—

zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/1215 ze dne 21. srpna 2020, kterým se zavádí celní evidence dovozu hliníkových výlisků pocházejících z Čínské lidové republiky;

—

nařídil organizační procesní opatření a požádal Komisi, aby předložila své interní dokumenty a analýzy týkající se přípravných prací na napadeném nařízení a relevantní evidenci dovozu;

—

uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady vynaložené v tomto řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 10 odst. 4 a čl. 14 odst. 5 základního antidumpingového nařízení, jakož i ze zjevně nesprávného posouzení při zkoumání a posuzování důkazů předložených žadatelem v antidumpingovém řízení za účelem celní evidence. Žalobkyně uvádí, že Komise založila své rozhodnutí týkající se uložení povinnosti celní evidence dovozu, kterou stanoví napadené nařízení, na důkazech a údajích, které nejsou spolehlivé a ani representativní, pokud jde o trh Evropské unie.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení relevantních skutkových okolností, protože Komise adekvátně neposoudila existenci relevantních podmínek pro nařízení celní evidence dovozu.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení článku 41 Listiny základních práv Evropské unie a práva žalobkyně být vyslechnut, jakož i porušení povinnosti uvést odůvodnění a článku 296 Smlouvy o fungování Evropské unie. Žalobkyně tvrdí, že bylo porušeno její právo být vyslechnut, protože jí nebyla sdělena relevantní metodologie pro posouzení existence dumpingu a nemohla se proto k této metodologii vyjádřit. Žalobkyně rovněž tvrdí, že napadené nařízení je vadné, neboť neuvádí úplné odůvodnění, protože neexistuje jasné vysvětlení metodologie použité pro posouzení dumpingu, jakož i důvod, proč Komise považovala důkazy předložené žadatelem v antidumpingovém řízení, které jsou na první pohled nespolehlivé, za spolehlivé.