1)

Článek 1 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání musí být vykládán v tom smyslu, že výraz „po přechodnou dobu“ uvedený v tomto ustanovení nebrání přidělení zaměstnance, který má pracovní smlouvu nebo je v pracovněprávním vztahu s agenturou práce, uživateli za účelem obsazení pracovního místa, které je trvalé a není obsazováno jako zástup.

2)

Článek 1 odst. 1 a čl. 5 odst. 5 směrnice 2008/104 musejí být vykládány v tom smyslu, že obnovení opakujících se přidělení zaměstnance agentury práce na stejné pracovní místo u uživatele na dobu 55 měsíců představuje zneužívání takových přidělení v případě, že opakující se přidělení téhož zaměstnance agentury práce ke stejnému uživateli vedou k tomu, že činnost u tohoto uživatele bude delší než to, co lze rozumně kvalifikovat jako „přechodné“, s ohledem na všechny relevantní okolnosti, které zahrnují zejména zvláštnosti daného odvětví, a v kontextu vnitrostátního právního rámce, pokud není objektivně vysvětleno využívání po sobě jdoucích smluv o přidělení agenturního zaměstnance dotyčným uživatelem, což přísluší určit předkládajícímu soudu.

3)

Směrnice 2008/104 musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví maximální dobu přidělení téhož zaměstnance agentury práce u téhož uživatele, v případě, že tato právní úprava pro účely výpočtu této doby vylučuje na základě přechodného ustanovení zohlednění období předcházejících nabytí účinnosti takové právní úpravy, přičemž zbavuje vnitrostátní soud možnosti zohlednit skutečnou dobu přidělení zaměstnance agentury práce pro účely určení, zda má toto přidělení „přechodný“ charakter ve smyslu této směrnice, což přísluší určit uvedenému soudu. Vnitrostátní soud, kterému byl předložen spor probíhající výlučně mezi jednotlivci, není povinen pouze na základě unijního práva upustit od použití takového přechodného ustanovení, které je v rozporu s unijním právem.

4)

Článek 10 odst. 1 směrnice 2008/104 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě neexistence ustanovení vnitrostátního práva, jehož účelem je sankcionovat nedodržování této směrnice agenturami práce nebo uživateli, nemůže zaměstnanec agentury práce z unijního práva vyvozovat subjektivní právo na vznik pracovněprávního vztahu s uživatelem.

5)

Směrnice 2008/104 musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která sociální partnery opravňuje k tomu, aby se na úrovni odvětví, v němž působí uživatelé, odchýlili od maximální doby přidělení zaměstnanců agentury práce stanovené takovou právní úpravou.