EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52017AE6235

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k pozměněnému návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o některých aspektech smluv o prodeji zboží, kterou se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/22/ES a kterou se zrušuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES [COM(2017) 637 final]

EESC 2017/06235

Úř. věst. C 227, 28.6.2018, p. 58–62 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

28.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 227/58


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k pozměněnému návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o některých aspektech smluv o prodeji zboží, kterou se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/22/ES a kterou se zrušuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES

[COM(2017) 637 final]

(2018/C 227/08)

Zpravodajové:

Christophe LEFÈVRE

Jorge PEGADO LIZ

Lech PILAWSKI

Konzultace

Evropská rada, 17. 11. 2017

Evropský parlament, 13. 11. 2017

Právní základ

Články 114 a 304 Smlouvy o fungování Evropské unie

Odpovědná specializovaná sekce

Jednotný trh, výroba a spotřeba

Přijato na plenárním zasedání

15. 2. 2018

Plenární zasedání č.

532

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

160/5/13

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Rozdíly smluvního práva v různých členských státech spotřebitele nepobízejí k nákupům v jiných zemích EU.

1.2.

Navíc důvěra podnikatelů v přeshraniční prodej se stále nelepší. Podle posledního průzkumu na úrovni EU cítí 58 % všech maloobchodníků v EU při prodeji online důvěru, avšak pouze 28 % cítí důvěru při prodeji online do jiných zemí EU (1).

1.3.

Postoje jak Evropského parlamentu (EP), tak Rady k návrhům Komise z roku 2015 (2), pokud jde o prodej zboží online a v přímém styku, dokládají, že jak vyjádřil EHSV ve svém stanovisku k těmto návrhům (3), pravidla použitelná pro prodej zboží by měla být stejná nehledě na prodejní kanál.

1.4.

EHSV je tedy potěšen tím, že zkoumaný pozměněný návrh rozšiřuje oblast působnosti návrhu směrnice o některých aspektech smluv o prodeji zboží online tak, aby se vztahovala i na prodej v přímém styku.

1.5.

EHSV však vyzývá Komisi, aby ve svém návrhu zohlednila těchto několik doporučení:

a)

návrh by neměl vést ke zkrácení záruční lhůty v některých členských státech, ani k vytvoření hierarchie práv;

b)

výjimka ze závazné povahy směrnice na základě pouhé dohody smluvních stran by měla být možná pouze tehdy, pokud by tato dohoda zaručovala nezávislost a účinnou ochranu spotřebitelů;

c)

návrh by měl spotřebitelům umožnit podat žalobu přímo proti výrobci;

d)

do ustanovení směrnice by mělo být začleněno kritérium trvanlivosti (zásoba náhradních dílů);

e)

návrh by měl obsahovat pravidla pro prodloužení záruční lhůty o dobu, po kterou nebyl výrobek k dispozici kvůli opravě, nebo dobu nedostupnosti služby;

f)

návrh by měl zahrnovat upřesnění, pokud jde o zabezpečení platebních rozhraní nebo o spoluzodpovědnost prodejních platforem (Marketplace) v případě podvodu nebo uplatnění záruky;

g)

výrobce a prodejce by měli nést spoluzodpovědnost v případech, kdy se spotřebitel rozhodne pro opravu nebo výměnu zboží, aniž by bylo dotčeno právo na nápravu, které již stanoví článek 16, a právo na předběžnou výzvu určenou prodejci;

h)

je třeba vyjasnit formulaci ustanovení týkajících se lhůty 14 dnů pro vrácení zboží a navrácení zaplacené částky.

1.6.

EHSV rovněž vyzývá Komisi, aby vzala v úvahu připomínky uvedené v tomto stanovisku.

2.   Předmět pozměněného návrhu směrnice a jemu předcházející texty

2.1.   Předmět pozměněného návrhu směrnice

2.1.1.

Pozměněný návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady (4) usiluje o rozšíření oblasti působnosti návrhu směrnice o některých aspektech smluv o prodeji zboží online a jinými prostředky na dálku tak, aby se vztahovala i na prodej v přímém styku.

2.1.2.

Měl by tak umožnit rychlý pokrok v oblasti, která je jádrem strategií jednotného trhu, a to v souladu se závěry Evropské rady z června 2016.

2.1.3.

Tím, že se pozměněný návrh vztahuje na veškerý prodej, sleduje stejný cíl jako předchozí návrhy (5), ale má větší přínos: reaguje na nejistotu a negativní důsledky rozdílů ve vnitrostátní úpravě smluvního práva.

2.1.4.

Revidovaný návrh doplňuje řadu legislativních aktů, které již nyní v EU platí a mají povahu průřezovou, nebo odvětvovou (6), jakož i legislativní návrhy, které jsou v současné době přezkoumávány, a je s nimi v souladu.

2.2.   Stručné shrnutí předchozích návrhů směrnic (7)

2.2.1.

Ve svých předchozích návrzích Komise zdůvodňovala své rozhodnutí přijmout dva legislativní nástroje a tvrdila, že specifičnost digitálního obsahu si žádá odlišná pravidla než ta, jaká se vztahují na ostatní výrobky.

2.2.2.

Komise hodlala prostřednictvím těchto dvou návrhů dosáhnout pěti cílů:

a)

snížit náklady vyplývající z rozdílnosti smluv;

b)

poskytnout podnikům právní jistotu;

c)

podpořit přeshraniční nákupy online v rámci EU;

d)

omezit škody způsobené při obdržení chybného online obsahu;

e)

celkově vyvážit zájmy spotřebitelů a podniků a zlepšit každodenní život.

2.2.3.

Podle Komise by její návrhy vytvořily přiměřenou rovnováhu mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele v EU a jednoznačně vyššími obchodními možnostmi.

2.3.   Stanovisko EHSV k výchozím návrhům (8)

2.3.1.

Ve svém stanovisku ze dne 27. dubna 2016 EHSV kritizoval volbu dvou směrnic namísto jedné, čímž by Komise zavedla rozdílné zacházení pro prodej zboží online a mimo internet, což by vedlo k nepřehlednosti pro spotřebitele i podnikatele při provádění do vnitrostátního práva.

2.3.2.

EHSV rovněž upozornil na to, že nenabízejí odpověď na řadu témat, která je podle něj nezbytné harmonizovat: způsobilost nezletilých uzavírat smlouvy v digitálním prostředí, definici kategorií nepřiměřených podmínek, které jsou specifické pro smlouvy uzavírané online a které směrnice 93/13/EHS nestanoví, nedávno zavedený postup tlačítka „zaplatit ihned“ (pay now) a začlenění standardní doložky o společné regulaci.

2.3.3.

Nakonec EHSV připomněl, že jeho stanoviska týkající se práv spotřebitelů v digitálním prostředí neustále připomínala základní zásadu, podle níž musejí práva přiznávaná v rámci fyzického prodeje v přímém styku odpovídat rámci pro prodej online nebo na dálku nezávisle na tom, jakou má digitální transakce formu. A to vždy s cílem tato práva posílit, a nikoli oslabit.

2.3.4.

Postoje Evropského Parlamentu a Rady při jednáních o těchto návrzích potvrdily postoj EHSV, pokud jde o nutnost vyhnout se právní roztříštěnosti.

3.   Obecné připomínky

3.1.

Pozměněný návrh Komise předkládá soubor návrhů a možností, které jsou v souladu s předchozími stanovisky EHSV, jako je například výše uvedená možnost jednotného režimu prodeje zboží online a mimo internet.

3.2.

S dalšími úpravami, které nový návrh zavádí, EHSV rovněž souhlasí. Je to zejména případ:

a)

článku 2 – zavedení pojmu „výrobce“ a upřesnění ohledně výměny zboží „bezplatně“;

b)

článku 8 – vytvoření doby, kdy se předpokládá nesoulad se smlouvou, která odpovídá době záruky, protože opačná situace by v praxi zkrátila dobu zákonné záruky vzhledem k tomu, že spotřebitel nemá ve většině případů možnost prokázat nesoulad zboží;

c)

různých zlepšení a objasnění použité právní terminologie.

3.3.

EHSV se však domnívá, že možnost stanovená v článku 18 návrhu, která se týká výjimky ze závazné povahy směrnice pouze na základě smluvní dohody mezi oběma stranami, by měla existovat pouze tehdy, pokud tato dohoda umožňuje zaručit účinnou ochranu a nezávislost rozhodování spotřebitele.

3.4.

EHSV se dále domnívá, že pozměněný návrh by měl:

a)

obsahovat pravidla, která by spotřebiteli umožňovala podat žalobu přímo na výrobce v případě nesouladu mezi zbožím a smlouvou, jak vyžadují četné vnitrostátní právní úpravy;

b)

zahrnout do svých ustanovení kritérium trvanlivosti, jak již EHSV opakovaně žádal ve svých stanoviscích (9);

c)

stanovit maximální lhůtu trvání opravy (10) podle osvědčených profesních postupů;

d)

stanovit, že prodávající musí mít dostatečnou zásobu náhradních dílů na dobu průměrné životnosti zboží, jak tomu je v právních předpisech několika zemí; (11)

e)

zahrnout další záruky poskytované prodávajícím (značka/výrobce/pojištění zařízení…), které by se týkaly zboží a služeb;

f)

zahrnout do povinného obsahu záručního listu podrobné informace o bezplatné či zpoplatněné povaze záruky, o poplatcích a způsobu platby;

g)

stanovit, že v případě převodu vlastnictví zboží nebo služby a v rámci běžných podmínek využívání jsou zcela přenosná i práva vyplývající ze záruky;

h)

stanovit přímou, společnou a nerozdílnou odpovědnost výrobce a prodávajícího vůči spotřebiteli v případě, kdy se spotřebitel rozhodne pro opravu nebo výměnu zboží, aniž by bylo dotčeno právo na nápravu, které již stanoví článek 16, a právo na předběžnou výzvu určenou prodejci;

i)

stanovit společnou a nerozdílnou odpovědnost platforem online s vyloučením pouhých zprostředkovatelů, pokud spotřebitel získal zboží přes prodejní portál (Marketplace), aniž by bylo dotčeno právo na nápravu.

4.   Konkrétní připomínky

4.1.   Článek 1

4.1.1.

EHSV se táže, jaké jsou důvody pro výjimku stanovenou v odstavci 4, pokud jde o smlouvy o prodeji použitého zboží koupeného v dražbě, při níž mají spotřebitelé možnost se osobně účastnit prodeje.

4.2.   Článek 9

4.2.1.

EHSV připomíná své komentáře uvedené v předchozím stanovisku (12) a má přitom na paměti, že v důsledku tohoto návrhu a vzhledem k tomu, že omezuje práva spotřebitelů původně pouze na právo na opravu či výměnu, budou práva spotřebitelů v některých členských státech méně chráněna než v rámci režimů platných v současnosti.

4.2.2.

V důsledku režimu stanoveného v odst. 3 písm. b) a d) uplatňování tohoto režimu také závisí na neurčitých pojmech. Výklad pojmu „nemožná“ je totiž ponechán na prodávajícím, a bylo by tedy vhodné tento termín nahradit výrazem „technologicky nemožná“.

4.3.   Článek 10

4.3.1.

EHSV doporučuje, aby výjimka stanovená v odstavci 1 podléhala stejným podmínkám, jako jsou podmínky uvedené v odstavci 3.3 výše.

4.4.   Článek 11

4.4.1.

EHSV ještě jednou připomíná, že právo na opravu nebo výměnu je omezeno posouzením, jež provádí prodávající ohledně toho, zda pro něj v určité individuální a konkrétní situaci a s ohledem na všechny okolnosti neplynou z výkonu těchto práv nepřiměřené náklady.

4.5.   Článek 13

4.5.1.

EHSV se domnívá, že je třeba vyjasnit formulaci ustanovení týkajících se lhůty 14 dnů pro vrácení zboží a navrácení zaplacené částky.

4.5.2.

EHSV si klade otázku, zda se ustanovení písmene d) tohoto článku použije pouze v případě ztráty a zničení zboží, jak se tomu zdá.

4.6.   Článek 14

4.6.1.

EHSV požaduje, aby byla zachována delší záruční lhůta, jež existuje v některých členských státech, neboť v opačném případě by to znamenalo zhoršení práv spotřebitelů v těchto členských státech.

V Bruselu dne 15. února 2018.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Podle analýzy provedené v rámci hodnocení kvality spotřebitelského a marketingového práva v EU se 46 % maloobchodníků, kteří využívají prodej na dálku, domnívá, že náklady spojené s různými zásadami ochrany spotřebitele a smluvním právem představují závažnou překážku pro přeshraniční prodej. Pro 72 % spotřebitelů představují rozdíly v právech spotřebitelů v případě vadných výrobků důležité hledisko při rozhodování o nákupu s fyzickou přítomností v jiném státě EU.

(2)  COM(2015) 634 final a COM(2015) 635 final.

(3)  Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 57.

(4)  COM(2015) 635 final.

(5)  COM(2015) 634 final a COM(2015) 635 final. Stanovisko EHSV (Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 57).

(6)  Viz zejména směrnice 2011/83/EU a nařízení (EU) č. 1215/2012 a (ES) č. 593/2008.

(7)  COM(2015) 634 final a COM(2015) 635 final.

(8)  Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 57.

(9)  Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 57, odstavec 4.2.5.4.

(10)  Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 57, odstavec 4.2.5.7.

(11)  Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 57, odstavec 4.2.5.7.

(12)  Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 57.


Top