7.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/15

1)

Článek 1 odst. 2 písm. a) směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru, ve znění směrnice Evropského Parlamentu a Rady 98/7/ES ze dne 16. února 1998, a článek 2 písm. b) směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládány v tom smyslu, že pod pojmem „spotřebitel“ ve smyslu těchto ustanovení se rozumí fyzická osoba, která je v postavení spoludlužníka v rámci smlouvy uzavřené s prodávajícím či poskytovatelem, jedná-li za jiným účelem, než je podnikání či výkon povolání.

2)

Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní soud posoudí z úřední povinnosti, zda mají klauzule ve smlouvě uzavřené mezi spotřebitelem a prodejcem či poskytovatelem zneužívající povahu ve smyslu tohoto ustanovení, má-li tento soud k dispozici skutkové a právní poznatky nezbytné pro toto posouzení.

3)

Články 3 až 5 směrnice 93/13 musí být vykládány v tom smyslu, že při posuzování zneužívající povahy klauzulí ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu článku 3 odst. 1 a 3 této směrnice musí vnitrostátní soud zohlednit všechny okolnosti týkající se uzavření této smlouvy. V tomto ohledu musí ověřit, zda byly v předmětné věci sděleny spotřebiteli všechny informace, jež mohly mít vliv na rozsah jeho závazku a umožňují mu posoudit celkové náklady úvěru. Rozhodující roli při tomto posouzení hraje to, zda byly klauzule sepsány jasně a srozumitelně a umožňovaly tak průměrnému spotřebiteli, tj. běžně informovanému a přiměřeně pozornému a obezřetnému spotřebiteli, posoudit takové náklady, a to, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru nebyly uvedeny informace považované za základní s ohledem na povahu zboží či služeb, které jsou předmětem této smlouvy, a to zejména informace ve smyslu článku 4 směrnice 87/102 v pozměněném znění.