—

Podle čl. 5 odst. 1 a čl. 5 odst. 2 SEU jedná EU pouze v mezích pravomocí svěřených jí členskými státy. Pravomoci, které nejsou Smlouvami EU svěřeny, náležejí členským státům.

—

Podle čl. 10a odst. 6 směrnice 2003/87/ES, ve znění pozdějších předpisů (2), nemá pravomoc identifikovat odvětví a pododvětví a sepisovat takový seznam, jako je seznam obsažený v příloze I napadeného aktu, žalovaná, nýbrž členské státy.

—

Z odůvodnění napadeného aktu, které je vyžadováno v článku 296 SFEU, jasně a jednoznačně nevyplývají úvahy, na jejichž základě žalovaná vypočítala hodnotu intenzity nepřímých emisí pro odvětví žalobkyň, jež představuje klíčový faktor pro zařazení do přílohy I napadeného aktu, nebo pro vyloučení z této přílohy.

—

V důsledku tohoto nedostatku odůvodnění žalobkyně nemohou uplatňovat svá práva a Tribunál nemůže vykonat přezkum.

—

V kontextu své posuzovací pravomoci při provádění komplexního hodnocení hospodářského a sociálního charakteru v rámci výkonu své pravomoci podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU musí být žalovaná schopna prokázat, že zhodnotila všechny relevantní faktory a okolnosti situace, na které se měl napadený akt vztahovat. Žalovaná se v několika ohledech dopustila zjevně nesprávného posouzení, když ze seznamu způsobilých odvětví obsaženého v příloze I napadeného aktu vyloučila odvětví žalobkyň, a to zejména tím, že a) nezohlednila relevantní a úplné údaje o spotřebě elektřiny v odvětví hnojiv za účelem určení intenzity nepřímých emisí v tomto odvětví, v důsledku čehož došlo k podhodnocení intenzity nepřímých emisí tohoto odvětví a k jeho vyloučení z přílohy I; b) nezohlednila a neposoudila všechny relevantní skutečnosti uvedené v žalobě, jelikož bez odůvodnění nepřihlédla k důkazům předloženým žalobkyněmi; c) pokud jde o kvalitativní posouzení, nesprávně posoudila kvalifikaci odvětví na základě kritéria zastupitelnosti paliva/elektřiny a nevysvětlila, proč na základě tohoto kritéria nejsou do přílohy I zahrnuta pododvětví daného odvětví.

—

Článek 10a odst. 6 směrnice 2003/87/ES vyžaduje, aby byla odvětví posuzována podle kritéria souvisejícího s vyhodnocením „skutečného rizika“ úniku uhlíku.

—

Žalovaná uplatnila odlišné kritérium, a sice kritérium „značného rizika“. Použila tudíž nesprávné kritérium.

—

Postup vedoucí k přijetí napadeného aktu nebyl v základních ohledech transparentní, především: a) žalovaná v napadeném aktu, ani v přiloženém posouzení vlivu neuvedla, jaké údaje použila k výpočtu hodnoty intenzity nepřímých emisí pro sektor žalobkyň; b) žalovaná na podporu svého posouzení týkajícího se toho, která pododvětví mají největší potenciál k elektrifikaci, neuvedla žádné vysvětlení.

—

V rámci přijímání napadeného aktu žalovaná odmítla dotčeným stranám sdělit, jak bude vypočtena jejich hodnota intenzity nepřímých emisí a jak bude uplatněno kritérium elektrifikace, takže jim bránila v tom, aby s ní v průběhu konzultačních období mohly zahájit věcnou rozpravu.

—

Žalovaná tudíž nedodržela své povinnosti plynoucí z článku 15 SFEU a článku 11 SEU, podle nichž musí zajistit transparentnost postupu vedoucího k přijetí přílohy I napadeného aktu.

—

Podle čl. 5 odst. 3 SFEU platí, že Evropská unie jedná v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, a může jich tudíž být, z důvodu jejího rozsahu či účinků, lépe dosaženo na úrovni EU.

—

Ačkoliv vnitrostátní opatření založená na čl. 10a odst. 6 směrnice 2003/87/ES podléhají přezkumu státních podpor, žalovaná porušila zásadu subsidiarity tím, že vyhotovila ex ante seznam, kterým se omezuje výčet odvětví a pododvětví, která mohou být způsobilá pro vyrovnání nepřímých nákladů na emise, jelikož a) členské státy mohou nejlépe vyhodnotit skutečné riziko úniku uhlíku pro každé průmyslové odvětví v důsledku značných skutečně vynaložených nepřímých nákladů a b) žalovaná přijala přílohu I, aniž dostatečně vysvětlila, proč bylo nezbytné takto postupovat.

—

Žalovaná porušila zásadu proporcionality, jelikož: a) nesnažila se dosáhnout legitimního cíle spočívajícího v podněcování k nákladově efektivní dekarbonizaci hospodářství tím, že se odvětvím s vysokou energetickou náročností umožní investovat do energetické účinnosti, namísto přemisťování jejich produkce do třetích zemí; b) uvalila na vyloučená odvětví nepřiměřenou zátěž, ačkoliv by cílů napadeného aktu přinejmenším stejným způsobem dosáhla i méně zatěžující řešení (jako například stanovení maximální výše podpory nebo mechanismů podmíněnosti), a c) uvedla stěžejní podrobnosti svého posouzení způsobilých odvětví až čtyři dny před zveřejněním napadeného aktu dne 25. září 2020, tj. pouze něco více než tři měsíce před koncem platnosti aktuálně použitelných Pokynů pro systém obchodování s emisemi. Žalovaná tak porušila čl. 5 odst. 4 SEU.