1)

Článek 2 odst. 1, čl. 4 odst. 2 písm. b) a odst. 3, příloha II bod 10 písm. b) a příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU ze dne 16. dubna 2014,

musí být vykládány v tom smyslu, že

brání vnitrostátní právní úpravě, která podmiňuje provedení posouzení vlivů „záměrů rozvoje měst“ na životní prostředí zaprvé dosažením prahových hodnot spočívajících v záboru plochy o velikosti alespoň 15 hektarů a hrubé podlahové ploše větší než 150 000 m2 a zadruhé tím, že se jedná o záměr výstavby multifunkčního celku, zahrnujícího přinejmenším obytné a kancelářské budovy, který počítá s výstavbou příslušných přístupových komunikací a infrastruktury a jehož spádová oblast přesahuje hranice oblasti, kterou pokrývá.

2)

Článek 4 odst. 3 směrnice 2011/92, ve znění směrnice 2014/52,

musí být vykládán v tom smyslu, že

v rámci individuálního přezkoumávání toho, zda může mít záměr významný vliv na životní prostředí, a podléhá proto posouzení vlivů na životní prostředí, musí příslušný orgán dotčený záměr přezkoumat z hlediska všech kritérií výběru uvedených v příloze III směrnice 2011/92, v pozměněném znění, a zjistit tak, která kritéria jsou v daném případě relevantní, a tato kritéria, jež jsou pro situaci v daném případě relevantní, musí následně uplatnit.

3)

Článek 11 směrnice 2011/92, ve znění směrnice 2014/52,

musí být vykládán v tom smyslu, že

nebrání tomu, aby přezkoumání každého jednotlivého případu podle čl. 4 odst. 2 písm. a) směrnice 2011/92, v pozměněném znění, provedl poprvé až soud, který má pravomoc vydat povolení, jak je vymezeno v čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice 2011/92, v pozměněném znění.

Jednotlivec, jenž je součástí „dotčené veřejnosti“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. e) směrnice 2011/92, v pozměněném znění, a splňuje kritéria stanovená vnitrostátním právem, pokud jde o „dostatečný zájem“, nebo případně „porušování práva“, na které je poukázáno v tomto článku 11, ovšem musí mít možnost napadnout hmotnou nebo procesní zákonnost rozhodnutí, kterým se určuje, že není třeba provést posouzení vlivů na životní prostředí, a které přijal takový soud, u jiného soudu nebo případně jiného nezávislého a nestranného orgánu zřízeného zákonem.

4)

Směrnice 2011/92, ve znění směrnice 2014/52,

musí být vykládána v tom smyslu, že

brání tomu, aby bylo před provedením požadovaného posouzení vlivů na životní prostředí či během něj nebo před ukončením přezkoumání vlivů na životní prostředí v každém jednotlivém případě, jímž má být vyjasněna nezbytnost takového posouzení, vydáno stavební povolení pro jednotlivé stavební záměry, které tvoří součást rozsáhlejších záměrů rozvoje města.