Zpravodaj:	Josep PUXEU ROCAMORA
Spoluzpravodaj:	John COMER

Rozhodnutí plenárního shromáždění	23. 1. 2023
Právní základ	čl. 52 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato v sekci	28. 6. 2023
Přijato na plenárním zasedání	13. 7. 2023
Plenární zasedání č.	580
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	181/0/0

1.   Závěry a doporučení

1.1

Změna klimatu mění srážkové modely v Evropské unii, což má následně dopad na množství vody dostupné pro zemědělství. Tato situace vede nejen ke snížení produkce plodin, ale také ke zvýšení konkurence mezi různými způsoby využití vody (obyvatelstvo, průmysl a zemědělství). Kromě toho má na kvalitu vody vliv i lidská činnost, což vede ke zvýšenému výskytu živin a znečišťujících látek.

1.2

Ve společné zemědělské politice, strategii „Od zemědělce ke spotřebiteli“ i ve Strategii v oblasti biologické rozmanitosti jsou stanoveny cíle pro dosažení udržitelné produkce potravin a zajištění ochrany ekosystémů. K dosažení těchto cílů je třeba, aby byly v zájmu zemědělsko-potravinářského odvětví zachovány venkovské oblasti a výrobní struktury a byli podporováni producenti na místní úrovni, udržitelné obhospodařování půdy, hospodaření s vodou a také otevřená strategická autonomie. Voda je základním zdrojem pro produkci potravin, a proto je zajištění přístupu k dostatečnému množství kvalitní vody a udržitelného hospodaření s ní nezbytné pro zabezpečení přiměřené a udržitelné produkce potravin v Evropské unii. Všechny režimy SZP by měly podporovat udržitelné a účinné hospodaření s vodou a zahrnovat ukazatele v každém členském státě, aby bylo možné v této oblasti sledovat pokrok.

1.3

Udržitelné hospodaření s vodou se musí zaměřit na řízení dodávek, přičemž je zapotřebí přijmout opatření k zajištění dostupnosti vody pro všechny uživatele. Řízení dodávek musí nutně zahrnovat optimalizaci účinnosti, snížení ztrát, upřednostnění určitých způsobů využití, odstranění nezákonného využívání, přijetí opatření k zajištění udržitelnosti celého systému a konečně přijetí souboru přístupů v souladu se strategiemi ke konsolidaci dostatečné produkce potravin v EU.

1.4

EHSV vyzývá k zavedení zvláštních norem týkajících se využívání vody v různých hospodářských odvětvích, například v zemědělství a průmyslu, a to vytvořením určité řídící struktury, která by vypracovala pokyny pro využívání vody v jednotlivých odvětvích a do níž by měl být zapojen i EHSV.

1.5

Technologie hrají rozhodující úlohu při zajišťování vody pro zemědělskou produkci. Je třeba poskytnout odpovídající a dostatečné rozpočtové zdroje na výzkum a přizpůsobení znalostí v oblasti genomiky, a vyvinout tak plodiny, které budou odolnější a lépe přizpůsobené klimatickým podmínkám. Budou rovněž zapotřebí zdroje na podporu nových technik transformace vody, jako je opětovné využívání a odsolování. V této souvislosti EHSV navrhuje podporovat opatření nezbytná pro rozvoj nových technologií a zároveň respektovat ekosystémy, v nichž se nacházejí, a klást důraz především na environmentální aspekty.

1.6

Ceny energie podmiňují zavádění nových technologií, jejichž provoz úzce souvisí s využíváním fosilních paliv. EHSV vyzývá k dekarbonizaci zemědělství, úpravě cen zemědělských produktů v primárním sektoru a intenzivnímu využívání obnovitelných zdrojů energie, aby se posílila vazba mezi energií, vodou a potravinami.

1.7

Změna klimatu s sebou nese vyšší teploty, zvýšenou evapotranspiraci a značný nárůst extrémních povětrnostních jevů, které vedou k obdobím sucha, povodním, bouřím a požárům. Ty mají katastrofální dopad na rostlinnou a živočišnou výrobu. V zájmu zajištění dostupnosti nezávadné vody pro zemědělství v celé EU je zapotřebí vypracovat strategický plán, jež bude vycházet z vědeckých a technologických poznatků. Pro lokality a regiony, které trpí trvalým suchem nebo záplavami, je pak zapotřebí připravit zvláštní plány. Bude také zapotřebí zvláštní samostatný rozpočet s podpůrnými položkami a také nařízení EU, které nasměruje zdroje tak, aby umožnily a usnadnily zavedení celostátních, regionálních i místních plánů na zajištění dostatečných dodávek vody. Tyto plány musí zajistit výstavbu a údržbu vhodné vodohospodářské infrastruktury ve všech částech EU.

2.   Souvislosti evropského zemědělství

2.1

Cílem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy je analyzovat interakce mezi vodou a zemědělstvím na úrovni EU v souvislosti s klimatickou krizí a dopadem na potravinové zabezpečení a udržitelnost v budoucnosti. Stanovisko obsahuje podněty k zamyšlení týkající se dopadu extrémních povětrnostních jevů a účinků různých politik a pravidel EU. Popisuje se v něm, jak je naléhavě nezbytné zajistit udržitelné hospodaření s vodou a jaké konkrétní problémy souvisejí s problematikou vody v zemědělství v EU, a obsahuje návrhy, jak posílit potravinovou soběstačnost EU a jak v zájmu splnění tohoto cíle zvýšit kvalitu a množství dodávek vody.

2.2

Zemědělství je v Evropské unii strategickým odvětvím, a to nejen z důvodu svého socioekonomického významu. Odhaduje se, že 30 % užitné zemědělské plochy EU je zavlažováno, ačkoli tento podíl je v jižních členských státech vzhledem k jejich zvláštním klimatickým podmínkám vyšší a v některých regionech dosahuje 70 % (1).

3.   Nedostatek vody a hlavní výzvy pro zemědělsko-potravinářský systém EU

3.1

Zemědělská výroba závisí na dostupnosti vody. Na druhou stranu zemědělství ovlivňuje množství i kvalitu vody, a to například difúzním znečišťováním v důsledku používání hnojiv a pesticidů nebo tím, že způsobuje pronikání soli do nadměrně využívaných pobřežních zvodní. Odhaduje se, že 20 % evropské půdy a 30 % jejího obyvatelstva je každoročně postiženo nedostatkem vody (2), přičemž se očekává, že tento nedostatek vody se v příštích deseti letech na úrovni EU výrazně zvýší (3).

3.2

Podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí se obnovitelné vodní zdroje na úrovni EU snížily z 3 219 km3 v roce 2010 na 2 883 km3 v roce 2020 (4). Tuto situaci dále zhorší očekávaný nárůst teplot a vyšší evapotranspirace, což zvýší poptávku po vodě v zemědělství a konkurenci mezi různými účely využití.

3.3.

Za posledních 55 let došlo v EU jako celku k 17 % poklesu obnovitelných vodních zdrojů na obyvatele (5). I když to lze částečně vysvětlit růstem počtu obyvatel, je rovněž pravdou, že tlak hospodářské činnosti – včetně zemědělství – a změna klimatu zhoršují sezónní a roční nedostatek vody v mnoha regionech EU.

3.

V letech 2010 až 2016 pocházelo 54 % vody využívané v EU zemědělství z povrchové vody a 39 % z podzemní vody. Recyklovaná voda představovala 4 % a odsolená 3 % (6). Tyto procentní podíly se mohou v jednotlivých členských státech výrazně lišit v závislosti na místních klimatických podmínkách. Závazek opětovně využívat vyčištěné odpadní vody je součástí oběhového hospodářství, a to zejména vzhledem k tomu, že v EU se každý rok opětovně využívá pouze 1 100 hm3 odpadních vod (přibližně 0,4 % celkového množství zachycené sladké vody v EU) (7).

3.5

Zemědělství je hlavní příčinou a zároveň hlavní obětí nedostatku vody. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) připadá na zemědělství téměř 70 % veškerého odběru vody, přičemž v některých rozvojových zemích může tento podíl činit až 95 % (8). V mnoha zemích je však účinnost zavlažování nízká.

3.6

Ačkoli se vodní stopa zemědělské výroby v EU snižuje, v oblastech s intenzivním zemědělstvím a tam, kde je větší tlak na vodní zdroje, je i nadále výrazná. To může rovněž zpomalit rozvoj diverzifikačních činností, jako je vnitrozemská akvakultura a pěstování řas, které by mohly v některých venkovských oblastech EU představovat další zdroj příjmů, jsou však podmíněny dostupností alespoň minimálního množství vody.

3.7

Nedostatek vody mění smýšlení o vodě jako zdroji, jakož i stávající modely hospodaření s ní. Vodu je třeba chápat jako základní zdroj pro život, a proto by se s ní mělo zacházet jako se vzácným ekonomickým statkem vysoké hodnoty. Modely řízení vycházející z poptávky jsou v současné době obtížně použitelné a musí se vyvíjet směrem k řízení nabídky, a to na základě kritérií bezpečnosti a udržitelnosti.

3.8

Problémy při hospodaření s tímto zdrojem nejsou způsobeny jen nedostatkem nástrojů pro plánování či řízení nebo protichůdnými zájmy různých zúčastněných stran, ale často také špatným stavem zavlažovací infrastruktury a odvodňovacích systémů, což vede ke ztrátám vody a jejímu neefektivnímu využívání.

3.9

Zemědělství v jižních členských státech EU čelí řadě problémů přímo souvisejících s nedostatkem vody, zejména dlouhodobým suchům, která jsou v oblasti Středomoří intenzivnější, nerovnoměrné dostupnosti a distribuci vody a konkurenci o vodu, zejména pro využití ve městech a v důsledku intenzivního cestovního ruchu. V severních členských státech EU převažuje problém znečištění vody způsobeného intenzivním zemědělstvím a používáním živin a pesticidů. Existence vodních cest a dopravních tras, které vyžadují minimální průtoky, aby byla zachována jejich účinnost, navíc vede k větší konkurenci mezi možnými alternativními způsoby využití tohoto stále vzácnějšího zdroje.

3.10

Otevřená strategická autonomie v zemědělsko-potravinářském odvětví, jak ji již dříve definoval EHSV (9), je velmi důležitá. K vyčíslení potravinové soběstačnosti EU lze použít různé ukazatele. Ačkoli je míra potravinové soběstačnosti EU vysoká, její vymezení je příliš obecné, neboť se značně liší podle různých druhů potravin a regionů, přičemž v produkci obilovin, sójových bobů a rostlinných olejů existuje značný deficit.

3.11

Evropská komise ve své zprávě o strategickém výhledu z roku 2021 uvádí, že „zajištění udržitelných a odolných potravinových systémů“ je jednou z klíčových strategických oblastí pro posílení vedoucího postavení EU a že v zájmu ochrany odolných a udržitelných potravinových systémů je zapotřebí investovat do inovací.

3.12

Mělo by být zajištěno účinné využívání zelené vody, jíž se rozumí část dešťových srážek, která proniká a vsakuje se do půdy. Klíčovou úlohu půdy při filtraci a absorpci vody je třeba posílit podporou politik zaměřených na regeneraci půdy.

3.13

V některých producentských členských státech v jižní Evropě se osvědčilo rozhodnutí zavést oběhové hospodářství, pokud jde o využívání vody (recyklace černé vody nebo městské odpadní vody pro zavlažování), a více využívat technologické systémy (odsolování). Obě řešení jsou však velmi náročná z hlediska spotřeby elektrické energie a jsou potenciálně škodlivá pro půdu a plodiny. Recyklovaná voda musí být řádně upravena, přičemž prioritou by mělo být zajištění nezávadné vody pro zemědělství. Potřebná energie navíc pochází z různých systémů, které nejsou vždy obnovitelné. EHSV vyzývá k dekarbonizaci oběhového vodního hospodářství a ke všeobecnému rozšíření využívání alternativních zdrojů energie, aby se posílila vazba mezi energií, vodou a potravinami.

3.14

Tato závislost na elektřině se v roce 2022 negativně projevila zvýšením cen energie, což mělo rozhodující vliv na výrobní náklady, zejména v pobřežních regionech ve Středomoří, kde je v důsledku strukturálního nedostatku vody nezbytné tato technologická řešení využívat.

3.15

Obhospodařování přeshraničních povrchových vod ovlivňuje nejen množství tohoto zdroje po proudu, ale také jeho kvalitu. Bez ohledu na ustanovení rámcové směrnice o vodě (10) a stávající povinnost zavést integrované plánování na úrovni povodí je zřejmé, že existuje prostor pro zlepšení mechanismů hospodaření s tímto druhem vody, a to buď prostřednictvím nových specializovaných orgánů, nebo dalším rozvojem regulačních právních předpisů.

3.16

Nekontrolované vypouštění emisí do vodních útvarů v důsledku určitých průmyslových činností má negativní dopad na zdraví a bezpečnost potravin a představuje náklady, jež nese celá společnost. EHSV se i nadále zasazuje o rozvoj klimaticky neutrálních průmyslových odvětví, jejichž emise jsou kontrolovány a které nesou environmentální náklady spojené s jejich výrobou.

4.   Stávající politiky EU a členských států

4.1

Hlavní právní rámec EU upravující kvantitativní a kvalitativní aspekty vody a zemědělství tvoří rámcová směrnice o vodě a společná zemědělská politika (SZP) (11). Mezi specifické cíle navrhované v nové SZP patří podpora udržitelného rozvoje a účinné hospodaření s přírodními zdroji, jako je půda, ovzduší a samozřejmě voda. Voda je navíc předmětem cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje č. 6, jehož dílčí cíle se týkají účinného hospodaření s vodou a integrovaného vodohospodářství.

4.2

Rámcová směrnice o vodě stanoví, že voda je přírodním zdrojem, který je třeba chránit, zachovat a udržitelně obhospodařovat. Za tímto účelem je vytvořen rámec hospodaření, a to buď přímo, nebo v rámci koncese, v závislosti na různých územích. Cílem tohoto rámce hospodaření je zajistit integrované a udržitelné vodohospodářství na úrovni EU.

4.3

Ve víceletém finančním rámci na období 2021–2027 je na SZP vyčleněno celkem 386,6 miliardy EUR, které mají být rozděleny mezi jednotlivé členské státy a použity na různé politiky prvního a druhého pilíře. EHSV požaduje, aby byl vytvořen zvláštní rozpočet a zřízeny zvláštní fondy pro vodu, jak uvádí ve svém stanovisku Ekonomické aspekty „modré dohody pro EU“  (12).

4.4

Na většinu přímých plateb SZP i některé platby v rámci druhého pilíře se vztahují pravidla podmíněnosti, jež zahrnují povinné požadavky na hospodaření, a standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu (DZES), které ukládají udržitelné zemědělské postupy, včetně postupů integrovaného hospodaření s vodou určenou na zavlažování. Bylo však zjištěno, že většina plateb je z hlediska zavlažování neutrální. (13) Všechny režimy SZP by měly podporovat udržitelné a účinné hospodaření s vodou a zahrnovat ukazatele v každém členském státě, aby bylo možné v této oblasti sledovat pokrok.

4.5

Některé členské státy využívají finanční prostředky EU na podporu plodin náročných na vodu v oblastech postižených vodním stresem, aniž by zavedly ochranná opatření, a využívají dobrovolnou podporu vázanou na produkci k zachování nebo zvýšení produkce plodin v odvětvích náročných na spotřebu vody soustředěných v jižních členských státech. EHSV se domnívá, že pro zajištění nejen udržitelnosti, ale také účinnosti při využívání vodních zdrojů je nutné dodržovat udržitelné hospodaření s vodou a analýzu nákladů a přínosů.

4.6

Všechny členské státy by měly vést záznamy o odběru povrchových a podzemních vod a také o zadržování povrchových vod. Uživatelé vody by obdobně měli mít povinnost požádat před odběrem nebo zadržením vody o povolení. Všechny členské státy by měly posílit a zpřísnit zavedené monitorovací systémy pro odhalování a postihování protiprávního využívání vody.

4.7

Účetní dvůr EU se domnívá, že náklady na vodohospodářské služby v zemědělství nejsou plně pokryty, zejména proto, že environmentální náklady a náklady na zdroje se v cenách vody odpovídajícím způsobem neodrážejí. Podle Komise to znamená skryté náklady pro společnost a omezuje potenciální příjmy, které by mohly být použity k financování opatření zaměřených na zajištění účinného provádění rámcové směrnice o vodě.

4.8

Zásada jednotnosti evropského trhu není v případě vodohospodářství splněna. Uživatelé platí za podobné služby velmi rozdílné ceny nejen v závislosti na členském státě, ale dokonce i na konkrétním místě provozu v rámci členského státu. V této souvislosti by bylo vhodné podporovat metodiku EU s cílem racionalizovat standardizovat systémy stanovování cen vody (14).

4.9

EHSV zejména vyzývá k zavedení zvláštních norem týkajících se využívání vody v různých hospodářských odvětvích, například v zemědělství a průmyslu, a to vytvořením určité řídící struktury, která by vypracovala pokyny pro využívání vody v jednotlivých odvětvích a do níž by měl být zapojen i EHSV (15).

4.10

Průměrný nárůst cen potravin a vstupů lze přičíst různým okolnostem (16). Současná inflační situace však znamená, že příspěvky SZP se v reálných hodnotách velmi výrazně snížily. Měla by být přijata vhodná rozpočtová opatření, která by umožnila tuto situaci napravit a nově vymezit hospodářský rozsah cílů EU.

5.   Dlouhodobé návrhy, řešení a reakce

5.1

Nedostatek vody a klimatická krize jsou dvě z největších výzev, kterým dnes zemědělsko-potravinářský systém EU čelí. K řešení těchto výzev a zajištění dlouhodobé udržitelnosti produkce potravin v Evropě jsou zapotřebí oběhová a jiná inovativní řešení. Koncepce modré dohody byla navržena jako rámec pro řešení těchto výzev, přičemž vychází ze zkušeností a zásad Zelené dohody pro Evropu.

5.2

Prioritním cílem by mělo být zajištění otevřené strategické autonomie v zemědělsko-potravinářském odvětví na úrovni EU. Je proto nezbytné zaměřit se na zachování zemědělské výroby v EU, vypracovat politiky na podporu druhů plodin, u nichž byly zjištěny nedostatky, a vyvážit nadbytečnou produkci.

5.3

Tato záruka zemědělské výroby bude nutně zahrnovat zajištění množství a kvality vody, aniž by se upustilo od politik na podporu snižování vodní stopy. Politiky na podporu úspor vody ve výrobě umožní, aby bylo k dispozici více zdrojů, aniž by byla dotčena udržitelnost hydrologického cyklu.

5.4

Snížení vodní stopy zemědělství v EU vyžaduje kombinaci technologií, udržitelných zemědělských postupů, udržitelného a účinného hospodaření s vodou a také účinných veřejných politik, které budou podporovat udržitelnost v zemědělsko-potravinářském odvětví.

5.5

V této souvislosti se považuje za nezbytné dále podporovat politiky, které motivují k účinnosti zavlažování a využívání vody obecně, a to jak v oblasti SZP, tak i v případě jiných fondů EU. Je třeba pokročit v zavádění udržitelných zemědělských postupů, v uplatňování technologií, které umožňují účinněji využívat vodu, a ve vývoji plodin, které jsou odolnější vůči suchu a záplavám. Bez potřebných rozpočtových zdrojů nebude možné vybudovat v Evropě odolné a udržitelné zemědělsko-potravinářské systémy.

5.6

Udržitelné hospodaření s vodními zdroji ve venkovských oblastech prostřednictvím provádění opatření, jako je obnova mokřadů, vytvoření nárazníkových zón a zlepšení kvality vody řek a jezer, by mohlo pomoci snížit vodní stopu zemědělství v EU. Tyto otázky by měly být řešeny v plánech povodí pro jednotlivá povodí, přičemž EHSV vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily dodržování těchto povinností.

5.7

Inovace a výzkum zaměřené na vývoj technologií a zemědělských postupů, které jsou účinnější a udržitelnější, pokud jde o využívání vody, by měly být odpovídajícím způsobem financovány. Důležité je také rozvíjet politiky a postupy, které podporují přesné zemědělství, udržitelné hospodaření s půdou a její schopnost zadržovat vodu a také přizpůsobení genomických znalostí o rostlinách a osivu.

5.8

Omezení plýtvání potravinami může snížit množství vody potřebné k výrobě potravin. Toho lze dosáhnout prostřednictvím kampaní, které podporují vzdělávání spotřebitelů, lepším řízením dodavatelského řetězce a podporou inovativních technologií uchovávání potravin.

5.9

Členské státy by měly v souladu se zásadami rámcové směrnice o vodě zavést transparentní politiky stanovování cen vody, které budou motivovat k účinnosti a úsporám, a zajistit, aby všechny kategorie uživatelů vody odpovídajícím způsobem přispívaly k pokrytí nákladů.

5.10

Má se za to, že stanovení objemových cen na vhodné úrovni by mohlo motivovat k přechodu na postupy a technologie zavlažování, které účinně využívají vodu, nebo na plodiny, které vyžadují méně vody. Členské státy, které stále uplatňují praxi účtování zavlažovací vody na základě zavlažované plochy, by proto od ní měly postupně upustit.

5.11

Účetní dvůr EU zjistil, že náklady na vodohospodářské služby v zemědělství nejsou plně pokryty. Jedním z důvodů je, že environmentální náklady a náklady na zdroje se (dosud) v cenách vody neodrážejí. To znamená, že existuje velký počet zvláštních výjimek týkajících se cen zavlažovací vody, v jejichž důsledku je voda určená pro zemědělství levnější než voda využívaná pro jiné účely. Aniž by bylo nutné od tohoto přístupu upustit, má se za to, že tyto obecné politiky by měly být přehodnoceny a výjimky by měly být přesměrovány na pobídky a odměny za úspory vody.

5.12

Rámcová směrnice o vodě je stará 23 let a byla vypracována v hospodářském, sociálním a klimatickém kontextu, který se velmi lišil od toho současného. Mělo by se zvážit přehodnocení některých jejích aspektů, aby se rámcová směrnice o vodě mohla stát účinným nástrojem na podporu potravinového zabezpečení.

5.13

Vzhledem k tomu, že podle zásady subsidiarity mohou členské státy provádět a prosazovat povinnost žádat o povolení k odběru vody podle individuálních kritérií (na celostátní nebo regionální úrovni), bylo zjištěno, že tato různorodost vede k nedostatečné kontrole přístupu k některým útvarům podzemních vod. Z tohoto důvodu by se Komise i členské státy měly dohodnout na selektivnějším kritériu a uplatňovat přísné regulační požadavky a podmínky pro odběr povrchové i podzemní vody.

5.14

Je třeba posílit a podpořit modernizaci zavlažovacích systémů, zejména s cílem snížit ztráty způsobené úniky v sítích a odpařováním na otevřených kanálech a nádržích. SZP a další fondy EU by měly přispívat k rozvoji nových zavlažovacích struktur a neměly by podporovat situace, které jsou v rozporu s cíli rámcové směrnice o vodě.

5.15

Na základě skutečností uvedených v odstavci 3.4 bylo v květnu 2020 přijato nařízení o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody (17). Toto nové nařízení o opětovném využívání odpadních vod pro zavlažování v zemědělství, které stanoví minimální požadavky na kvalitu vody a monitorování, řízení rizik a transparentnost, začne platit od roku 2023. Podle provedené analýzy umožní opětovné využití více než 50 % celkového objemu vody teoreticky dostupné pro zavlažování z čistíren odpadních vod v EU, čímž se zabrání více než 5 % přímého odběru z vodních útvarů a podzemních vod. To povede ke snížení celkového nedostatku vody o více než 5 %. Proto by mělo být podporováno financování těchto zařízení pro opětovné využívání, stejně jako preventivní opatření k zamezení znečištění půdy a zajištění nezávadné vody pro zemědělství.

5.16

Podpora městského a příměstského zemědělství může omezit potřebu přepravovat potraviny z venkovských oblastí, a snížit tak uhlíkovou stopu (proces dekarbonizace zemědělství) i spotřebu vody v zemědělství. Kromě toho mohou městské zavlažovací systémy využívat dešťovou vodu a vodu z recyklačních zavlažovacích systémů.

5.17

Využívání energie z obnovitelných zdrojů, jako je solární a větrná energie, může poskytnout udržitelný zdroj energie pro systémy opětovného využívání vody, odsolovací systémy a zavlažovací a jiné zemědělské vybavení, čímž se sníží uhlíková stopa (v rámci procesu dekarbonizace zemědělství) a spotřeba vody.

5.18

Tato oběhová a další řešení mohou přispět k budoucí modré dohodě pro EU, která bude řešit nedostatek vody a klimatickou krizi v zemědělsko-potravinářském systému EU. Je důležité pokračovat ve zkoumání nových technologií a inovativních postupů s cílem zlepšit účinné využívání vody a zajistit dlouhodobou udržitelnost a odolnost produkce potravin v Evropě.

5.19

Má se za to, že je nezbytné zajistit infrastrukturu, která umožňuje skladování, distribuci a čištění vody, a zabránit také následkům extrémních povětrnostních jevů. Model řízení výše uvedené infrastruktury by měl být založen na zásadách integrity a udržitelnosti a měl by zajišťovat její environmentální životaschopnost. Vzhledem k možným rozpočtovým obtížím orgánů veřejné správy by mohly být zváženy alternativní způsoby financování a spolupráce.

5.20

Rámcová směrnice o vodě ukládá členským státům povinnost vypracovat a aktualizovat plány povodí. EHSV se domnívá, že tyto plány nejsou prováděny rovnoměrně a rozdíly panují také z hlediska jejich rozsahu a míry dodržování požadavků, jež jsou v nich stanoveny. EHSV se proto domnívá, že členské státy by měly zlepšit své strategické plány zaměřené na zabezpečení dodávek vody a stanovit takový rámec pro zemědělství, který bude moci zajistit odolnost potravinových systémů EU. Na tyto strategické plány by měly být na evropské úrovni vyčleněny dostatečné rozpočtové prostředky, jak je uvedeno v odstavci 4.3. V souladu s úvahami a návrhy uvedenými v tomto stanovisku by měly být rovněž určeny konkrétní termíny a konsensuálně stanoveny cíle a priority.

---

(1)  Eurostat, Hospodářské účty pro zemědělství podle regionů NUTS 2, a Eurostat, Agriculture, forestry and fishery statistics (Statistické údaje o zemědělství, lesnictví a rybolovu).

(2)  Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), Water stress is a major and growing concern in Europe (Velkým problémem, který stále roste, je v Evropě vodní stres).

(3)  Evropský účetní dvůr, Zvláštní zpráva č. 20/2021 Udržitelné využívání vody v zemědělství.

(4)  EEA, Waterbase – Water Quantity (Databáze „Waterbase“ o množství vody).

(5)  Světová banka, Renewable internal freshwater resources per capita (cubic meters) – European Union (Obnovitelné vnitřní zdroje sladké vody na obyvatele (v metrech krychlových) – Evropská unie).

(6)  Eurostat, Annual freshwater abstraction by source and sector (Roční odběr sladké vody podle zdroje a odvětví) a EEA, European waters – Assessment of status and pressures 2018 (Evropské vody – posouzení stavu a vlivů 2018).

(7)  BIO by Deloitte, Optimising water reuse in the EU, Part I (Optimalizace opětovného využívání vody v EU, část I).

(8)  FAO, Water Scarcity – One of the greatest challenges of our time (Nedostatek vody – jedna z největších výzev naší doby).

(9)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Strategická autonomie a potravinové zabezpečení a udržitelnost (stanovisko z vlastní iniciativy) (Úř. věst. C 105, 4.3 2022, s. 56).

(10)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1).

(11)  Společná zemědělská politika: 2023–2027.

(12)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Ekonomické aspekty „modré dohody pro EU“ – potřeby investic v oblasti vody v EU (stanovisko z vlastní iniciativy) (viz strana 50 v tomto čísle Úředního věstníku).

(13)  Evropský účetní dvůr, Zvláštní zpráva č. 20/2021 – Udržitelné využívání vody v zemědělství.

(14)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Přístup k vodě: řešení vodní chudoby a její dopad na sociální politiku (stanovisko z vlastní iniciativy) (viz strana 60 v tomto čísle Úředního věstníku) a Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Ekonomické aspekty „modré dohody pro EU“ – potřeby investic v oblasti vody v EU (stanovisko z vlastní iniciativy) (viz strana 50 v tomto čísle Úředního věstníku).

(15)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Průmyslová odvětví náročná na spotřebu vody a technologie umožňující účinné hospodaření s vodou (stanovisko z vlastní iniciativy) (viz strana 74 v tomto čísle Úředního věstníku) a stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Ekonomické aspekty „modré dohody pro EU“ – potřeby investic v oblasti vody v EU (stanovisko z vlastní iniciativy) (viz strana 50 v tomto čísle Úředního věstníku).

(16)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Posílení postavení mladých lidí s cílem dosáhnout udržitelného rozvoje prostřednictvím vzdělávání (stanovisko z vlastní iniciativy) (Úř. věst. C 100, 16.3.2023, s. 51).

(17)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/741 ze dne 25. května 2020 o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody (Úř. věst. L 177, 5.6.2020, s. 32).