30.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 440/74

—

s ohledem na posílený unijní rámec správy ekonomických záležitostí včetně balíčku šesti právních předpisů, dohodnuté návrhy Parlamentu týkající se balíčku dvou právních předpisů o sledování rozpočtových plánů a hospodářském a rozpočtovém dohledu (tzv. two-pack) a fiskální úmluvy převedené do práva Společenství v souladu s článkem 16 Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii,

—

s ohledem na dvě zprávy předsedy Evropské rady s názvem „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“ ze dne 26. června 2012 (1) a ze dne 12. října 2012 (2),

—

s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 28. a 29. června 2012 týkající se posouzení způsobů zlepšení hospodářské a finanční struktury eurozóny (3),

—

s ohledem na článek 125 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 18. listopadu 2008 nazvané „Deset let HMU: Prvních deset let Hospodářské a měnové unie a budoucí výzvy“ (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2011 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení k opatřením a vhodným iniciativám (5),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 23. listopadu 2011 o proveditelnosti zavedení dluhopisů stability (COM(2011)0818),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. února 2012 o proveditelnosti zavedení dluhopisů stability (6),

—

s ohledem na plán, který je přílohou tohoto usnesení,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro právní záležitosti (A7-0402/2012),

A.

vzhledem k tomu, že Parlament požádal Komisi, aby předložila zprávu o možnosti zavedení eurobondů, což bylo nedílnou součástí dohody mezi Parlamentem a Radou o balíčku týkajícím se správy ekonomických záležitostí (tzv. six pack);

B.

vzhledem k tomu, že zelená kniha zahájila proces širokých veřejných konzultací o koncepci dluhopisů stability; vzhledem k tomu, že zelená kniha zkoumá, zda je proveditelné, aby členské státy vydávaly státní dluhopisy společně, a rozebírá podmínky, které by bylo nutné splnit;

C.

vzhledem k tomu, že aniž by se přehlíželo širší hledisko Unie, eurozóna se nachází v ojedinělé situaci, kdy zúčastněné členské státy používají společnou měnu, ale nemají ani společnou rozpočtovou politiku ani společný trh s dluhopisy; vzhledem tedy k tomu, že existují důvody pro to, aby byly akceptovány návrhy obsažené ve dvou zprávách „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“, které předložil předseda Evropské rady a které představují dobrý výchozí bod pro úsilí směřující k vytvoření stabilní a skutečné HMU;

D.

zhledem k tomu, že článek 125 SFEU zakazuje členským státům přebírat závazky jiných členských států;

E.

vzhledem k tomu, že měnová politika Evropské centrální banky (ECB) nepředstavuje řešení pro fiskální a strukturální problémy členských států a účinnost jejích nestandardních opatření je omezená;

F.

vzhledem k tomu, že ekvivalenty eurobondů, jak je předpokládá možnost 1 a možnost 2 zelené knihy, nevydává žádný federální stát (ani Spojené státy a ani Německo), což znamená, že eurobondy představují zcela nové pojetí dluhopisů a nelze je srovnávat s vyzkoušenými a ověřenými státními dluhopisy USA a Německa (U.S. treasury bonds a Bundesanleihen);

G.

vzhledem k tomu, že v důsledku nedůvěry trhu vyvolané veřejným zadlužením a situací evropských bank a obavami ohledně schopnosti čelných evropských představitelů přijmout rozhodná opatření na ochranu jednotné měny a k dokončení měnové unie čelí členské státy problémům, pokud jde o přístup k financování s přiměřenými úrokovými sazbami;

H.

vzhledem k tomu, že krize odhalila nejen vzájemnou závislost mezi jednotlivými členskými státy eurozóny, ale také potřebu pevnější fiskální unie s účinnými mechanismy k nápravě neudržitelného fiskálního vývoje, makroekonomické nerovnováhy, míry zadlužení a horní hranice rozpočtového salda členských států;

I.

vzhledem k tomu, že nezbytným předpokladem pro nalezení trvalého řešení nadměrného zadlužení a rozpočtových schodků většiny států eurozóny je věrohodné úsilí o fiskální konsolidaci, která bude napomáhat růstu;

J.

vzhledem k tomu, že sdílení státního dluhu eurozóny nemůže samo o sobě kompenzovat snížení konkurenceschopnosti eurozóny;

K.

vzhledem k tomu, že společné vydávání dluhopisů se společnou a nerozdílnou odpovědností a posílená fiskální integrace s rozpočtovou disciplínou a kontrolou představují dvě strany téže mince;

1.

bere na vědomí značné úsilí o zmírnění a řešení krize a poukazuje na nový posílený systém řízení EMU, nedávné dohody o záchranných fondech a rozhodnutí ECB; je však přesvědčen, že stále potřebujeme dohodu o dlouhodobém řešení, aby bylo možné v eurozóně zaujmout vyvážený přístup spojující solidaritu a odpovědnost; připomíná, že pomoc při řešení krize státního dluhu rovněž obdržely tři členské státy, které nejsou součástí do eurozóny;

2.

je i nadále velmi znepokojen současnou krizí eurozóny a hrozbou, kterou tato krize představuje pro životní podmínky milionů lidí v celé EU postižených chudobou a nezaměstnaností; zdůrazňuje, že pokud má být zachována integrita hospodářské a měnové unie a současně mají v eurozóně probíhat strukturální reformy a má být rozvíjena fiskální kapacita, která umožní absorbovat hospodářské otřesy, kterými procházejí jednotlivé země, nebo bude napomáhat těmto strukturálním reformám, je třeba hledat alternativní způsoby, jak zachovat přístup na trhy nebo omezit náklady členských států spojené s úrokovými mírami, které se nebudou opírat pouze o záchranné mechanismy, jako jsou ESM a EFSF;

3.

vítá že Evropská rada dne 30. června 2012 rozhodla, že bude hledat cesty, jak zlepšit hospodářskou a finanční strukturu eurozóny a současně zamezit morálnímu hazardu a zajistit dobrý stav a udržitelnost veřejných financí; domnívá se, že dlouhodobou vizi silnější Unie je třeba budovat na základě posílené demokratické legitimity komunitární metodou s přesně vymezeným harmonogramem;

4.

poukazuje na to, že Evropský mechanismus finanční stabilizace (EFSM), Evropský nástroj finanční stability (EFSF) a Evropský mechanismus stability (ESM) jsou nejdůležitějšími ochrannými systémy, které EU dosud vytvořila; upozorňuje na to, že v budoucnosti nesmí být přehlížena úloha ESM s ohledem na otázky platební neschopnosti a ring-fencingu; vítá, že Evropská rada se na svém zasedání ve dnech 18. a 19. října 2012 usnesla, že jakmile bude vytvořen účinný jednotný mechanismus dohledu se zapojením ECB, bude mít ESM v návaznosti na řádné rozhodnutí možnost rekapitalizovat banky v eurozóně přímo;

5.

zdůrazňuje, že k obnovení fiskální důvěryhodnosti je třeba ve všech členských státech provést fiskální konsolidaci a strukturální reformy, které jsou nezbytné k dosažení udržitelné platební bilance a zdravých a udržitelných veřejných financí; zdravé veřejné finance jsou nezbytné pro zavedení a fungování společného systému vydávání dluhopisů;

6.

vítá, že byla předložena zelená kniha, která je splněním dlouhodobého požadavku Evropského parlamentu; domnívá se, že zavedení dluhopisů stability by bylo operací, která by měla stejný význam jako zavedení jednotné měny;

7.

vítá snahy členských států o fiskální konsolidaci a strukturální reformy a uznává, že od evropských občanů se žádá, aby vynaložili značné úsilí; naléhá na členské státy, aby s ohledem na makroekonomické souvislosti nadále plnily své závazky a dohody týkající se fiskální konsolidace a aby zvýšily své úsilí o snížení přílišné makroekonomické nerovnováhy;

8.

je však hluboce znepokojen tím, že navzdory reformním a konsolidačním snahám členských států investoři a subjekty na finančních trzích nedostatečně oceňují dosud vynaložené úsilí a nadále vytvářejí spekulativní tlak na rozhodování států, což se promítá do růstu spreadů a vysoké volatility;

9.

je přesvědčen, že je naléhavě zapotřebí učinit kroky vedoucí k potvrzení dlouhodobé strategie pro eurozónu, která zajistí zdraví veřejných financí, udržitelný růst, sociální soudržnost a vysokou míru zaměstnanosti a současně zamezí morálnímu hazardu a napomůže sbližování směrem k fiskální unii; je potěšen tím, že na základě zprávy, kterou předložili předsedové Evropské rady, Komise, euroskupiny a ECB, se rozproudila diskuse o důvěryhodné celkové strategii, která by měla dalekosáhlé cíle;

10.

všímá si známek napětí na trzích s dluhopisy vydávaných státem řízenými subjekty a jeho souvislost se situací v daných členských státech;

11.

vyzývá členské státy s vysokými objemy dluhopisů emitovaných státem řízenými subjekty, aby zavedly mechanismy k vydávání společných dluhopisů stability, které jsou podmíněny fiskální disciplínou a snižují napětí vyplývající z emise dluhopisů státem řízenými subjekty, a to na míru, která odpovídá celostátní úrovni jejich členských států;

12.

vítá, že euro se v celosvětovém měřítku dostalo na druhé místo jakožto globální rezervní měna; poukazuje na to, že je v dlouhodobém strategickém zájmu eurozóny využít veškerých možností, které nabízí jednotná měna, například možnost vytvořit likvidní a diverzifikovaný trh s dluhopisy a posílit postavení eura jako globální rezervní měny; domnívá se, že k tomu je zapotřebí integrovaný finanční, hospodářský a rozpočtový rámec na evropské úrovni;

13.

poukazuje na to, že integrovaný rozpočtový rámec má zásadní význam pro zajištění zdravé fiskální politiky, jejíž součástí je koordinace, společné rozhodování, důslednější prosazování pravidel a přiměřené kroky vedoucí k vydávání společných dluhopisů, a že některé z navržených systémů sdílení veřejných dluhů pravděpodobně nejsou v souladu s ústavním právem některých členských států;

14.

zdůrazňuje, že současná situace vyvolala v krátkodobém měřítku „honbu za kvalitou“(snaha o nejbezpečnější aktiva, i s velmi nízkými výnosy), což způsobilo bankám a dalším finančním institucím problémy s financováním;

15.

je znepokojen tím, že banky drží značný objem domácích vládních dluhopisů, což vytváří nebezpečnou zpětnou vazbu, kdy se tlak na státní dluh mění v tlak na bankovní sektor; připomíná, že diverzifikace aktiv a pasiv je nástrojem k zajištění stability a jednou z opomíjených výhod, které přináší vnitřní trh;

16.

zdůrazňuje, že současné i budoucí nástroje a instituce, které jsou v užším nebo širším slova smyslu součástí unijního rámce správy ekonomických záležitostí, musí mít demokratickou legitimitu;

17.

je přesvědčen, že perspektiva společných dluhopisů může vyslat silný signál finančním trhům, pomoci zachovat integritu hospodářské a měnové unie, přispět k obnovení hospodářské stability a snížit nejistotu, pokud ovšem dojde k pokroku ve finanční a rozpočtové integraci a dohledu na úrovni EU; znovu opakuje svůj postoj, že klíčovou otázkou je načasování jednotlivých fází, což předpokládá závazný plán podobný maastrichtským kritériím pro zavedení jednotné měny; žádá další vysvětlení ohledně návrhu Komise, aby bylo vydávání společných dluhopisů vázáno na určité podmínky, například dodržování Paktu o stabilitě a růstu;

18.

doporučuje, aby Komise určila vstupní a výstupní kritéria založená na přísných fiskálních úpravách a rozpočtové kázni, přičemž by rovněž zohlednila současnou krizi a fiskální úpravy prováděné v řadě zemí eurozóny;

19.

poukazuje na to, že eurozóna prošla od roku 1999 pozitivním i negativním vývojem, a zdůrazňuje, že konvergence úrokových sazeb u státního dluhu dosud vytvářela motivaci pro hromadění neudržitelných úrovní dluhu; všímá si toho, že v rámci veřejné a politické diskuse bylo navrženo několik možných způsobů částečného vydávání společných dluhopisů, jako je například spojení určitých krátkodobých finančních nástrojů na krátkodobém a podmíněném základě („eurobills“) nebo postupné převedení do evropského fondu pro umoření dluhu;

20.

zdůrazňuje, že veškeré kroky směřující k vydávání společných dluhopisů by měly plně zohledňovat perspektivu jednotného trhu, přičemž by se mělo zajistit, že nedojde k vytvoření žádných zbytečných překážek či nerovnováhy mezi zúčastněnými a nezúčastněnými členskými státy;

21.

připomíná, že i v rámci systému vydávání společných dluhopisů bude každý členský stát povinen splatit celý svůj dluh; připomíná, že vydávání společných dluhopisů není zárukou proti úvěrovému selhání členského státu;

22.

je přesvědčen, že uvažovat by se mělo pouze o společně vydávaných dluhopisech, které by svým držitelům zaručily přednostní právo, aby se tak zajistila ochrana daňových poplatníků v EU;

23.

uznává, že nedostatečná konkurenceschopnost a neschopnost provést strukturální reformy jsou v podmínkách reálné ekonomiky klíčovými faktory pokračujícího zhoršování hospodářské situace dané země;

24.

konstatuje, že většina návrhů týkajících se eurobondů obsahuje způsoby, jak omezit přístup k těmto dluhopisům v případě států, které ztratily kontrolu nad svou rozpočtovou situací; vyzývá proto k tomu, aby byly zachovány mechanismy, které mohou pomoci členským státům, které čelí problémům v podobě krize likvidity spíše než krize solventnosti a které jsou vyloučeny z vydávání společných dluhopisů; domnívá se, že pro tento účel by měl zůstat zachován ESM; je přesvědčen, že ESM by měl podléhat komunitární metodě;

25.

žádá Komisi, aby uvedla více podrobností o kritériích poskytování půjček členským státům, neboť zelená kniha pouze uvádí, že se tak bude dít „podle jejich potřeb“; trvá na tom, že jedním ze základních kritérii pro poskytování půjček by měla být schopnost obsluhy dluhu;

26.

zdůrazňuje, že Komise považuje horní hranici 60 % HDP, kterou obsahují návrhy na tzv. modré dluhopisy (blue bonds), za příliš vysokou, má-li se zajistit stabilita systému, a požaduje další objasnění týkající se tohoto limitu;

27.

je přesvědčen, že je nezbytné vytvořit plán, jak v krátkodobém horizontu nalézt řešení současné krize a jak v dlouhodobém horizontu vybudovat fiskální unii cestou dokončení, posílení a prohloubení hospodářské a měnové unie;

28.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž posoudí možnosti a v případě potřeby předloží návrhy časového plánu směřujícího ke společnému vydávání státních dluhových nástrojů, přičemž zohlední finanční, fiskální i právní aspekty; domnívá se, že v této souvislosti – současně s prozatímní zprávou H. Van Rompuye ze dne 12. října 2012 – by Komise měla věnovat zvláštní pozornost proveditelnosti zavedení fondu pro splácení dluhu, který by kombinoval dočasné společné vydávání dluhových nástrojů s přísnými pravidly fiskálních úprav mezi státy, jejichž zadluženost překračuje 60 % HDP, přičemž zúčastněné státy se zaváží ke splácení, aby všechny zúčastněné země mohly snižovat nadměrné zadlužení v průběhu referenčního období 25 let, což je sice déle, než umožňuje obnovený Pakt stability a růstu, avšak současně v praxi vyžaduje dostatečný hospodářský růst a velmi přísnou finanční disciplínu;

29.

vyzývá členské státy, aby uvažovaly o vydávání společných krátkodobých dluhopisů (eurobills), o nichž hovoří zpráva Van Rompuye ze dne 12. října 2012, s cílem chránit členské státy, jejichž fiskální politiky jsou v zásadě udržitelné, před převisem poptávky po likviditě, zpětnou vazbou mezi dluhovou krizí státu a bankovní krizí a negativními účinky paniky, které vedou k rozsáhlým tržním deformacím a způsobují, že některé členské státy platí u svých státních dluhopisů abnormálně nízké úrokové sazby a dostávají tak nepřímé dotace;

30.

naléhá na členské státy, aby zvažovaly proveditelnost zavedení systému „bezpečných evropských dluhopisů“ (European Safe Bonds) nebo se zabývaly jinými návrhy na základě koncepce „koše dluhopisů“;

31.

domnívá se, že krátkodobé dluhopisy (eurobills) s časovým a objemovým omezením by mohly poskytnout čas a stabilitu pro to, aby se mohl prokázat přínos dalších opatření, jako je Pakt stability a růstu a tzv. two pack, aby mohla být uplatněna další dlouhodobá opatření pro budoucí integraci eurozóny;

32.

žádá Komisi, aby se pokusila objasnit právní překážky, které stojí v cestě vydávání společných dluhopisů, především pak článek 125 SFEU a jeho dopady na tři možné způsoby vydávání, kterými je kolektivní odpovědnost, poměrná odpovědnost a společná a nerozdílná odpovědnost; naléhavě vyzývá Komisi, aby provedla analýzu možného využití čl. 352 odst. 1 SFEU či jakéhokoli jiného právního základu pro provádění řešení spočívajícího v částečném vydávání společných dluhopisů, aniž by bylo nezbytné měnit smlouvu, včetně rámce pro dohled a podávání zpráv na základě článků 121 a 136 SFEU, jehož cílem by bylo čtvrtletně monitorovat pokrok dosažený členskými státy eurozóny a eurozónou jako takovou, pokud jde o dosažení silnější a skutečné hospodářské a měnové unie, a rovněž koordinovat vydávání státních dluhových nástrojů, které nejsou kryty žádným systémem pro sdílení dluhů;

33.

vítá základní myšlenky rozhodnutí přijatého na summitu euroskupiny dne 29. června 2012, které by mělo zabezpečit finanční stabilitu eurozóny „zejména flexibilním a účinným využíváním stávajících nástrojů EFSF/ESM, s cílem stabilizovat trhy členských států, které dodržují jim určená doporučení a respektují své další závazky, včetně příslušných časových harmonogramů v rámci evropského semestru, Paktu o stabilitě a růstu a postupu při makroekonomické nerovnováze“; bere na vědomí, že dané podmínky budou stanoveny v memorandu o porozumění a že ECB „bude zastávat úlohu prostředníka EFSF/ESM při provádění tržních operací účinným a účelným způsobem“;

34.

je přesvědčen, že zároveň je naléhavě zapotřebí provést rekapitalizaci evropského bankovního sektoru a dokončit jednotný trh finančních služeb v EU; vítá návrh Komise na vytvoření jednotného evropského mechanismu dohledu nad bankovními institucemi, jednotného evropského režimu pro ozdravné postupy a řešení problémů, nejlépe společně se zavedením jednotného mechanismu dohledu; dále žádá, aby v budoucnu, až bude jednotný mechanismus dohledu uveden do provozu, bylo možné z ESM poskytovat finanční prostředky bankám, které se dostanou do obtíží, přímo; zdůrazňuje, že jednotný mechanismus dohledu podléhá kontrole Parlamentu a Rady, pokud jde o opatření a rozhodnutí přijatá v oblasti evropského dohledu, a měl by podávat zprávy příslušnému výboru Parlamentu.

35.

znovu upozorňuje na nutnost zavést nástroje krizového řízení a bere na vědomí, že nedostatečná regulace finančního sektoru je u řady členských států z eurozóny závažným faktorem v jejich složité rozpočtové situaci;

36.

je přesvědčen, že je zde nebezpečí, že emise společných dluhopisů se samostatným ručením, tedy dluhopisů podobných dluhopisu EFSF, nebude pro investory dostatečně atraktivní, pokud některé členské státy účastnící se tohoto systému stále nebudou mít udržitelné finance;

37.

konstatuje, že bude možná nutné vybrat si ze tří možností: první je jednotná úroková sazba pro všechny zúčastněné členské státy, což by vedlo k převodu bohatství mezi zeměmi; druhou možností jsou různě vysoké úrokové sazby; a třetí je jednotná sazba, která by se pojila s kompenzačním mechanismem, kdy by členské státy s nižším ratingem finančně přispívaly členským státům s vyšším ratingem, jak navrhuje Komise;

38.

vyzývá Komisi, aby uvedla další podrobnosti o svém návrhu na vytvoření systému diferenciace úrokových sazeb mezi členskými státy s odlišnými ratingy, zejména aby objasnila, kdo a jak bude tento rating stanovovat, až budou tržní mechanismy neutralizovány zavedením společných dluhopisů;

39.

sdílí názor Komise, který představila ve své zelené knize, totiž že stabilita systému eurobondů nemůže záviset pouze na několika členských státech s udržitelnými financemi a že by tento systém vyžadoval prohloubenou fiskální unii a přísnější rozpočtovou kázeň a kontrolu, má-li se zabránit morálnímu hazardu;

40.

je přesvědčen, že jestliže se ukáže, že systém společného ručení za dluhy lze vytvořit a že bude pevnou součástí stabilizačního rámce, měl by plán na vytvoření skutečné hospodářské a měnové unie obsahovat změnu Smlouvy, která by mohla vést k emisi dluhopisů se společnou a nerozdílnou odpovědností;

41.

domnívá se, že systém částečné náhrady emisí členských států (jako jsou modré a červené dluhopisy) by mohl jednak snížit náklady na půjčky u těch členských států, které mají zdravé a udržitelné veřejné finance, a jednak vytvořit pobídky v případě členských států s nadměrným zadlužením, jelikož riziko spojené s červenými dluhopisy by bylo vyšší a úroková sazba by stoupla;

42.

vyzývá Komisi, aby případně ve spolupráci s ECB a evropským orgánem pro bankovnictví a po konzultacích s Radou a Evropským parlamentem důkladně posoudila formální otázky spojené s jakýmkoli systémem, jako jsou záruky, soustavy tranší a sdružování prostředků, případné kolaterály, rovnováha mezi fiskální kázní založenou na předpisech a na trhu, dodatečné ochranné prvky (zejména pokud jde o účast v některém ze systémů), restrukturalizace, emise, vztah ke stabilizačním mechanismům, investorská základna, regulační požadavky (např. přiměřenost kapitálu), pokrytí dluhu ve fázi vstupu do daného systému a jeho splatnost; naléhavě žádá Komisi, aby uvažovala o legitimní a vhodné formě řízení a odpovědnosti;

43.

zdůrazňuje, že po realizaci krátkodobých opatření k překonání krize a jako jeden z prvních kroků závazného plánu musí být stanoveno, že veškerá další opatření budou přijímána řádným legislativním postupem s plnou demokratickou kontrolou vykonávanou na úrovni, na které je rozhodnutí přijato; zdůrazňuje, že Komise může při přípravě svých návrhů zřídit dočasný orgán sestávající z poslanců Evropského parlamentu a zástupců členských států a ECB; připomíná, že plně využije svých výsad a práva iniciativy, včetně práva podat návrh na změnu Smlouvy; domnívá se, že tento orgán by se měl také zabývat možností emise skutečných federálních dluhopisů spolu s navýšením evropského rozpočtu;

44.

zdůrazňuje, že Komise by se měla zabývat proveditelností jednotlivých opatření uvedených v příloze k tomuto usnesení (jak ve fázi 1, tak i ve fázi 2), která nepředstavují nutně alternativní možnosti, nýbrž mohly by za určitých podmínek být uplatňovány současně;

45.

je si vědom toho, že zejména v akademických kruzích je podáván stále větší počet návrhů týkajících se společného ručení za dluhy; konstatuje, že tyto návrhy se velmi liší;

46.

sdílí obavy Komise, pokud jde o nakládání s dluhopisy stability podle vnitrostátních účetních předpisů; naléhavě vyzývá Komisi, aby komplexním způsobem posoudila dopad různých záručních struktur pro dluhopisy stability na poměr státního dluhu k HDP;

47.

bere na vědomí problém morálního hazardu, o němž se zmiňuje zelená kniha Komise, nicméně považuje za nutné provést podrobnou analýzu tohoto problému, aby bylo možné vyvodit správné závěry a pokud možno nalézt vhodná řešení;

48.

je přesvědčen, že problém morálního hazardu je možno překonat správným stanovením záruk a mechanismů pobídek k fiskální disciplíně;

49.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropské centrální bance.