This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62020CA0289
Case C-289/20: Judgment of the Court (Third Chamber) of 25 November 2021 (request for a preliminary ruling from the Cour d’appel de Paris — France) — IB v FA (Reference for a preliminary ruling — Judicial cooperation in civil matters — Regulation (EC) No 2201/2003 — Jurisdiction to hear divorce applications — Article 3(1)(a) — ‘Habitual residence’ of an applicant)
Věc C-289/20: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 25. listopadu 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour d'appel de Paris – Francie) – IB v. FA („Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v občanskoprávních věcech – Nařízení (ES) č. 2201/2003 – Příslušnost rozhodovat o návrhu na rozvod – Článek 3 odst. 1 písm. a) – Pojem ‚obvyklé bydliště‘ navrhovatele“)
Věc C-289/20: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 25. listopadu 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour d'appel de Paris – Francie) – IB v. FA („Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v občanskoprávních věcech – Nařízení (ES) č. 2201/2003 – Příslušnost rozhodovat o návrhu na rozvod – Článek 3 odst. 1 písm. a) – Pojem ‚obvyklé bydliště‘ navrhovatele“)
Úř. věst. C 51, 31.1.2022, p. 10–10
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
|
31.1.2022 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 51/10 |
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 25. listopadu 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour d'appel de Paris – Francie) – IB v. FA
(Věc C-289/20) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Soudní spolupráce v občanskoprávních věcech - Nařízení (ES) č. 2201/2003 - Příslušnost rozhodovat o návrhu na rozvod - Článek 3 odst. 1 písm. a) - Pojem ‚obvyklé bydliště‘ navrhovatele“)
(2022/C 51/12)
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Cour d'appel de Paris
Účastníci původního řízení
Navrhovatel: IB
Odpůrkyně: FA
Výrok
Článek 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že manžel, který žije střídavě ve dvou členských státech, může mít obvyklé bydliště pouze v jediném z těchto členských států, takže k rozhodování o návrhu na zrušení manželského svazku jsou příslušné pouze soudy členského státu, na jehož území se nachází toto obvyklé bydliště.