Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62021TN0514

Věc T-514/21: Žaloba podaná dne 21. srpna 2021 – Associazione „Terra Mia Amici No Tap“ v. EIB

Úř. věst. C 431, 25.10.2021, pp. 43–45 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

25.10.2021   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 431/43


Žaloba podaná dne 21. srpna 2021 – Associazione „Terra Mia Amici No Tap“ v. EIB

(Věc T-514/21)

(2021/C 431/52)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Associazione „Terra Mia Amici No Tap“ (Melendugno, Itálie) (zástupce: A. Calò, advokát)

Žalovaná: Evropská investiční banka

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

rozhodl, že Evropská investiční banka (EIB) úmyslně neodpověděla na žádost o přezkum podanou sdružením, které je žalobcem;

uložil Evropské investiční bance povinnost vydat rozhodnutí o zrušení financování poskytnutého společnosti TAP AG;

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení Aarhuské úmluvy (1) a nařízení (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 (2) (dále jen „Aarhuské nařízení“).

V této souvislosti žalobce tvrdí, že podle čl. 10 odst. 1 Aarhuského nařízení platí, že „Každá nevládní organizace splňující kritéria podle článku 11 je oprávněna požádat o vnitřní přezkum orgán nebo subjekt Společenství, který přijal správní akt podle práva životního prostředí nebo který, jedná-li se o případ údajné nečinnosti, takový akt přijmout měl“. V daném případě měla EIB odpovědět ve lhůtě stanovené ve zmíněném článku 10 uvedeného nařízení, což nehodlala učinit.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení bodu 36 prohlášení EIB o environmentálních a sociálních zásadách a normách vydaného roku 2009.

V této souvislosti žalobce tvrdí, že článek 36 výslovně stanoví, že EIB požaduje, aby všechny projekty, které financuje, respektovaly alespoň:

použitelné vnitrostátní právní předpisy v oblasti životního prostředí;

použitelné právní předpisy Unie v oblasti životního prostředí, zejména směrnici o posuzování vlivů na životní prostředí a směrnice o ochraně přírody, jakož i odvětvové směrnice a „průřezové“ směrnice;

zásady a normy relevantních mezinárodních úmluv v oblasti životního prostředí začleněných do unijního práva.

Podle názoru žalobce nebyl v daném případě respektován žádný z uvedených bodů.

Byla totiž prokázána následující porušení:

a.

právní předpisy Unie v oblasti životního prostředí, a zejména:

a.I

bod 36 odůvodnění ve spojení s články 4 a 14 nařízení (EU) 347/2013 (3) (neexistence analýzy nákladů a přínosů);

a.II

bod 31 odůvodnění nařízení č. 347/2013 ve spojení s čl. 5 odst. 1 a přílohou IV bodem 1 směrnice 2011/92/EU (externí kumulativní vlivy);

a.III

bod 31 odůvodnění nařízení č. 347/2013 ve spojení s čl. 5 odst. 1 a přílohou IV bodem 1 směrnice 2011/92/EU (4) (interní kumulativní vlivy) – zákaz „fragmentační taktiky“;

a.IV

článek 2 odst. 1 směrnice 2011/92/EU, čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice o ochraně přírodních stanovišť;

a.V

článek 4 odst. 4 směrnice 2009/147 (5) směrnice o ochraně ptáků;

a.VI

bod 30 odůvodnění a článek 9 nařízení 1367/2006 ve spojení s článkem 6 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí (transparentnost a účast);

a.VII

bod 28 odůvodnění ve spojení s článkem 7 nařízení (EU) 347/2013 (právní předpis o ochraně přírodních stanovišť);

a.VIII

porušení čl. 191 odst. 1 SFEU společně s porušením prohlášení Evropské investiční banky o environmentálních a sociálních zásadách a normách, schváleného správní radou dne 3. února 2009.

b.

italské právní předpisy, a zejména:

b.I

legislativní nařízení 42/2004, kterým se provádí Evropská úmluva o krajině, článek 26;

b.II

legislativní nařízení 42/2004, kterým se provádí Evropská úmluva o krajině, článek 146;

b.III

článek 14b zákona č. 241 ze dne 7. srpna 1990 týkající se mezirezortní konference;

b.IV

ustanovení A57 ministerského nařízení 223/14 o slučitelnosti s životním prostředím;

b.V

legislativní nařízení 152/06 (neexistence sankcí);

b.VI

článek 452c trestního zákoníku (ekologická katastrofa).

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013.

V této souvislosti žalobce tvrdí, že nikdy nebyla provedena příslušná analýza nákladů a přínosů.


(1)  Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Úř. věst. 2005, L 124, s. 4).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. L 264, 25.9.2006, s. 13).

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009 (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 39).

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 26, 28.1.2012, s. 1).

(5)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7).


Top