a)

návrh by neměl vést ke zkrácení záruční lhůty v některých členských státech, ani k vytvoření hierarchie práv;

b)

výjimka ze závazné povahy směrnice na základě pouhé dohody smluvních stran by měla být možná pouze tehdy, pokud by tato dohoda zaručovala nezávislost a účinnou ochranu spotřebitelů;

c)

návrh by měl spotřebitelům umožnit podat žalobu přímo proti výrobci;

d)

do ustanovení směrnice by mělo být začleněno kritérium trvanlivosti (zásoba náhradních dílů);

e)

návrh by měl obsahovat pravidla pro prodloužení záruční lhůty o dobu, po kterou nebyl výrobek k dispozici kvůli opravě, nebo dobu nedostupnosti služby;

f)

návrh by měl zahrnovat upřesnění, pokud jde o zabezpečení platebních rozhraní nebo o spoluzodpovědnost prodejních platforem (Marketplace) v případě podvodu nebo uplatnění záruky;

g)

výrobce a prodejce by měli nést spoluzodpovědnost v případech, kdy se spotřebitel rozhodne pro opravu nebo výměnu zboží, aniž by bylo dotčeno právo na nápravu, které již stanoví článek 16, a právo na předběžnou výzvu určenou prodejci;

h)

je třeba vyjasnit formulaci ustanovení týkajících se lhůty 14 dnů pro vrácení zboží a navrácení zaplacené částky.

a)

snížit náklady vyplývající z rozdílnosti smluv;

b)

poskytnout podnikům právní jistotu;

c)

podpořit přeshraniční nákupy online v rámci EU;

d)

omezit škody způsobené při obdržení chybného online obsahu;

e)

celkově vyvážit zájmy spotřebitelů a podniků a zlepšit každodenní život.

a)

článku 2 – zavedení pojmu „výrobce“ a upřesnění ohledně výměny zboží „bezplatně“;

b)

článku 8 – vytvoření doby, kdy se předpokládá nesoulad se smlouvou, která odpovídá době záruky, protože opačná situace by v praxi zkrátila dobu zákonné záruky vzhledem k tomu, že spotřebitel nemá ve většině případů možnost prokázat nesoulad zboží;

c)

různých zlepšení a objasnění použité právní terminologie.

a)

obsahovat pravidla, která by spotřebiteli umožňovala podat žalobu přímo na výrobce v případě nesouladu mezi zbožím a smlouvou, jak vyžadují četné vnitrostátní právní úpravy;

b)

zahrnout do svých ustanovení kritérium trvanlivosti, jak již EHSV opakovaně žádal ve svých stanoviscích (9);

c)

stanovit maximální lhůtu trvání opravy (10) podle osvědčených profesních postupů;

d)

stanovit, že prodávající musí mít dostatečnou zásobu náhradních dílů na dobu průměrné životnosti zboží, jak tomu je v právních předpisech několika zemí; (11)

e)

zahrnout další záruky poskytované prodávajícím (značka/výrobce/pojištění zařízení…), které by se týkaly zboží a služeb;

f)

zahrnout do povinného obsahu záručního listu podrobné informace o bezplatné či zpoplatněné povaze záruky, o poplatcích a způsobu platby;

g)

stanovit, že v případě převodu vlastnictví zboží nebo služby a v rámci běžných podmínek využívání jsou zcela přenosná i práva vyplývající ze záruky;

h)

stanovit přímou, společnou a nerozdílnou odpovědnost výrobce a prodávajícího vůči spotřebiteli v případě, kdy se spotřebitel rozhodne pro opravu nebo výměnu zboží, aniž by bylo dotčeno právo na nápravu, které již stanoví článek 16, a právo na předběžnou výzvu určenou prodejci;

i)

stanovit společnou a nerozdílnou odpovědnost platforem online s vyloučením pouhých zprostředkovatelů, pokud spotřebitel získal zboží přes prodejní portál (Marketplace), aniž by bylo dotčeno právo na nápravu.