9.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/24

1.

poznamenává, že Evropská komise tím, že sdělení zveřejněné dne 2. června 2016 nazvala v anglickém znění dokumentu „A European agenda for the collaborative economy“, potvrdila, že dává přednost používání výrazu „collaborative economy“ (ekonomika založená na spolupráci) namísto všezahrnujícího výrazu „sharing economy“ (ekonomika sdílení);

2.

domnívá se, že zmínka o „neziskovosti“ ekonomiky sdílení uvedená v tomto sdělení („Transakce v rámci ekonomiky sdílení obecně nezahrnují změnu vlastnictví a mohou být prováděny pro zisk i neziskově.“) není postačující vzhledem k tomu, že se změny a inovace, které ekonomika sdílení vyvolává, neomezují na dopady vyplývající ze vzájemné provázanosti nabídky a poptávky služeb;

3.

zdůrazňuje, že oceňuje otevřenost, kterou Komise tímto dokumentem projevuje vůči ekonomice sdílení. Členské státy a místní a regionální orgány potřebují společný právní rámec, který by udával směr a byl by vodítkem;

4.

vzhledem k tomu, že tato problematika je jasně součástí vícero úrovní, připomíná důležitost víceúrovňového přístupu, jenž bude doplněn úzkou a stálou interakcí a spoluprací mezi různými institucionálními úrovněmi;

5.

lituje, že pracovní program Komise na rok 2017 neobsahuje žádný návrh, který by navazoval na Evropský program pro ekonomiku sdílení. Relevantní evropská legislativa se opravdu nejeví jako konsolidovaná a rámec pro smluvní vztahy mezi platformami a jejich přispěvateli neposkytuje dostatečnou jistotu;

6.

vzhledem k tomu, že tato nová ekonomika v mnoha ohledech staví na posílení postavení občanů a spotřebitelů, se domnívá, že vyžaduje regulační přístup založený na víceúrovňové správě, účasti, přiměřenosti a omezení byrokracie;

7.

požaduje, aby Komise podrobila budoucí iniciativy v této oblasti důkladnému posouzení územního dopadu, na jehož nutnost poukázal seminář pro experty v oblasti posuzování dopadu na města, který na toto téma uspořádal VR (1), a poukazuje na výrazný místní a regionální rozměr této problematiky, jelikož mnoho iniciativ v rámci ekonomiky sdílení má významný dopad především na města a tyto iniciativy často probíhají na místní a/nebo regionální úrovni, kde jsou také upraveny předpisy a někdy zdaňovány;

8.

souhlasí s názorem Komise, že je třeba zamezit roztříštěnosti předpisů, a požaduje, aby plnění tohoto cíle probíhalo tak, aby se zajistilo, že místní a regionální ekonomiky budou těžit z výhod ekonomiky sdílení. Žádá proto Komisi, aby zohlednila místní a regionální rozměr „naléhavých důvodů obecného zájmu“ stanovených v čl. 4 odst. 8 směrnice o službách;

9.

zdůrazňuje, že je nezbytné řešit průřezovou problematiku, jakou je ekonomika sdílení, v rámci městské agendy pro EU, zejména v souvislosti s digitálním přechodem, jenž je jedním z prioritních témat Amsterodamského paktu;

10.

považuje za nutné, aby byl přijat komplexní přístup s cílem využít hospodářskou, sociální a environmentální rozmanitost, kterou přinášejí již existující systémy řízení, sdílení a výměny zboží a služeb, jež jsou nyní zprostředkovány novými technologiemi;

11.

zdůrazňuje, že by včas provedená opatření, jejichž účelem by v prvé řadě bylo zamezit roztříštěnosti, byla navzdory své komplikovanosti mnohem méně obtížná než následná harmonizace 28 vnitrostátních rámců a nespočetného množství místních a regionálních pravidel;

12.

poukazuje na to, že nadmíra regulačních opatření může potlačovat inovace, a zdůrazňuje na druhé straně to, že jejich nedostatek může vést k nejistotě, jež může brzdit investice a rozvoj tohoto sektoru;

13.

považuje tuto otázku za důležitou i z hlediska nezbytného zmenšení digitální propasti. To, že uvedené hospodářské aspekty budou řešeny různými způsoby, by mohlo prohloubit propast mezi venkovskými a městskými oblastmi;

14.

konstatuje, že USA mají v ekonomice sdílení výraznou převahu, a zdůrazňuje, že zavedení jasných právních předpisů na úrovni EU, které budou v souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality, by evropským začínajícím podnikům umožnilo růst a být ve světě konkurenceschopnější. Dále se domnívá, že je vhodné zohlednit náklady vyplývající z neexistence společného evropského postupu v oblasti ekonomiky sdílení (2);

15.

domnívá se, že tento nový přístup založený na sdílení/spolupráci/zapojení/propojení má vliv nejen na nové technologie, ale také na důvěru a zodpovědnost a má jak hospodářský, tak sociální a „zkušenostní“ význam;

16.

poukazuje na to, že aktivní úlohu při přípravě budoucích politik v této oblasti by měly hrát podnikatelské organizace ekonomiky sdílení s dlouhodobou vizí;

17.

považuje za prioritu určit a stanovit parametry a hodnoty, které chceme podporovat a hájit, aby se zamezilo tomu, že tento nový model získá podobu, se kterou „se neztotožníme“, a aby byl sociálně udržitelný. Je to nezbytné například v oblasti ubytování, kde hrozí jednak nekalá hospodářská soutěž mezi službami v rámci ekonomiky sdílení a tradičními činnostmi a jednak ovlivňování trhu s nemovitostmi projevující se růstem cen nebo změnou účelu nemovitostí. Otázkou, kterou je třeba řešit na místní úrovni, je to, do jaké míry platformy ekonomiky sdílení doplňují stávající bytový fond a nabídku provozovatelů tradičních hotelů;

18.

v zájmu zaručení ochrany práv považuje za nutné se co nejvíce přiblížit podobným představám a definicím a plně při tom respektovat zásadu subsidiarity a proporcionality, aby byla na evropské úrovni zaručena homogennost a jistota. Soudí, že by EU měla vypracovat jasnější definici poskytovatele služeb, zaměstnavatele a zaměstnance a vyřešit otázku vzájemných vztahů mezi spotřebiteli a mezi obchodníky v rámci online platforem, aby bylo následně možné stanovit, na jaká práva a jaké právní předpisy je třeba odkazovat;

19.

jak již uvedl v předchozím stanovisku, „domnívá se však, že by regulace již existujících trhů měla podléhat pravidelnému přezkumu, aby bylo možné ověřovat, zda umožňuje nepřetržitý proces inovace. K oblastem, kde by měla být ekonomika sdílení zohledněna, patří diskuse týkající se oběhového hospodářství a jednotného digitálního trhu“ (3);

20.

lituje však, že nebyl zmíněn záměr zapojit do budoucí analýzy místní a regionální orgány a že byla členským státům ponechána přílišná volnost. Hrozí tak, že to povede k roztříštěnosti, jíž je nutné se vyhnout;

21.

domnívá se, že sdělení Komise předkládá hodnotící prvky a kritéria, aniž by poskytlo ucelenou odpověď, a je tedy předurčeno k tomu, že nevyhnutelně povede k odlišným výkladům a dalšímu tříštění jednotného trhu. Vyzývá tedy Komisi, aby navrhla jasný právní rámec, který zaručí prosazování zásad spravedlivé hospodářské soutěže. V této souvislosti lituje, že se přístup Komise dle všeho omezuje na to, že evropský tvůrce právních předpisů pouze potvrzuje určitý počet soudních rozhodnutí (4), včetně o otázce, co je přesně pokryto vynětím „dopravy“ z oblasti působnosti článku 2 směrnice 2006/123/ES o službách;

22.

vítá přístup Komise, jež i díky údajům shromážděným v pracovním dokumentu útvarů Komise uvádí hospodářský potenciál ekonomiky sdílení. Zároveň však vyzývá k analýze a uznání nejen finančního hospodářského přínosu, ale také přínosu a úspor, jež sdílené činnosti vytvářejí v oblasti environmentální a sociální. VR tedy navrhuje určit nejlepší způsob, jak zkoumat a sledovat tuto „rozmanitost“ vytvářenou sdílením, jež se tak může stát aktivní součástí oběhového hospodářství a být za takovou součást považováno;

23.

poukazuje na to, že většímu šíření aktivit ekonomiky sdílení by mohlo napomoci zřízení jednotného kontaktního místa pro podnikatele v ekonomice sdílení, které by podnikům poskytovalo všechny podpůrné služby;

24.

klade si otázku, zda je definice „poskytovatele služeb“ uvedená ve směrnici o službách stále vhodná, uvážíme-li, že stávající znění definice zahrnuje jakoukoliv výdělečnou činnost, včetně mnoha velmi vzácných a neprofesionálních činností poskytovaných mezi soukromými osobami (tzv. peer-to-peer);

25.

domnívá se, že zvlášť přínosné bude určit „kvalitativní“ a „kvantitativní“ prahové hodnoty pro přístup, aby bylo možné určit, kdo podléhá podmínkám přístupu na trh, ale také zabránit šíření činností, jež mohou pod rouškou ekonomiky sdílení obcházet právní předpisy a nařízení;

26.

domnívá se, že by Komise měla ujasnit zásady ohledně definice „obchodníka“, a soudí, že není-li činnost prováděna za účelem zisku, neměl by být její poskytovatel řazen mezi obchodníky a měly by být použity prahové hodnoty na úrovni EU na základě četnosti nabízené služby;

27.

konstatuje, že recenze a hodnocení mohou být spolu s právními požadavky důležitým faktorem pro zaručení důvěry a ochrany spotřebitelů, a zdůrazňuje, že platformy by se měly více snažit potírat falešné recenze;

28.

konstatuje však, že mnoho forem práce v ekonomice sdílení zjevně zaujímá místo na půl cesty mezi pracovním poměrem a samostatnou výdělečnou činností, což vyvolává důležité otázky týkající se pracovních, zdravotních a bezpečnostních podmínek, zdravotního pojištění, placené nemocenské, dávek v nezaměstnanosti a starobního důchodu. Zdůrazňuje, že tato situace by mohla vyvolat vznik nové kategorie pracovníků s nejistým zaměstnáním;

29.

konstatuje, že vývoj některých podnikatelských modelů v ekonomice sdílení vede k výrazným negativním externalitám v sociální oblasti a oblasti zaměstnanosti, zejména tím, že se zneužívá koncepce „samostatné výdělečné činnosti“, a počítá se sociálními rozdíly mezi zaměstnanci v závislosti na vnitrostátních právních předpisech uplatňovaných ve státě, ve kterém je služba poskytnuta. Žádá Komisi, aby definovala jasnější rámec v zájmu zaručení koordinace mezi členskými státy;

30.

vyzývá členské státy, místní a regionální orgány a Komisi, aby podporovaly inovativní řešení společenských problémů a problémů v oblasti zaměstnanosti vyvolaných ekonomikou sdílení, jako jsou například družstevní a vzájemné společnosti, které poskytují status zaměstnance v pracovním poměru osobám, jež by jinak byly nuceny zvolit si nedobrovolně status osoby samostatně výdělečné činné, a tak jim nabízejí přístup k široké škále forem sociální ochrany;

31.

zdůrazňuje na druhou stranu, že jakákoli činnost prováděná prostřednictvím zprostředkovatelských platforem on-line je plně dohledatelná a že s vhodnými politickými opatřeními může být ekonomika sdílení naopak nástrojem ke zlepšení dodržování daňových předpisů a snížení administrativní zátěže;

32.

vybízí platformy v rámci ekonomiky sdílení, aby ode všech aktivních poskytovatelů požadovaly dodržování platných daňových předpisů a aby spolupracovaly s vnitrostátními, regionálními a místními orgány na vytvoření mechanismů předávání informací s cílem zajistit dodržování těchto předpisů za plného respektování příslušné legislativy v oblasti ochrany údajů. Upozorňuje, že příklady takových systémů již existují a měly by být všeobecně zavedeny;

33.

zdůrazňuje zejména situaci s poplatky za pobyt, které jsou pro řadu místních a regionálních orgánů vážným problémem, neboť v mnoha oblastech, kde se tyto poplatky uplatňují, se nevybírají za pobyt rezervovaný prostřednictvím platforem v rámci ekonomiky sdílení. Dodává, že toto porušování právních předpisů nelze tolerovat, protože výsledkem je nekalá hospodářská soutěž vůči tradičním ubytovacím zařízením a navíc připravuje místní a regionální orgány o finanční příjem. Zároveň vítá, že některá města a platformy dospěly k dohodě ohledně systematického vybírání těchto poplatků;

34.

zdůrazňuje, že sociální odpovědnost platforem ve všech různých obměnách musí být definována velmi přesně, zejména co se týče zdraví a bezpečnosti na pracovišti i odborné přípravy. Zdůrazňuje, že právo pracovníka na informování a na projednávání v podniku a také právo na kolektivní vyjednávání a akce, jež jsou zakotvena v článcích 27 a 28 Listiny základních práv, je nutné zaručit nezávisle na podnikatelském modelu;

35.

za nesmírně důležitou považuje úlohu on-line platforem, jež jsou pro tento hospodářský model nástrojem s multiplikačním efektem, a požaduje po nich, aby převzaly odpovědnost za zajištění dodržování práv uživatelů, komunit a územních celků, aby se tento model automaticky nestal brzdou nebo překážkou;

36.

vítá informaci Komise, že její iniciativa zaměřená na „volný pohyb údajů“ usnadní přechod a přenositelnost údajů mezi různými on-line platformami. Jedná se totiž o zásadní aspekt pro zajištění spravedlivé hospodářské soutěže a ochrany uživatelů na jednotném trhu;

37.

žádá Komisi, aby posoudila, zda je nutné a proveditelné, aby byla platformám uložena právní povinnost předkládat jednoduchý souhrnný a snadno použitelný popis jejich všeobecných podmínek mimo běžně používané dokumenty, jelikož jejich délka a složitost odrazuje většinu uživatelů od toho, aby je četli, čímž se vytváří nesmírně asymetrický vztah;

38.

vítá úsilí Komise spolupracovat s on-line platformami na zavedení kodexu chování proti on-line podněcování nenávisti;

39.

požaduje, aby Komise co nejdříve přijala komplexní přístup k této problematice, aby se tak zabránilo zastavení vývoje a dopadům ekonomiky sdílení v blízké budoucnosti;

40.

podporuje možnost vytvořit ve střednědobém horizontu zvláštní evropský statut pro platformy ekonomiky sdílení, kterému by mohl předcházet proces označování zahájený platformami samotnými, a pokud by se tak nestalo, tak orgány veřejné moci. Takové označování by platformám mělo umožnit, aby objasnily svou odpovědnost, zejména stanovily minimální normy týkající se pravidel a zásad použitelných pro zaměstnance v ekonomice sdílení (odměňování, pravidla pro zařazování do tříd a vyřazení, řešení sporů atd.);

41.

zdůrazňuje, že je nezbytné nalézt správnou rovnováhu v oblasti právních předpisů. Politické subjekty s rozhodovací pravomocí nesmí potlačovat inovace ani regulovat ekonomiku sdílení až do jejího úplného utlumení, zároveň ale musí provádět přesně zaměřená opatření, aby se předešlo roztříštěnosti a řešily se sociálně ekonomické výzvy;

42.

požaduje, aby Komise podávala zprávy všem úrovním, informovala a zapojila je, aby se seznámily s pilotním projektem, který Komise schválila na návrh Evropského parlamentu a který je zaměřen na studie, monitorování a programy odborné přípravy týkající se ekonomiky sdílení;

43.

požaduje, aby byla na úrovni EU prozkoumána a zvážena definice prahových hodnot, pod nimiž by hospodářská činnost zůstala neprofesionální činností mezi soukromými osobami (peer-to-peer), a nepodléhala by tedy žádným požadavkům na přístup na trh;

44.

domnívá se, že tyto hodnoty by měly být spíše poměrné a založené na časovém období (např. počet noclehů na ubytovací zařízení, počet odpracovaných dnů/hodin v ostatních odvětvích) než absolutní a vyjádřené v penězích, aby se zaručila jednotnost podmínek pro všechny. Má za to, že tyto hodnoty by kromě toho měly být nízké, aby se zamezilo zneužívání a zaručila se skutečně příležitostná a neprofesionální povaha dané činnosti;

45.

požaduje, aby platformy v rámci ekonomiky sdílení působící v odvětví ubytování požadovaly od poskytovatelů dodržování právních předpisů týkajících se poplatků za pobyt a povinně vybíraly tyto poplatky za všechny noclehy, které zprostředkují v daných městech a regionech, a poukazovaly je příslušným úřadům. Zdůrazňuje, že již existují různé příklady takové spolupráce mezi úřady a platformami;

46.

podporuje zřízení „fóra měst k ekonomice sdílení“, kde by se sdílely zkušenosti a vyměňovaly osvědčené postupy a na němž by se kromě VR podílely evropské organizace a sítě aktivní v ekonomice sdílení v místním a regionálním měřítku za využití vztahů s relevantními tematickými partnerstvími městské agendy EU. Zdůrazňuje, že toto fórum by bylo klíčovým zdrojem a prvořadým partnerem při nezbytném posuzování územního dopadu v tomto odvětví;

47.

vyzývá všechny politické úrovně, aby se zabývaly současnou situací, avšak neopomněly, že skutečnou politickou výzvou je předložit koncepci ekonomiky sdílení zítřka.