 0,0 0 -0,05 0,0037 -0,2397 0,0027 -0,425 0,027 -5,8 0,0245 -6,5     0,03 -6,5

5.10.6

Maximální úhel ohybu hlavice vzhledem ke kyvadlu (úhel dθA + dθC na obrázku 6) by měl činit 45,0 až 55,0 stupňů a měl by vzniknout v časovém intervalu od 39,0 ms do 53,0 ms.

5.10.7

Maximální posunutí těžiště hlavy měřené v úhlech dθA a dθB (viz obrázek 6) by mělo činit: Přední úhel základny kyvadla dθA v rozmezí 31,0 až 35,0 stupňů, který vznikne v časovém intervalu 44,0 až 52,0 ms, a zadní úhel základny kyvadla dθB v rozmezí 0,8*(úhel dθA) +2,00 a 0,8*(úhel dθA) +4,50 stupňů, který vznikne v časovém intervalu 44,0 až 52,0 ms.

5.10.8

Chování bederní páteře lze upravovat změnou napnutí páteřního lana.

5.11   Břicho

5.11.1

Figurína sedí na rovném, vodorovném, pevném povrchu, bez opěry zad. Hrudník je svislý, zatímco paže a nohy jsou umístěny vodorovně.

5.11.2

Nárazové těleso je kyvadlo o hmotnosti 23,4±0,2 kg a o průměru 152,4±0,25 mm s dosahem od kraje 12,7 mm (7). Nárazové těleso je osmi dráty zavěšeno na pevných závěsech, přičemž střednice nárazového tělesa je alespoň 3,5 m pod pevnými závěsy (viz obrázek 4).

5.11.3

Nárazové těleso je vybaveno akcelerometrem citlivým ve směru nárazu a umístěným v ose nárazového tělesa.

5.11.4

Kyvadlo je vybaveno vodorovnou nárazovou plochou imitující loketní opěrku o hmotnosti 1,0 ±0,01 kg. Celková hmotnost nárazového tělesa spolu s loketní opěrkou činí 24,4±0,21 kg. Pevná loketní opěrka je 70 ± 1 mm vysoká, 150 ± 1 mm široká a měla by mít možnost proniknout do břicha alespoň 60 mm. Střednice kyvadla je totožná se středem loketní opěrky.

5.11.5

Nárazové těleso by mělo volně udeřit do břicha figuríny nárazovou rychlostí 4,0±0,1 m/s.

5.11.6

Směr nárazu je kolmý k předozadní ose figuríny a osa nárazového tělesa je vyrovnaná se středem prostředního břišního snímače síly.

5.11.7

Nejvyšší síla nárazu, získaná ze zrychlení nárazového tělesa filtrovaného při CFC 180 (ISO 6487:2000) a vynásobeného hmotností nárazového tělesa a loketní opěrky, by měla činit 4,0 až 4,8 kN a vzniknout v časovém intervalu 10,6 až 13,0 ms.

5.11.8

Hodnoty časového průběhu síly měřené třemi břišními snímači síly se musí sečíst a stanoví se výslednice, která se filtruje při CFC 600 (ISO 6487:2000). Maximální síla tohoto součtu by měla být v rozmezí 2,2 kN až 2,7 kN a měla by vzniknout v časovém intervalu od 10,0 ms do 12,3 ms.

5.12   Pánev

5.12.1

Figurína sedí na rovném, vodorovném, pevném povrchu, bez opěry zad. Hrudník je svislý, zatímco paže a nohy jsou umístěny vodorovně.

5.12.2

Nárazové těleso je kyvadlo o hmotnosti 23,4±0,2 kg a o průměru 152,4±0,25 mm s dosahem od kraje 12,7 mm (8). Nárazové těleso je osmi dráty zavěšeno na pevných závěsech, přičemž střednice nárazového tělesa je alespoň 3,5 m pod pevnými závěsy (viz obrázek 4).

5.12.3

Nárazové těleso je vybaveno akcelerometrem citlivým ve směru nárazu a umístěným v ose nárazového tělesa.

5.12.4

Nárazové těleso musí volně udeřit na pánev figuríny nárazovou rychlostí 4,3±0,1 m/s.

5.12.5

Směr nárazu je kolmý na předozadní osu figuríny a osa nárazového tělesa je vyrovnaná se středem H-bodu zadní desky.

5.12.6

Nejvyšší síla nárazu, získaná ze zrychlení nárazového tělesa filtrovaného při CFC 180 (ISO 6487:2000) a vynásobeného hmotností nárazového tělesa, by měla činit 4,4 až 5,4 kN a měla by vzniknout v časovém intervalu 10,3 až 15,5 ms.

5.12.7

Síla působící na stydkou kost, filtrovaná při CFC 600 (ISO 6487:2000), by měla činit 1,04 až 1,64 kN a vzniknout v časovém intervalu 9,9 ms až 15,9 ms.

5.13   Nohy

5.13.1

Pro nohy není dynamické ověřování stanoveno.

Obrázek 3

Uspořádání figuríny pro ověřovací zkoušky

Obrázek 4

Zavěšení nárazového tělesa – kyvadla o hmotnosti 23,4 kg

vlevo: zavěšení pomocí čtyř drátů (odstraněny příčné dráty)

vpravo: zavěšení pomocí osmi drátů

Obrázek 5

Specifikace kyvadla pro krk podle předpisu Spojených států („Code of Federal Regulation 49“, kapitola V, část 572.33)

Setrvačné vlastnosti kyvadla, montážní desky a montážního zařízení bez zkoušeného předmětu.

Hmotnost 29,57 kg (65,31 lbs)

Moment setrvačnosti 33,2 kg/m2 (294 in.-lb-sec2) kolem osy otáčení

Nosná ocelová trubka 4,8 mm (0,1 875 in.)

Těžiště kyvadla bez zkoušeného předmětu

Akcelerometr

Montážní deska

Nárazová deska kyvadla (ostré hrany) 76,2 × 152,4 × 9,5 mm (3 × 6 × 3/8 in.)

Před zkouškou se voštinový materiál pomocí kyvadla předdrtí, aby se zajistil 90 % až 100 % kontakt povrchu voštin s nárazovou deskou kyvadla.

Hliníkové voštiny HEXCEL 28,8 kg/m3 (1,8 lb/ft3) REF

Akcelerometr

Střednice kyvadla

ČEP 50,8 mm (2 in.) DIA

RADIUS

Obrázek 6

Uspořádání krku a bederní páteře figuríny pro ověřovací zkoušky (úhly dθA, dθB a dθC měřeny hlavicí)

Hlavice

47 mm včetně montážní desky

Délka krční nebo bederní páteře

Základová deska kyvadla

Obrázek 7

Změna rychlosti kyvadla – časové pásmo při ověřovací zkoušce krku

Pásmo pro změnu rychlosti kyvadla při ověřování krku

Čas (v ms)

Rychlost (v m/s)

Obrázek 8

Změna rychlosti kyvadla – časové pásmo při ověřovací zkoušce bederní páteře

Pásmo pro změnu rychlosti kyvadla při ověřování bederní páteře

Čas (v ms)

Rychlost (v m/s)

---

(1)  Figurína odpovídá specifikaci figuríny ES-2. Číslo obsahu technického výkresu je: č. E-AA-DRAWING-LIST-7-25-032 ze dne 25. července 2003. Úplný soubor technických výkresů ES-2 a uživatelská příručka ES-2 jsou uloženy u Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN), Palais des Nations, Ženeva, Švýcarsko a na žádost podanou u sekretariátu je možné do nich nahlédnout.

(2)  Kyvadlo pro krk odpovídá předpisu Spojených států „Code of Federal Regulations 49“, kapitola V, část 572.33 (vydání 1. 10. 2000) (viz také obrázek 5).

(3)  Doporučuje se použít třípalcové voštiny (viz obrázek 5).

(4)  Kyvadlo odpovídá předpisu Spojených států „Code of Federal Regulations 49“, kapitola V, část 572.36 a) (vydání 1.10.2000) (viz také obrázek 4).

(5)  Kyvadlo pro krk odpovídá předpisu Spojených států „Code of Federal Regulations 49“, kapitola V, část 572.33 (vydání 1.10.2000) (viz také obrázek 5).

(6)  Doporučuje se použít šestipalcové voštiny (viz obrázek 5).

(7)  Kyvadlo odpovídá předpisu Spojených států „Code of Federal Regulations 49“, kapitola V, část 572.36 a) (vydání 1.10.2000) (viz také obrázek 4).

(8)  Kyvadlo odpovídá předpisu Spojených států „Code of Federal Regulations 49“, kapitola V, část 572.36 a) (vydání 1.10.2000) (viz také obrázek 4).

PŘÍLOHA 7

INSTALACE FIGURÍNY PRO BOČNÍ NÁRAZ

1.   VŠEOBECNÉ

1.1

Figurína pro boční náraz, která je popsána v příloze 6 tohoto předpisu, se má použít podle dále uvedeného postupu instalace.

2.   INSTALACE

2.1

Klouby kolena a kotníku se seřídí tak, aby podepřely bérec a chodidlo v natažené vodorovné poloze (seřízení 1 až 2 g).

2.2

Zkontroluje se, zda je figurína nastavena pro požadovaný směr nárazu.

2.3

Figurína se obleče do přiléhavých bavlněných elastických kalhot sahajících do poloviny lýtek a může se obléci do přiléhavé bavlněné elastické košile s krátkými rukávy.

2.4

Obě nohy jsou obuté.

2.5

Figurína se umístí na přední vnější sedadlo na naráženém boku podle popisu postupu zkoušky bočním nárazem.

2.6

Rovina souměrnosti figuríny se musí shodovat se svislou středovou rovinou určeného místa k sezení.

2.7

Poloha pánve figuríny musí být taková, aby příčná přímka procházející H-body figuríny byla kolmá k podélné střední rovině sedadla. Přímka procházející H-body figuríny musí být vodorovná s maximálním sklonem ±2 stupně (1). Správnou polohu pánve figuríny lze zkontrolovat vůči H-bodu figuríny pomocí otvorů M3 v zadních deskách pro určení H-bodu na každé straně pánve ES-2. Otvory M3 jsou označeny jako „Hm“. Pozice „Hm“ by měla být v kružnici o poloměru 10 mm okolo H-bodu figuríny.

2.8

Horní část trupu se skloní vpřed a pak pevně opře o opěradlo sedadla (viz poznámka 1). Ramena figuríny se nastaví plně dozadu.

2.9

Bez ohledu na místo k sezení figuríny musí horní část paže a referenční přímka trup-paže svírat na obou stranách úhel 40 ± 5 stupňů. Referenční přímka trup-paže je definována jako průsečík roviny tečné k čelnímu povrchu žeber a podélné svislé rovině figuríny procházející paží.

2.10

Při instalaci na sedadlo řidiče se pravé chodidlo figuríny umístí na nestisknutý pedál plynu, aniž by došlo k pohybu pánve nebo trupu, přičemž pata musí spočívat na podlaze co nejvíce vpředu. Levé chodidlo se nastaví kolmo k bérci, přičemž pata spočívá na podlaze ve stejné příčné přímce jako pata pravé nohy. Kolena figuríny se nastaví tak, aby jejich vnější povrch ležel 150 ± 10 mm od roviny symetrie figuríny. Umožňují-li to okolnosti, nastaví se stehna figuríny tak, aby se dotýkala sedáku.

2.11

Na ostatních místech k sezení se položí – aniž by byl vyvolán pohyb pánve nebo trupu – paty figuríny na podlahu co nejdále dopředu bez většího stlačení sedáku, než jaké vyvolává váha nohy. Kolena figuríny se nastaví tak, aby jejich vnější povrch ležel 150 ± 10 mm od roviny symetrie figuríny.

---

(1)  Figurína může být vybavena čidly náklonu v hrudníku a pánvi. Tyto přístroje pomáhají zajišťovat požadovanou polohu.