EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62016CN0470
Case C-470/16: Reference for a preliminary ruling from High Court (Irlande) made on 22 August 2016 — North East Pylon Pressure Campaing Limited, Maura Sheehy v An Bord Pleanála, The Minister for Communications Energy and Natural Resources, Ireland, Attorney General
Věc C-470/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court (Irsko) dne 22. srpna 2016 – North East Pylon Pressure Campaing Limited, Maura Sheehy v. An Bord Pleanála, The Minister for Communications Energy and Natural Resources, Ireland, Attorney General
Věc C-470/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court (Irsko) dne 22. srpna 2016 – North East Pylon Pressure Campaing Limited, Maura Sheehy v. An Bord Pleanála, The Minister for Communications Energy and Natural Resources, Ireland, Attorney General
Úř. věst. C 428, 21.11.2016, p. 7–8
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
21.11.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 428/7 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court (Irsko) dne 22. srpna 2016 – North East Pylon Pressure Campaing Limited, Maura Sheehy v. An Bord Pleanála, The Minister for Communications Energy and Natural Resources, Ireland, Attorney General
(Věc C-470/16)
(2016/C 428/09)
Jednací jazyk: angličtina
Předkládající soud
High Court (Irlande)
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: North East Pylon Pressure Campaing Limited, Maura Sheehy
Žalovaní: An Bord Pleanála, The Minister for Communications Energy and Natural Resources, Ireland, Attorney Generaln
Předběžné otázky
i) |
Vztahuje se ve vnitrostátním právním systému, kde zákonodárce nestanovil výslovně a s konečnou platností, ve které fázi řízení lze napadnout určité rozhodnutí, a kde má tuto otázku v každém jednotlivém případě zodpovědět soud na základě pravidel zvykového práva (common law), právo na přezkoumání soudem v řízení, které není „nepřiměřeně nákladné“, podle čl. 11 odst. 4 směrnice 2011/92/EU (1) na řízení, ve kterém má vnitrostátní soud určit, zda byla předmětná žaloba podána ve správné fázi řízení? |
ii) |
Vztahuje se požadavek, aby řízení nebylo „nepřiměřeně nákladné“ podle čl. 11 odst. 4 směrnice 2011/92/EU, na všechny aspekty soudního řízení, v němž je napadána (podle vnitrostátního nebo unijního práva) legalita rozhodnutí, aktu nebo nečinnosti, které spadají do oblasti působnosti ustanovení uvedené směrnice o veřejné účasti, nebo jen na aspekty takového řízení vyplývající z unijního práva (nebo zejména pouze na aspekty řízení, které souvisejí s otázkami týkajícími se ustanovení zmíněné směrnice o veřejné účasti)? |
iii) |
Zahrnuje výraz „rozhodnutí, akty nebo nečinnost“ v rámci čl. 11 odst. 1 směrnice 2011/92/EU správní rozhodnutí přijatá při projednávání žádosti o povolení, bez ohledu na to, zda jsou takovými rozhodnutími nezvratně a pravomocně stanovena subjektivní práva účastníků řízení či nikoli? |
iv) |
Má vnitrostátní soud za účelem zajištění účinné soudní ochrany v oblastech upravených unijními předpisy na ochranu životního prostředí vykládat vnitrostátní právní předpisy co možná nejvíce v souladu s cíli stanovenými v čl. 9 odst. 3 Úmluvy EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí podepsané v Aarhusu dne 25. června 1998, a to a) v řízení, jehož předmětem je platnost řízení o povolení projektu, který byl podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 (2) ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě, označen za projekt společného zájmu, nebo b) v řízení, jehož předmětem je platnost řízení o povolení projektu, kterým je dotčena evropská lokalita vymezená podle směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin? |
v) |
V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku písm. a) nebo b), brání ustanovení, podle nějž musí žalobci splnit určitá „kritéria, pokud jsou nějaká stanovena ve vnitrostátním právu“, přímé účinnosti úmluvy, a to v případě, kdy žalobci splnili případná kritéria pro podání žaloby podle vnitrostátního práva nebo jsou zjevně oprávněni takovou žalobu podat, a to a) v řízení, jehož předmětem je platnost správního řízení o povolení projektu, který byl podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě, označen za projekt společného zájmu, nebo b) v řízení, jehož předmětem je platnost řízení o povolení projektu, kterým je dotčena evropská lokalita vymezená podle směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin? |
vi) |
Může členský stát stanovit ve své právní úpravě výjimky z pravidla, že řízení v oblasti životního prostředí nemá být nepřiměřeně nákladné, jestliže takovou výjimku neupravuje směrnice 2011/92/EU ani Úmluva EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí podepsaná v Aarhusu dne 25. června 1998? |
vii) |
Je zejména vnitrostátní právní požadavek na existenci příčinné souvislosti mezi údajným protiprávním aktem či rozhodnutím a škodou na životním prostředí, jehož splněním je podmíněno použití vnitrostátních právních předpisů provádějících čl. 9 odst. 4 Úmluvy EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí podepsané v Aarhusu dne 25. června 1998, s cílem zajistit, aby řízení v oblasti životního prostředí nebylo nepřiměřeně nákladné, slučitelný s uvedenou úmluvou? |
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 26, s. 1).
(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009 (Úř. věst. L 115, s. 39).