—

Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že napadený akt byl přijat za účelem odstranění některých nedostatků zjištěných v uplatňování některých pravidel společné rybářské politiky. Napadený akt však neobsahuje žádné údaje ohledně těchto nedostatků, takže není možné pochopit logický proces, který vedl k jeho přijetí. Tento důvod neplatnosti je o to závažnější, že se uvedená opatření odchylují od dřívějších unijních aktů.

—

Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou spočívající v porušení Smluv a čl. 102 odst. 4 nařízení č. 1224/2009, a že musí být též zrušeno pro nedostatek pravomoci. Napadený akt není určen k posílení systému kontrol, nýbrž ukládá nové povinnosti, které nejsou v primárních aktech předvídány, a jsou tudíž s těmito akty v přímém rozporu.

—

Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že rozhodnutí porušuje zásadu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, neboť stanoví nové a významnější povinnosti pro italské rybáře. Tato opatření navíc zjevně nemají žádný racionální vztah ke sledovanému cíli a jsou vnitřně neuvážená a nepřiměřená, neboť nelze zjistit, jaká souvislost existuje mezi povinnostmi uloženými rybářům a uskutečněním cíle rozhodnutí.

—

Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že na rozdíl od nařízení č. 1224/2009, které zavádí progresivní systém sankcí, napadené rozhodnutí předvídá automatické odejmutí oprávnění k rybolovu v případě závažného porušení a definitivní odejmutí v případě recidivy. Napadené rozhodnutí tímto nahrazuje pravidla stanovená nařízením jiným mnohem přísnějším režimem automatických a neodvolatelných sankcí. Krom toho se jeví, že režim trestů zavedený akčním plánem zjevně porušuje zásadu progresivity sankce, její přiměřenosti ve vztahu k závažnosti porušení a osobní povahy sankce, neboť sankce je ukládána držiteli oprávnění nezávisle na totožnosti původce porušení.