31.7.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 229/126

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Energetický plán do roku 2050

COM(2011) 885 final

2012/C 229/25

Zpravodaj: pan COULON

Spoluzpravodaj: pan ADAMS

Dne 15. prosince 2011 se Komise, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Energetický plán do roku 2050

COM(2011) 885 final.

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. května 2012.

Na 481. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 23. a 24. května 2012 (jednání dne 23. května), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 137 hlasy pro, 6 hlasů bylo proti a 9 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   EHSV s velkým zájmem bere na vědomí Energetický plán do roku 2050 a jeho cíl, kterým je vytvořit rámec pro dohodnutou strategii rozsáhlé dekarbonizace evropské energetiky do roku 2050 (Evropská rada, říjen 2009). Jde nejenom o to dosáhnout udržitelné a bezpečné skladby nízkouhlíkových zdrojů energie na konkurenčním trhu, ale i o to přesvědčit občanskou společnost, že je tento cíl uskutečnitelný.

1.2   Členské státy Evropské unie mají rozdílné energetické zdroje a infrastrukturu; zamýšlená dekarbonizace je pro některé země daleko náročnější výzvou než pro ostatní. Plán postupu svým přístupem umožňuje značnou pružnost, která členským státům dovoluje vyvinout vhodné akční plány. Aby bylo možné dosáhnout cíle dekarbonizace, bude se muset nákladové břemeno do značné míry sdílet.

1.3   Jedná se o ambiciózní, avšak zcela zásadní cíl, pokud má Evropa přispět k boji proti změně klimatu a zajistit větší bezpečnost dodávek energie. Do diskuse o těchto otázkách bude třeba zapojit co nejširší evropskou veřejnost a EHSV se domnívá, že tento plán může k zahájení tohoto dialogu účinně posloužit. Musí ovšem podporovat zapojení na každé úrovni – na úrovni jednotlivých osob i společenství, na regionální i národní úrovni, na úrovni EU, a obzvláště prostřednictvím doplňujících globálních opatření.

1.4   V závěrečné části plán stanoví deset podmínek či priorit pro bezprostřední opatření. EHSV se všemi těmito podmínkami souhlasí, obzvláště s tou poslední, v níž se doporučuje stanovit konkrétní a specifické milníky pro dosahování pokroku v příštích několika letech. Výbor souhlasí rovněž s tím, že nyní nabývá na důležitosti vymezení politického rámce do roku 2030, který poskytne spolehlivé vodítko pro rozhodování o investicích v příštích několika letech, při němž se bude muset při výpočtu výnosů a návratnosti pohlédnout daleko za rok 2020.

1.5   EHSV však doporučuje provést nejprve bezodkladný přezkum strategie Energie 2020, což je nezbytné, abychom se poté mohli pustit do plnění cílů definovaných pro rok 2030 či pro rok 2050. Výbor by uvítal, kdyby byla pro každou zemi a pro každé odvětví vypracována zpráva o realizaci tří hlavních cílů, jež byly stanoveny pro toto desetiletí.

1.6   Je důležité získat co nejdříve informace o tom, zda jsou ambiciózní cíle plánu dosažitelné, a posoudit jejich dopad na hospodářství EU, včetně globální konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a sociálního zabezpečení.

1.7   Zásadní význam má v záležitostech energetického přechodu zapojení veřejnosti. Jak evropské fórum občanské společnosti, tak aktivity směřující k založení evropského energetického společenství budou konstruktivními kroky na cestě k dosažení požadovaného záměru, udržitelné energetiky budoucnosti.

2.   Úvod

2.1   Energetický plán do roku 2050 uzavírá řadu návrhů týkajících se politického rámce, které Evropská komise vypracovala s cílem podpořit evropskou politiku v oblasti energetiky a změny klimatu (viz zejména Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 – COM(2011) 112 final). Tento plán vytváří rámec pro uskutečnění tří cílů evropské energetické politiky: dekarbonizace, bezpečnosti dodávek energie a konkurenceschopnosti. Samotný plán neobsahuje žádná konkrétní doporučení ohledně politických opatření nebo průběžných cílů a v něm popsané scénáře by neměly být chápány jako politické návrhy.

2.1.1   Na základě současných tendencí a stávajících politických opatření se globálně očekává, že poptávka po primární energii v období 2010–2035 vzroste o jednu třetinu, přičemž pomalejší hospodářský růst toto zvýšení ovlivní pouze minimálně. Podíl fosilních paliv na celosvětové spotřebě primární energie poklesne jen mírně (z 81 % v roce 2010 na 75 % v roce 2035), emise CO2 související se spotřebou energie tudíž v tomto období stoupnou o dalších 20 %, což bude znamenat dlouhodobý nárůst průměrné globální teploty o více než 3,5 °C (Mezinárodní energetická agentura, světový energetický výhled, listopad 2011).

2.1.2   Plán se sice zaměřuje na dekarbonizaci energetického systému, identifikuje ale dvě hlavní slabá místa. Dovážená energie představuje zhruba 55 % skladby zdrojů energie v EU a mezinárodní trh s energií je velmi nestálý a panuje na něm značná konkurence. Globální problém může být nakonec vyřešen pouze koordinovaným celosvětovým postupem. Evropa by mohla sehrát vedoucí úlohu tím, že ukáže, jakým způsobem lze energetickou transformaci zvládnout v jednom z velkých regionů světa. Z tohoto „prvního tahu“ by případně mohla získat výhody a snížit svou závislost na dovozu.

2.2   Jedná se o naléhavý úkol. Doba trvání investic v odvětví energetiky zpravidla činí 40 let či více. Abychom dosáhli takové transformace energetického systému, jež je považována za nezbytnou, s výraznými změnami v nabídce a poptávce, musíme začít hned teď a zabránit zablokování investic v rámci vysokouhlíkových technologií. Kvůli nejistotě v politických, technických a hospodářských otázkách plán nenaznačuje jedinou cestu vývoje do roku 2050. Zkoumá možné způsoby, jak docílit tohoto přechodu, a připouští potřebu flexibility v měnícím se a nejistém světě. Lisabonská smlouva sice rozšířila pravomoci Komise v oblasti energetické politiky, skladbu zdrojů energie ale výslovně ponechala na členských státech. Veškeré kroky podnikané na evropské úrovni musí toto rozdělení pravomocí respektovat. Plán však poukazuje na nezbytnost nového ducha praktické spolupráce pro dosažení optimálních výsledků a EHSV tento pragmatický přístup důrazně podporuje (např. vytvoření Evropského energetického společenství).

3.   Shrnutí Energetického plánu do roku 2050

3.1   Vývoj energetiky do roku 2020 je již do značné míry naznačen stávajícími plány a politickými opatřeními, jež byly zavedeny pro dosažení cílů 20-20-20. Energetický plán do roku 2050 nyní upozorňuje na to, že je naléhavě nutné vypracovat strategie pro oblast energetiky na období po roce 2020. Vlády musí začít ihned jednat, aby zajistily plynulost dodávek a jistotu pro investory a minimalizovaly účinky tzv. „zablokování“ (lock-in effects). Průtahy přinesou nárůst nákladů a nutnost vynaložit více úsilí na minimalizaci emisí uhlíku.

3.2   Vzhledem k tomu, že je těžké s jistotou předvídat budoucí vývoj energetiky, bylo vypracováno sedm názorných alternativních scénářů. První dva z nich popisují, k čemu by pravděpodobně došlo, pokud by se pouze pokračovalo ve stávajících opatřeních a politických iniciativách – ani v jednom případě by se nepodařilo dosáhnout cílů v oblasti snižování emisí uhlíku do roku 2050. Ostatních pět scénářů ukazuje alternativní cesty k dosažení cíle pro rok 2050 na základě různých technologií a politických řešení:

—	velmi přísná opatření v oblasti energetické účinnosti;

—	značné využívání zpoplatňování emisí uhlíku pro zajištění konkurenceschopnosti řady nízkouhlíkových technologií na trhu;

—	rozsáhlá opatření na podporu rozvoje obnovitelných zdrojů energie;

—	větší podíl jaderné energie a menší využívání technologie zachycování a ukládání uhlíku;

—	větší využívání technologie zachycování uhlíku a menší podíl jaderné energie.

3.3   Komise z těchto scénářů vyvozuje deset závěrů ohledně strukturálních změn v energetickém systému. Uvádí, že dekarbonizace je možná a v dlouhodobém horizontu by měla být méně nákladná než stávající politiky. Ve skladbě zdrojů energie bude při tom hrát stále větší úlohu elektřina, jejíž ceny porostou až do roku 2030 nejen v reálném vyjádření, ale i v poměru k ostatním výdajům domácností. Budou se zvyšovat investiční výdaje, zatímco náklady na pohonné hmoty budou klesat. Zásadní význam budou mít velmi výrazné úspory energie v celém systému. Ve všech scénářích se výrazně zvýší podíl obnovitelných zdrojů energie. Dále se v nich vychází z toho, že k transformaci energetického systému podstatným a výrazným způsobem přispívá zachycování a ukládání uhlíku. Důležitou úlohu bude i nadále hrát jaderná energie. S rozšířením možností budou ve větší míře spolupracovat decentralizované a centralizované systémy.

3.4   V plánu se uvádí, že pro zabezpečení dodávek energie je nutné vypracovat zvláštní evropskou politiku týkající se bezpečnosti dodávek energie a rozvíjet infrastruktury a vztahy se třetími zeměmi, v nichž je energie vyráběna nebo přes které je přepravována. Opatření v oblasti vývoje nových technologií, začleňování energie z obnovitelných zdrojů na trh, energetické účinnosti, úspor energie a rozvoje infrastruktury budou účinnější, pokud budou koordinována na evropské úrovni.

3.5   Všechny scénáře vyžadují změnu a přizpůsobení se na straně spotřebitelů energie. Komise upozorňuje na potřebu zapojení a účasti veřejnosti a uznání sociálního dopadu. Bude nutné investovat více prostředků do výzkumu a vývoje a technologických inovací a zabývat se nevyřešenými otázkami souvisejícími s jednotným trhem a právní úpravou. Energetická infrastruktura vyžaduje značnou modernizaci a rozšíření kapacity, zatímco členské státy a investoři potřebují konkrétní milníky. Komise má v úmyslu zveřejnit další související sdělení – týkající se energie z obnovitelných zdrojů, vnitřního trhu, zachycování a ukládání uhlíku, jaderné bezpečnosti a energetických technologií –, jež budou utvářet politický rámec do roku 2030.

4.   Obecné připomínky

4.1   Vzhledem k mnoha nejasnostem ohledně budoucnosti v technických a politických otázkách EHSV pokládá za správné, že plán popisuje alternativní scénáře do roku 2050, neboť to umožňuje srovnat a posoudit dopad vývoje různých technologií, různých kombinací politických opatření a různých vnějších událostí.

4.2   Metodika použitá při formulování těchto scénářů a z nich vyvozené hypotézy však nejsou zcela transparentní. Je nutné poskytnout k tomu více informací tak, aby mohli další experti tento přístup vyzkoušet a vypracovat další scénáře vycházející z odlišných předpokladů. EHSV se nicméně domnívá, že informace uvedené v přílohách k plánu jsou přínosné, a souhlasí s hlavním závěrem tohoto plánu, že rozsáhlá dekarbonizace do roku 2050 je proveditelná a že Evropě do budoucna dlouhodobě poskytne bezpečnější a udržitelnější energetickou základnu, než kdyby se pokračovalo v dosavadních politických opatřeních, a to se zhruba srovnatelnými náklady během 40 let do roku 2050. Jakkoliv je dekarbonizace proveditelná, jsou s ní spojené velmi podstatné výzvy a plán postupu v současnosti čelí mnohým překážkám.

4.3   Plán ukazuje, že existují různé způsoby, jak této dekarbonizace dosáhnout. Všechny z nich mají společných několik klíčových prvků – výrazné zvýšení energetické účinnosti, velký rozmach obnovitelných zdrojů energie, větší podíl elektřiny na skladbě paliv, rozsáhlejší a inteligentnější síť a nová opatření pro ukládání elektřiny či rezervní kapacitu. Další prvky více závisí na technologiích, jež zatím nejsou beze zbytku prokázané, nebo na zdrojích a rozhodnutích jednotlivých zemí (čisté uhlí, jaderná energie atd.). Ve všech řešeních jsou významnými faktory akceptace ze strany veřejnosti a kolísání nákladů a žádná cesta není bez rizika.

4.4   EHSV souhlasí s touto analýzou a s implicitním závěrem, že by EU měla zaměřit své primární společné úsilí na co nejrychlejší, nejucelenější a nejúčinnější prosazení obecných prvků potřebných v celé Evropě.

4.5   EHSV souhlasí rovněž s rozborem, který je v plánu proveden a týká se hlavních problémů a příležitostí, jichž je třeba se na evropské úrovni chopit za účelem transformace energetického systému, přehodnocení trhů s energií, mobilizace investorů, zapojení veřejnosti a řízení změn na mezinárodní úrovni. Výbor je připraven uznat navrhované priority za platné, pokud budou zohledněny níže uvedené námitky a připomínky, zejména pak deset nejdůležitějších podmínek či otázek popsaných v závěrečné části, které musí být naléhavě splněny, aby bylo možné pokročit vpřed.

4.6   EHSV je ovšem zděšen tím, do jaké míry jsou EU a některé její členské státy již nyní pozadu v dosahování stávajících cílů. Podle Výboru je nutné si uvědomit, že tento nedostatečný pokrok je zastírán poklesem výrobních procesů s vysokými emisemi uhlíku v EU, jejich nárůstem v jiných částech světa a následným dovozem do EU.

4.7   Výsledky technologického vývoje potřebují čas, než jsou plně dostupné za konkurenční ceny. Investice v oblasti energetiky mají mimořádně dlouhý cyklus, zpravidla 40 let. EU a členské státy proto musí neprodleně stanovit orientační cíle do roku 2030 spolu s podpůrnými opatřeními, aby investice nebyly zablokovány v zařízeních s vysokými emisemi uhlíku. Je to právě délka těchto investičních cyklů, která může ovlivnit rychlost dosahování konečného cíle pro rok 2050 – a to, zda je tento cíl opravdu uskutečnitelný. Bude zde nezbytné soustředěné politické a podnikatelské úsilí, které se projeví praktickými kroky na základě podpůrných programů a legislativy.

4.8   Zvyšování energetické účinnosti a úsporná opatření neprobíhají v současnosti dostatečně rychle, zejména vezmeme-li v úvahu interinstitucionální jednání o stávajícím návrhu směrnice o energetické účinnosti. Nadcházející přezkum vnitrostátních programů energetické účinnosti, který chce Komise provést, by měl podnítit k dalším opatřením. Je však třeba mít na paměti, že snížení poptávky může mít rovněž dopad na investice v oblasti energetiky. Pokrok v oblasti obnovitelných zdrojů energie brzdí nestálá podpora ze strany vlád a v některých případech odpor na místní úrovni. Modernizace sítě a skladování energie pokračuje příliš pomalu. Skutečně flexibilní inteligentní síť vyžaduje dodatečné investiční náklady, EHSV se však domnívá, že převažují výhody, jelikož tato síť bude základem všeobecně prospěšného Evropského energetického společenství. Podrobněji se k tomu vyjádřil ve stanovisku k nařízení o infrastruktuře (1).

4.9   Cena emisí uhlíku, která měla být stanovena systémem obchodování s emisemi, je příliš nízká a příliš kolísavá na to, aby mohla být užitečným signálem pro investory. Je však nutné důkladněji prozkoumat důsledky předpokládaných vysokých cen emisních povolenek v systému obchodování s emisemi v budoucnu (200–300 eur za tunu v období 2040–2050). Tato a další nevyřešené otázky brání splnění deseti podmínek pro dosažení pokroku, jež jsou popsány v plánu. Prioritou číslo jedna musí být otevřené a čestné zvážení těchto problémů a jejich urychlené vyřešení, aby bylo možné docílit dalšího pokroku.

4.10   Z dlouhodobějšího hlediska to posílí odolnost a konkurenceschopnost evropského hospodářství více, než kdyby se jen pokračovalo v dosavadních politických opatřeních. V krátkodobějším horizontu však potřebné investice nevyhnutelně povedou k tomu, že ceny energie porostou a spotřebitelům, podnikům či vládám (nebo patrně všem těmto třem kategoriím) vzniknou dodatečné náklady. Je rovněž pravděpodobné, že tato opatření budou mít odlišný dopad v jednotlivých členských státech, mezi nimiž v současnosti panují značné rozdíly, pokud jde o závislost na fosilních palivech, stávající úroveň energetické účinnosti a potenciál pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie.

4.11   V této souvislosti bude vzhledem k tomu, že mnohé části Evropy budou při výrobě energie i nadále pravděpodobně závislé na uhlí a že současně roste zájem o potenciál břidlicového plynu, zapotřebí společného výzkumu a vynaložení finančních prostředků na provádění doplňkových programů v oblasti zachycování a ukládání uhlíku. Břidlicový plyn je užitečný, protože snižuje závislost na dodávkách energie ze třetích zemí, ale souvisejí s ním významná rizika pro životní prostředí, která je třeba důkladně vyhodnotit. Za tímto účelem je nezbytné stanovit zásady pro sdílení zátěže a rozdělování nákladů na velké infrastrukturní programy mezi jednotlivé země. Je nutné chápat a podporovat země, které jsou při získávání energie závislé na uhlí, a poskytovat jim pobídky, aby usilovaly o co nejrozsáhlejší dekarbonizaci.

4.12   Podle EHSV je nezbytné, aby byly všechny tyto dopady kompletně propočteny, projednány a akceptovány všemi zainteresovanými stranami a aby byla přijata opatření pro rozdělení zátěže způsobené těmito změnami podle kapacity a v duchu solidarity na evropské úrovni i na úrovni členských států. Ze zkušeností vyplývá, že je možné přimět společenství k akceptaci nutnosti změn a s nimi spojených nákladů, ovšem pouze tehdy, když jsou do nich plně zapojena, necítí se být nespravedlivě znevýhodněna a chápou a schvalují příslušné důvody. Národní vlády musí svým občanům poskytnout prostředky k tomu, aby se mohli na těchto očekávaných změnách podílet, a musí jasně stanovit cíle a objasnit, proč jsou tyto kroky nezbytné.

4.13   Zásadní význam má také ochrana zranitelných spotřebitelů před dopadem vyšších cen energie a ochrana podniků ohrožených nekalou konkurencí z regionů ležících mimo EU, v nichž neplatí stejné požadavky. Členské státy či regiony, jež se při transformaci energetického systému musejí vypořádat se zvláštními problémy, mohou případně potřebovat dodatečnou podporu ze strukturálních fondů nebo jiných mechanismů. Různé režimy podpory by však neměly vytvářet nerovnou hospodářskou soutěž mezi jednotlivými zeměmi a regiony. Spíše je třeba se zabývat harmonizací opodstatněných režimů podpory a zásad pro rozdělování nákladů na velké infrastrukturní projekty mezi jednotlivé země. Musí být vzata v potaz rizika spojená s procesem centrálního plánování, které všechny tyto činnosti vyžadují.

4.14   Komise by měla účinně monitorovat strategie členských států EU, aby byla zaručena ochrana spotřebitelských zájmů a nákladová efektivita při zavádění inteligentních a nízkouhlíkových technologií. Obzvláště je třeba zajistit, aby ruku v ruce s řádným fungováním vnitřního trhu, posílením pravomocí a nezávislosti regulačních orgánů v odvětví energetiky a stanovením rozsáhlé povinnosti poskytovat univerzální služby šla transparentnost, odpovědnost a informovanost veřejnosti o udržitelné spotřebě.

4.15   Další rozvoj obnovitelných zdrojů energie v současnosti rovněž čelí několika problémům. Po technické stránce zatím nebyly stanoveny plány a investice, které by umožnily rozsáhlejší zahrnutí nestálých a značně rozšířených zdrojů energie do sítě a do systému skladování. Z ekonomického hlediska sice průměrné jednotkové náklady obnovitelných zdrojů energie neustále klesají, zatím jsou však i nadále dražší než tradiční zdroje pro výrobu energie (zejména plynové elektrárny). Co se týče spotřebitelů, je zde určitý místní odpor proti určitým typům zařízení (hlavně větrným elektrárnám). Scénář s vysokým podílem obnovitelných zdrojů energie se tak v perspektivě roku 2050 zdá být nejatraktivnějším řešením, které přinese největší bezpečnost dodávek a prakticky nulové náklady na používaná paliva (slunce, vítr atd.), z dnešního pohledu se však jeho uskutečnění jeví jako nejsložitější a bude vyžadovat velmi rozhodné a jednotné politické vedení. A i pak budou výše uvedené argumenty platit pouze v případě, že budou k dispozici nízkouhlíkové systémy skladování energie či rezervní elektrárny, aby bylo možné kompenzovat nestálý charakter většiny obnovitelných zdrojů energie.

4.16   Zvládnutí této transformace bude vyžadovat odhodlané a koordinované úsilí na všech úrovních. Je zapotřebí důrazných evropských opatření pro stanovení společných norem energetické účinnosti ve všech odvětvích, pro podporu inovací v klíčových technologiích, pro integraci trhu a harmonizaci fiskálních opatření a pobídkových systémů, pro zreformování systému obchodování s emisemi, pro koordinaci plánů týkajících se integrované celoevropské inteligentní sítě a systémů skladování energie atd. Je nezbytné provést co nejdříve přezkum strategie Energie 2020, než se Evropa pustí do plnění cílů definovaných pro rok 2030 či pro rok 2050. Výbor by uvítal, kdyby byla pro každou zemi a pro každé odvětví vypracována zpráva o realizaci tří hlavních cílů, jež byly stanoveny pro toto desetiletí.

4.17   EHSV se domnívá, že Komise a členské státy musejí vypracovat účinný mechanismus, pomocí něhož budou společnými silami posouvat tuto transformaci kupředu. Výbor se vyslovuje pro urychlené zřízení integrovaného Evropského energetického společenství. Než se tak stane, vyzývá Komisi a členské státy, aby spolu s regulačními orgány a energetickými podniky stanovily společný mechanismus, kterým jim umožní spolupracovat téměř tak, jakoby toto energetické společenství již existovalo.

5.   Konkrétní připomínky

5.1   Skladba zdrojů energie

5.1.1   Dekarbonizace evropského energetického systému by mohla ve střednědobém výhledu pro Evropu představovat konkurenční výhodu. Nese s sebou dalekosáhlé změny ve skladbě vyráběné energie v členských státech a postupný odklon od fosilních zdrojů energie (ropa, zemní plyn, uhlí), které ještě pořád tvoří 80 % skladby zdrojů energie v Evropě. Tyto fosilní zdroje energie jsou z převážné části dováženy, čímž se EU dostává do hospodářské a finanční závislosti (téměř 55 % naší energie pochází z mimoevropských zdrojů). EU ročně doveze ropu za 270 a zemní plyn za 40 miliard eur a vzhledem k nestálosti cen těchto surovin se tyto náklady v příštích letech pravděpodobně ještě zvýší.

5.1.2   Přechod na domácí nízkouhlíkové zdroje energie bude evropskou společnost stát méně peněz než udržování energetického systému, v němž je Evropa závislá na dovážených primárních zdrojích energie, zejména za situace, kdy nepřetržitě roste celosvětová poptávka po energii. Systém rozptýlených zdrojů energie stimuluje místní ekonomiku a tvorbu pracovních míst a zvyšuje povědomí společnosti o energetice. Jeho rozvoj by rozhodně mohl přispět k dosažení cílů EU v oblasti energie a klimatu. Pokrok při uskutečňování systému domácích nízkouhlíkových zdrojů energie závisí na energetické a finanční politice jednotlivých členských států. Od Komise se očekávají rozhodnější kroky na podporu vnitrostátních politik rozvoje domácích zdrojů energie.

5.1.3   V tomto smyslu je třeba podporovat obnovitelné zdroje energie a všechny technologie, které při nízkých nákladech mohou napomoci k dosažení cíle dekarbonizace. Určitou úlohu zde může sehrát i biomasa, i když bude důležité zajistit, aby zvolené postupy napomáhaly ke snižování emisí uhlíku na základě analýzy celého životního cyklu a nepřispívaly k problémům se zajišťováním potravin. Jaderná energetika vyvolává v celé Evropě neklid a odpor proti jejímu rozvoji. Přesto může jaderná energie v zemích, které si to přejí, přispět k této transformaci energetického systému a ke snižování emisí CO2 a umožnit pokles nákladů tohoto systému a cen elektřiny. Otázkou ovšem zůstává, zda některé náklady, např. ty, které se týkají bezpečnosti, ukládání odpadu, vyřazování zdrojů a odpovědnosti, budou i nadále externalizovány či převáděny na společnost.

5.1.4   Elektřina musí hrát důležitější úlohu než doposud, protože velkou měrou přispívá k dekarbonizaci dopravy a vytápěcích a chladicích technologií. Plánované zdvojnásobení podílu elektřiny na konečné spotřebě energie musí být provázeno dalekosáhlými změnami ve způsobech výroby elektřiny a podmínkách obchodování s energií mezi evropskými zeměmi a intenzivnější a skutečnou hospodářskou soutěží mezi výrobci a prodejci energie.

5.1.5   Ropa musí být i nadále přednostně využívána v nákladní a dálkové osobní dopravě. Co se zemního plynu týče, může dočasně nahrazovat více znečišťující zdroje energie (jako je uhlí či ropa), má však především být přechodným zdrojem energie, než se v roce 2050 přejde na nízkouhlíkové zdroje energie. V této souvislosti bude muset být sestaven kompletní soupis domácích zdrojů zemního plynu v EU, neboť tyto zdroje napomáhají k větší energetické soběstačnosti Unie.

5.1.6   Evropa musí neprodleně dále prozkoumat lokalizační a ekonomické podmínky pro zachycování a ukládání CO2 u všech fosilních zdrojů energie a současně musí realisticky stanovit cenu uhlíku a podrobněji informovat veřejnost.

5.1.7   Převratná změna uspořádání bude nutná zejména ve třech odvětvích. Ve výrobě elektřiny bude nutné snížit emise minimálně o 95 %, přičemž bude na každém členském státě, aby si zvolil svou kombinaci obnovitelných zdrojů, jaderné energie či technologií zachycování a ukládání uhlíku. I stavebnictví – u obytných budov i v terciární oblasti – se bude muset přizpůsobit a dosáhnout cíle 90 % snížení prostřednictvím přísnějších norem pro novostavby a spotřebu energie u domácích spotřebičů, a také renovace existujícího stavebního fondu. Průmysl bude muset snížit své emise o 85 %, přičemž bude třeba dbát na riziko přesunu do zemí, které mají benevolentnější normy týkající se emisí.

5.2   Angažovanost v průmyslu a financích

5.2.1   Energetická transformace je příležitostí k oživení evropského průmyslu, k vyvíjení činnosti a k důkladnému přezkoumání našich výrobních a spotřebních vzorců. Konkurenceschopnost Evropy se musí opírat o výzkum, inovace a schopnost uvádět na trh čisté technologie. V tomto smyslu musejí EU a členské státy přednostně podporovat rozsáhlé průmyslové projekty se zapojením evropských podniků, které poslouží průmyslu obecně, především však malým a středním podnikům; rovněž je třeba posoudit a vyhodnotit úlohu místních zdrojů.

5.2.2   Tento přechod na nízkouhlíkové hospodářství musí stimulovat zaměstnanost na vnitřním trhu. V rámci restrukturalizace energetického průmyslu je třeba vytvářet takové podmínky, jež umožní vznik nových pracovních míst. Ve stavebnictví a v oblasti obnovitelných zdrojů energie tak bude moci po roce 2020 přibýt 1,5 milionu pracovních míst.

5.2.3   EHSV souhlasí s analýzou Komise, podle níž dodatečné investice (270 miliard eur ročně do roku 2050, tj. 1,5 % HDP EU) Evropě pomohou překonat stagnaci růstu. Už jen samotné úspory na dovozech ropy mohou činit 175 až 320 miliard eur ročně. Investoři však požadují soudržnější a jednotnější tržní rámec v celé Evropě a větší spolupráci mezi členskými státy. Zejména k podpoře malých a středních podniků v odvětví energetiky by bylo vhodné vyvinout inovativní nástroje finančního investování.

5.2.4   Je nutné sloučit potřebné finanční zdroje, a vymanit se tak z čistě vnitrostátních systémů podpory, jež jsou neefektivní a diskriminační z hlediska hospodářské soutěže. Přezkum rámce pro státní podporu v oblasti ochrany životního prostředí, který je plánován na rok 2013, musí umožnit podporu všech technologií, jež přispívají ke snižování emisí CO2.

5.3   Smysluplnější a nižší spotřeba: podpora energetické účinnosti a obchodování mezi členskými státy

5.3.1   Evropa musí dát silný popud ke snížení spotřeby energie, k jejímu smysluplnějšímu využívání – podporou úsporného nakládání s energií a energeticky méně náročných technologií – a k optimalizaci obchodování s energií. Stavebnictví (39 % konečné spotřeby energie v Evropě), doprava (30 %) či průmysl (25 %) potřebují skutečné společné zásady, jež budou povinné a závazné. Potenciál úspory energie je značný – v průmyslu by se spotřeba mohla snížit o 19 % a v dopravě o 20 %.

5.3.2   EHSV doporučuje pokračovat racionálně v úsilí započatém v rámci balíčku opatření v oblasti energetiky a klimatu a dbát při tom především na nezbytnou podporu středo- a východoevropských zemí.

5.3.3   Mohutný rozmach obnovitelných zdrojů energie v oblasti Severního moře a potenciálně, byť v menším rozsahu, v oblasti Baltského moře a využívání větrné a solární energie v jižní Evropě si žádají vybudování nových infrastruktur, jež budou inteligentnější a budou umožňovat optimálnější výměnu energie mezi evropskými regiony a zeměmi. Pokrok v oblasti inteligentních sítí by mohl vést ke snížení spotřeby o 9 % a k poklesu emisí CO2 o 9 až 15 %. Aby toho bylo dosaženo, budou nezbytné prioritní investice do těchto strategických infrastruktur do roku 2050 v odhadované výši 1,5 až 2,2 triliony eur, určené na modernizaci a rozvoj evropských elektrických a plynárenských sítí.

5.3.4   Členské státy z určité zeměpisné oblasti by mohly účelně koordinovat svou skladbu zdrojů energie, své infrastruktury a svá tržní pravidla s cílem podělit se o výhody plynoucí z jednotlivých zdrojů energie, jež mají k dispozici. Díky lepšímu propojení a větší harmonizaci by jejich trhy byly odolnější vůči změnám ve výrobě a spotřebě a společně schopnější zabezpečovat dodávky energie v EU.

5.4   Zapojení občanů do energetické transformace

5.4.1   Akceptace rozhodnutí v oblasti energetiky (jaderná energie, zachycování a ukládání CO2, větrné parky, vedení vysokého napětí atd.) ze strany veřejnosti dnes představuje výzvu pro evropské demokracie. EHSV, hospodářským a sociálním radám jednotlivých zemí a spotřebitelským a dalším nevládním organizacím připadá důležitá úloha při zajišťování jasných a transparentních informací o těchto politikách a lepšího zapojení evropských občanů. Plán je příležitostí k posílení participativní demokracie v souvislosti s tématem, které se dotýká každého občana.

5.4.2   EHSV navrhuje spustit rozsáhlou informační a osvětovou kampaň, která by evropským občanům ozřejmila různé možnosti energetické transformace, zásadní význam infrastruktur a očekávané změny v chování spotřebitelů.

5.4.3   EHSV se domnívá, že vytvoření evropského fóra občanské společnosti, na němž by se pravidelně setkávali všichni místní, regionální, národní a evropští aktéři a diskutovali o otázkách energetické transformace do roku 2050, by přispělo k posílení výměn v rámci EU.

5.4.4   Zřízení Evropského energetického společenství by všeobecně upozornilo na strategický a mimořádně důležitý rozměr energetických otázek (dostupnost, přijatelné tarify a ceny, pravidelnost, spolehlivost atd.) a na změny, k nimž musí v nadcházejících 40 letech dojít. Toto společenství by zosobňovalo Evropu, která naslouchá svým občanům a zabývá se problémy, jež se jich bezprostředně dotýkají. Přispělo by také k větší harmonizaci v sociální oblasti, která je žádoucí pro to, aby byl utužen evropský projekt a aby mu byl navrácen smysl.

5.4.5   EHSV doporučuje důrazněji podporovat místní a regionální iniciativy, které hrají klíčovou úlohu v oblasti mobility, inteligentních dopravních infrastruktur, výstavby nových a renovace starých budov, soustav dálkového vytápění a chlazení a urbanizace. EHSV se domnívá, že je třeba podporovat jejich iniciativy, poněvadž často prosazují inovativní, decentralizovanou a demokratickou energetickou politiku.

---

(1)  Hlavní směry transevropské energetické infrastruktury, Úř. věst. C 143, 22.5.2012, s. 125.

---

---