Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody (průběžný program)

[COM(2018) 337 final]

(2019/C 110/18)

Zpravodaj:

Mindaugas MACIULEVIČIUS

Konzultace	Evropský parlament, 2. 7. 2018 Rada, 26. 6. 2018
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Rozhodnutí předsednictva	19. 9. 2017
Odpovědná specializovaná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato ve specializované sekci	27. 11. 2018
Přijato na plenárním zasedání	12. 12. 2018
Plenární zasedání č.	539
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	140/1/0

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Tato iniciativa Evropské komise je příhodná a velmi pozitivní. Navrhované nařízení výrazně podpoří rozvoj dodatečných, bezpečných zdrojů vody pro zavlažování v zemědělství, tj. vody, kterou lze upravit tak, aby byla bezpečná pro zemědělské použití a rovněž si v náležitých případech zachovala cenný obsah užitečných živin a náležité a půdy obohacující organické hmoty.

1.2.

Přidanou hodnotou takového předpisu bude především odlehčení tlaku na dodávky pitné vody, ale také usnadnění veřejných i soukromých investic do vytváření těchto dodatečných zdrojů vody. Tyto samostatné a účelové infrastruktury pro čištění a dodávky vody pro zemědělské využití budou doplňovat stávající zdroje a zásobovací infrastrukturu, které jsou v závislosti na členském státu základními službami, za jejichž provozování odpovídá stát, obce či soukromé subjekty.

1.3.

EHSV vítá navrhované nařízení jakožto vhodné doplnění realizace záměrů rámcové směrnice o vodě a příspěvek k balíčku týkajícímu se oběhového hospodářství. Bude stimulovat udržitelnější využívání stávajících vodních zdrojů a zvýší důvěru spotřebitelů v bezpečnost dotčených zemědělských produktů.

1.4.

Spotřebitelé si v současnosti nejsou vědomi toho, že v členských státech existují odlišné normy pro opětovné využívání vody, a mnoho z nich ani neví, že se znovu získaná voda využívá k zavlažování. Toto nařízení definuje důsledný přístup založený na solidních vědeckých doporučeních, a lze ho proto považovat za potřebný základní kámen politiky v oblasti bezpečnosti potravin.

1.5.

Oproti tomu, co by mohlo vyplývat z obecného názvu nařízení, je jeho vlastní obsah úzce zaměřen na opětovné využívání městských odpadních vod k účelům zavlažování. Doporučuje se (přestože se to uvádí v odůvodnění nařízení), aby bylo toto zaměření více zdůrazněno, a snížily se tak obavy, že se ignorují příležitosti k opětovnému využívání vody v průmyslu a domácnostech.

1.6.

V oblasti zájmu zůstává potenciál opětovného využití vody pro obnovu zvodní, přestože není předmětem nařízení. Měla by se provést další technická analýza, aby se vyřešily složité problémy označené v posouzení dopadů.

1.7.

Výbor důrazně doporučuje, aby se za účelem dosažení co největšího zamýšleného dopadu tohoto nařízení prováděla ve všech členských státech účinná kontrola zdrojů vody a dodržoval aktivní režim odpovědnosti a prosazování. Důsledněji se musí především prosazovat zákaz nelegálního čerpání vody.

1.8.

Existuje dobrý podnikatelský důvod, který podporuje nezbytné kapitálové investice do vytvoření infrastruktury, která je nezbytná pro opětovné využívání vody, jejíž vybudování však bude podpořeno ze strukturálních fondů, zejména fondu pro rozvoj venkova a Fondu soudržnosti.

1.9.

Ačkoliv se neočekávají dopady na konkurenci dovozu z třetích zemí, naléhá EHSV na Komisi, aby ve spolupráci s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin využila této příležitosti a použila tento vývoj norem na úrovni EU k posílení svého postoje v mezinárodních diskusích o nastavení norem pro opětovné využívání vody, aby jim podléhal i dovoz z třetích zemí. EHSV se pravidelně zasazuje o důslednost v mezinárodních zemědělských normách a toto nařízení by mohlo nastavit globální referenční úroveň pro opětovné využívání vody (1).

2.   Úvod

2.1.

V důsledku změny klimatu a rostoucí poptávky má již mnoho oblastí EU potíže s nedostatkem vody (2), přičemž jedna třetina území EU se s problémem nedostatku a kvality vody potýká již po celý rok (3). Výbor tyto obavy zdůraznil ve svých předchozích stanoviscích, naléhavě vybízel k větším investicím do čištění odpadních vod za účelem jejich opětovného využití a poukázal na to, že cíl uzavřít koloběh vody se již nejeví jako nereálný (4). Především v jižních členských státech, kde má značný hospodářský přínos zemědělská produkce, se velký podíl vodních zdrojů využívá k zavlažování v zemědělství. Účelem tohoto nařízení není rozšířit již zavlažované území, ale využívat stávající vodní zdroje bezpečněji a účinněji.

2.2.

Jednou z nejvyšších priorit Unie je pochopitelně zachování důvěry spotřebitelů v dodávky potravin a regulační a inspekční systém zajišťující jejich bezpečnost. Toto nařízení zvýší jistotu v této oblasti, v níž se v současnosti normy mezi členskými státy značně liší. Objem vody dostupné pro zavlažování by se díky tomuto nařízení teoreticky mohl zvýšit o 4,9 miliardy m3 ročně, což by znamenalo snížení celkového nedostatku vody o více než 5 %. Nařízení zaručí bezpečnost recyklované odpadní vody a zajistí vysokou úroveň ochrany zdraví lidí a zvířat a životního prostředí.

2.3.

Toto nařízení lze považovat za přínos pro oběhové hospodářství, podporu potravinového zabezpečení v EU a příspěvek k veřejnému zdraví. Nařízení přímo reaguje na potřebu stanovení harmonizovaných minimálních požadavků na kvalitu recyklované odpadní vody, která se převážně využívá v zemědělství. Větší transparentnost pro veřejnost je zajištěna prostřednictvím povinnosti zpřístupnit náležité a aktuální informace o opětovném využívání vody on-line. Návrh nařízení navíc přispívá k provádění cílů v oblasti udržitelného rozvoje ze strany EU, konkrétně pak k plnění cíle 6, který se týká čisté vody a sanitačních zařízení. Nařízení doplňuje návrh nové společné zemědělské politiky, který vypracovala Komise, neboť přispívá k lepšímu hospodaření s vodou v zemědělství tím, že zajistí přístup zemědělců k udržitelnějšímu zásobování vodou.

2.4.

Je potřeba poukázat na to, že se toto nařízení předkládá jako součást průběžného programu a že jeho dlouhodobým záměrem je zvážit jiné oblasti opětovného využívání vody. Toto specifické nařízení se však úzce zaměřuje na zpracování již čištěných městských odpadních vod a zabývá se téměř výhradně jimi s cílem umožnit jejich využití v různých formách pro zavlažování v zemědělství. Opětovné využívání vody v domácnostech a v průmyslu do působnosti tohoto návrhu nespadá a je již do určité míry upraveno, např. směrnicí o čištění městských odpadních vod, která se právě reviduje (5).

3.   Shrnutí návrhu Komise

3.1.

Navrhované nařízení je součástí integrovaného přístupu k hospodaření s vodou, zaměřeného na řešení závažného a stupňujícího se problému nedostatku vody v celé EU. Kromě úspor vody a opatření v oblasti jejího efektivního využívání může vyčištěná voda z čistíren městských odpadních vod přispět jako spolehlivý alternativní zdroj vody.

3.2.

Opětovné využívání vody má v zásadě menší dopad na životní prostředí než jiné alternativní možnosti dodávky vody a může nabídnout nejrůznější environmentální, ekonomické a sociální výhody. Nařízení je zaměřeno na opětovné využívání vody k zavlažování v zemědělství, které v současné době představuje zhruba čtvrtinu veškerého odběru sladké vody v EU.

3.3.

Kromě členských států bude nařízení přímo použitelné pro hospodářské subjekty, a tudíž může stimulovat rozvoj environmentálních technologií a jejich zavádění. Návrh stanoví minimální požadavky na kvalitu a monitorování recyklované odpadní vody, stanoví hlavní úkoly v oblasti řízení rizik a nabízí harmonizovaný přístup k opětovnému využívání vody k zavlažování v celé EU. Konkrétně návrh stanoví:

3.3.1.

Minimální požadavky na kvalitu recyklované odpadní vody a monitorování, včetně mikrobiologických prvků (například množství bakterií E. coli), a požadavky na rutinní a validační monitorování. Tyto požadavky zaručí, že recyklovaná odpadní voda zpracovávaná v souladu s navrhovaným nařízením bude bezpečná pro zavlažování.

3.3.2.

Hlavní úkoly v oblasti řízení rizik, které k minimálním požadavkům přidávají dodatečnou úroveň ochrany, tj. identifikaci jakéhokoli dodatečného nebezpečí, které je třeba řešit, aby bylo opětovné využívání vody bezpečné. Týkají se především provozovatele zařízení pro recyklaci vod, jenž vypracuje plán řízení rizik pro opětovné využívání vody nezbytný pro vydání povolení příslušným orgánem, které bude revidováno alespoň každých pět let.

3.3.3.

Větší transparentnost. Nová pravidla týkající se transparentnosti vyžadují, aby veřejnost měla informace ohledně opětovného využívání vody v příslušných členských státech k dispozici on-line, a to v uživatelsky vstřícné podobě. Bude nutné vypracovat prováděcí akt, aby mohla být stanovena podrobná pravidla týkající se formy a prezentace informací, jež mají být poskytovány.

3.4.

Předpokládá se, že členské státy za podpory Evropské agentury pro životní prostředí, která bude pravidelně předkládat přehledy o provádění nařízení na úrovni Unie, vypracují soubory údajů obsahující informace o opětovném využívání vody. První hodnocení je plánováno po šesti letech od vstupu nařízení v platnost.

3.5.

Mělo by se vzít na vědomí, že navrhované nařízení nevyžaduje od členských států, aby čistily odpadní vody za účelem zavlažování. Jeho primárním účelem je vybudovat u široké škály zúčastněných stran (vodohospodářských orgánů, zemědělců, investorů a spotřebitelů) důvěru v to, že se v zajišťování vody k účelům zavlažování důsledně uplatňují nejvyšší bezpečnostní standardy. Bude to velký krok vpřed v současné praxi.

3.6.

Posouzení dopadů i podpůrná dokumentace výzkumu obsahují podrobnou analýzu technických otázek, především detekce, bezpečnostních norem a prahových hodnot.

4.   Obecné připomínky

4.1.

Výbor toto nařízení podporuje, neboť přispěje ke zmírnění tlaku v důsledku změny klimatu a bude užitečným doplněním provádění rámcové směrnice o vodě a oběhového hospodářství obecně. Poukazujeme na pozitivní příklady rozsáhlého opětovného využívání vody ve spojení se zemědělskou produkcí, zejména na Kypru a v Izraeli, kde se v současnosti opětovně využívá téměř 90 % čištěných odpadních vod. Klademe si otázku, zda by v nařízení o opětovném využívání vody neměla být zohledněna otázka získávání tepla z vody ještě před jejím odvedením do čistírny odpadních vod. Tato zařízení by měla být instalována v rodinných a bytových domech, na plaveckých bazénech a v hotelech.

4.2.

Navrhované nařízení uznává prvořadost úspor vody a opatření v oblasti jejího efektivního využívání ve vodohospodářské hierarchii. Možnost dobrovolného opětovného využívání bude zvolena pouze v případě, kdy bude vhodná, bezpečná a nákladově efektivní. Existuje velký prostor pro opětovné využívání vody k zavlažování, a to zejména v některých jižních členských státech EU, kde toto využívání dosahuje nevysoké úrovně. Itálie a Řecko např. opětovně využívají 12 % vody a Španělsko 12 %. Je povzbuzující, že opětovné využívání vody v současnosti stabilně roste.

4.3.

Výbor poznamenává, že nařízení má zavést jednotný přístup k normám kvality vody k opětovnému využití. Ten v současnosti chybí. Spotřebitelé si obecně nejsou vědomi velkých rozdílů mezi členskými státy v kvalitě vody opětovně využívané k zavlažování. Jednotná minimální norma podpoří její využívání a investice a spotřebitelům poskytne větší záruky, pokud jde o zdravotní otázky.

4.4.

Výbor dále poznamenává, že nařízení řeší obavy ohledně patogenů, kontaminantů, které představují nový problém, vedlejších produktů dezinfekce a rezistence vůči antibiotikům (v příloze 2) na základě technické zprávy Společného výzkumného střediska (JRC) z oblasti vědy a politiky, která se velmi podrobně zabývá řízením zdravotních a environmentálních rizik opětovného využívání vody pro zavlažování v zemědělství (6). Díky tomu by v rámci jednotlivých projektů měla být zajištěna ochrana půdy, podzemních vod, pitné vody a potravinářských výrobků.

4.5.

Existuje řada situací, v nichž jsou konvenční zdroje vody obecně podhodnoceny a neodrážejí náklady spojené se životním prostředím ani náklady na zdroje. V rozsáhlém měřítku také pokračuje nelegální odběr z řek a soukromých vrtů. Aby toto nařízení mělo co největší zamýšlený dopad, musí všechny členské státy zajistit účinnou kontrolu vodních zdrojů a aktivní režim odpovědnosti a prosazování.

4.6.

Navrhované nařízení stanoví přesně vymezený postup povolování projektů opětovného využívání vody. To by mělo přispět k jasnému rozdělení odpovědnosti v oblasti opětovného využívání vody mezi různými subjekty působícími v oblasti koloběhu vody.

4.7.

Výbor oceňuje příležitost, kterou nařízení nabízí, jelikož vybízí k uzpůsobení nebo koncipování čistíren odpadních vod tak, aby usnadňovaly fertigaci. Jedná se o zadržení rozpustných hnojiv, například dusíku a fosforu a prospěšné organické hmoty obohacující půdu, které se v průběhu využívání vody v domácnostech a v průmyslu dostaly do koloběhu vody, ve zpracované vodě s náležitým zohledněním bezpečnosti. Tyto dodatečné přínosy jsou chápány jako druhotné k prvotnímu přínosu, jímž je zajištění nových vodních zdrojů prostřednictvím opětovného využívání.

5.   Konkrétní připomínky

5.1.

Je třeba poznamenat, že výraz „opětovné využívání vody“ odkazuje na využívání vody vyrobené z (převážně městských) odpadních vod, která po zpracování dosáhne kvality, jež odpovídá jejímu zamýšlenému použití.

5.2.

Nařízení je převážně zaměřeno na zajištění kvality a bezpečnosti při opětovném využívání vody z čistíren městských odpadních vod. Nezabývá se regulací pitné vody ani přímými opatřeními k racionálnímu využívání vody. Výbor však poznamenává, že účinné čištění odpadních vod a jejich opětovné využívání má ve srovnání s jinými možnostmi značný přínos pro životní prostředí. Sucho v roce 2017 např. způsobilo italskému zemědělství ztrátu ve výši zhruba 2 mld. eur a extrémní vlivem povětrnostních podmínek, které nastaly v mnoha členských státech v létě 2018, se toto číslo v EU pravděpodobně zvýší. Opětovné využívání vody by však mohlo v Itálii pokrýt asi 47 % celkové poptávky po vodě na zavlažování, jenže je v současnosti velmi omezené.

5.3.

Potenciál k využívání recyklované odpadní vody k zavlažování v zemědělství sice existuje převážně v jižních členských státech, ale toto nařízení bude sloužit jako podnět v oblasti technologií i provozu, z čehož bude mít v budoucnu prospěch celá EU.

5.4.

Odpovědnost za zajištění norem v oblasti bezpečnosti potravin, které obecně nastavuje EU s ohledem na nařízení o obecném potravinovém právu, mají členské státy, což je náležité. Navrhované nařízení zajistí, že tam, kde se bude voda opětovně využívat k zavlažování plodin určených k výrobě potravin, bude bezpečnost spotřebitelů prvořadá. Na dovoz zemědělských produktů z třetích zemí se vztahuje nutnost dodržovat právní předpisy EU týkající se bezpečnosti potravin, i když v třetích zemích v současnosti neexistují specifické požadavky na zavlažovací postupy. Panuje názor, že by společné normy EU mohly být vzorem pro třetí země, zejména naše dvoustranné obchodní partnery, bude se však ohledně toho muset jednat na mezinárodní úrovni. Na celém světě se jak čištěná, tak nečištěná odpadní voda využívá k zavlažování ve vysoké míře již nyní, a to i v mnoha zemích, z nichž EU dováží zemědělské produkty.

---

(1)  Stanovisko EHSV Úloha zemědělství v obchodních jednáních, odstavec 4.3 (Úř. věst. C 173, 31.5.2017, s. 20).

(2)  Nedostatek vody vzniká, když poptávka po vodě v průběhu určitého období převýší její dostupné množství nebo když špatná kvalita vody omezuje její použití.

(3)  COM(2012) 672 final.

(4)  Stanovisko EHSV Plán na ochranu vodních zdrojů Evropy (Úř. věst. C 327, 12.11.2013, s. 93).

(5)  Směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (Úř. věst. L 135, 30.5.1991, s. 40).

(6)  Publikace JRC Towards a legal instrument on water reuse at EU level.