Kasační opravný prostředek podaný dne 22. května 2014 společností HeidelbergCement AG proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 14. března 2014 ve věci T-302/11, HeidelbergCement AG v. Evropská komise

(Věc C-247/14 P)

2014/C 223/15

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: HeidelbergCement AG (zástupci: U. Denzel, C. von Köckritz, P. Pichler, advokáti)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) navrhuje, aby Soudní dvůr:

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Kasační opravný prostředek směřuje proti rozsudku Tribunálu vydanému dne 14. března 2014 ve věci T-302/11. Tento rozsudek byl navrhovatelce oznámen dne 14. března 2014. Tribunál jím zamítl žalobu podanou navrhovatelkou proti rozhodnutí Komise ze dne 30. března 2011 ve věci COMP/39520 – Cement a příbuzné výrobky, C(2011) 2361 final.

Navrhovatelka uplatňuje celkem sedm důvodů kasačního opravného prostředku.

Zaprvé, Tribunál řádně nepřezkoumal dodržení povinnosti uvést účel žádosti o informace, plynoucí z čl. 18 odst. 3 nařízení 1/2003 (1), a uplatnil ji chybně. Neprovedl dostatečnou analýzu obsahu rozhodnutí týkajícího se žádosti o informace a nerespektoval požadavky, které měla Komise dodržet na základě povinnosti uvést odůvodnění.

Zadruhé, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož měl za to, že povinnost uvést odůvodnění plynoucí z čl. 296 druhého pododstavce SFEU lze omezit ustanovením čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003. Z tohoto důvodu Tribunál neprovedl věcný přezkum bodu žalobního návrhu vycházejícího z nedostatečného odůvodnění volby přijmout rozhodnutí o žádosti o informace. Tribunál rovněž tak vhodným způsobem nepřezkoumal bod žalobního návrhu vycházející z nedostatečného odůvodnění určené lhůty. Jeho rozsudek obsahuje odůvodnění znění totožného s odůvodněním odpovědi na bod žalobního návrhu odlišného obsahu, uplatněný v souběžné věci.

Zatřetí, Tribunál vhodným způsobem nepřezkoumal nezbytnost ve smyslu čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1/2003, jelikož měl za to, že Komisi nepřísluší vypracovávat podrobný popis všech relevantních indicií. Navíc uplatňoval neodůvodněné požadavky týkající se vztahu mezi vážnou domněnkou o protiprávním jednání a nezbytností požadovaných informací. Mimoto chybně vyložil čl. 18 odst. 3 první větu nařízení č. 1/2003, jelikož měl za to, že není třeba ověřovat vhodnost požadovaných informací. To navíc vede k zásahu do práva na opravný prostředek plynoucího z čl. 18 odst. 3 třetí věty nařízení č. 1/2003.

Začtvrté, Tribunál nesprávně považoval čl. 18 odst. 3 první větu nařízení č. 1/2003 za právní základ žádosti Komise o přípravu, shromáždění a zpracování informací, kterými navrhovatelka nedisponovala.

Zapáté, Tribunál zamítl bod žalobního návrhu vycházející z příliš krátké lhůty na odpověď, přičemž se omezil pouze na abstraktní zmínku o hospodářské síle navrhovatelky, a vycházel tak z nedostatečného a nekonzistentního odůvodnění.

Zašesté, Tribunál nerespektoval kritérium přesnosti aktů Evropské unie, když měl za to, že rozhodnutí o žádosti o informace je dostatečně konkrétní, přestože sám konstatoval, že v něm uvedené otázky obsahují vágní pojmy. Navíc nepřezkoumal specifické body žalobního návrhu vycházející z nedostatečné přesnosti a zasáhl do práva na opravný prostředek (viz čl. 18 odst. 3 třetí věta nařízení č. 1/2003).

Zasedmé, Tribunál nerespektoval právo navrhovatelky na obhajobu, neboť měl za to, že měla provést posouzení, která by Komise mohla použít v rámci hospodářské analýzy směřující k prokázání údajného porušení unijního kartelového práva.

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 (Úř. věst. 04/01, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).