—

určil, že její žalobní návrhy jsou přípustné;

—

zrušil přílohu rozhodnutí Rady 2011/72/SZBP ze dne 31. ledna 2011 o omezujících opatřeních v rozsahu, v němž se týká žalobkyně a v rozsahu, v němž byla rozhodnutím Rady 2023/159 ze dne 23. ledna 2023 prodloužena její platnost, jakož i její účinky;

—

uložil Radě povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 eur z titulu náhrady nákladů vynaložených z důvodu uplatnění jejího práva na obhajobu;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že žalobkyně byla v době vzniku skutkových okolností uváděných jako odůvodnění jejího zápisu na sankční seznam nezletilá.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se údajně dopustila Rada. Žalobkyně v této souvislosti tvrdí, že dříve, než se Rada opře o rozhodnutí orgánu třetího státu, musí ověřit, zda při přijetí tohoto rozhodnutí bylo respektováno právo na obhajobu. Ze znění rozsudku Cour d’appel de Tunis (odvolací soud v Tunisu) ze dne 30. září 2021 přitom vyplývá, že právo na obhajobu nebylo před soudem prvního stupně dodrženo.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení presumpce nevinny, protože nebyla pravomocně odsouzena.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení svobody podnikání, protože napadené opatření může mít velmi negativní důsledky pro pracovní život žalobkyně.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení práva na práci, protože napadené rozhodnutí staví žalobkyni do situace, která jí znemožňuje pracovat.