i.

EHSV doporučuje členským státům náležitě využívat potenciál všech sankcí stanovených ve směrnici, zejména uplatňování všech dalších správních opatření (ztráta veřejných výhod, vyloučení z účasti na veřejných zakázkách, vracení veřejných dotací, dočasné nebo trvalé uzavření provozoven nebo odejmutí povolení k provozování dotyčné činnosti). Doporučuje rovněž, aby Komise členské státy v tomto procesu podpořila;

ii.

EHSV doporučuje, aby byly sankce v členských státech formulovány tak, aby byly účinné, odrazující (aby převyšovaly zisky), přiměřené, založené na komplexním přístupu a aby byly začleněné do právního rámce každého členského státu. Dále doporučuje, aby byl vymezen a přijat minimální rámec sankcí a správních opatření platný pro celou EU, jejž by každý členský stát mohl prostřednictvím svých vlastních právních předpisů zpřísnit a přizpůsobit své specifické hospodářské a sociální situaci. V tomto kontextu musí tyto finanční postihy přinejmenším přesahovat zisky plynoucí z dané nezákonné činnosti.

i.

pokud jde o spolupráci mezi Komisí a členskými státy:

ii.

pokud jde o spolupráci migrantů s orgány v boji proti neoprávněnému zaměstnávání:

iii.

pokud jde o úlohu odborů, profesních sdružení a organizací občanské společnosti:

iv.

doporučení EHSV členským státům:

i.

Členským státům doporučuje:

ii.

Komisi doporučuje:

iii.

pokud jde o zapojení Evropského orgánu pro pracovní záležitosti do kontrol:

—

sankce vůči zaměstnavatelům (kapitola 2),

—

opatření na ochranu práv nelegálních migrantů (kapitola 3),

—

kontroly (kapitola 4),

—

významné nedostatky v informacích (kapitola 5),

—

posílení opatření EU proti nelegálnímu zaměstnávání (kapitola 6).

i.

je zapotřebí další úsilí, pokud jde o zavedení ochranných prvků stanovených směrnicí, zejména co se týká přístupu k informacím a ke spravedlnosti a vymáhání doplatků a udělování dočasných povolení k pobytu (15);

ii.

většina členských států poskytuje pouze obecné informace o právech zaměstnanců, a nikoli cílené informace, které jsou relevantní pro konkrétní situaci nelegálních migrujících pracovníků;

iii.

spolupráce orgánů veřejné správy se sociálními partnery a nevládními organizacemi má zásadní význam pro snazší podávání stížností, neboť tyto subjekty mají často přímé kontakty s pracovníky a mohou zvyšovat povědomí, informovat migranty o jejich právech, budovat vzájemnou důvěru a pomoci pracovníkům identifikovat případy nehlášené práce a pracovního vykořisťování za účelem podání stížnosti. Úloha sociálních partnerů a nevládních organizací je rovněž velmi důležitá při usnadňování podávání stížností a odhalování případů vykořisťování a při snižování obav migrantů z toho, že budou v případě jejich odhalení migračními orgány podrobeni řízení o navrácení. Ve velké většině členských států přiznávají právní předpisy těmto zúčastněným stranám, a to zejména odborům, důležitou úlohu v rámci vnitrostátního mechanismu pro usnadnění podávání stížností (16);

iv.

nelegální migranti, kteří zažili pracovní vykořisťování, mají potíže s přístupem k řízení o povolení k pobytu nebo se splněním podmínek pro jeho udělení. Zúčastněné strany uvádějí, že se oběti potýkají s nedostatečným přístupem k informacím a právnímu poradenství ohledně dostupnosti povolení a ohledně toho, jak uplatnit nebo vyžadovat náhradu, že udělení povolení je často spojeno s obviněním konkrétních zaměstnavatelů z trestného činu a že povolení je podmíněno účastí obětí v trestním řízení, ačkoliv to směrnice nevyžaduje (17);

v.

Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) uvádí, že v některých členských státech nelegální migranti stávající systémy podávání stížností nevyužívají. Důvodů může být celá řada, například nedostatečné pobídky pracovníků k tomu, aby se ozvali, omezené informace o jejich právech a dostupném mechanismu podávání stížností, ekonomické překážky, jako jsou členské poplatky odborů, které pomáhají pouze svým členům, a většinou obava z odhalení, zadržení a navrácení (18);

vi.

sociální partneři a nevládní organizace rovněž hrají ústřední úlohu při prosazování a provádění ochranných opatření stanovených ve směrnici a také z hlediska rozšíření jejich dosahu na větší počet nelegálních migrantů. Komise posílí dialog se sociálními partnery a nevládními organizacemi zastupujícími pracovníky bez dokladů a při přípravě těchto činností bude spolupracovat s evropskou platformou pro řešení nehlášené práce.

i.

počet kontrol provedených v rámci stávajícího systému pravděpodobně neodrazuje zaměstnavatele od najímání nelegálních migrantů. Většinou je kontrolována jen velmi malá část zaměstnavatelů. Je proto možné, že zaměstnavatelé mají pocit, že hospodářský přínos neoprávněného zaměstnávání převažuje nad pravděpodobností, že bude při kontrolách odhaleno (20);

ii.

členské státy a jiné zúčastněné strany mimoto konstatují, že inspektoráty práce mají často nedostatečný počet zaměstnanců a chybí jim zdroje, což vede k omezenému počtu a nižší četnosti prováděných kontrol (21);

iii.

zúčastněné strany proto prosazují myšlenku oddělení inspekcí práce a činností donucovacích/imigračních orgánů prostřednictvím „bezpečnostní brány“, jež zaručí, že nelegální migranti, kteří jsou odhaleni během kontrol, nejsou předáni imigračním orgánům za účelem postupu navrácení (22).