6.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 121/14

(1)

Nařízením (ES) č. 397/2004 (2) (dále jen „konečné nařízení“) uložila Rada konečné antidumpingové clo v sazbě 13,1 % na dovoz ložního prádla z bavlněných vláken, čistých nebo ve směsi s chemickými vlákny nebo lnem (kdy len není hlavní složkou), běleného, barveného nebo potištěného, pocházejícího z Pákistánu.

(2)

Toto opatření bylo uloženo na základě dostupných dat, neboť z níže uvedených důvodů nebylo možné ověřit prostřednictvím inspekce na místě velmi nepravděpodobné číselné údaje, které šest společností vybraných do vzorku nahlásilo v antidumpingovém dotazníku. Při ověřování druhé společnosti totiž obdržela Komise anonymní dopis s pohrůžkou smrti, adresovaný osobně úředníkům, kteří na ověřování pracovali. S ohledem na výslovnou, osobní povahu tohoto dopisu Komise shledala, že nebyly splněny podmínky pro provádění inspekcí na místě a že tyto okolnosti vážným způsobem brání šetření. V důsledku toho musely být inspekce na místě přerušeny.

(3)

V období následujícím po uložení antidumpingových opatření obdržela Komise dostatečné informace svědčící o tom, že došlo ke změně bezpečnostních podmínek, tj. že byly odstraněny překážky bránící provádění inspekcí. Za těchto okolností se Komise rozhodla zahájit prozatímní přezkum omezený na dumping a přezkoumat uložená opatření na základě údajů, které byly plně ověřeny a lépe odrážejí situaci pákistánských vývozců.

(4)

Dne 3. srpna 2004 Komise po konzultaci s poradním výborem oznámila (3) zahájení z úřední moci částečného na dumping omezeného prozatímního přezkumu antidumpingových opatření uložených konečným nařízením podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení.

(5)

Komise úředně oznámila zahájení řízení vyvážejícím výrobcům a dovozcům, kterých se týká, jakož i jejich sdružením, pákistánským orgánům a sdružením výrobců ve Společenství. Zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost, aby písemně oznámily svá stanoviska a aby požádaly o slyšení ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení řízení.

(6)

Několik vyvážejících výrobců a Pakistan Bedwear Exporters Association, jedno z několika sdružení výrobců ložního prádla v Pákistánu, jakož i sdružení výrobců ve Společenství (EUROCOTON), které bylo žadatelem v původním šetření, písemně předložili svá stanoviska. Všem stranám, které o to požádaly ve stanovené lhůtě a uvedly, že mají k vyslechnutí zvláštní důvody, byla příležitost k vyslechnutí poskytnuta.

(7)

Vzhledem k velkému počtu vyvážejících výrobců a dovozců zahrnutých do tohoto šetření bylo v oznámení o zahájení vyhlášeno, že se počítá s provedením výběru vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(8)

Aby Komise mohla rozhodnout, zda bude zapotřebí provést výběr vzorku, a aby mohla popřípadě výběr vzorku provést, byli vyvážející výrobci, dovozci a zástupci jednající jejich jménem vyzváni, aby se přihlásili do 15 dnů od data zveřejnění oznámení o zahájení a poskytli základní informace o své činnosti týkající se dotyčného výrobku, stanovené v oznámení o zahájení řízení. Komise při výběru vývozců konzultovala též pákistánské orgány a sdružení výrobců/vývozců, které se přihlásilo.

(9)

Po prozkoumání předložených informací bylo rozhodnuto, že výběr vzorku je třeba provést pouze v případě vývozců. Ve stanovené lhůtě vyplnilo dotazník a poskytlo požadované informace celkem 110 společností. 11 z nich však dotyčný výrobek ani nevyrábělo, ani nevyváželo, a proto tyto společnosti nemohly být považovány za zúčastněné strany. Jedna společnost navíc spolupracovala pouze částečně, protože neposkytla informace o objemech výroby. Spolupracujícími bylo shledáno celkem 98 společností.

(10)

Vzorek byl vybrán podle čl. 17 odst. 1 základního nařízení na základě největšího reprezentativního objemu vývozů, který bylo možno v době, která byla k dispozici, patřičně prošetřit.

(11)

Komise informovala pákistánské orgány a sdružení výrobců/vývozců o svém úmyslu vybrat vzorek osmi společností představujících 31 % pákistánských vývozů do Společenství. Pákistánské orgány a jedno sdružení vývozců však proti tomuto návrhu podali protest a požádali o zúžení vzorku na šest společností, tj. použití stejného vzorku jako v předchozím šetření.

(12)

Podle čl. 17 odst. 1 základního nařízení nakonec Komise po této konzultaci rozhodla, že je v zájmu dosažení maximální možné reprezentativnosti vzorku vhodné zahrnout do vzorku osm společností, neboť i) to umožní pokrýt větší objem vývozů včetně vývozů společností prodávajících též na domácím trhu a ii) je možné provést ve stanovené lhůtě inspekce u všech těchto osmi společností.

(13)

Dvacet dvě společnosti, které nebyly vybrány do vzorku, předložily požadavek na stanovení individuálního dumpingového rozpětí. Vzhledem k velkému počtu žádostí a objemu informací, které by bylo třeba prošetřit (mj. vzhledem k velkému množství typů výrobku), však bylo shledáno, že by takové individuální zjišťování znamenalo příliš velké zatížení ve smyslu čl. 17 odst. 3 a bránilo by včasnému ukončení šetření. Požadavkům na stanovení individuálních dumpingových rozpětí proto nebylo vyhověno.

(14)

Komise rozeslala dotazníky společnostem zahrnutým do vzorku. Odpovědi na otázky v dotazníku došly od všech osmi vyvážejících výrobců zahrnutých do vzorku. Komise vyhledala a ověřila všechny informace, které považovala za nezbytné pro účely tohoto šetření. Vzhledem k mimořádným bezpečnostním omezením však bylo rozhodnuto neprovádět inspekce na místě v sídlech společností. Místo toho proběhlo ověření předložených údajů ve třetí zemi, konkrétně ve Spojených arabských emirátech (dále jen „SAE“), s využitím spojení s ústředími prošetřovaných společností prostřednictvím komunikačních systémů. Díky tomuto spojení mohli inspektoři bez jakéhokoli prodlení obdržet jakýkoli požadovaný dokument. Byla provedena kontrola údajů poskytnutých těmito společnostmi:

(15)

Výrobní odvětví Společenství podotklo, že šetření mělo být ukončeno, neboť nedošlo ke změně bezpečnostní situace v Pákistánu. Inspekce v SAE neměla tudíž proběhnout. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že informace získané během těchto inspekcí dostačovaly ke stanovení úrovně dumpingu. K připomínkám vzneseným výrobním odvětvím Společenství bylo nicméně přihlédnuto při posuzování trvalého charakteru změněných okolností, jak je uvedeno v 64. bodě odůvodnění.

(16)

Období šetření (dále jen „OŠ“) trvalo od 1. dubna 2003 do 31. března 2004.

(17)

Dotyčným výrobkem, kterého se týká prováděný přezkum, je stejný výrobek jako v případě původního šetření, tj. ložní prádlo z bavlněných vláken, čistých nebo ve směsi s umělými vlákny nebo lnem (kdy len není hlavní složkou), bělené, barvené nebo potištěné, pocházející z Pákistánu, v současné době zatříděné pod kódy KN ex 6302 21 00 (kódy TARIC 6302210081, 6302210089), ex 6302 22 90 (kód TARIC 6302229019), 6302 31 00 (kód TARIC 6302310090) a ex 6302 32 90 (kód TARIC 6302329019) (dále jen „dotyčný výrobek“). Ložní prádlo zahrnuje prostěradla (napínací i normální), povlaky na přikrývky a polštáře, balené pro obchod odděleně nebo v soupravách.

(18)

Tkaniny vyrobené z bavlněných vláken a používané pro výrobu ložního prádla se rozeznávají podle dvou dvojic čísel. První dvojice udává počet (nebo hmotnost) přízí použitých pro osnovu a pro útek v uvedeném pořadí. Druhá dvojice udává počet nití v osnově a útku v uvedeném pořadí na jeden cm nebo palec.

(19)

Tkaniny se bělí, barví nebo potiskují. Následně se stříhají a zpracovávají na normální prostěradla, napínací prostěradla, povlaky na přikrývky a povlaky na polštáře různých velikostí. Konečný výrobek se pro obchod balí buď odděleně, nebo v soupravách.

(20)

Bez ohledu na rozdílné typy výrobku co do různého způsobu tkaní, konečné úpravy tkaniny, obchodní úpravy, balení atd. tvoří pro účely tohoto šetření všechny jeden výrobek, protože mají tytéž fyzikální vlastnosti a v zásadě stejné použití.

(21)

Tuto definici napadlo několik spolupracujících výrobců; nepředložili však žádné důkazy pro své požadavky, kterým proto nebylo vyhověno.

(22)

Stejně jako v původním šetření bylo shledáno, že dotyčný výrobek a ložní prádlo vyráběné a prodávané na domácím trhu v Pákistánu mají stejné základní fyzikální vlastnosti, technické charakteristiky a použití. Proto se považují za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(23)

Několik spolupracujících výrobců tvrdilo, že dotyčný výrobek a ložní prádlo prodávané na domácím trhu v Pákistánu jsou odlišné výrobky, neboť nemají stejné základní fyzikální vlastnosti, technické charakteristiky a použití. Nepředložili však žádné důkazy pro své požadavky, kterým proto nebylo vyhověno.

(24)

Běžná hodnota byla stanovena podle článku 2 základního nařízení. Proto bylo nejprve pro každého vyvážejícího výrobce zahrnutého do vzorku stanoveno, zda je jeho celkový domácí prodej obdobného výrobku reprezentativní v porovnání s jeho celkovým vývozem dotyčného výrobku do Společenství. V souladu s čl. 2 odst. 2 první větou základního nařízení byl domácí prodej obdobného výrobku shledán reprezentativním u jedné ze společností zahrnutých do vzorku, neboť objem domácího prodeje této společnosti přesáhl 5 % celkového objemu vývozu do Společenství.

(25)

Vedle uvedeného vývozce s reprezentativním domácím prodejem přesahujícím 5 % objemu vývozu do Společenství měli domácí prodej dotyčného výrobku ještě tři další vývozci zahrnutí do vzorku; jejich domácí prodej však představoval pouhých 2,2 %, 0,5 % respektive 0,2 % objemu vývozu dotyčného výrobku do Společenství. Po pečlivém prozkoumání charakteristik domácího trhu a organizace prodeje dotčených společností byl nakonec přijat závěr, že tyto prodeje jsou zanedbatelné a nelze je považovat za reprezentativní ve smyslu čl. 2 odst. 2 základního nařízení.

(26)

U vývozce s reprezentativním domácím prodejem bylo dále zkoumáno, zda jsou typy ložního prádla prodávané na domácím trhu totožné nebo přímo srovnatelné s typy prodávanými na vývoz do Společenství. Domácí prodej každého jednotlivého typu výrobku byl považován za dostatečně reprezentativní, když objem prodeje tohoto typu výrobku nezávislým zákazníkům na domácím trhu v průběhu OŠ představoval minimálně 5 % objemu stejného a přímo srovnatelného typu výrobku prodávaného na vývoz do Společenství.

(27)

Poté bylo zkoumáno, zda se domácí prodej společnosti uskutečnil v rámci běžného obchodního styku. Pro ty typy výrobku, jejichž vážená průměrná cena byla rovná výrobním nákladům nebo vyšší, byla běžná hodnota stanovena na základě vážené průměrné ceny skutečně zaplacené za všechny domácí prodeje daného typu výrobku, bez ohledu na to, zda byly tyto prodeje ziskové či nikoli. U těch typů výrobku, jejichž vážená průměrná cena byla nižší než výrobní náklady, bylo shledáno, že běžnou hodnotu je třeba stanovit podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení.

(28)

Společnost popřela, že se její prodej uskutečnil v rámci běžného obchodního styku, a tvrdila, že zbytky prodávané na domácím trhu nejsou srovnatelné s výrobky prodávanými na vývoz. V průběhu šetření bylo zjištěno, že zbytky prodávané na domácím trhu představují neprodané ložní prádlo vyrobené původně na vývoz, a že jsou tedy s výrobky na vývoz srovnatelné. Z tohoto důvodu se má za to, že domácí prodej společnosti je reprezentativní a je realizován v rámci běžného obchodního styku.

(29)

Běžná hodnota byla vypočtena podle čl. 2 odst. 6 základního nařízení na základě výrobních nákladů vyvážených typů výrobku s připočtením přiměřené částky za prodejní, správní a režijní náklady (dále jen „dodatečné náklady“) a za zisky.

(30)

V této souvislosti společnost požadovala, aby dodatečné náklady byly stanoveny na základě všech obchodních operací, neboť vzhledem k velké rozmanitosti výrobku (společnost předložila informace o více než 500 různých typech výrobku) nelze spolehlivě určit, zda je konkrétní obchodní operace zisková, či nikoli. Je skutečně pravda, že dotyčný výrobek je tvořen obrovskou škálou typů různých velikostí, vzorů, barev, látek atd. Při stanovování výrobních nákladů pro jednotlivé typy výrobku se běžné metody rozdělení nákladů používané společností potýkaly s nedostatečnou přesností, která jednoznačně přesahovala rámec obtíží, jež se běžně vyskytují u složitých výrobků. Bylo proto shledáno, že by dodatečné náklady a zisky použité při výpočtu běžné hodnoty měly být stanoveny na základě všech domácích prodejů dotyčného výrobku.

(31)

Výrobní odvětví Společenství zpochybnilo přístup přijatý vůči této společnosti tvrzením, že ke stanovení procenta zisku realizovaného společností v rámci běžného obchodního styku by měly být použity pouze ziskové obchodní operace. Tomuto požadavku nebylo vyhověno, neboť z důvodů uvedených ve 30. bodě odůvodnění nelze spolehlivě určit, zda je konkrétní jednotlivá obchodní operace zisková, či nikoli. Navíc bylo zjištěno, že všechny obchodní operace byly uskutečněny v rámci běžného obchodního styku.

(32)

Pro ostatních sedm vyvážejících výrobců zahrnutých ve vzorku musely být běžné hodnoty vypočteny podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení, neboť žádný z nich neměl reprezentativní domácí prodej. Pro všechny tyto vývozce byla proto běžná hodnota vypočtena na základě výrobních nákladů každého typu vyváženého do Společenství, upravených v případě potřeby, jak je dále vysvětleno ve 36. bodě odůvodnění, připočtením přiměřené částky za dodatečné náklady a za zisky. Dodatečné náklady a zisky nebylo možno stanovit podle čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení, neboť pouze jedna společnost měla reprezentativní domácí prodej. Nebylo je možno stanovit ani podle čl. 2 odst. 6 písm. b), neboť dotčení vývozci neměli reprezentativní prodej stejné obecné skupiny výrobků, uskutečněný v rámci běžného obchodního styku.

(33)

Částka pro dodatečné náklady a zisky byla proto stanovena podle čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení na základě váženého průměru vynaložených dodatečných nákladů a zisků jediné společnosti s reprezentativním domácím prodejem a dvou společností s domácím prodejem představujícím 2,2 %, respektive 0,2 %. Ve skutečnosti bylo shledáno, že domácí prodej dvou posledně jmenovaných společností sice není reprezentativní pro účely použití domácích cen k výpočtu jejich vlastní běžné hodnoty, nicméně je dostatečný, aby bylo možno považovat s ním spojené dodatečné náklady a zisky za spolehlivé pro účely uplatnění čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení. Dodatečné náklady a zisky třetí společnosti mající nereprezentativní prodej na domácím trhu a zmíněné ve 25. bodě odůvodnění nebyly zohledněny, neboť tato společnost vykázala z těchto prodejů těžkou ztrátu.

(34)

Jedna společnost tvrdila, že by Komise měla při stanovování dodatečných nákladů pro ni použít čl. 2 odst. 6 písm. b) základního nařízení. Tvrdila, že by se měly použít dodatečné náklady pro všechny výrobky prodávané touto společností na domácím trhu, neboť tyto výrobky jsou obdobné dotyčnému výrobku a náleží do stejné obecné skupiny výrobků. Tomuto požadavku nebylo vyhověno, neboť bylo shledáno, že výrobky, o nichž společnost tvrdila, že náleží do stejné obecné skupiny výrobků jako ložní prádlo, jsou ve skutečnosti převážně režnou tkaninou, tj. meziproduktem prodávaným průmyslovým uživatelům, a nikoli spotřebitelským výrobkem jako ložní prádlo.

(35)

Společnost se dále přela, že i kdyby měl být uplatněn čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení, alespoň by měly být použity její vlastní dodatečné náklady a zisky. Dodala, že dodatečné náklady a zisky použité pro výpočet běžné hodnoty jsou do značné míry odvozeny od společnosti s odlišnou strukturou, srovnatelnou pravděpodobně s obchodním domem. Je třeba upozornit, že prodej žádající společnosti je tvořen výrobky, které nepatří ani do stejné obecné skupiny výrobků, a jeho objem je navíc poměrně malý. Proto není přiměřené použít dodatečné náklady a zisky stanovené na základě tak nevhodných údajů.

(36)

Řada společností zahrnutých do vzorku zařadila do svých dodatečných nákladů položky, které měly být vykázány mezi výrobními náklady. Proto byly tyto položky přerozděleny do výrobních nákladů. Podle čl. 2 odst. 5 základního nařízení se náklady obvykle počítají na základě záznamů vedených šetřenou stranou, pokud tyto záznamy odpovídají obecně uznávaným zásadám účetnictví dané země a pokud je prokázáno, že tyto záznamy přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou a prodejem daného výrobku. Kromě toho se zohlední rovněž doklady předložené pro řádné rozdělení nákladů, pokud se prokáže, že jde o tradiční rozdělení nákladů. U pěti společností zahrnutých ve vzorku však bylo rozdělení nákladů v odpovědích na dotazníky provedeno ad hoc, pro účely šetření, a nebylo ho možno považovat za vhodné, neboť nebylo v souladu s auditovanou účetní závěrkou společností. Byly proto provedeny úpravy, které přiblížily výrobní náklady auditované účetní závěrce dotčených společností.

(37)

U těchto pěti společností byly stanoveny jednotlivé položky zahrnuté ve výrobních nákladech. Byly stanoveny procentuální podíly dotyčného výrobku na celkovém obratu společnosti. V závislosti na dostupných a ověřitelných informacích byly tyto procentuální sazby poté pro účely stanovení výrobních nákladů dotyčného výrobku uplatněny buď na hodnotu každé nákladové položky, nebo na celkové náklady vykázané v auditované účetní závěrce.

(38)

U jedné společnosti byla provedena úprava uvedená v 37. bodě odůvodnění, aby se zohlednila existence velmi podstatného rozdílu mezi strukturou nákladů na ložní prádlo a na druhý významný výrobek prodávaný společností, kterým jsou příze. Protože tato společnost uvedla v dotazníku ověřitelné údaje umožňující jednoznačnější rozdělení nákladů mezi tyto dvě skupiny výrobků, bylo možno upravit rozdělení na základě obratu a provést přiměřenější přiřazení výrobních nákladů.

(39)

Výrobní odvětví Společenství zpochybnilo přístup přijatý vůči této společnosti tvrzením, že tato společnost nemá tradiční systém rozdělení nákladů. Toto tvrzení však bylo zamítnuto, neboť rozdělení nákladů uvedené v 38. bodě odůvodnění nevychází z ad hoc rozdělení nákladů provedeného společností, ale z ověřených účetních údajů připravených společností v rámci její běžné činnosti.

(40)

U jedné společnosti byla provedena ještě další úprava. Tato společnost má výrobu rozdělenu do dvou výrobních závodů, ale ložní prádlo vyrábí pouze v jednom z nich. Proto bylo shledáno vhodným vyjít pouze z údajů týkajících se závodu, v němž je vyráběno ložní prádlo.

(41)

Několik dalších společností požadovalo další úpravy rozdělení nákladů provedeného institucemi Společenství. Metoda rozdělení nákladů na základě obratu však neumožňuje uplatnit odlišnou speciální metodiku výlučně omezenou na několik nákladových položek, nelze-li prokázat, že je uplatnění takové odlišné speciální metodiky na těchto několik nákladových položek možné. Protože tomu tak nebylo a protože informace a důkazy poskytnuté těmito společnostmi o jejich výrobních nákladech byly považovány za nespolehlivé, jak bylo uvedeno ve 32. bodě odůvodnění, nebylo uvedeným požadavkům vyhověno.

(42)

U další společnosti byly výrobní náklady stanoveny snížením obratu o zisk a částku dodatečných nákladů stanovenou při inspekci na místě.

(43)

U dvou zbývajících společností byly výrobní náklady shledány v zásadě spolehlivými, nicméně i přesto bylo potřeba provést určité opravy na základě informací získaných během inspekce na místě.

(44)

Někteří z vyvážejících výrobců zahrnutých do vzorku tvrdili, že náklady na suroviny (zejména na režnou tkaninu), které vykázali ve výrobních nákladech, již zahrnují určité dodatečné náklady. Vzhledem k tomu, že tyto společnosti nezajišťovaly celou výrobu samy a zadávaly některé fáze výroby externím firmám, soudily, že by tyto dodatečné náklady měly být z výrobních nákladů odečteny, aby se zabránilo jejich dvojímu započtení. Nicméně by se mělo připomenout, že běžné hodnoty musely být vypočteny s použitím dodatečných nákladů a zisku jediné společnosti s reprezentativním domácím prodejem a dvou společností s domácím prodejem představujícím 2,2 %, respektive 0,2 % a že tito tři vývozci nakupovali převážnou většinu režné tkaniny sami. Také by se mělo poznamenat, že součástí ceny každého nákupu surovin jsou určité dodatečné náklady, avšak ty představují náklady dodavatele a nikoli dodatečné náklady dotčeného vývozce. Požadavku proto nebylo vyhověno.

(45)

Sedm společností zahrnutých do vzorku vyváželo do Společenství vždy přímo nezávislým odběratelům. V souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení byly proto jejich vývozní ceny stanoveny na základě cen, které tito nezávislí odběratelé ve Společenství skutečně zaplatili nebo měli zaplatit.

(46)

Osmý vyvážející výrobce zahrnutý do vzorku měl ve Společenství dovozce, který s ním byl ve spojení. Ceny těchto vývozů byly vypočteny na základě cen, za něž byly dovezené výrobky poprvé znovu prodány nezávislému kupujícímu, jak stanoví čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(47)

Nicméně, jak požadovala řada společností, z dumpingových výpočtů byly vyjmuty vývozy prošlých zásob a prodeje zboží dodávaného leteckou poštou (na bázi cen CIF nebo C&F), protože tyto prodeje nebyly realizovány v rámci běžného obchodního styku. Tyto prodeje představovaly zanedbatelný podíl (méně než 2 %) všech nahlášených vývozů.

(48)

Tento přístup k prodeji zboží dodávaného leteckou poštou a k prodeji prošlých zásob zpochybnilo výrobní odvětví Společenství, které tvrdilo, že to, zda je prodej uskutečněn v rámci běžného obchodního styku, nelze stanovit podle způsobu dodání zboží a že by tyto prodeje měly být ve výpočtech zohledněny, představují-li v dotyčném odvětví dosti běžný jev. Tomuto požadavku nebylo vyhověno, protože i když většina společností realizuje nějaké prodeje zboží dodávaného leteckou poštou a prodeje prošlých zásob, nelze tyto prodeje považovat za dosti běžný jev v tomto odvětví, neboť objemy zboží dodávaného leteckou poštou a objemy prodávaných prošlých zásob jsou nesmírně malé, jak je popsáno v 47. bodě odůvodnění výše.

(49)

Aby bylo zajištěno spravedlivé srovnání běžných hodnot a vývozních cen, byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly u činitelů, které prokazatelně ovlivňují ceny a tím srovnatelnost cen. Náležité úpravy týkající se dovozních poplatků a nepřímých daní, slev a rabatů, dopravních, pojistných a manipulačních nákladů, nákladů na nakládku a vedlejších nákladů, nákladů spojených s úvěrem, provizemi, úrokovými sazbami a směnou měn byly uznány, byly-li přiměřené, přesné a podložené ověřenými důkazy. Byla též provedena úprava týkající se obchodní úrovně, aby se zohlednila skutečnost, že byl domácí prodej realizován přímo s koncovými odběrateli, zatímco vývozy byly realizovány s obchodníky, maloobchodníky a distributory.

(50)

Jeden vývozce napadl úpravu týkající se provizí a namítl, že obchodník, který je s ním ve spojení a o němž bylo shledáno, že zastává obdobnou funkci jako obchodní zástupce pracující na základě provize, byl ve skutečnosti pouhým prodloužením jeho vlastního vývozního oddělení a neuskutečňoval svou vlastní obchodní činnost. Úprava byla potvrzena a požadavku nebylo vyhověno, neboť bylo shledáno, že obchodník, který je s dotčeným vývozcem ve spojení, ve skutečnosti uskutečňoval své vlastní obchodní aktivity (např. zařizoval a spravoval část systému kvót), které by nemohl vývozce uskutečňovat sám, a vynakládal v souvislosti s nimi značné výdaje. Kromě toho obchodník, který je s dotčeným výrobcem ve spojení, využíval značné marže na své činnosti, které se vztahují k prodeji dotyčného výrobku do Společenství, podobající se provizi.

(51)

Několik vývozců požadovalo další úpravy týkající se bankovních poplatků a nákladů spojených s úvěrem. Tito vývozci tvrdili, že koncoví uživatelé na domácím trhu běžně používají jako platební prostředek kreditní karty. U společností s domácími prodeji však šetření ukázalo, že prodeje koncovým uživatelům probíhají na základě hotovostních plateb. Požadavku proto nebylo vyhověno.

(52)

Jedna společnost požadovala úpravu týkající se zvýšení cen bavlny v průběhu OŠ. K tomuto zvýšení však došlo v důsledku zvýšení cen na světových trzích, nešlo tedy o izolovaný jev týkající se pouze Pákistánu. Zvýšení cen bavlny se týkalo maximálně tří měsíců z OŠ, zatímco prodej dotyčného výrobku probíhal po celé OŠ. Navíc zvýšení cen bylo pouze dočasné, v důsledku kolísání cen na světových trzích, což je u tohoto typu suroviny běžný jev. Tyto změny cen suroviny je třeba považovat za běžnou součást obchodních operací. Navíc informace poskytnuté touto společností (nákupní ceny bavlny v Pákistánu od roku 1997 do roku 2005) vykazují klesající tendenci; nejvyšší ceny byly zaznamenány v roce 1997. Dochází-li k významným výkyvům cen vstupů, lze to obvykle řešit provedením měsíčního nebo čtvrtletního srovnání běžné hodnoty a vývozních cen. To však zde nebylo požadováno. Požadavku proto nebylo vyhověno.

(53)

Všechny společnosti žádaly úpravu podle čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení odpočtem poplatků. Žádostem o tuto úpravu bylo v původním šetření vyhověno s tím, že byl-li výrobek určen ke spotřebě v zemi vývozu, nese nárokované částky ve skutečnosti obdobný výrobek a v něm fyzicky obsažené materiály a že tyto částky byly za výrobky vyvezené do Společenství nahrazeny. V tomto šetření bylo zjištěno, že pákistánskou vládou nahrazené částky daleko převyšují výši dovozních poplatků nebo nepřímých daní skutečně zaplacených společnostmi za materiál obsažený v dotyčném výrobku.

(54)

Vývozci zahrnutí do vzorku argumentovali tím, že pákistánská vláda zavedla nový systém výpočtu těchto náhrad dovozních poplatků zaplacených vyvážejícími výrobci. Tento nový systém využívá pro stanovení výše vyplácených náhrad zvláštní standardy.

(55)

Nový systém byl zkoumán, aby se vyjasnilo, zda existuje přímá vazba mezi poplatkem zaplaceným vyvážejícími výrobci a materiálem fyzicky obsaženým v obdobném výrobku určeném ke spotřebě v zemi vývozu. Tam, kde výrobci zahrnutí do vzorku mohli prokázat, že dovozní poplatky byly nahrazeny, instituce Společenství vyhověly požadavku na příslušnou úpravu běžné hodnoty s tím, že byl-li výrobek určen ke spotřebě v zemi vývozu, nese nárokované částky ve skutečnosti obdobný výrobek a v něm fyzicky obsažené materiály a že tyto částky byly za výrobky vyvezené do Společenství nahrazeny.

(56)

Pro vyvážející výrobce zahrnuté do vzorku byla podle čl. 2 odst. 11 základního nařízení stanovena individuální dumpingová rozpětí na základě srovnání vážené průměrné běžné hodnoty s váženou průměrnou vývozní cenou.

(57)

Dumpingová rozpětí vyjádřená procentem z čisté ceny s dodáním na hranice Společenství před proclením byla stanovena takto:

(58)

V souladu s čl. 9 odst. 3 základního nařízení byl vyvozen závěr, že dumpingové rozpětí pro Fairdeal Textiles (Pvt) Ltd je na úrovni de minimis, neboť je nižší než 2 %.

(59)

Pro spolupracující společnosti nezahrnuté do vzorku bylo dumpingové rozpětí stanoveno v souladu s čl. 9 odst. 6 základního nařízení na základě váženého průměrného dumpingového rozpětí společností zahrnutých do vzorku. Toto vážené průměrné dumpingové rozpětí, vyjádřené procentem z čisté ceny s dodáním na hranice Společenství před proclením, činilo 5,8 %.

(60)

Několik spolupracujících vývozců nezahrnutých do vzorku tvrdilo, že jsou diskriminováni, když jim nebylo přiznáno minimální clo namísto váženého průměrného cla společností zahrnutých ve vzorku. V tomto případě se zdůrazňuje, že do vzorku bylo vybráno v souladu s ustanoveními článku 17 základního nařízení osm vývozců. Zjištění učiněná na základě údajů dodaných těmito vývozci jsou považována za reprezentativní pro odvětví výroby ložního prádla v Pákistánu. Pokud jde o clo uplatňované na vývozce nezahrnuté ve vzorku, bylo by uplatnění nejnižšího cla stanoveného pro jednoho z vývozců zahrnutých ve vzorku namísto váženého průměrného cla, které je jednoznačně reprezentativnější pro odvětví jako celek, v jednoznačném rozporu se smyslem provádění výběru vzorku. V každém případě čl. 9 odst. 6 základního nařízení stanoví, že antidumpingové clo uložené na dovoz vývozcům, kteří se přihlásili, ale kteří nebyli zahrnuti do vzorku, nesmí být vyšší než vážené průměrné rozpětí dumpingu, které bylo zjištěno u stran tvořících vzorek, a používání váženého průměrného rozpětí je v institucích Společenství tradičním přístupem. Na základě výše uvedených skutečností nebylo tomuto požadavku vyhověno.

(61)

Aby mohlo být stanoveno zbytkové dumpingové rozpětí, byla nejprve stanovena úroveň spolupráce. Srovnání mezi údaji Eurostatu o dovozech z Pákistánu a odpověďmi společností zahrnutých do vzorku ukázalo, že úroveň spolupráce byla vysoká (více než 80 %). Proto, a vzhledem k tomu, že nebyly žádné známky toho, že by se zbývající společnosti dopouštěly dumpingu na nižší úrovni, bylo shledáno vhodným stanovit dumpingové rozpětí pro zbývající společnosti, které nespolupracovaly na šetření, na úrovni nejvyššího dumpingového rozpětí stanoveného mezi společnostmi zahrnutými do vzorku. Tento přístup je v souladu s tradičním přístupem institucí Společenství a byl též shledán nezbytným k tomu, aby společnosti byly motivovány spolupracovat. Proto bylo zbytkové dumpingové rozpětí spočteno na 8,5 %.

(62)

Řada společností, které byly považovány za nespolupracující, tvrdila, že se opravdu ve stanoveném termínu přihlásila do vzorku buď prostřednictvím svého příslušného sdružení, nebo přímo Komisi. Tyto společnosti byly vyzvány, aby poskytly důkazy, že se skutečně přihlásily v požadovaném termínu. Žádná z těchto společností nebyla schopna předložit dostatečné důkazy, kterými by podepřela své požadavky, jimž proto nebylo vyhověno.

(63)

V tomto šetření bylo cílem přezkumu podložit závěry ověřenými údaji, což bylo v zásadě umožněno změnou bezpečnostní situace. Neexistují žádné známky toho, že by nová zjištění, ověřená na místě, neměla být trvalého charakteru.

(64)

Je však třeba připomenout, že vzhledem k některým přetrvávajícím bezpečnostním omezením proběhly inspekce ve SAE. I přes snahy vynaložené spolupracujícími vyvážejícími výrobci není inspekce prováděná ve třetí zemi v souladu s běžnou praxí, neboť inspektoři Komise neměli neomezený přímý přístup k účetním záznamům a účetním systémům vývozců. I když jsou tedy zjištění dostatečně spolehlivým podkladem pro provedení úpravy výše antidumpingových cel, instituce Společenství mohou z vlastního podnětu nebo na žádost zúčastněných stran provést přezkum upravených antidumpingových cel, pokud by dostupné informační zdroje nasvědčovaly změně nebo jiné nepřesnosti zjištění ověřených ve třetí zemi.

(65)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti by měla být současná antidumpingová opatření uložená na dovozy dotyčného výrobku pocházejícího z Pákistánu změněna tak, aby odrazila nově zjištěná dumpingová rozpětí.

(66)

Podle čl. 9 odst. 4 základního nařízení by cla neměla být vyšší než stanovené dumpingové rozpětí a měla by být nižší než toto rozpětí, pokud takové menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství. Vzhledem ke skutečnosti, že tento prozatímní přezkum je omezen pouze na přezkoumání dumpingu, neměla by být uložená cla vyšší než úrovně újmy zjištěné v původním šetření.

(67)

Jak bylo uvedeno ve 134. bodě odůvodnění konečného nařízení, původní dumpingové rozpětí bylo nižší než stanovená konečná úroveň pro odstranění újmy, a proto bylo konečné antidumpingové clo založeno na nižším dumpingovém rozpětí, jmenovitě 13,1 %. Jelikož jsou dumpingová rozpětí zjištěná tímto prozatímním přezkumem stále nižší než rozpětí pro odstranění újmy, upravená antidumpingová cla by měla být založena na těchto nižších dumpingových rozpětích.

(68)

Cla by proto měla být stanovena na úrovni zjištěných dumpingových rozpětí, s výjimkou jediné společnosti, pro kterou bylo zjištěno dumpingové rozpětí na úrovni de minimis, jak je stanoveno v 58. bodě odůvodnění:

(69)

Všem dotčeným stranám byly sděleny podstatné skutečnosti, na jejichž základě je zamýšleno doporučit změnu stávajících opatření, a byla jim poskytnuta možnost zaujmout k nim stanovisko. Stanoviska byla obdržena a v případě potřeby zohledněna. Všem dotčeným stranám byla též poskytnuta lhůta na předložení stanovisek po poskytnutí informací.

(70)

Aby byla zaručena rovnost zacházení mezi případnými novými vývozci a spolupracujícími společnostmi nezahrnutými do vzorku uvedeného v příloze tohoto nařízení, mělo by být přijato ustanovení, které zajistí, aby se na případné nové vývozce, kteří by jinak měli nárok na přezkum podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení, vztahovalo clo ve výši váženého průměru cel uložených posledně jmenovaným spolupracujícím společnostem.

(71)

Jeden pákistánský vyvážející výrobce předložil nabídku cenového závazku. Ložního prádla však existují stovky různých typů výrobků, jejichž některé charakteristiky nelze při dovozu snadno rozeznat. Tím je prakticky nemožné stanovit smysluplnou minimální dovozní cenu pro každý typ výrobku, která by mohla být náležitě sledována Komisí a kontrolována celními úřady členských států. Za těchto okolností bylo usouzeno, že cenový závazek je nepoužitelný a nemůže být přijat.

(72)

Provedený přezkum nemá vliv na datum, k němuž podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení pozbude konečné nařízení platnosti,

1.

V článku 1 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Konečná sazba antidumpingového cla, která se vztahuje na čistou cenu s dodáním na hranice Společenství před proclením a která se uplatňuje na výrobky vyráběné následujícími společnostmi, se stanoví takto:

2.

Příloha tohoto nařízení se připojuje jako příloha k nařízení (ES) č. 397/2004.

3.

V článku 1 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„4.   Poskytne-li jakýkoli nový vyvážející výrobce Komisi dostatek důkazů, že:

může Rada prostou většinou na návrh Komise předložený po konzultaci s poradním výborem pozměnit odstavec 2 doplněním nového vyvážejícího výrobce ke společnostem, na něž se vztahuje vážená průměrná sazba cla ve výši 5,8 %.“