31.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 153/15

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o vytvoření evropského profesního průkazu pro poskytovatele služeb (2),

—

s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 19. ledna 2006 ve věci C-330/03, Colegio de Ingenieros de Caminos, Canales y Puertos (Sb. rozh. 2006),

—

s ohledem na zprávu o občanství EU za rok 2010 nazvanou „Odstranit překážky pro výkon práv občanů EU“ (KOM(2010)0603),

—

s ohledem na veřejnou konzultaci o směrnici 2005/36/ES, kterou Evropská komise vyhlásila v březnu 2011,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

—

s ohledem na zprávu Maria Montiho pro Komisi ze dne 9. května 2010 nazvanou „Nová strategie pro jednotný trh“,

—

s ohledem na slyšení se zástupci vnitrostátních parlamentů, které uspořádal dne 26. října 2010 a na němž se jednalo o provádění a uplatňování směrnice 2005/36/ES,

—

s ohledem na studii o uznávání odborných kvalifikací (PE 447.514) zadanou Evropským parlamentem,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. října 2010 s názvem „Na cestě k Aktu o jednotném trhu – Pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství“ (KOM(2010)0608),

—

s ohledem na výroční zprávu sítě SOLVIT za rok 2010 o vývoji a výkonnosti sítě SOLVIT v roce 2010,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2011 o jednotném trhu pro Evropany (3),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 nazvané „Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry“ (KOM(2011)0206),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 22. června 2011 o modernizaci směrnice o odborných kvalifikacích (KOM(2011)0367),

—

s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 5. července 2011, v němž je obsažen souhrn odpovědí získaných v rámci veřejné konzultace o modernizaci směrnice o odborných kvalifikacích (4),

—

s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 5. července 2011 o hodnocení směrnice o odborných kvalifikacích (5),

—

s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 2 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0373/2011),

A.

vzhledem k tomu, že vlivem demografických změn bude mobilita odborníků v Evropské unii nabývat na významu;

B.

vzhledem k tomu, že na trzích práce dochází ke změnám, které vyžadují transparentnější, jednodušší a flexibilnější pravidla o uznávání odborných kvalifikací;

C.

vzhledem k tomu, že mobilita odborných pracovníků je klíčovým faktorem hospodářského rozvoje a dosažení udržitelné hospodářské obnovy;

D.

vzhledem k tomu, že podle zjištění Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop) se předpokládá, že v Evropské unii vzroste do roku 2020 poptávka po vysoce kvalifikovaných pracovnících o více než 16 milionů pracovních míst;

E.

vzhledem k tomu, že právo získat zaměstnání nebo poskytovat služby v jiném členském státě je základním právem zakotveným ve Smlouvách a současně konkrétním příkladem toho, jak občané mohou využívat výhod jednotného trhu;

F.

vzhledem k tomu, že volný pohyb osob v rámci EU a právo na uznání zásluh a odborných znalostí bude možné uplatnit až poté, co budou nynější neviditelné překážky omezeny na minimum a některé vnitrostátní předpisy, které v současné době nepřiměřeně omezují právo na kvalifikovanou práci, budou odstraněny;

G.

vzhledem k tomu, že optimální systém uznávání odborných kvalifikací je základním předpokladem toho, aby každá osoba mohla plně využívat výhod spojených s možností volného pohybu;

H.

vzhledem k tomu, že Akt o jednotném trhu upozornil na skutečnost, že modernizace systému uznávání odborných kvalifikací je pro posílení hospodářského růstu a důvěry odborníků i občanů klíčová;

I.

vzhledem k tomu, že jednou z hlavních příčin problémů s uznáváním akademických titulů a odborných kvalifikací je nedostatečná důvěra v kritéria používaná pro získání akreditace a udělování akademických titulů v zemi původu, a proto je nutné bezodkladně zavést opatření pro automatické uznávání zbavením se předsudků a odstraněním formálních vnitrostátních překážek uznávání;

J.

vzhledem k tomu, že od roku 2007 bylo podle této směrnice učiněno přibližně 100 000 rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace, která umožnila mobilitu 85 000 odborníků (6);

K.

vzhledem k tomu, že ze všech regulovaných povolání v EU jsou nejmobilnější zdravotničtí pracovníci, v jejichž případě byla odborná kvalifikace v letech 2007–2010 uznána přibližně 57 200 lékařů, zdravotních sester, zubních lékařů, lékárníků, porodních asistentek a veterinárních chirurgů;

L.

vzhledem k tomu, že očekávání občanů stále nebyla naplněna, jelikož v roce 2010 se více než 16 % případů sítě SOLVIT týkalo uznávání odborných kvalifikací (7);

M.

vzhledem k tomu, že z důvodu složitosti příslušných postupů je obtížné stanovit, který orgán je pro uznávání odborných kvalifikací příslušný;

N.

vzhledem k tomu, že směrnice o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči stanoví, aby členské státy, v nichž je zdravotní péče poskytována, zajistily, aby informace o oprávnění k výkonu činnosti zdravotnických pracovníků v celostátních nebo místních registrech vedených na jejich území byly zpřístupněny orgánům jiných členských států, s tím, že výměna informací se uskuteční prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu;

O.

vzhledem k tomu, že případy týkající se odborných kvalifikací, které byly řešeny v rámci sítě SOLVIT, dosáhly v roce 2010 počtu 220, přičemž dvě třetiny těchto případů pocházely z pouhých čtyř členských států;

P.

vzhledem k tomu, že ve směrnici 2005/36/ES byla sloučena pravidla obsažená v 15 předchozích směrnicích přijatých počínaje rokem 1960;

Q.

vzhledem k tomu, že směrnice 2005/36/ES nebyla všemi členskými státy provedena včas a že k úplnému zavedení došlo až tři roky po původním termínu;

R.

vzhledem k tomu, že řádné uplatňování této směrnice by posílilo lidský rozměr jednotného trhu;

S.

vzhledem k tomu, že zavedení evropského profesního průkazu by mělo vést ke zjednodušení a urychlení postupů spojených s uznáváním odborné kvalifikace;

1.

domnívá se, že volný pohyb stále většího počtu vysoce kvalifikovaných osob a pracovníků je jedním z klíčových přínosů evropské spolupráce a konkurenceschopného vnitřního trhu, důležitým faktorem rozvoje hospodářství v celé EU a právem každého občana EU; je pevně přesvědčen o tom, že by se mobilita pracovníků měla pro občany EU rozšířit a měly by být odstraněny její nepřímé překážky za předpokladu, že bude dosaženo rovnováhy mezi mobilitou a kvalitou odborných kvalifikací;

2.

podporuje všechny iniciativy, jejichž cílem je usnadnění přeshraniční mobility jako prostředku pro účinné fungování trhů práce a pro posílení hospodářského růstu a konkurenceschopnosti v EU; uznává, že je nutné modernizovat směrnici 2005/36/ES, která musí být zárukou jasného a solidního právního rámce;

3.

vyzývá Komisi a členské státy, aby dále podporovaly mobilitu odborných pracovníků; je přesvědčen, že poměrně nízký počet mobilních odborných pracovníků je důvodem ke znepokojení, a navrhuje, aby byly vytvořeny strategie, které by se tímto stavem zabývaly; podtrhuje výsledek nedávného průzkumu Eurobarometru, podle něhož více než 50 % mladých lidí v Evropě jeví ochotu či velký zájem o práci v zahraničí (8);

4.

vyzývá členské státy, aby informace o přínosech této směrnice šířily mezi své občany a odborníky;

5.

domnívá se, že dialog mezi zúčastněnými stranami vedený za účelem pravidelného doplňování požadavků na počáteční odbornou přípravu, uznávání praxe a další profesní rozvoj je nezbytným předpokladem dosažení harmonizace v oblasti odborné přípravy a vzdělávání; je rovněž toho názoru, že vytvoření tzv. 28. režimu, který by byl nadřazen režimům jednotlivých členských států, nepředstavuje opatření, které by jednoznačným a uspokojivým způsobem řešilo problém rozdílů v oblasti odborné přípravy a vzdělávání;

6.

zdůrazňuje, že většina respondentů, kteří se zúčastnili veřejných konzultací Komise, považuje zásadu částečného přístupu k povolání za nežádoucí a v praxi za obtížně sledovatelnou a je nutné ji upřesnit; zdůrazňuje ovšem, že zásada částečného přístupu k povolání by mohla být přínosná, ale pouze v těch povoláních, kde lze jednotlivé úkoly jasně vymezit; vyzývá k důkladnému přezkoumání této zásady a k tomu, aby byla uplatňována případ od případu, ale aby neplatila pro regulovaná povolání s dopady na oblast zdraví a bezpečnosti;

7.

vítá skutečnost, že postup automatického uznávání je všeobecně úspěšný; zdůrazňuje ovšem, že postup uznávání podle všeobecného systému založeného na odborných zkušenostech je pro příslušné orgány i pro ty, kdo vykonávají určitá povolání, příliš těžkopádný a zdlouhavý;

8.

zdůrazňuje význam systému předběžného ohlašování a poznamenává, že při veřejných konzultacích Komise v roce 2011 se objevila řada námitek, a že zásadním prvkem připravované revize směrnice o uznávání odborných kvalifikací by proto měla být opatření pro zlepšení dočasné mobility odborných pracovníků; vyzývá k tomu, aby byla podrobněji objasněna koncepce dočasně a příležitostně poskytovaných služeb, neboť si uvědomuje, že je nemožné vytvořit jedinou definici, která by se vztahovala na všechna povolání, a že taková definice by narušila subsidiaritu;

9.

zastává názor, že příslušné orgány se při uplatňování režimu předběžného prohlášení potýkají s problémy, neboť neexistuje jednotný přístup k posuzování dočasné a příležitostné povahy určité služby a že je krajně obtížné monitorovat činnosti příslušných poskytovatelů služeb přímo v daném místě; vyzývá Komisi, aby přehodnotila stávající ustanovení uvedená v článku 7 směrnice a podrobněji objasnila otázku stávající judikatury, zejména s ohledem na povolání, jež mohou mít dopad na zdraví a bezpečnost veřejnosti; vyzývá Komisi, aby své závěry předložila Parlamentu;

10.

zdůrazňuje, že čl. 7 odst. 4 směrnice, který členským státům umožňuje prověřovat kvalifikace před jejich uznáním u profesí v oblasti zdravotní péče a bezpečnosti, jejichž uznávání dosud neprobíhá automaticky, považuje za zcela zásadní převážná většina zúčastněných stran; zastává nicméně názor, že v zájmu zvýšení transparentnosti by členské státy měly objasnit, která povolání mají podle jejich uvážení dopad na oblast zdraví a bezpečnosti;

11.

souhlasí s Komisí, že pojem „regulovaného vzdělávání a odborné přípravy“ je vymezen příliš úzce, takže může mít nevhodný dopad na dočasnou mobilitu odborných pracovníků; je toho názoru, že tento pojem musí zahrnovat všechny typy vzdělání a odborné přípravy, s nimiž je spojena možnost vykonávat příslušné povolání v domovském členském státě;

12.

vyzývá Komisi, aby jasně uvedla, že prohlášení pro účely dočasné mobility by mělo v zásadě platit na celém území daného členského státu, a aby posoudila, jestli je potřeba roční prohlášení;

13.

žádá, aby se povinnost předběžného ohlášení podle článku 7 nevztahovala na poskytovatele služeb, kteří své služby poskytují výlučně spotřebitelům, jež doprovázejí do jiných členských států, a kteří tudíž v přijímajícím členském státě nepřicházejí do styku s místními spotřebiteli (např. turističtí průvodci, trenéři, zdravotnický doprovod sportovců); vyslovuje se na podporu výše uvedeného v případě všech služeb, které se netýkají zdraví a bezpečnosti veřejnosti;

14.

vyzývá Komisi, aby jednotlivé zdroje informací, jež jsou nyní na dotazy týkající se uznávání odborných kvalifikací k dispozici, včetně národních kontaktních míst a profesních organizací, koordinovala a sjednotila s portálem „Vaše Evropa“, který je rozcestníkem jednotných kontaktních míst, jež jsou v současné době dostupné v souladu se směrnicí o službách; uvádí, že toto opatření poskytne odborným pracovníkům veřejné rozhraní v jejich vlastním jazyce, kam mohou vkládat dokumenty, kde mohou získat a vytisknout si svůj profesní průkaz a získat aktuální informace o postupu uznávání a administrativní údaje o příslušných orgánech, profesních organizacích a dokumenty, které je třeba předložit;

15.

zastává názor, že v rámci všech jednotlivých povolání je nutné prohloubit dialog a výměnu informací a také spolupráci mezi příslušnými orgány a národními kontaktními místy, a to na úrovni jednotlivých členských států i mezi nimi; žádá Komisi, aby v oborech s nejvyšší mobilitou usnadnila vytváření sítí příslušných orgánů a profesních organizací, které umožní výměnu obecných informací o postupech platných v jednotlivých členských státech a jejich požadavcích na vzdělání a které rovněž umožní sdílet osvědčené postupy a hledat možnosti hlubší spolupráce, například v podobě společných platforem; domnívá se, že je důležité, aby se veřejné orgány a sociální partneři zapojovali do strukturovaného dialogu o tom, jak zlepšit profesní integraci mladých lidí;

16.

vybízí členské státy, aby se postaraly o to, aby veřejné orgány účinněji šířily informace týkající se práv pracovníků a postupů uznávání odborných kvalifikací, tak aby se v rámci podpory mobility omezila veškerá administrativní zátěž, která by mohla mít odrazující účinek;

17.

vyzývá proto členské státy, aby využívaly moderní komunikační technologie, včetně databází a registračních postupů on-line, zajistily tak dodržování lhůt stanovených v obecném systému uznávání a umožnily dosáhnout významného zlepšení v oblasti přístupu k informacím a znalosti postupů;

18.

požaduje, aby příslušné orgány měly povinnost poskytovat aktuálně platné kontaktní informace všem ostatním příslušným orgánům v dané odborné oblasti;

19.

vyzývá Komisi, aby stanovila pokyny týkající se lhůty, v jejímž rámci by měla osoba, která předložila všechny potřebné podklady, obdržet rozhodnutí příslušného orgánu; mobilitu by rovněž usnadnilo zkrácení této lhůty, k němuž by mohlo dojít, pokud by byl ve větší míře využíván systém pro výměnu informací o vnitřním trhu a optimalizovaly se postupy; vyzývá členské státy, aby na zajištění toho, že odborné kvalifikace budou uznávány v přiměřené časové lhůtě, uvolnily dostatečné prostředky;

20.

vyzývá členské státy, příslušné orgány a Komisi, aby zajistily větší transparentnost, která umožní, aby žadatelé nebo dotčené osoby dostali ucelené odůvodnění, proč jim bylo uznání titulu nebo odborné kvalifikace zamítnuto;

21.

zastává názor, že současný postup oznamování nově udělovaných diplomů je zbytečně složitý; vyzývá Komisi, aby usnadnila oznamování nově udělovaných diplomů a přílohu V této směrnice doplňovala bez větších časových prodlev;

22.

naléhavě žádá členské státy, příslušné orgány a Komisi, aby zajistily, že uznávání diplomů nebo certifikátů bude postaveno na stejnou úroveň s uznáváním odborných kvalifikací a přispěje k vytvoření skutečného evropského a mezinárodního vnitřního trhu, čímž se zabrání regulaci něčeho, co už bylo regulováno;

23.

zdůrazňuje, že vyrovnávací opatření, která příslušným orgánům umožňují ukládat zkoušku způsobilosti nebo adaptační období o maximální délce tří let a která mají neocenitelný význam pro zajištění bezpečnosti spotřebitelů a pacientů, je nezbytné přezkoumat, a posoudit tak, jestli jsou vhodná pro řešení existujících problémů; žádá lepší vysvětlení a posouzení kodexu chování, který pomáhá příslušným orgánům v jejich práci;

24.

požaduje, aby byly na základě konzultace příslušných orgánů, profesních organizací, členských států a Evropského parlamentu vytvořeny nezávazné pokyny EU pro uplatňování vyrovnávacích opatření;

25.

zdůrazňuje, že prověřování úrovně kvalifikace podle článku 11 představuje postup, který je pro úřady velice složitý a nákladný a pro občany jen stěží pochopitelný; poukazuje na to, že pět úrovní kvalifikace podle článku 11 bývá často zaměňováno s osmi úrovněmi evropského rámce kvalifikací; souhlasí s hodnocením Komise, že vypuštění článku 11 a přílohy II a III by vedlo k tomu, že příslušné orgány by se již nemusely na základě předem stanovených úrovní kvalifikace rozhodovat o tom, zda je žadatel způsobilý, nýbrž by se mohly soustředit na stanovení toho, zda mezi různými druhy vzdělání a odborné přípravy existují podstatné rozdíly a zda je nutno přijmout vyrovnávací opatření; je tedy přesvědčen o tom, že zrušení těchto úrovní kvalifikace, včetně přílohy II a III, by postup uznávání výrazně zjednodušilo;

26.

zdůrazňuje, že mezi systémy odborného vzdělávání členských států přetrvávají značné rozdíly; poukazuje tudíž na to, že pokud jde o minimální délku školní docházky požadovanou pro určité odborné vzdělání, je třeba rovněž započítat období obvykle strávená v odborných školách v rámci systémů odborného vzdělávání s praktickou přípravou;

27.

vyzývá členské státy a příslušné orgány, aby s pomocí Komise vypracovaly studie, jež by vedly k vytvoření evropské klasifikace dovedností, kvalifikací a povolání s cílem zjistit, zda dosažené kvalifikace a povolání odpovídají v různých členských státech týmž dovednostem a kvalifikacím, a vytvořit evropský nástroj pro analýzu;

28.

domnívá se, že by měla být věnována pozornost intenzivnějšímu šíření kodexu chování, což umožní zajistit účinnější provádění této směrnice a tím i jednotný výklad jejích ustanovení;

29.

vyzývá Komisi, aby obnovila mechanismy pro vedení dialogu mezi členskými státy, příslušnými orgány a profesními organizacemi, a mohla tak v souladu s vědeckotechnickým rozvojem a s potřebnou pravidelností doplňovat minimální požadavky na odbornou přípravu odvětvových profesí, tak aby odrážely současnou odbornou praxi, aby doplnila stávající klasifikaci ekonomických činností na základě odborné praxe a aby vytvořila jednoduchý mechanismus průběžného doplňování minimálních požadavků na odbornou přípravu; s přihlédnutím k budoucímu vývoji boloňského a kodaňského procesu žádá naléhavě Komisi, aby zvážila uplatňování přístupu založeného na odborné způsobilosti a vymezila za tímto účelem minimální požadavky na odbornou přípravu, které budou zohledňovat nejen její délku, ale také studijní výstupy;

30.

naléhavě vyzývá Komisi, aby nedopustila fragmentarizaci procesu modernizace automatického uznávání odborných kvalifikací, jak ji navrhuje zelená kniha, a aby zajistila, že Parlament bude mít možnost náležitě dohlížet nad případnými podstatnými změnami, které by byly v této směrnici prováděny;

31.

vítá nedávné reformy, k nimž došlo v rámci boloňského procesu, a také možnosti, které tento proces přináší evropským studentům z hlediska jejich mobility a zaměstnatelnosti; vybízí Evropskou komisi, aby s členskými státy spolupracovala na docílení větší transparentnosti a srovnatelnosti evropského systému převodu kreditů (ECTS), díky čemuž by se z tohoto systému měl stát klíčový nástroj pro usnadnění vzájemného uznávání kvalifikací a ve výsledku i pro usnadnění mobility;

32.

vyzývá Komisi, aby při stanovování minimálních požadavků na odbornou přípravu zvážila význam standardizovaných studijních výstupů a odborných lékařských dovedností;

33.

vyzývá Komisi, aby se zabývala otázkou, zda by se automatické uznávání odborných kvalifikací mohlo do budoucna vztahovat i na další oblasti;

34.

žádá, aby byl podrobněji objasněn návrh na prodloužení délky obecného vzdělání, které je podmínkou zápisu zdravotních sester a porodních asistentek do kurzů odborné přípravy;

35.

žádá, aby byl podrobněji objasněn návrh na vypuštění čl. 21 odst. 4 ze směrnice o odborných kvalifikacích;

36.

vyzývá členské státy, aby provedly srovnání minimálních požadavků na odbornou přípravu a zahájily mezi sebou i mezi příslušnými orgány pravidelnější komunikaci za účelem sblížení minimálních požadavků na odbornou přípravu;

37.

poukazuje na to, že k posouzení provádění směrnice 2005/36/ES je nutné sestavit seznam osvědčení nebo jiných dokladů o formální kvalifikaci, které jsou uznávány v jednom nebo ve více členských státech, ale v jiných členských státech uznávány nejsou; seznam by měl rovněž obsahovat případy, kdy je občanům, kteří získali diplom v jiném členském státě, než je členský stát původu, zamítnuto po jejich návratu jeho uznání v domovském členském státě;

38.

zdůrazňuje, že regulovaných povolání je v Evropské unii vysoký počet, a vyzývá členské státy, aby u některých povolání přezkoumaly opodstatnění jejich klasifikace s cílem zjistit, zda dosažené kvalifikace a povolání odpovídají v různých členských státech týmž dovednostem a kvalifikacím; domnívá se, že snížení celkového počtu regulovaných povolání v EU by podpořilo mobilitu; poznamenává ovšem, že tuto klasifikaci je možné odůvodnit se zřetelem na ochranu spotřebitelů, zejména v případě zdravotnických, právnických či technických povolání;

39.

zastává názor, že nejúčinnějším způsobem, jak usnadnit volný pohyb odborných pracovníků, by bylo snížení počtu regulovaných povolání v EU; vyzývá Komisi, aby do revidované směrnice začlenila mechanismus, jehož prostřednictvím by členské státy mohly prověřit své právní předpisy, vyjma předpisů vztahujících se na zdravotnické profese, a v případě, že jsou nepřiměřené, tyto předpisy zrušit;

40.

zastává názor, že ochrana spotřebitelů a bezpečnost pacientů je zásadním cílem přezkumu směrnice a že úspěšnost této směrnice do značné míry závisí na současném zajištění mobility a bezpečnosti; upozorňuje na zvláštní postavení zdravotnických pracovníků;

41.

zdůrazňuje, že se objevily vážné problémy spojené s tím, že někteří odborní pracovníci vykonávali v EU svoji pracovní činnost i poté, co jim tato činnost byla pozastavena nebo zakázána;

42.

žádá, aby u povolání, která nejsou zahrnuta do směrnice o službách, byl v rámci systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI) zaveden proaktivní mechanismus varování, který by ukládal povinnost upozornit všechny členské státy na případy, kdy je vůči registraci odborného pracovníka nebo jeho právu poskytovat služby přijato regulační opatření, a to pod podmínkou, že by systém varování neobsahoval žádné další informace, uznával presumpci neviny a dodržoval stávající předpisy o ochraně údajů;

43.

poukazuje na to, že veřejnost a pacienti musí mít větší jistotu, že odborní pracovníci ve zdravotnictví, jimž byla uznána jejich odborná kvalifikace, mají dovednosti a znalosti na úrovni odpovídající současnému vývoji;

44.

zdůrazňuje požadavek zúčastněných stran, aby byl kladen větší důraz na soustavný profesní rozvoj, včetně formálního, neformálního a informálního (celoživotního) učení, a na potřebu jeho hodnocení; upozorňuje na skutečnost, že globální konkurence a přechod ke znalostní ekonomice přináší v oblasti rozvoje dovedností a vzdělávání nové výzvy; vyzývá proto Komisi, aby prozkoumala metody dokládání veškerého vzdělání, čemuž by mohly sloužit evropské pasy dovedností a evropský rámec kvalifikací či systém IMI, a aby navrhla srovnávací tabulku různých systémů soustavného profesního rozvoje v členských státech; dále vyzývá Komisi, aby posoudila, zda by vhodným řešením různých úrovní soustavného profesního rozvoje pracovníků ve zdravotnictví mohla být vyrovnávací opatření; vybízí příslušné orgány, aby v průběhu postupu uznávání odborných kvalifikací podávaly o soustavném profesním rozvoji informace, sdílely osvědčené postupy a vyměňovaly si informace o soustavném profesním rozvoji v těch odvětvích a v těch členských státech, ve kterých je soustavný profesní rozvoj povinný;

45.

zdůrazňuje, že je důležité, aby celoživotní učení bylo v zájmu dosažení lepšího využití vzdělávacích zdrojů pro zaměstnance uzpůsobeno konkrétním potřebám trhu práce jednotlivých členských zemí;

46.

zdůrazňuje, že rozšíření postupu uznávání tak, aby se vztahoval i na kvalifikace ze třetích zemí, by mohlo vést ke zneužívání systému formou spekulativního výběru jurisdikce (forum shopping), a že pro příslušné orgány v hostitelském členském státě by taková skutečnost znamenala značné nebezpečí;

47.

zdůrazňuje, že pro odborné pracovníky ve zdravotnictví je nanejvýš důležitá schopnost komunikovat s kolegy a pacienty, neboť je nezbytné se vyvarovat nebezpečným situacím či situacím, které mohou ohrozit život pacienta;

48.

domnívá se, že článek 53 směrnice 2005/36/ES o jazykových požadavcích musí být vyjasněn, protože o výklad tohoto ustanovení se mezi Komisí, Evropským soudním dvorem a členskými státy v současnosti vede spor; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby upravily systém jazykových požadavků u zdravotnických profesí a příslušným orgánům poskytly dostatek flexibility k tomu, aby mohly v rámci postupu uznávání zjistit a případně, ovšem pouze je-li to nezbytné, ověřit technické a konverzační jazykové dovednosti odborných pracovníků; domnívá se, že aniž by tím byla dotčena možnost zaměstnavatelů přesvědčit se o jazykové způsobilosti odborných pracovníků, které přijímají na určité pracovní místo, měla by být v tomto ohledu pečlivě uplatňována zásada proporcionality, neboť není žádoucí, aby se takové testy staly další překážkou;

49.

zastává názor, že jazykové znalosti mají pro snazší integraci odborných pracovníků v jiné zemi klíčový význam, neboť zajišťují kvalitu poskytovaných služeb a zaručují ochranu spotřebitelů a bezpečnost pacientů;

50.

zdůrazňuje, že praktičtí lékaři poskytující služby elektronického zdravotnictví by v zájmu ochrany pacientů měli nabízet dodržování týchž norem kvality a bezpečnosti, jaké platí pro poskytování služeb neelektronického zdravotnictví; mělo by být proto jasně stanoveno, že požadavky této směrnice a případně i další požadavky se vztahují na poskytovatele služeb elektronického zdravotnictví;

51.

poukazuje na to, že kvůli rozvoji elektronického zdravotnictví a systému zdravotní péče na dálku je nutné, aby zdravotní sestry a lékaři byli po dokončení vzdělání schopni pečovat o pacienty různých státních příslušností, a že v případě odborných pracovníků a absolventů, kteří k péči o pacienty takové nástroje nutně využívají, proto bude nezbytné podporovat spolupráci mezi vzdělávacími středisky, nemocnicemi a univerzitami v různých zemích;

52.

vítá výsledky pilotních projektů v oblasti profesních průkazů, jež byly oznámeny na fóru o jednotném trhu v Krakově; zdůrazňuje, že veškeré profesní průkazy musí být dobrovolné, musí dokládat získanou akademickou nebo odbornou praxi a musí být propojeny se systémem pro výměnu informací o vnitřním trhu; domnívá se, že profesní průkaz by v případě některých povolání mohl být užitečným nástrojem pro podporu mobility, zjednodušení administrativních postupů a posílení bezpečnosti; vyzývá Komisi, aby před zavedením jakéhokoli průkazu předložila důkazy o tom, že dobrovolný průkaz může být v postupu uznávání přínosem; zdůrazňuje, že zavedení jakéhokoli průkazu musí splňovat podmínky bezpečnosti a ochrany údajů, a trvá na tom, že je nezbytné stanovit záruky proti zneužití a podvodu;

53.

opakuje, že má-li Evropská unie zmenšit rozdíly v provádění a vymáhání směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací ve všech 27 členských státech EU, musejí mít všechny členské státy větší důvěru v systémy druhých států,

54.

podporuje rozšíření systému pro výměnu informací o vnitřním trhu na povolání, na něž se tento systém dosud nevztahuje, a to v podobě formulované v návrhu nařízení o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (9) („nařízení o systému IMI“), a na povolání, na něž se nevztahuje směrnice 2005/36/ES;

55.

vyzývá k tomu, aby používání systému pro výměnu informací o vnitřním trhu bylo pro příslušné orgány povinné, jelikož by to usnadnilo proaktivní spolupráci v administrativní oblasti a zjednodušilo postupy uznávání; je toho názoru, že systém pro výměnu informací o vnitřním trhu by mohl být dále zdokonalen například tím, že by se rozšířily jeho stávající funkce tak, aby usnadňoval práci vnitrostátních orgánů; žádá Komisi, aby v zájmu využití všech možností efektivního uplatňování tohoto systému vytvořila struktury pro pomoc v oblasti odborné přípravy a technické podpory;

56.

vyzývá k větší mobilitě absolventů a k dodržování rozsudku ve věci Morgenbesserová (10); zastává názor, že by členské státy měly v případě absolventů z jiných členských států podporovat placenou praxi pod dohledem, nabízejí-li tuto možnost i vlastním státním příslušníkům; zdůrazňuje navíc, že profesní zkušenost získaná během praxe vykonávané pod dohledem by měla být uznávána v domácím členském státě;

57.

poukazuje na to, že koncepce společných platforem uvedená v článku 15 této směrnice není úspěšná, jelikož žádné takové platformy v současné době neexistují; zastává názor, že takové platformy by mohly sloužit jako užitečné nástroje pro usnadnění mobility a že jejich definice a řízení by měly být přenechány samotným odborníkům; vítá přání Komise zlepšit tuto koncepci v revidovaném článku; vyzývá Komisi, aby členským státům dovolila svobodně se rozhodnout, zda se společné platformy zúčastní, a aby povolila snížit hranici pro jejich účast;

58.

zastává názor, že vytvoření jakékoli společné platformy by mělo být podmíněno zkouškou na vnitřním trhu a podléhat dohledu Parlamentu;

59.

zdůrazňuje, že součástí této směrnice by měla být i ochrana údajů v souladu se směrnicí 95/46/ES a že revize této směrnice by měly brát rovněž v úvahu dosavadní vývoj v ustanoveních týkajících se ochrany údajů; poznamenává, že by měly být k dispozici aktuální kontaktní informace příslušného orgánu, který odpovídá za správu údajů, a také jasně formulované politiky týkající se uchovávání a používání údajů o odbornících, jakož i pokyny pro opravu chybných informací;

60.

bere na vědomí, že jednání mezi EU a Švýcarskem vedla k dohodě o změně přílohy III dohody o volném pohybu osob uzavřené mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé, a to v tom smyslu, že bude zahrnovat směrnici 2005/36/ES; bere na vědomí, že podle této dohody bude prozatímním způsobem uplatňována většina ustanovení této směrnice, vyjma hlavy II, která na straně Švýcarska vyžaduje určitá přizpůsobení, a že rozhodnutí Rady týkající se výše uvedené dohody pozbude platnost, pokud Švýcarsko do 24 měsíců od přijetí tohoto rozhodnutí neoznámí, že dokončilo své interní postupy potřebné k provedení tohoto rozhodnutí; je připraven pečlivě sledovat vývoj v této záležitosti;

61.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že revidovaná směrnice bude ve stanovené lhůtě řádně provedena; naléhavě žádá členské státy, aby směrnici věnovaly přednostní pozornost;

62.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.