Kasační opravný prostředek podaný dne 10. prosince 2021 TUIfly GmbH proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 29. září 2021 ve věci T-447/18, TUIfly GmbH v. Evropská komise

(Věc C-763/21 P)

(2022/C 73/24)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: TUIfly GmbH (zástupci: L. Giesberts a D. J. Westarp, advokáti)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku uvádí navrhovatelka dva důvody kasačního opravného prostředku.

Zaprvé Tribunál v napadeném rozsudku nesprávně vyložil čl. 107 odst. 1 SFEU a porušil tím unijní právo. V rámci čl. 107 odst. 1 SFEU Tribunál při uplatnění zásady investora v tržním hospodářství překročil hranice přípustného výkladu unijního práva.

Tribunál jednak neoprávněně vycházel, v souladu s postojem Komise, z poskytnutí výhody navrhovatelce. Tribunál se v této souvislosti při uplatnění zásady investora v tržním hospodářství dopustil z právního hlediska několika nepřípustných úvah. Tribunál nejprve vyložil čl. 107 odst. 1 SFEU nikoli striktně objektivně, ale subjektivně. Tribunál přitom (v souladu s postojem Komise) vycházel z toho, že členský stát před uzavřením dohod nevypracoval žádné obchodní plány. To však v té době neodpovídalo judikatuře a správné praxi, takže Tribunál porušil zásadu ochrany legitimního očekávání, resp. zákazu retroaktivity.

Tribunál dále opřel svou analýzu ziskovosti pouze na krátkodobých úvahách o rentabilitě, ačkoli to je podle judikatury evropských soudů z věcného hlediska nesprávné a v rozhodné době to neodpovídalo správní praxi. Tribunál při této příležitosti na dohody uplatnil s nepřípustnou retroaktivitou pokyny Komise pro leteckou dopravu, které byly přijaty až po uzavření marketingových dohod. Samotné uplatnění se mimoto uskutečnilo nesprávně. Tribunál rovněž odůvodnil svá zjištění údajnými zvláštnostmi v odvětví nízkonákladových letů, které k rozhodnému datu neexistovaly.

Navrhovatelka tvrdí, že při náležitém zohlednění dlouhodobých úvah o rentabilitě resp. bez uvedených porušení by bylo nutno popřít existenci podpory podle čl. 107 odst. 1 SFEU.

Navrhovatelka zadruhé vytýká Tribunálu, že, pokud jde o možné odůvodnění podpor, nesprávně uplatnil čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU a zamotal se do evidentních rozporů.

Zaprvé kritérium přezkumu zvolené Tribunálem (výlučné zaměření na rentabilitu jednotlivých letových spojů provozovaných navrhovatelkou) bylo věcně nesprávné, protože nezohledňovalo rozlišování mezi skutkovým stavem a odůvodněním, které je ve smyslu systematiky zákona povinné. Kritérium (zejména pokud jde o marketingovou dohodu z roku 2003) žádným způsobem neodpovídalo relevantní správní praxi nebo judikatuře relevantním v rozhodné době. Na rozdíl od podpor poskytnutých letišti, Tribunál rovněž, pokud jde o navrhovatelku, naprosto a protiprávně nezohlednil dopravní potřeby regionu Korutany. Vzhledem k podobnosti resp. stejnosti zájmů, pokud jde o podpory poskytnuté letišti a navrhovatelce je tu rozpor v odůvodnění, který nelze vyřešit. Tribunál porušil základní hodnocení čl. 107 odst. 3 SFEU a tím porušil toto ustanovení.

Navrhovatelka tvrdí, že při přípustném použití čl. 107 odst. 3 SFEU by bylo třeba připustit odůvodněnost podpor.