EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62014CA0266

Věc C-266/14: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 10. září 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Audiencia Nacional – Španělsko) – Federación de Servicios Privados del sindicato Comisiones obreras (CC.OO.) v. Tyco Integrated Security SL, Tyco Integrated Fire & Security Corporation Servicios SA „Řízení o předběžné otázce — Sociální politika — Směrnice 2003/88/ES — Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků — Úprava pracovní doby — Článek 2 bod 1 — Pojem ‚pracovní doba‘ — Pracovníci, kteří nemají stálé nebo obvyklé pracoviště — Doba strávená na cestě mezi bydlištěm pracovníků a místem prvního a posledního zákazníka“

Úř. věst. C 363, 3.11.2015, p. 16–16 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

3.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 363/16


Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 10. září 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Audiencia Nacional – Španělsko) – Federación de Servicios Privados del sindicato Comisiones obreras (CC.OO.) v. Tyco Integrated Security SL, Tyco Integrated Fire & Security Corporation Servicios SA

(Věc C-266/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Směrnice 2003/88/ES - Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků - Úprava pracovní doby - Článek 2 bod 1 - Pojem ‚pracovní doba‘ - Pracovníci, kteří nemají stálé nebo obvyklé pracoviště - Doba strávená na cestě mezi bydlištěm pracovníků a místem prvního a posledního zákazníka“)

(2015/C 363/18)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Audiencia Nacional

Účastníci původního řízení

Žalobce: Federación de Servicios Privados del sindicato Comisiones obreras (CC.OO.)

Žalované: Tyco Integrated Security SL, Tyco Integrated Fire & Security Corporation Servicios SA

Výrok

Článek 2 bod 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, za kterých pracovníci nemají stálé nebo obvyklé pracoviště, představuje doba strávená na cestě, kterou tito pracovníci věnují každodennímu cestování mezi svým bydlištěm a místem prvního a posledního zákazníka určeného jejich zaměstnavatelem, „pracovní dobu“ ve smyslu tohoto ustanovení.


(1)  Úř. věst. C 282, 25. 8. 2014.


Top