14.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 367/23

1)

Jedná se o nepřímé rozlišování na základě státní příslušnosti nebo omezení volného pohybu pracovníků, které vyžaduje odůvodnění, pokud zákonná právní úprava členského státu umožňuje zaměstnancům, kteří tam přicestovali, získat náhradu za extrateritoriální náklady, osvobozenou od daně, a zaměstnanci, který v době před začátkem svého zaměstnání v tomto členském státu bydlel v zahraničí ve vzdálenosti větší než 150 kilometrů od hranice tohoto členského státu, přiznat bez dalšího prokazování paušálně stanovenou náhradu nákladů osvobozenou od daně, a to i v případě, že částka náhrady převyšuje skutečné extrateritoriální náklady, zatímco pro zaměstnance, který v dotčeném období bydlel v menší vzdálenosti od tohoto členského státu, je náhrada nákladů osvobozená od daně omezena do výše prokazatelných skutečných extrateritoriálních nákladů?

2)

V případě kladné odpovědi na otázku 1: Je v tomto případě dotčená nizozemská právní úprava, obsažená v prováděcím nařízení o dani z příjmů ze závislé činnosti z roku 1965, založena na naléhavých důvodech obecného zájmu?

3)

V případě kladné odpovědi také na otázku 2: Jde v tomto případě kritérium 150 kilometrů obsažené v uvedené právní úpravě nad rámec toho, co je k dosažení cíle sledovaného touto právní úpravou nezbytné?