30.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 440/55

—

s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti z roku 1992,

—

s ohledem na Nagojský protokol k Úmluvě o biologické rozmanitosti o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a vyváženém sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání z roku 2010,

—

s ohledem na Mezinárodní smlouvu o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství z roku 2001,

—

s ohledem na Smlouvu o patentové spolupráci z roku 2002,

—

s ohledem na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel, kterou Valné shromáždění přijalo dne 13. září 2007,

—

s ohledem na Úmluvu MOP č. 169 o domorodém a kmenovém obyvatelstvu z roku 1989,

—

s ohledem na Mezinárodní úmluvu na ochranu nových odrůd rostlin ve znění revidovaném v Ženevě dne 19. března 1991,

—

s ohledem na Dohodu WTO o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví z roku 1995,

—

s ohledem na Mezinárodní smlouvu o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství z roku 2002 a rámec WHO z roku 2011 pro chřipkové viry,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES ze dne 6. července 1998 o právní ochraně biotechnologických vynálezů (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. října 2010 o strategických cílech EU pro 10. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti konané ve dnech 18. až 29. října 2010 v japonské Nagoji (2),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“ (COM(2011)0244),

—

s ohledem na činnosti a zprávy mezivládního výboru Světové organizace duševního vlastnictví pro práva duševního vlastnictví a genetické zdroje, tradiční znalosti a folklór,

—

s ohledem na zprávu ze zasedání skupiny technických a právních odborníků zabývající se tradičními znalostmi souvisejícími s genetickými zdroji v souvislosti s mezinárodním režimem přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů (UNEP/CBD/WG-ABS/8/2, 2009),

—

s ohledem na studii z roku 2011 s názvem „Práva duševního vlastnictví na genetické zdroje a boj proti chudobě“, vypracovanou na žádost Výboru pro rozvoj Evropského parlamentu,

—

s ohledem na Ramsarskou úmluvu o mokřadech z roku 1971,

—

s ohledem na Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin z roku 1973 (CITES),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a na stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro právní záležitosti (A7-0423/2012),

A.

vzhledem k tomu, že přežití a dobré životní podmínky 70 % z celosvětového počtu chudých obyvatel žijících ve venkovských a městských oblastech přímo závisejí na biologické rozmanitosti;

B.

vzhledem k tomu, že hlavním cílem Úmluvy o biologické rozmanitosti je podporovat ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti a odstraňovat překážky, které jejímu využití brání;

C.

vzhledem k tomu, že poskytovatelé genetických zdrojů a nositelé souvisejících tradičních znalostí často pocházejí z rozvojových zemí s vysokou mírou biologické rozmanitosti;

D.

vzhledem k tomu, že vnitrostátní právní předpisy o přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů, které byly přijaty v souvislosti s plněním Úmluvy o biologické rozmanitosti, vznikly v reakci na praktiky bioprůzkumu a biopirátství;

E.

vzhledem k tomu, že obecně uznávanou definicí pojmu „biopirátství“ se rozumí praxe, kdy si průmyslové podniky přisvojí a nechají patentovat tradiční znalosti nebo genetické zdroje domorodých obyvatel, aniž by k tomu měly oprávnění nebo aniž by zemím původu poskytly náhradu;

F.

vzhledem k tomu, že Úmluva o biologické rozmanitosti od biologických průzkumníků vyžaduje, aby od zemí původu nebo místních či domorodých společenství získali ve vztahu k tradičním znalostem týkajícím se genetických zdrojů „předchozí informovaný souhlas“ a vyjednali s nimi „vzájemně dohodnuté podmínky“ a aby země a společenství, od nichž zdroje pocházejí, měly na přínosech biologického průzkumu podíl;

G.

vzhledem k tomu, že rozvíjející se režim přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů podle Úmluvy o biologické rozmanitosti funguje v rámci propojeného systému zahrnujícího WTO a její Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), Světovou organizaci duševního vlastnictví (WIPO), Organizaci OSN pro výživu a zemědělství (FAO), Mezinárodní unii na ochranu nových odrůd rostlin (UPOV) a Světovou zdravotnickou organizaci (WHO);

H.

vzhledem k tomu, že správa přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů je zohledněna rovněž v řadě nástrojů týkajících se lidských práv, včetně Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966 a Mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech z roku 1966;

I.

vzhledem k tomu, že čl. 27 odst. 3 písm. b) Dohody WTO o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) vlády opravňuje, aby z patentovatelnosti vyloučily rostliny, zvířata a „ve své podstatě“ biologické procesy, zatímco mikroorganismy a nebiologické a mikrobiologické postupy patentově chránit lze;

J.

vzhledem k tomu, že biologická rozmanitost zajišťuje širokou škálu ekosystémových služeb, například místní zásobování vodou a potravinami, suroviny pro obživu a regulaci klimatu; dále vzhledem k tomu, že zhoršování životního prostředí přináší nové výzvy, pokud jde o zachování a udržitelné využívání širokého spektra druhů a genetických zdrojů coby základu pro zajišťování potravin a udržitelný zemědělský rozvoj;

K.

vzhledem k tomu, že cílem Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství (ITPGR) vyjednané v rámci Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) je zachování a udržitelné využívání rostlinných genetických zdrojů v oblasti výživy a zemědělství a spravedlivé a vyvážené sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, v souladu s Úmluvou o biologické rozmanitosti;

L.

vzhledem k tomu, že zejména v případě dovážených zemědělských plodin jsou členové OECD do značné míry odkázáni na genetické zdroje, což činí mezinárodní spolupráci v oblasti ochrany a udržitelného využívání genetických zdrojů nezbytnou;

M.

vzhledem k tomu, že podle odhadů jsou tři čtvrtiny celosvětové populace závislé na tradičním přírodním lékařství a že přibližně polovina uměle vyrobených léčiv je přírodního původu;

N.

vzhledem k tomu, že se otázkou tradičních znalostí zabývá několik mezinárodních úmluv a dohod, včetně Úmluvy o biologické rozmanitosti, Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství, Deklarace OSN o právech původních obyvatel a Úmluvy Unesco o zachování nemateriálního kulturního dědictví;

O.

vzhledem k tomu, že čl. 8 písm. j) Úmluvy o biologické rozmanitosti zavazuje smluvní strany k respektování, uchovávání a udržování tradičních znalostí a k tomu, aby se zasadily „o spravedlivé rozdělení zisku vyplývajícího z využívání“ těchto znalostí;

P.

vzhledem k tomu, že Deklarace OSN o právech původních obyvatel z roku 2007 potvrzuje jejich právo udržovat, spravovat, chránit a rozvíjet své tradiční znalosti;

Q.

vzhledem k tomu, že v roce 2009 valné shromáždění členů WIPO pověřilo mezivládní výbor pro duševní vlastnictví, genetické zdroje, tradiční znalosti a folklór, aby vypracoval mezinárodní nástroj na ochranu genetických zdrojů, tradičních znalostí a tradičních kulturních projevů;

1.

připomíná, že ochrana biologické rozmanitosti má přímou souvislost s plněním rozvojových cílů tisíciletí, zejména cíle č. 1, který se týká vymýcení extrémní chudoby a hladu; zdůrazňuje, že pro zemědělství, lesnictví a rybolov jsou důležité zdravá míra biologické rozmanitosti a zdravé ekosystémy v rámci udržitelného rozvoje;

2.

zdůrazňuje, že Úmluva o biologické rozmanitosti se od ostatních mezinárodních smluv týkajících se životního prostředí významně liší tím, že v oblasti ochrany a využívání biologické rozmanitosti výslovně připisuje význačnou úlohu otázkám spravedlnosti a rovnosti;

3.

poukazuje na to, že ačkoli neexistuje obecně uznávaná definice pojmu „biopirátství“, může pokrývat zneužívání a/nebo nezákonný komerční prospěch z využívání tradičních znalostí či genetických zdrojů, a zdůrazňuje, že je třeba dále pracovat na vyjasnění a sjednocení právní terminologie, zejména vytvoření definice termínu „biopirátství“ opírající se o spolehlivé údaje;

4.

poukazuje na problémy, které práva duševního vlastnictví na genetické zdroje a tradiční znalosti způsobují rozvojovým zemím, pokud jde o přístup k lékařské péči, výrobu generických léčiv a přístup zemědělců k osivům; zdůrazňuje tedy, že obchodní politika EU ve vztahu k právům duševního vlastnictví musí být v souladu s cílem soudržnosti politik ve prospěch rozvoje zakotveným ve Smlouvě o EU;

5.

připomíná, že Úmluva o biologické rozmanitosti a Nagojský protokol vytvářejí hlavní rámec pro správu přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů; konstatuje, že správa v oblasti práv duševního vlastnictví, genetických zdrojů a zmírňování chudoby se týká rovněž WTO, FAO, WHO a WIPO, a klade tudíž nároky na to, aby byl zajištěn soudržný přístup těchto organizací k podpoře režimu Úmluvy o biologické rozmanitosti; trvá na tom, že tyto mezinárodní instituce by měly režim Úmluvy o biologické rozmanitosti podporovat, nikoli mu bránit;

6.

opětovně vyjadřuje uznání milníku, jehož bylo dosaženo v oblasti mezinárodní ochrany práv původního obyvatelstva, pokud jde o genetické a další zdroje a související tradiční znalosti, která jsou zakotvena v Deklaraci OSN o právech původních obyvatel, v Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 169, v čl. 8 písm. j) Úmluvy o biologické rozmanitosti a jejího Nagojského protokolu; vyjadřuje své znepokojení nad ztrátou genetické rozmanitosti, k níž dochází v důsledku toho, že na trhu na úkor tradičních odrůd osiv téměř výlučně převažují osiva průmyslově vyprodukovaná, tj. osiva, jež jsou chráněna právy duševního vlastnictví;

7.

připomíná, že k zajištění lepšího poskytování ekosystémových služeb je zapotřebí široké spektrum genetických zdrojů pro výživu a zemědělství; zdůrazňuje, že využití genetických zdrojů pro výživu a zemědělství má klíčový význam pro zajišťování potravin, pro udržitelné zemědělství a životní prostředí a pro boj proti změně klimatu;

8.

poukazuje na to, že dosažení rozvojového cíle tisíciletí č. 1 závisí mimo jiné na tom, jak budeme spravovat ekosystémy v zemědělství; v této souvislosti zdůrazňuje, že široké spektrum geneticky rozmanitých plodin je nezbytné k omezení nepříznivého dopadu, který může zemědělství mít na životní prostředí, i k zajištění lepšího poskytování ekosystémových služeb, a že rozmanitost plodin současně umožňuje především chudým a drobným zemědělcům, aby si zajistili pestrou stravu a diverzifikovali své příjmy; stejně tak zdůrazňuje, že genetická rozmanitost plodin s sebou nese odolnost vůči změnám klimatu;

9.

připomíná, že plané odrůdy vyšlechtěných rostlin, jež jsou důležité pro zajišťování potravin v členských státech EU, rostou převážně v rozvojových zemích; naléhavě vyzývá EU, aby v rámci působnosti Mezinárodní úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin upustila od podpory zavádění právních předpisů, jež by mohly zemědělcům závislým na osivu získaném ze sklizně klást překážky, neboť by to znamenalo porušení práva na výživu v rozvojových zemích;

10.

připomíná, že „výjimka pro zemědělce“ v rámci Mezinárodní úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin je obzvlášť důležitá pro rozvojové země, neboť jim umožňuje schraňovat osivo pocházející z nových odrůd a opětovně jej zasévat za obvyklým účelem zajištění potravin (čímž přispívají k zajišťování potravin); vyjadřuje nicméně politování nad tím, že ačkoli je v zájmu rozvojových zemí zachovat a rozšiřovat výjimky z práv šlechtitelů rostlin, práva zemědělců byla postupnými reformami Mezinárodní úmluvy na ochranu nových druhů rostlin oslabena;

11.

konstatuje, že FAO zaujímá vůdčí úlohu v rozvíjení specializovaných režimů přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů v oblasti potravin a zemědělství; vyzývá EU, aby podpořila požadavek rozvojových zemí zajistit náležité sdílení přínosů v jakýchkoli nových odvětvových mechanismech/nástrojích v rámci FAO, zajistit soudržnost a podporovat součinnost s Úmluvou o biologické rozmanitosti a jejím Nagojským protokolem;

12.

připomíná, že genetické zdroje mj. ve formě rostlinných léčivých přípravků významně přispívají k farmaceutickému výzkumu a vývoji a přístupu k lékařské péči; potvrzuje, že práva duševního vlastnictví by neměla bránit v přístupu k cenově dostupným lékům, zvláště vztahují-li se na genetické zdroje, které pocházejí z rozvojových zemí;

13.

vyzývá EU, aby v souladu se svou zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje ustoupila od požadavku, aby rozvojové země, zejména nejméně rozvinuté země, v rámci dvoustranných dohod přijaly rozsáhlé normy práv duševního vlastnictví týkající se např. osiv a léčiv;

14.

zdůrazňuje, že součástí boje proti biopirátství je provádění a aktualizace stávajících ujednání o vícestranném přístupu a sdílení přínosů v oblasti zemědělství a zdraví, například Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství, tzn. zvážení nových způsobů, jak pro fond pro sdílení přínosů získat finanční prostředky, nebo mezivládního jednání WHO o připravenosti na pandemii chřipky;

15.

je toho názoru, že budoucí dvoustranné a vícestranné dohody usilující o harmonizaci, zejména dohody o rozsahu výjimek z patentových práv a jejich omezeních, bude zapotřebí důkladně přezkoumat z rozvojového hlediska s cílem dosáhnout globální rovnosti v oblasti veřejného zdraví v duchu provádění odstavce 6 prohlášení z Dohá o dohodě TRIPS, aby byly chráněny místní znalosti, a pokud jde o práva pěstitelů, zajištěn přístup k osivu;

16.

konstatuje, že tradiční znalosti jsou znalosti, jejichž nositeli jsou konkrétní domorodá nebo místní společenství a jež spolu v určitém regionu nebo zemi sdílejí mnohé segmenty společnosti; poukazuje na to, že tradiční znalosti zahrnují „nemateriální hodnoty“ a že zachování kulturního dědictví ve všech jeho projevech – společenských, náboženských, kulturních i krajinných – má skutečně prvořadý význam;

17.

klade důraz na to, že tři čtvrtiny celosvětové populace jsou závislé na tradičních přírodních léčivých rostlinných přípravcích; je tudíž přesvědčen, že biopirátství dokládá, že existuje pádný důvod k ochraně tradičních znalostí, zejména souvisejí-li s genetickými zdroji, které mají ekonomickou hodnotu pro průmysl;

18.

upozorňuje na to, že je nebezpečné hodnotit tradiční znalosti jen z obchodního hlediska; poukazuje na to, že stávající rámec práv duševního vlastnictví není uzpůsoben potřebám nestejnorodých skupin, jakými jsou například nositelé tradičních znalostí; zdůrazňuje proto, že je zapotřebí definovat mezinárodní režim práv duševního vlastnictví sui generis, jenž zachová zřetel k různosti zájmů místních společenství, zohlední zvykové právo atd.;

19.

se znepokojením konstatuje, že mezi potíže, s nimiž se potýkají nositelé tradičních znalostí, patří kontrola a vymáhání, tj. zjištění, že došlo k porušení pravidel, a zajištění včasné nápravy; v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že žádné z monitorovacích opatření Nagojského protokolu není zaměřeno na tradiční znalosti související s genetickými zdroji, jelikož není stanovena povinnost zveřejnit „kontrolní“ informace o využitých tradičních znalostech a mezinárodně platné osvědčení o souladu se nevztahuje na tradiční znalosti související s genetickými zdroji, což omezuje možnost odhalit biopirátství týkající se těchto znalostí; domnívá se, že EU by měla při provádění Nagojského protokolu přiznat tradičním znalostem přinejmenším stejnou úroveň ochrany jako genetickým zdrojům;

20.

zdůrazňuje, že předpisy přijaté na ochranu genetických zdrojů a souvisejících tradičních znalostí musí být v souladu s přijatými mezinárodními závazky v oblasti prosazování a dodržování práv domorodého obyvatelstva zakotvenými v Deklaraci OSN o právech původních obyvatel z roku 2007 a Úmluvě MOP č. 169 o domorodém a kmenovém obyvatelstvu z roku 1989;

21.

uznává potenciální úlohu systému práv duševního vlastnictví a patentového systému při podpoře inovací, přenosu a šíření technologií, které budou přinášet vzájemné výhody zúčastněným stranám, poskytovatelům, držitelům a uživatelům genetických zdrojů, jejich derivátů či souvisejících tradičních znalostí, a to způsobem, který přispívá k blahobytu a rozvoji, a zároveň zdůrazňuje, že je třeba předcházet nepříznivým dopadům systému práv duševního vlastnictví a patentového systému na to, jak původní obyvatelstvo a místní společenství uplatňují tradiční znalosti, na jejich zákony, praktiky a systémy znalostí a na jejich schopnost používat, rozvíjet, vytvářet a chránit své znalosti ve vztahu ke genetickým zdrojům; zdůrazňuje, že za určitých okolností mohou smlouvy mezi stranami označit místní původní obyvatelé nebo místní komunity za schůdnější řešení, které umožní sdílet přínosy a chránit jejich zájmy a současně chránit životní prostředí a předcházet sociálním a hospodářským škodám, např. prostřednictvím ochranných doložek;

22.

poukazuje na to, že biopirátství lze vysvětlit absencí vnitrostátních předpisů a mechanismů vymáhání v rozvojových zemích a absencí mechanismu k zajištění souladu v rozvinutých zemích, jež by zaručovaly, že genetické zdroje byly získány po předchozím souhlasu a na základě vzájemně dohodnutých podmínek v souladu s právními předpisy poskytovatelské země pro přístup ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů; vítá v této souvislosti návrh nařízení, který předložila Komise a jehož cílem je provedení Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů; stejně tak trvá na tom, že je důležité spolu s přístupem k právní ochraně zajistit účinný mechanismus odvolání se v případě sporu;

23.

připomíná, že účinné provádění protokolu závisí na krocích přijatých rozvojovými i rozvinutými zeměmi; konstatuje, že vypracování právních předpisů o přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů v rozvojových zemích je předpokladem toho, aby uživatelským zemím vznikl závazek dodržovat požadavky týkající se předchozího souhlasu; poukazuje nicméně na to, že tento požadavek představuje pro tyto země skutečnou výzvu, neboť vyžaduje vybudování solidních právních a institucionálních kapacit;

24.

zdůrazňuje, že cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti bude dosaženo pouze tehdy, bude-li zajištěno spravedlivé a vyvážené sdílení přínosů; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby v zájmu boje proti biopirátství a podpory spravedlnosti a rovnosti při směně genetických zdrojů usilovaly o urychlenou ratifikaci Nagojského protokolu; zdůrazňuje, že úlohou rozvojové spolupráce EU je mimo jiné poskytovat pomoc rozvojovým zemím v oblasti budování právních a institucionálních kapacit v souvislosti s problematikou přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů; je přesvědčen, že rozvojovým zemím by se mělo dostat podpory při budování databází tradičních znalostí a porozumění systémům patentových přihlášek;

25.

opakuje s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2012 o patentování v podstatě biologických způsobů šlechtění (3), že nadměrně rozsáhlá patentová ochrana v oblasti šlechtění může brzdit inovace a pokrok a poškozovat malé a střední pěstitele a chovatele tím, že jim znemožní přístup ke genetickým zdrojům;

26.

upozorňuje na návrh rozvojových zemí, aby byl přijat právně závazný předpis, jenž bude jako podmínku pro udělení mezinárodního osvědčení o původu od žadatelů o patent požadovat: a) zveřejnění údajů o zdroji a původu genetických zdrojů a souvisejících tradičních znalostí, které využili ve svých vynálezech, b) doložení předchozího informovaného souhlasu příslušných orgánů poskytovatelské země a c) doložení toho, že přínosy budou sdíleny spravedlivě a vyváženě;

27.

vyjadřuje politování nad nedostatečným počtem jasných statistik o biopirátství a případech zneužití a vyzývá k tomu, aby byl v EU proveden v této oblasti další výzkum a byly zveřejňovány příslušné informace za účelem nápravy této situace; zdůrazňuje také, že jsou zapotřebí lepší údaje o počtu a obsahu smluv týkajících se přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů; domnívá se, že by bylo možné je získat vytvořením systému oznámení a databází prostřednictvím mechanismu mezinárodní výměny informací v rámci Úmluvy o biologické rozmanitosti;

28.

je přesvědčen, že právně závazný nástroj je nejjistějším prostředkem k tomu, aby uživatelské země do systému práv duševního vlastnictví zavedly opatření související s biologickou rozmanitostí; naléhavě vyzývá, aby byly učiněny kroky, které udělení patentu podmíní tím, že žadatel v patentové přihlášce vyhoví závaznému požadavku na zveřejnění údajů o původu veškerých genetických zdrojů/tradičních znalostí; zdůrazňuje, že tyto zveřejněné údaje by měly zahrnovat také doklad o tom, že dotčené genetické zdroje/tradiční znalosti získal v souladu s platnými pravidly (tj. po předchozím informovaném souhlasu a na základě vzájemně dohodnutých podmínek);

29.

zdůrazňuje, že mezinárodní nástroj zahrnující požadavky na zveřejnění údajů a databáze na ochranu genetických zdrojů není náhradou za účinný mechanismus přístupu ke genetickým zdrojů a sdílení přínosů na vnitrostátní úrovni;

30.

zastává názor, že k potírání možných případů biopirátství může rovněž účinně přispět přímé oznámení podávané uživateli společností využívajících genetické zdroje nebo související tradiční znalosti, využití osvědčení o shodě a prozkoumání možností soudních řízení jak v rámci vnitrostátní jurisdikce, tak mimo ni;

31.

domnívá se, že jasný a ucelený systém vlastnických práv by přispěl k tvorbě znalostí a jejich šíření v rozvojových zemích ku prospěchu místnímu podnikání, výzkumu, vzdělávání a zmírňování chudoby;

32.

trvá na tom, že dohodu WTO TRIPS je třeba uvést do souladu s Nagojským protokolem k Úmluvě o biologické rozmanitosti, a považuje tudíž za zásadní, aby byly stanoveny závazné požadavky na zveřejnění údajů o původu genetických zdrojů v rámci řízení o udělení patentu, díky nimž by bylo možné ověřit, zda byly získány zákonným způsobem, po předchozím informovaném souhlasu a na základě vzájemně dohodnutých podmínek;

33.

zdůrazňuje, že tyto požadavky by mohly být zavedeny prostřednictvím změny dohody WTO TRIPS nebo v rámci WIPO, a to v kontextu probíhajících diskusí o vytvoření nového mezinárodního právního nástroje či nástrojů na účinnou ochranu genetických zdrojů, tradičních znalostí a tradičních kulturních projevů; především vyzývá EU, aby v souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje podpořila požadavek rozvojových zemí, aby byla dohoda WTO TRIPS změněna v souladu s Nagojským protokolem vložením nového článku 29a o zveřejňování údajů o původu genetických zdrojů nebo souvisejících tradičních znalostí; vítá coby první krok skutečnost, že návrh nařízení EU o přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů stanoví závazný požadavek zveřejňovat údaje o původu veškerých genetických zdrojů a souvisejících tradičních znalostí;

34.

vyzývá Komisi, aby svým vyjednavačům v mezivládním výboru WIPO a vyjednavačům přezkumu dohody TRIPS dala pokyn, aby Nagojský protokol považovali za východisko a v jednáních se zaměřili na uvedení právního rámce Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) (4) a jejího Nagojského protokolu do souladu s WIPO, dohodou TRIPS, smlouvou ITPGRFA (5) a úmluvou UPOV (6), a s ohledem na mořské genetické zdroje i s úmluvou UNCLOS (7); konstatuje, že dohoda TRIPS dočasně vyřazuje nejméně rozvinuté země (8); zdůrazňuje, že tento přístup se musí zachovat, pokud jde o případné změny, které mohou vyplynout z procesu souvisejícího s Nagojským protokolem k Úmluvě o biologické rozmanitosti;

35.

vítá iniciativy, jež představují alternativu subjektů výlučně zaměřených na obchod; příkladem může být systém pro globální informace o biologické rozmanitosti (GBIF), který prostřednictvím celosvětové spolupráce mezi různými vládami, organizacemi a dalšími zúčastněnými mezinárodními stranami podporuje volný a otevřený přístup k údajům o biologické rozmanitosti;

36.

bere na vědomí práci mezivládního výboru pro duševní vlastnictví a genetické zdroje fungujícího v rámci Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) a vybízí k tomu, aby na úrovni EU byla přijata podobná opatření a používány odpovídající definice;

37.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.