30.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 440/100

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o uvádění země původu u některých výrobků dovážených ze třetích zemí (KOM(2005)0661 – C7-0048/2010 – 2005/0254(COD)),

—

s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0273/2010),

—

s ohledem na svůj postoj v prvním čtení přijatý dne 21. října 2010 (1),

—

s ohledem na přílohu ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvanému „Pracovní program Komise na rok 2013“ ze dne 23. října 2012 (COM(2012)0629),

—

s ohledem na všechna svá předchozí usnesení o označování původu zboží,

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že dne 21. října 2010 přijal Parlament svůj postoj v prvním čtení k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o uvádění země původu u některých výrobků dovážených ze třetích zemí, přičemž pro hlasovalo 525 poslanců, proti 49 poslanců, 44 poslanci se zdrželi hlasování;

B.

vzhledem k tomu, že ačkoli již od té doby uplynuly více než dva roky, Rada dosud nepřijala svůj společný postoj, v důsledku čehož postup spolurozhodování uvízl na mrtvém bodě;

C.

vzhledem k tomu, že Komise ve svém pracovním programu na rok 2013 uvádí, že kromě toho, že Rada v této věci nedosáhla shody, její návrh zastaral vzhledem k nedávnému vývoji právního výkladu pravidel WTO, který podal stálý odvolací orgán této organizace;

D.

vzhledem k tomu, že EU nemá platné harmonizované předpisy pro uvádění původu dováženého zboží, s výjimkou některých případů v odvětví zemědělství;

E.

vzhledem k tomu, že členské země WTO, které nejsou členy EU, jako například Brazílie, Kanada, Čína a USA, u některých výrobků zavedly systémy povinného označování původu;

F.

vzhledem k tomu, že ke zvýšení konkurenceschopnosti mezi členskými zeměmi WTO a k zajištění rovných podmínek s výrobci ze zemí, které patří k nejdůležitějším obchodním partnerům EU a které zavedly systémy označování původu, jsou nezbytné společné předpisy;

G.

vzhledem k tomu, že informace jsou jedním ze základních kamenů svobody občanů a ochrany spotřebitele;

1.

vyjadřuje politování nad záměrem Komise vzít zpět návrh nařízení o uvádění země původu u některých výrobků dovážených ze třetích zemí, který Parlament schválil v prvním čtení, a to aniž by Parlament řádně a včas informovala a aniž by před přijetím tohoto rozhodnutí poskytla spolutvůrcům právních předpisů podrobné vysvětlení, jaký cíl tím sleduje;

2.

vyzývá Komisi, aby své zamýšlené rozhodnutí znovu uvážila;

3.

naléhavě vyzývá Komisi, aby místo toho navrhla nový právní předpis, který by byl v souladu s pravidly WTO a umožnil by EU náležitě jednat v těch otázkách, na které byl její návrh původně zaměřen;

4.

vyzývá Komisi, aby Parlament informovala o tom, v jakém časovém rámci budou následně přijímána opatření nezbytná pro opětovné zahájení legislativního procesu a překonání nynější patové situace;

5.

vyzývá Komisi, aby bezodkladně zadala provedení srovnávací studie forem legislativní úpravy označování původu, které jsou v současné době v platnosti a jsou používány v každé z členských zemích WTO, a to s cílem analyzovat základní zásady a vyhodnotit jejich soulad s pravidly WTO;

6.

stejně jako dříve připomíná, že je důležité, aby v mezinárodním obchodě nadále platily stejné podmínky pro podniky z EU i pro jejich konkurenty ze třetích zemí a aby byl v zájmu ochrany spotřebitele uplatňován jednotný přístup; zdůrazňuje, že je to také důležité pro to, aby se v současných podmínkách globální hospodářské soutěže prosadily vysoce kvalitní výrobky a environmentální a sociální standardy, což je obzvláště podstatné pro malé a střední podniky;

7.

zdůrazňuje, že do doby, než vstoupí v platnost nové právní předpisy, je nutno účinněji využívat veškeré dostupné prostředky – na regionální úrovni, na úrovni členských států i EU – s cílem umožnit spotřebitelům na jednotném trhu, aby byli při nákupu lépe informováni, a to i formou vzdělávání a zvyšováním informovanosti prostřednictvím masových sdělovacích prostředků;

8.

vyzývá Radu, aby v návaznosti na první čtení Parlamentu formulovala svůj společný postoj, aby bylo možno vést v této věci obvyklou institucionální rozpravu;

9.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.