—

na zasedání v Lomé (Togo) ve dnech 21. až 23. listopadu 2011,

—

s ohledem na čl. 17 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na dohodu o partnerství AKT-ES (tzv. dohodu o partnerství z Cotonou),

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na dohodu z Georgetownu, kterou byla formálně založena skupina afrických, karibských a tichomořských států,

—

s ohledem na článek 208 SFEU,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro politické záležitosti (AKT-EU/101.082/11/v konečném znění),

A.

vzhledem k tomu, že dohoda o partnerství AKT-EU z Cotonou je stále nejlepším příkladem komplexního přístupu ke spolupráci, jejíž přidaná hodnota musí být zachována, a vzhledem k tomu, že toto partnerství by mělo být spíše posíleno než oslabováno zvyšováním jeho hodnoty jako vzájemného politického závazku;

B.

vzhledem k tomu, že země AKT jsou již dlouho přednostními partnery Evropské unie, a vzhledem k tomu, že v Lisabonské smlouvě se solidarita se zeměmi jihu a jejich podpora poprvé považuje za základní aspekt identity Evropské unie;

C.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament má od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost rozšířené pravomoci v hlavních oblastech se sdílenou pravomocí s Evropskou radou, ve čtyřiceti základních nových oblastech politiky a činnosti Evropské unie;

D.

vzhledem k tomu, že odstranění přímého odkazu na země AKT v Lisabonské smlouvě je výzvou pro obě strany, aby nově stanovily své společné zájmy tak, aby byl posílen význam partnerství, které existuje od roku 1975;

E.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva stanoví lepší koordinaci vnější činnosti EU;

F.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva přinesla změny ohledně toho, jakým způsobem funguje EU prostřednictvím své Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ve vztahu ke skupině AKT; vzhledem k tomu, že tyto změny, především skutečnost, že v rámci ESVČ neexistuje oddělení AKT, a dále vnitřní uspořádání nového generálního ředitelství Evropské komise pro rozvoj a spolupráci EuropeAid, budou mít dopad na zvláštní partnerství se zeměmi AKT;

G.

vzhledem k tomu, že vztahy mezi zeměmi AKT a EU se zakládají na celé škále prvků od rozvoje přes bezpečnost, stabilitu a obranu lidských práv až po předcházení konfliktům;

H.

vzhledem k tomu, že vzestup rychle se rozvíjejících ekonomik, změna rovnováhy moci v mezinárodním systému a rostoucí počet politických rámců, jako je G77 nebo G24, ukázaly, že je potřeba zanalyzovat, jak nejlépe by skupina zemí AKT mohla dosáhnout svých politických a hospodářských cílů souběžně s politickým rámcem, jenž poskytují vztahy mezi EU a zeměmi AKT;

I.

vzhledem k tomu, že vliv Smíšeného parlamentního shromáždění na politická rozhodnutí a na strategickou volbu rozvoje na vnitrostátní, regionální a mezinárodní úrovni je stále velmi omezený, a to i navzdory jeho jedinečné pozici v dialogu mezi severem a jihem;

J.

vzhledem k tomu, že skupina AKT zastupuje téměř polovinu států na světě, ale nemá hlas ve fórech globální správy a řízení, jako je G20, ze kterých jsou nejchudší země světa vyloučeny;

K.

vzhledem k tomu, že přestože podpora z EU má zásadní význam, musejí země AKT využít příležitostí, jež nabízí spolupráce mezi zeměmi Jihu a partnerství s rychle se rozvíjejícími ekonomikami Číny, Indie a Brazílie, aby využívaly jejich obrovských trhů, a dostaly se tak pomocí obchodu z chudoby;

L.

vzhledem k tomu, že pro země AKT je různorodost partnerů nezvratná a obecně blahodárná, ale vzhledem k tomu, že vývoz surovin bez přidané hodnoty, byť i mnoha různým partnerům, zpožďuje skutečnou diverzifikaci a rozvoj hospodářství zemí AKT;

M.

vzhledem k tomu, že EU vypracovala regionální strategie se všemi regiony skupiny AKT, jež se nacházejí v různých stupních vývoje, a v rámci pokračování tradice dohody z Cotonou se ze dvou z nich vyvinuly společné strategie; vzhledem k tomu, že by se z těchto strategií po vypršení dohody o partnerství z Cotonou v roce 2020 mohly stát tři odděleně řízené vztahy;

N.

vzhledem k tomu, že budoucnost dohody o partnerství z Cotonou bude také záviset na jednáních, která ovlivní nadcházející víceletý finanční rámec na období 2014–2020, jehož prostřednictvím musí Evropská unie poskytnout finanční prostředky na svou zahraniční politiku;

1.

připomíná, že prvořadými cíli dohody o partnerství z Cotonou, která byla nyní podruhé přezkoumána, je vymýcení chudoby, podpora udržitelného rozvoje a postupné začleňování zemí AKT do světového hospodářství;

2.

vyzývá skupinu AKT a Evropskou unii, aby využily příležitost, jež nabízí odstranění výslovného odkazu na AKT v Lisabonské smlouvě, k oživení vzájemného partnerství; vyzývá proto ke stanovení oblastí společného zájmu, jako je energie, změna klimatu a migrace;

3.

uznává, že Lisabonská smlouva je pozitivním krokem kupředu v demokratickém procesu, který umožňuje Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU přinášet účinnější pozitivní změny pro obě strany;

4.

přeje si, aby vnější politika EU, jejíž nedílnou součást tvoří vymýcení chudoby, a tedy rozvojová politika, spojila všechny dostupné nástroje ve prospěch mírové politiky;

5.

je toho názoru, že skupina AKT potřebuje sama sebe politicky posílit a EU musí být zároveň připravena revidovat a obnovit partnerství se zeměmi AKT, jež překročí hranice vztahu mezi dárcem a příjemcem a změní se ve vztah vzájemného partnerství;

6.

vítá jmenování pracovní skupiny velvyslanců ohledně budoucích perspektiv skupiny AKT po roce 2020;

7.

vítá vytvoření neformální pracovní skupiny mezi ESVČ a GŘ DEVCO s cílem posílit partnerství AKT-EU; vyzývá k tomu, aby tato skupina pravidelně informovala členy Smíšeného parlamentního shromáždění o své činnosti;

8.

žádá EU, aby posílila spolupráci uvnitř skupiny AKT mezi jednotlivými regiony v oblastech, jako je zabezpečení dodávek potravin, přenos technologií, změna klimatu a migrace, obchod, věda, mír a bezpečnost a demokratizace;

9.

domnívá se, že sledování přijatých zpráv je nezanedbatelným pracovním nástrojem pro posílení Smíšeného parlamentního shromáždění, pokud jde o provádění rozhodnutí; v tomto ohledu navrhuje, aby oba spoluzpravodajové zajistili sledování usnesení a aby pravidelně informovali svůj příslušný výbor o dosaženém pokroku nebo o vyskytnuvších se potížích;

10.

domnívá se, že se země AKT konečně potřebují zapojit do mezinárodních partnerství, jež jsou v souladu s jejich rozvojovými snahami a kapacitami;

11.

připomíná, že země AKT tvoří 40 % členských zemí OSN; proto zdůrazňuje, že skupina AKT potřebuje posílit svou identitu, aby byla její přítomnost na mezinárodním poli znatelná;

12.

sdílí názor, že jak země AKT, tak i EU ještě zdaleka plně nevyužívají potenciálu, který jim jejich přednostní partnerství nabízí, aby mohly uplatňovat vliv v záležitostech, jako je reforma OSN, reforma Světové banky a MMF a jednání o G20 a o Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu, a musí se pokusit učinit v tomto směru pokrok;

13.

vyzývá země skupiny AKT, aby v plném rozsahu využívaly článek 12 dohody z Cotonou a co nejlépe tak využily možnost ovlivňovat ty politiky Společenství, které mají vliv na jejich rozvoj; za tím účelem vyzývá poslance AKT, aby navázali užší vztahy se svými protějšky v Evropském parlamentu;

14.

žádá, aby ústřední a strategický význam byl přikládán strategickým dokumentům o zemích a regionálním strategickým dokumentům v rámci činnosti výboru Smíšeného parlamentního shromáždění s cílem podílet se na přípravě a realizaci cílů stanovených v těchto dokumentech;

15.

je toho názoru, že po vzoru posílené úlohy evropských vnitrostátních parlamentů umožněné Lisabonskou smlouvou by se vnitrostátní parlamenty zemí skupiny AKT měly více projevovat, aby posílily svůj význam ve vnitrostátních rozhodovacích procesech;

16.

domnívá se, že skupina AKT by mohla být posílena jako blok, pokud by ve Světové obchodní organizaci podporovala společné zájmy svých členů, neboť silnější blok by mohl ovlivnit ceny komodit a potravin, zajistit ochranu významných trhů a vyžádat si opatření proti evropským a americkým dotacím;

17.

připomíná, že cílem tří regionálních strategií EU pro africký, karibský a tichomořský region i strategie pro Jižní Afriku by mělo být posílení klíčových pilířů partnerství mezi EU a AKT tak, jak jsou definovány v dohodě o partnerství z Cotonou;

18.

vyzývá Evropskou unii, aby zajistila svým delegacím v zemích AKT lidské a finanční zdroje nezbytné pro výkon jejich nových pravomocí;

19.

připomíná, že pokud jde o obchod, je nyní pro schvalování obchodních dohod nezbytný souhlas Evropského parlamentu; proto navrhuje, aby byla vážně zohledněna možnost zařadit do programu SPS rozpravy o projednávaných obchodních dohodách;

20.

připomíná, že skupina AKT by se měla sama prosadit jako celosvětový aktér na základě svých společných lidských a přírodních zdrojů, historických vztahů s EU a také blízkosti k rychle se rozvíjejícím ekonomikám;

21.

zdůrazňuje, že je třeba využívat nové pravomoci svěřené Lisabonskou smlouvou Evropskému parlamentu k posílení parlamentního rozměru vztahů AKT-EU, jejichž úhelným kamenem je Společné parlamentní shromáždění; doufá, že se tento parlamentní rozměr odrazí v rozpočtu ERF a v lepší informovanosti poslanců AKT o vnitrostátních a regionálních strategiích uplatňovaných Evropskou unií a o využívání dalších finančních nástrojů EU v zemích AKT;

22.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Radě AKT–EU, Evropské komisi, Komisi Africké unie a Panafrickému parlamentu.

—

na zasedání v Lomé (Togo) ve dnech 21. až 23. listopadu 2011,

—

s ohledem na čl. 17 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na dohodu o partnerství AKT-EU podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 a revidovanou v letech 2005 a 2010, a zejména na její články 60 a 66,

—

s ohledem na Deklaraci tisíciletí OSN ze dne 8. září 2000, která vymezuje rozvojové cíle tisíciletí jako cíle stanovené celým mezinárodním společenstvím s cílem odstranit chudobu a hlad,

—

s ohledem na Monterreyský konsensus přijatý na Mezinárodní konferenci o financování rozvoje konané ve dnech 18. až 22. března 2002 v mexickém Monterrey,

—

s ohledem na Konferenci o inovativních způsobech financování, která se konala v Paříži ve dnech 28. a 29. května 2009, a Mezinárodní konferenci o financování rozvoje, která se konala v Dohá od 28. listopadu do 2. prosince 2008,

—

s ohledem na iniciativu pro silně zadlužené chudé země (HIPC), zahájenou MMF a Světovou bankou v roce 1996 s cílem, aby žádná chudá země nebyla zatížena dluhem, který by nedokázala zvládat,

—

s ohledem na iniciativu mnohostranného odpuštění dluhu (MDRI), zahájenou skupinou G8 v červnu 2005,

—

s ohledem na návrh zásad UNCTAD o podpoře odpovědného poskytování a přijímání úvěrů ze dne 26. dubna 2011,

—

s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji (3),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Podpora rozvojových zemí při zvládání krize – kam směřuje EU z Dohá? Jaké jsou perspektivy dosažení cílů EU z let 2010 a 2015?“ ze dne 15. dubna 2009,

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. března 2011 o daních a rozvoji – Spolupráce s rozvojovými zeměmi na podpoře řádné správy v daňové oblasti (2010/2102 (INI)) (4),

—

s ohledem na zprávu Výboru pro hospodářský rozvoj, finance a obchod (AKT-EU/101.079/11/v konečném znění),

A.

vzhledem k tomu, že celosvětová krize zvyšuje v mnoha zemích celého světa úroveň státního dluhu, a vzhledem k tomu, že třetina zemí AKT se potýká se zadlužením nebo jí hrozí velké riziko zadlužení;

B.

vzhledem k tomu, že se zvládání vysoké úrovně zadluženosti může stát překážkou rozvoje, neboť dochází k převedení značné části rozpočtových prostředků na jiné účely a ke snížení investic do veřejných sociálních služeb a na výdaje spojené s řešením chudoby; vzhledem k tomu, že zvládání zadluženosti by mohlo rovněž omezovat investice nezbytné k povzbuzení hospodářského růstu;

C.

vzhledem k tomu, že jednoprocentní hospodářský růst v oblasti obchodu je třikrát vyšší, než veřejná rozvojová pomoc;

D.

vzhledem k tomu, že dárci by měli pomoci zemím AKT dosáhnout a dlouhodobě zachovat udržitelnou úroveň zadluženosti, a posílit tak jejich úsilí o snížení chudoby a o podporu růstu; vzhledem k tomu, že na základě této skutečnosti je chvályhodné, že Pařížský klub věřitelů prominul v červenci 2010 Seychelám druhý balík dluhů s cílem pomoci této zemi dostat zadluženost na udržitelnou úroveň;

E.

vzhledem k tomu, že jedním z rozvojových cílů tisíciletí (cíl č. 8) je odpuštění dluhu, jehož cílem je zejména komplexní řešení zadluženosti rozvojových zemí prostřednictvím národních a mezinárodních opatření zajišťujících udržitelnost zadluženosti v dlouhodobém měřítku;

F.

vzhledem k tomu, že v současné době jsou nejvýznamnějšími mezinárodními nástroji na odpuštění dluhu rozvojových zemí iniciativa pro silně zadlužené chudé země (HIPC) a iniciativa mnohostranného odpuštění dluhu (MDRI); vzhledem k tomu, že do prosince 2010 byly v rámci iniciativy HIPC schváleny balíčky na odpuštění dluhu pro 36 zemí, z toho 32 zemí v Africe, čímž bylo postupem času poskytnuto 72 miliard USD na snížení dluhu; vzhledem k tomu, že Evropská komise a členské státy nesou velkou část nákladů HIPC a MDRI;

G.

vzhledem k tomu, že iniciativy HIPC a MDRI končí a že jsou proto potřebné nové mezinárodní mechanismy zabývající se snižováním zadluženosti a řízením a řešením dluhů;

H.

vzhledem k tomu, že budoucí mechanismy řízení dluhů a udržitelnosti by se neměly opírat pouze o finanční úvahy, ale musí pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí zohlednit i výdajové potřeby zadlužených rozvojových zemí;

I.

vzhledem k tomu, že by orgány dohledu zemí AKT, jako jsou nejvyšší kontrolní úřady, parlamenty a organizace občanské společnosti, měly hrát významnou úlohu při sledování využívání rozpočtových prostředků státem, a tak by měly omezit špatné hospodaření s veřejnými prostředky;

J.

vzhledem k tomu, že k řádnému řízení veřejných fondů a udržitelného zadlužení je nezbytná řádná správa věcí veřejných, právní stát a transparentnost;

K.

vzhledem k tomu, že odpovědné chování všech věřitelů je pro podporu udržitelného kvalitního financování rozhodující;

L.

vzhledem k tomu, že v důsledku celosvětové hospodářské krize by země AKT měly věnovat zvýšenou pozornost mobilizaci domácích zdrojů jako prostředku zmírňujícímu následky možného snížení zahraniční pomoci a zahraničních finančních zdrojů pro provádění strategií snižování chudoby;

1.

vyzývá EU a ostatní dárce, aby uzákonili soubor zásad odpovědného financování, a to zejména v době celosvětové finanční krize, která zhoršuje zadluženost rozvojových zemí tím, že se rozšiřuje i do dalších oblastí, omezuje celosvětový obchod a způsobuje s tím související zhroucení vývozu komodit;

2.

vyzývá EU, skupinu AKT a regionální organizace AKT, aby ve spolupráci s příslušnými mezinárodními orgány vypracovaly model vhodného mechanismu vyrovnání dluhů pro zadlužené země, který by se opíral o nezávislá posouzení dopadu jejich společenské a hospodářské situace, a tak by omezil rozsah přílišné politizace v rozhodování o odpuštění dluhů, včetně možné korupce na straně dárců (zpětné provize); má za to, že to umožní dárcům zohlednit v každém jednotlivém případě konkrétní situaci v partnerské zemi AKT a její celkovou úroveň rozvoje; je toho názoru, že mechanismus vyrovnání dluhů by mohl mít podobu prominutí dluhů, stanovení nových splátkových kalendářů, splacení dluhů nebo kombinace těchto možností;

3.

vyzývá dárce, aby společně s partnerskými zeměmi AKT stanovili specifické podmínky, jež se vážou na jejich plán vyrovnání dluhů, aby bylo dosaženo správné rovnováhy mezi povinností splácet dluh a povinností postarat se o základní potřeby obyvatelstva, neboť řádné řízení dluhu je nezbytným předpokladem udržitelného rozvoje;

4.

je toho názoru, že veškeré další finanční prostředky, které vlády zemí AKT získají díky zrušení dluhu, by měly být určeny na zvýšení sociálních výdajů v takových oblastech, jako je základní vzdělávání, základní zdravotní péče a HIV/AIDS, čímž přispějí k dosažení rozvojových cílů tisíciletí; vyzývá proto Komisi, aby s partnerskými zeměmi AKT prověřila možnost přeměny dluhu na veřejné investice do sociálních služeb a veřejných statků jako součást jejich konkrétního plánu na odpuštění dluhů nebo v kombinaci s dalšími plány;

5.

je toho názoru, že pokud se v určité zemi AKT uvažuje o prominutí dluhu, cílem by rovněž mělo být, aby přínos ze prominutí dluhu byl určen na financování vzniku malých a středních podniků, jejichž zřízení a rozvoj je nezbytným předpokladem vytvoření a rozvoje střední třídy v zemích AKT; vyzývá proto Komisi, aby ve spolupráci s partnerskými zeměmi AKT prověřila možnost změnit a v případě potřeby přeorientovat strategie vyrovnání dluhů na investice státu do malých a středních podniků při zohlednění skutečnosti, že tyto typy místního podnikání mohou značně přispět k tvorbě pracovních míst a k domácímu hospodářskému růstu, a tím i k zmírnění zadluženosti zemí AKT;

6.

považuje za nezbytné podporovat přístup k úvěrům a zabezpečit tak fungující podnikatelské prostředí; vyzývá proto země AKT a soukromé partnery, aby přijali opatření ke splnění těchto požadavků;

7.

vyzývá Komisi a dárcovské země, aby za účasti občanské společnosti pomohly zemím AKT s přípravou národních strategií na řešení zadluženosti v souvislosti s jejich národními strategiemi rozvoje, které podpoří zejména zdravou restrukturalizaci jejich hospodářství a vnitřní tvorbu kapitálu a úspor;

8.

vyzývá EU a OECD, aby nerozšiřovaly definici oficiální rozvojové pomoci a aby nadále nepovažovaly odpuštění dluhů za výdaje v rámci této pomoci; vyzývá však EU, aby považovala odpuštění dluhů v kombinaci s dalšími plány na vyrovnání dluhů za součást celkového úsilí o řešení potřeb rozvojových zemí;

9.

vyzývá Komisi, aby pozorně (s pomocí příslušných mezinárodních institucí, jako jsou agentury OSN, Světová banka a Mezinárodní měnový fond a Sdružení evropských finančních institucí pro rozvoj) sledovala vývoj a dopad rozvoje míry zadlužení zemí AKT a aby věnovala zvláštní pozornost situaci nejméně rozvinutých zemí a malých ostrovních rozvojových států;

10.

vyzývá Komisi, aby pravidelně předkládala Společnému parlamentnímu shromáždění AKT zprávu o plánech na vyrovnání dluhů, které se uplatňují u partnerských zemí AKT, a o jejich dopadu na schopnost těchto zemí dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí, zejména pokud jde o boj proti hladu a podvýživě a o poskytování zdravotnických služeb,

11.

naléhavě žádá partnerské země AKT, aby se věnovaly se vší vážností splácení svého zahraničního i domácího dluhu;

12.

je toho názoru, že soudržnost politik v oblasti rozvoje, zejména politiky obchodu, rozvoje a finanční transparentnosti, by měla být vůdčí zásadou rozvojové spolupráce EU, a měla by být inspirací k vytvoření norem pro odpovědné poskytování a přijímání úvěrů;

13.

vyzývá členské země AKT, aby zvýšily své vnitrostátní úsilí, pokud jde o zdravé finanční řízení, rozpočtovou kontrolu a boj proti korupci, podvodům a daňovým únikům, a aby posílily své dlouhodobé úsilí o vytvoření stabilního hospodářského prostředí, které je nezbytné pro lepší rozvoj domácích finančních trhů a bankovního sektoru;

14.

je toho názoru, že země AKT by se měly soustředit na vytvoření a zavedení udržitelných daňových systémů, včetně vytvoření silného orgánu pro výběr daní, který by byl oprávněn hájit základní zájmy státu v přístupu k tomu, co by mělo být primárním zdrojem státních financí;

15.

uznává významnou úlohu mezinárodní spolupráce v boji proti nezákonným finančním tokům a při budování zdravých pravidel financování a investování na celosvětové úrovni; připomíná závazky EU ohledně soudržnosti rozvojové politiky a vyzývá EU, aby podpořila země AKT v jejich boji proti nezákonnému odlivu a toku kapitálu, které představují největší překážku mobilizace domácích příjmů do oblasti rozvoje;

16.

je toho názoru, že zavedením zákonů zaručujících investorům právní jistotu potřebnou k investování se země AKT musí snažit vytvořit ovzduší příznivé pro investice;

17.

vyzývá k posílení přeshraniční spolupráce mezi zeměmi AKT při výměně osvědčených postupů v oblasti přípravy státního rozpočtu a kontroly jeho využívání pro veřejné blaho; doporučuje, aby Komise v rámci 11. Evropského rozvojového fondu vyčlenila více finančních prostředků na technickou pomoc a budování kapacit v zemích AKT, které budou využity na tvorbu rozpočtu, kontrolu a řízení dluhu;

18.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Radě ministrů AKT-EU, Evropské komisi, Evropskému parlamentu, Světové bance, Mezinárodnímu měnovému fondu a členským státům EU.

—

na zasedání v Lomé (Togo) ve dnech 21. až 23. listopadu 2011,

—

s ohledem na čl. 17 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na dohodu o partnerství mezi AKT-ES (tzv. dohoda z Cotonou) a zejména na čl. 8 odst. 4 o nediskriminaci,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, která byla přijata v roce 2006, a zejména na její článek 32, který stanovuje, že všechny smluvní strany musejí začlenit zdravotní postižení a osoby se zdravotním postižením do svého úsilí v oblasti mezinárodní spolupráce,

—

s ohledem na rezoluce Rady OSN pro lidská práva č. 7/9 ze dne 27. března 2008, č. 10/7 ze dne 26. března 2009, č. 13/11 ze dne 25. března 2010 a 16/15 ze dne 24. března 2011 o lidských právech osob se zdravotním postižením,

—

s ohledem na článek 19 SFEU, článek 6 Smlouvy o Evropské unii a článek 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zakazuje všechny formy diskriminace, a články 21 a 26 této úmluvy, které stanovují práva osob se zdravotním postižením,

—

s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU o právech zdravotně postižených osob a starších lidí v zemích AKT ze dne 1. listopadu 2001 a usnesení o zdravotní problematice, mladých lidech, starých lidech a lidech žijících s postižením přijatého na shromáždění v Kapském městě dne 21. března 2002,

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu o zdravotním postižení a rozvoji přijaté dne 19. ledna 2006,

—

s ohledem na zprávu o zdravotním postižení vydanou Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a Světovou bankou v červnu 2011,

—

s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí OSN a na výstupní dokument summitu OSN k rozvojovým cílům tisíciletí z roku 2010 nazvaný „Splnění slibu: společně k naplnění rozvojových cílů tisíciletí“ (rez: 65/1)

—

s ohledem na pekingské prohlášení o právech osob se zdravotním postižením, které požaduje vyšší životní standardy, rovnou účast a odstranění diskriminačních přístupů a postupů,

—

s ohledem na Deklaraci tisíciletí OSN ze dne 8. září 2000, která vymezuje rozvojové cíle tisíciletí jakožto kritéria stanovená celým mezinárodním společenstvím s cílem odstranit chudobu,

—

s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN č. 65/186, 64/131 o „naplnění rozvojových cílů tisíciletí pro osoby se zdravotním postižením do roku 2015 a v následujících letech“,

—

s ohledem na Evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020, „Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu“ (KOM(2010)0636 v konečném znění) a její počáteční prováděcí plán pro období 2010–2015 (SEK(2010)1324 v konečném znění),

—

s ohledem na pokyny EU o zdravotním postižení a rozvoji pro delegace a útvary EU,

—

s ohledem na zprávu Mezinárodní organizace práce s názvem „Cena za vyloučení: ekonomické následky vyloučení lidí se zdravotním postižením ze světa práce“ vydanou v roce 2009,

—

s ohledem na čl. 18 odst. 4 Africké charty lidských práv a práv národů (1981), který stanovuje, že osoby se zdravotním postižením mají právo na zvláštní ochranná opatření, a na čl. 16 odst. 1, který stanovuje, že každý jednotlivec má mít právo na nejlepší dosažitelný stav fyzického a duševního zdraví,

—

s ohledem na Africké desetiletí handicapovaných osob (2000–2009), na Asijské a tichomořské desetiletí handicapovaných osob (1993–2002), na Nové asijské a tichomořské desetiletí handicapovaných osob (2003–2012) a na Evropský rok osob se zdravotním postižením (2003),

—

s ohledem na zprávu Výboru pro sociální věci a životní prostředí (AKT-EU/100.954/11/v konečném znění),

A.

vzhledem k tomu, že více než miliarda lidí na světě – 15 % populace – žije s určitou formou zdravotního postižení (6);

B.

vzhledem k tomu, že podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením „osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami – ať už objektivními, nebo subjektivními překážkami – může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními“;

C.

vzhledem k tomu, že zdravotní postižení má tendenci nerovnoměrně ovlivňovat zranitelné skupiny obyvatel, kde pravděpodobnost zdravotního postižení roste s výskytem chudoby (zpráva o zdravotním postižení, 2011); vzhledem k tomu, že zdravotní postižení je otázkou rozvoje;

D.

vzhledem k tomu, že cílem Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením je „podporovat, chránit a zajišťovat plné a rovnoprávné užívání všech lidských práv a základních svobod všemi osobami se zdravotním postižením a podporovat úctu k jejich přirozené důstojnosti“;

E.

vzhledem k tomu, že EU, jejích 19 členských států a 48 států AKT ratifikovalo Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a mnoho dalších zemí ji podepsalo;

F.

vzhledem k tomu, že mezinárodní právní závazky jsou účinné jedině tehdy, jsou-li podpořeny vnitrostátními zákony a politikami;

G.

vzhledem k tomu, že Světová zdravotnická organizace a Světová banka uvádějí jako příčiny vyloučení osob se zdravotním postižením nepřiměřené politiky a standardy, negativní přístupy, nedostatečné poskytování služeb, nepřiměřené financování, nepřístupnost, nedostatečné konzultace a zapojení a nedostatek údajů a důkazů;

H.

vzhledem k tomu, že lidé se zdravotním postižením mohou trpět vyloučením ze všech aspektů života včetně práce, veřejných služeb, dopravy, komunikace, vzdělávání a informací;

I.

vzhledem k tomu, že v zemích, kde je průměrná délka života vyšší než 70 let, prožijí jednotlivci asi osm let života s jedním nebo více druhy zdravotního postižení;

J.

vzhledem k tomu, že mnoho rozvojových zemí učinilo podstatný – byť dílčí – pokrok v začleňování osob se zdravotním postižením v rámci rozvojových projektů;

K.

vzhledem k tomu, že podle odhadů je míra zaměstnanosti lidí se zdravotním postižením v celosvětovém měřítku poloviční než u lidí bez zdravotního postižení a že většina lidí se zdravotním postižením v rozvojových zemích je v produktivním věku nezaměstnaná a žije v chudobě;

L.

vzhledem k tomu, že vyloučení lidí se zdravotním postižením z pracovního života má významné hospodářské důsledky, které se podle Mezinárodní organizace práce pohybují mezi 3 a 7 % HDP afrických zemí, a vzhledem k tomu, že náklady na začlenění jsou mnohem nižší než náklady spojené s vyloučením, protože pokud mají osoby se zdravotním postižením možnost plně se zapojit do společnosti, mohou poté zaopatřit sebe sama i druhé a přispívat k hospodářství;

M.

vzhledem ke zvláštní úloze, kterou hrají sdružení osob se zdravotním postižením při zastupování specifických zájmů osob se zdravotním postižením na politické scéně i u široké veřejnosti a při informování ohledně dotčených zájmů;

N.

vzhledem k tomu, že vyloučení osob se zdravotním postižením je základním faktorem způsobujícím jejich nerovné postavení, ať jde o diskriminaci v právních předpisech, fyzické překážky či překážky v komunikaci nebo jejich sociální stigma či neviditelnost v politických postupech a rozpočtech, a vzhledem k tomu, že dvě největší překážky v začleňování osob se zdravotním postižením do společnosti jsou jejich neviditelnost a negativní postoje vůči nim;

O.

vzhledem k tomu, že ženy a dívky se zdravotní postižením jsou zvláště zranitelné a násilí založené na pohlaví zažívají třikrát častěji než ženy bez zdravotního postižení; vzhledem k nebezpečnému trendu spočívajícím v tom, že toto násilí bývá s největší pravděpodobností neohlášené (7);

1.

naléhavě žádá všechny státy AKT a členské státy EU, které ještě nepodepsaly a neratifikovaly Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením a Opční protokol, aby tak bez výhrad učinily a aby zavedly domácí mechanismy pro její provádění a sledování;

2.

vyzývá poslance, aby spolupracovali s cílem zajistit, aby byly vnitrostátní právní předpisy a plány v oblasti zdravotního postižení schváleny vnitrostátními parlamenty, a to i prostřednictvím přezkoumání rozpočtů a využití návrhů poslanců;

3.

vyzývá vnitrostátní parlamenty, aby zřídily komise, které budou sledovat uplatňování právních předpisů týkajících se potřeb osob se zdravotním postižením;

4.

vítá, že na jednání na vysoké úrovni k rozvojovým cílům tisíciletí v roce 2010 byla práva osob se zdravotním postižením uznána jako nezbytná pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí; žádá proto, aby mezinárodní společenství navrhlo iniciativy k rozvojovým cílům tisíciletí tak, aby osoby se zdravotním postižením byly mezi hlavními cílovými skupinami;

5.

uznává, že zvláštní opatření pro dosažení rovnosti osob se zdravotním postižením včetně volebních kvót tam, kde je to vhodné z hlediska místní situace, měla pozitivní dopad na vnímání osob se zdravotním postižením na národní úrovni, a naléhavě žádá státy AKT a EU, aby prosazovaly práva osob se zdravotním postižením;

6.

zdůrazňuje, že by média měla hrát aktivnější úlohu ve zpochybňování stereotypů a prosazování začleňování; žádá mezinárodní, vnitrostátní i místní politiky, aby zajistili a prosazovali zvyšování povědomí prostřednictvím médií, politik v oblasti vzdělávání a veřejných kampaní;

7.

zdůrazňuje úlohu sdružení osob se zdravotním postižením při prosazování povědomí o problematice začlenění osob se zdravotním postižením; vyzývá všechny státy AKT a EU, aby podporovaly rozvoj hnutí za osoby se zdravotním postižením v zemích AKT a členských státech EU;

8.

zdůrazňuje potřebu přístupného prostředí a studijních materiálů, aby byla usnadněna účast všech dětí a dospělých se zdravotním postižením na vzdělávacích činnostech; poukazuje na potřebu povzbudit a podpořit rozvoj citlivých výukových postupů reagujících na potřeby mladých lidí se zdravotním postižením, zejména formou specializovaného školení na podporu učitelů; zdůrazňuje důležitou úlohu dárcovského společenství, které podpoří přístupné vzdělávací infrastruktury a zajistí, že EU začlení své závazky v oblasti zdravotního postižení do svého dialogu o oblasti vzdělávání;

9.

zdůrazňuje, že 98 % dětí se zdravotním postižením v rozvojových zemích nemá přístup k bezplatnému všeobecnému základnímu vzdělání; zdůrazňuje, že tato skutečnost zabrání plnému dosažení druhého rozvojového cíle tisíciletí;

10.

zdůrazňuje potřebu dále zlepšovat vzdělávací zařízení a podpořit růst vzdělávací kultury, která bude účinně reagovat na potřeby mladých lidí se zdravotním postižením;

11.

žádá, aby vnitrostátní a místní vlády zahrnuly všechny aspekty přístupnosti do veškerých nových právních předpisů a uzpůsobily stávající právní předpisy tak, aby splňovaly požadavky přístupnosti; vyzývá dárcovské společenství, aby zahrnulo všechny aspekty přístupnosti do svého plánování a provádění rozvojových politik a do smluvních vztahů s ostatními;

12.

vyzývá k výměně osvědčených postupů mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi; žádá Evropskou komisi, aby s ostatními mezinárodními dárci vytvořila fórum pro výměnu postupů v oblasti začleňování zdravotně postižených, a vyzývá ji, aby lépe plnila své závazky vyplývající z článku 32 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením;

13.

zdůrazňuje význam sběru údajů za účelem účinného provádění Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a vyzývá vlády zemí EU a AKT, aby úzce spolupracovaly s národními statistickými službami s cílem zajistit, aby se zlepšil a byl upřednostněn sběr roztříštěných údajů a aby základ jejich práce a provádění politiky tvořila co nejúplnější data;

14.

naléhavě žádá státy AKT, aby zahrnuly začleňování osob se zdravotním postižením do svých národních rozvojových programů, aby přijaly mechanismy na podporu jejich zastoupení na všech úrovních rozhodování, aby pro osoby se zdravotním postižením vyčlenily zvláštní a přiměřené rozpočtové prostředky a aby pro všechny zajistily více informovanosti o onemocněních způsobujících zdravotní postižení;

15.

naléhavě vyzývá státy AKT, aby propagovaly začleňující přístupy a vnímání, pokud jde o zdravotní postižení, a aby podporovaly dialog mezi osobami se zdravotním postižením a všemi správními úrovněmi;

16.

vyzývá vlády států AKT a EU, aby v nápravných ústavech zavedly taková opatření, při nichž budou mít pachatelé se zdravotním postižením k dispozici zařízení odpovídající jejich zvláštním potřebám po dobu, kdy jsou vězněni a kdy jsou v komunitě;

17.

podporuje státy AKT ve zvyšování přístupu ke vzdělání a režimům poskytování mikroúvěrů a jiným příležitostem vytvářejícím příjem;

18.

žádá EU a státy AKT, aby zintenzivnily vzdělávání ohledně HIV/AIDS pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením, které jsou často vyloučeny z prevence HIV/AIDS a poskytování péče;

19.

vyzývá, aby byly při provádění vhodných projektů EU a společných projektů prověřovány možnosti začlenění osob se zdravotním postižením;

20.

vyzývá, aby byly projekty v oblasti infrastruktury financované EU prověřeny, aby bylo zajištěno, že jsou přístupné pro osoby se zdravotním postižením, a vyzývá, aby byly delegace EU ve třetích zemích vytvářeny nebo přeorganizovány tak, aby splňovaly potřeby osob se zdravotním postižením;

21.

vyzývá EU, aby začlenila potřeby osob se zdravotním postižením a organizací osob se zdravotním postižením do svých projektů včetně těch, které prosazují přístup ke spravedlnosti;

22.

zdůrazňuje, že by EU a AKT měly prosazovat politiky začleňování na všech příslušných fórech OSN a mezinárodních fórech, vzhledem k tomu, že problematika zdravotního postižení v současné době chybí v mnoha mezinárodních diskusích na vysoké úrovni (Rio+20, agenda OECD) a musí v politickém programu umístěna na přední místo;

23.

zdůrazňuje, že příčin zdravotního postižení je mnoho a jsou různé a že k nim musí být přijata celá řada politických opatření; vyzývá proto státy AKT, aby přijaly opatření v oblasti bezpečnosti silničního provozu, aby bojovaly proti podvýživě jako rizikovému faktoru vzniku zdravotního postižení, aby zlepšily přístup k čisté pitné vodě, aby se zabývaly důsledky konfliktů, které souvisí se zdravotním postižením, a aby zajistily přístup k službám veřejného zdravotnictví a k důstojné práci tím, že zahrnou zdravotní postižení do svých vnitrostátních plánů rozvoje; vyzývá EU, aby ve své rozvojové spolupráci se státy AKT vyhradila těmto úvahám přední místo;

24.

vyzývá Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU, aby každé dva roky podalo zprávu o osvědčených postupech a pokroku se začleňováním v zemích AKT a aby tyto postupy a pokrok prověřilo a upozornilo na ně;

25.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Radě ministrů AKT-EU, Evropskému parlamentu, Evropské komisi, předsednictví Rady EU, Africké unii, Panafrickému parlamentu a Radě OSN pro lidská práva.

—

na zasedání v Lomé (Togo) ve dnech 21. až 23. listopadu 2011,

—

s ohledem na čl. 17 odst. 2 jednacího řádu,

—

s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí,

—

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové ze dne 24. srpna 2011 týkající se zpráv o reakci EU na hladomor v oblasti Afrického rohu,

—

s ohledem na dárcovskou konferenci, kterou pořádala Africká unie v Addis Abebě dne 25. srpna 2011,

A.

vzhledem k tomu, že dlouhodobé sucho, které pustoší oblast Afrického rohu, v kombinaci s konflikty v oblasti, s vysokými cenami potravin a se stále se zmenšujícími zdroji, vyústilo v největší světovou humanitární a potravinovou krizi, která podle Úřadu pro koordinaci humanitární činnosti OSN v současné době postihuje 13,3 milionu obyvatel, z nichž 840 000 jsou uprchlíci, přičemž již zemřely desítky tisíc osob, z nichž více než polovina jsou děti;

B.

vzhledem k tomu, že v oblasti Afrického rohu panuje krizová situace s nejhorším suchem za posledních 60 let a s masovým vysidlováním, kdy byla čtvrtina ze 7,5 milionu obyvatel Somálska vysídlena vnitřně nebo jako uprchlíci do sousedních zemí;

C.

vzhledem k tomu, že míra podvýživy je v oblastech nejvíce postižených suchem vyšší než 30 %, tj. více než dvojnásobek mezinárodně uznávané hranice krizové situace;

D.

vzhledem k tomu, že Somálsko, kde jsou postiženy čtyři miliony lidí a kde byl hladomor vyhlášen v šesti oblastech, je zemí, která je humanitární katastrofou postižena nejvíce; vzhledem k tomu, že tamní okolnosti jsou ještě zhoršeny nedostatečnými přírodními zdroji Somálska a důsledky dvacetiletého konfliktu na jeho území;

E.

vzhledem k tomu, že týden co týden se kvůli hladomoru stávají z tisíců lidí uprchlíci a humanitární situace v táborech se každým dnem zhoršuje a 30 % dětí do pěti let trpí podvýživou, vypukají epidemie, včetně cholery a spalniček, a jsou hlášeny případy znásilnění (9);

F.

vzhledem k tomu, že 80 % uprchlíků jsou ženy a děti, z nichž mnohé jsou na cestě do uprchlických táborů vystaveny sexuálnímu násilí a zastrašování;

G.

vzhledem k tomu, že Dadaab v Keni je v současné době největším uprchlickým táborem na světě, v němž žije 463 710 (10) uprchlíků na ploše určené pro 90 000 osob; vzhledem k tomu, že v určitou chvíli proudilo více než 3 000 Somálců přes státní hranice do Etiopie a do Keni, kde hledali jídlo a bezpečí;

H.

vzhledem k tomu, že k dnešnímu dni je k dispozici jen 62 % z 2,4 miliardy USD, o které požádala OSN na boj proti suchu v této oblasti, a k zajištění základní pomoci na místě je potřeba dalších 940 milionů USD;

I.

vzhledem k tomu, že přístup k postiženým lidem je nadále hlavní překážkou při pomoci s potravinovou situací v oblasti; vzhledem k tomu, že Somálsko je pro humanitární pracovníky stále jednou z nejnebezpečnějších zemí;

J.

vzhledem k tomu, že Světový potravinový program potřebuje dalších 250 milionů EUR, aby mohl poskytnout pomoc, která bude potřebná v následujících šesti měsících;

K.

vzhledem k tomu, že v reakci na krizovou situaci v oblasti Afrického rohu Komise vyčlenila pro tento region 97,47 milionu EUR a připravuje zvýšení své podpory tak, že celkový humanitární příspěvek k úsilí o řešení sucha dosáhne tento rok 158 milionů EUR; vzhledem k tomu, že na dárcovské konferenci v Addis Abebě se hlavní členské státy Africké unie zavázaly uvolnit téměř 350 milionů USD pro země postižené suchem;

L.

vzhledem k tomu, že mise Africké unie v Somálsku (AMISOM) je financována zejména z afrického mírového projektu, který je financován z prostředků na dlouhodobý rozvoj devátého Evropského rozvojového fondu (ERF);

M.

vzhledem k tomu, že dopad změny klimatu výrazně ovlivňuje výnosy plodin, což spolu s rostoucími cenami potravin brzdí dosažení rozvojových cílů tisíciletí;

N.

vzhledem k tomu, že je třeba podporovat pastevectví, chov dobytka a zásobování vodou (včetně přehrad a vodovodního potrubí); vzhledem k tomu, že stávající situace pasteveckých komunit v oblasti Afrického rohu vyvolává velké obavy; vzhledem k tomu, že vlády by měly stavět na již vykonané dobré práci a institucionalizovat řízení problematiky sucha v dotčených oblastech;

1.

má velké obavy z bezpříkladné a stále se zhoršující humanitární situace v oblasti Afrického rohu a ztráty na životech způsobené hladomorem považuje za nepřijatelné;

2.

zdůrazňuje, že až do příštího roku se neočekává zlepšení situace, neboť se předpokládá zpoždění sklizně s podprůměrnými výnosy, pastviny a vodní zdroje jsou vyčerpané a ceny hlavních obilovin, jako je kukuřice, stejně jako ceny vody a pohonných hmot, prudce stouply;

3.

požaduje lepší mobilizaci ze strany mezinárodního společenství, které by mělo zdvojnásobit své úsilí při řešení této krizové situace tak, aby vyřešilo rostoucí humanitární potřeby a předešlo jakémukoli dalšímu zhoršování situace;

4.

zdůrazňuje potřebu kontrolovat výši pomoci tím, že na místě budou nalezeni spolehliví partneři a že se zlepší opatření v oblasti koordinace a distribuce, čímž se zabrání krádežím a drancování dodávek pomoci;

5.

vítá skutečnost, že EU se zmobilizovala (na úrovni Komise i členských států) a vyzývá ke zvýšení plánovaného poskytnutí pomoci; vítá úsilí Africké unie řešit krizi a zdůrazňuje naléhavou potřebu nejen potravinové pomoci, ale i zlepšení zdravotních a hygienických podmínek přímo na místě;

6.

odsuzuje jednání militantní islamistické skupiny al-Šabáb, která brání humanitárním organizacím v jejich činnosti a vyjadřuje uznání Světovému potravinovému programu za jeho úsilí dopravit potravinovou pomoc lidem všude tam, kde je to operativně možné;

7.

opětovně potvrzuje, že boj proti terorismu by měl být prioritou, ale vyzývá k solidaritě mezi sousedními zeměmi, aby nedošlo k vypuknutí války, jejíž důsledky by byly skutečně zničující;

8.

zdůrazňuje, že pro obyvatele Somálska je mimořádně obtížné dostat se k potravinové pomoci, zejména v centrální a jižní části země a v oblastech kontrolovaných milicí al-Šabáb; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby byl zahrnut každý, kdo je v Somálsku zasažen konfliktem na jakékoli úrovni; podporuje vytvoření národního plánu usmíření, aby mohla začít obnova země;

9.

vyzývá dotčené orgány, aby umožnily humanitárním organizacím neomezený přístup a aby za všech okolností zajistily ochranu civilistů, zejména žen a dětí, v souladu s mezinárodním humanitárním právem; rozhodně odsuzuje také stupňování násilí, včetně sebevražedných útoků a únosů;

10.

vyzývá Evropskou unii a vlády v regionu, aby naléhavě zlepšily přechod mezi humanitární a rozvojovou pomocí; vyzývá Komisi, aby podpořila projekty východoafrických zemí zabývající se kapacitami pro prevenci hladomoru a systémy včasného varování před suchem;

11.

zdůrazňuje, že africké země musí s podporou mezinárodního společenství přijmout rovněž dlouhodobá opatření, která zajistí, že sucho nemusí nutně znamenat hladomor; zdůrazňuje, že společně s přijetím bezprostředních opatření musí být zavedena i dlouhodobá pomoc, která zajistí, aby lidé měli udržitelné živobytí;

12.

vyzývá vlády afrických států, aby splnily svůj závazek vyčlenit nejméně 10 % svého státního rozpočtu na zemědělství s cílem dosáhnout v zemědělství 6% ročního růstu, zaručit malým zemědělcům přístup k půdě a zabezpečit, aby investice do zemědělství a obchodu splňovaly denní výživové potřeby jejich občanů;

13.

v této souvislosti vítá rozhodnutí Komise vyčlenit pro tuto oblast do roku 2013 více než 680 milionů EUR ve formě dlouhodobé pomoci zemědělství, rozvoji venkova a zabezpečení potravin a vytvoření přidané hodnoty zemědělských produktů; vyzývá ke zvýšení podílu oficiální rozvojové pomoci určené pro zemědělství;

14.

vyzývá k větší transparentnosti, lepší kvalitě a včasnosti informací o potravinových rezervách a zásobách a k tvorbě cen na mezinárodní úrovni, jak vyžaduje nedávné sdělení Komise nazvané „Řešení výzev v oblasti komoditních trhů a v oblasti surovin“; požaduje, aby finanční instituce zapojené do spekulací na potravinových a komoditních trzích ukončily spekulativní činnost, která destabilizuje a žene ceny potravin vzhůru, a aby řešení chudoby a lidského utrpení nadřadily zisku;

15.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Radě AKT-EU, Evropské komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě bezpečnosti OSN a generálnímu tajemníkovi OSN, orgánům Africké unie, vládám a parlamentům zemí IGAD, parlamentnímu shromáždění AKT-EU a vládám členských států EU.

—

na zasedání v Lomé (Togo) ve dnech 21. až 23. listopadu 2011,

—

s ohledem na čl. 17 odst. 2 jednacího řádu,

—

s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU ze dne 18. května 2011 o demokratických zvratech v severní Africe a na Blízkém východě: jejich důsledky pro země AKT, Evropu a svět (AKT-EU/100.958/11/v konečném znění),

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 3. a 7. února, 7. dubna a 7. července 2011 o situaci v Tunisku a v Egyptě, o vztazích Evropské unie s Radou pro spolupráci v Perském zálivu, o situaci v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu a o vnějších politikách EU ve prospěch demokratizace,

—

s ohledem na rozvoj evropské politiky sousedství od roku 2004 a zejména na společná sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o novém přístupu k sousedství, jež prochází změnami (KOM(2011)0303), ze dne 25. května 2011 a o partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím ze dne 8. března 2011 (KOM(2011)0200),

—

s ohledem na cíle Dohody o partnerství AKT–EU podepsané v Cotonou dne 23. ledna 2000 a revidované v roce 2005 a 2010,

—

s ohledem na káhirskou deklaraci Africké unie o posílení politické správy v zájmu míru, bezpečnosti a stability v Africe ze dne 4.-5. září 2011,

—

s ohledem na Africkou chartu o demokracii, volbách a správě věcí veřejných ze dne 30. ledna 2007,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966 (ICCPR),

—

s ohledem na Ženevskou úmluvu ze dne 28. července 1951 a na Protokol ze dne 31. ledna 1967 týkající se právního postavení uprchlíků,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 10. prosince 1948,

A.

vzhledem k tomu, že vítězství tuniského, egyptského a libyjského lidu představuje nový závan naděje, svobody, solidarity, demokracie a skutečné změny, kterou si přeje lid všech tří zemí a všichni utlačovaní;

B.

vzhledem k tomu, že tyto nepokoje vedly ke ztrátám lidských životů a zanechaly miliony vysídlených osob a uprchlíků v dotčených zemích i mimo ně;

C.

vzhledem k tomu, že některé problémy, na něž upozornilo arabské jaro, jsou podobné problémům, jimž čelí řada zemí subsaharské oblasti: vysoká nezaměstnanost mladých lidí, zvyšující se ceny potravin a pohonných hmot, přetrvávající korupce, porušování základních práv a omezená účast na rozhodování;

D.

vzhledem k tomu, že v případě Libye tyto nepokoje vyústily v lynčování mnoha Afričanů tmavé pleti ze subsaharské oblasti, kteří byli mylně považováni za žoldnéře placené Kaddáfím, a vzhledem k tomu, že gangsteři a další zločinci se zmocnili obrovského množství lehkých i těžkých zbraní; vzhledem k tomu, že tyto situace představují hrozbu pro státy sousedící s Libyí (Alžírsko, Mauritánii, Mali, Niger, Čad, Burkinu Faso);

E.

vzhledem k tomu, že politické nepokoje zaznamenané v řadě subsaharských zemí lze považovat za ozvěnu arabského jara, ale pokud jde o změny, má jen omezený dopad;

F.

vzhledem k tomu, že v této souvislosti je třeba brát v úvahu riziko, že se do sahelsko-saharských zemí dostanou vojenské zbraně, a dojde tak k ohrožení bezpečnosti sousedících oblastí;

G.

vzhledem k tomu, že káhirská mírová výzva odrážela společné rozhodnutí Arabské unie skutečně v Africe nastolit mír a stanovila konkrétní kroky, které je za tímto účelem třeba provést, přičemž zdůraznila kulturu míru, zejména prostřednictvím vzdělávání, s cílem ušetřit budoucí generace takové pohromy, jako je válka a násilí;

H.

vzhledem k tomu, že navzdory skutečnosti, že africký kontinent je bohatý na ropu, nerosty a zemědělské a další přírodní zdroje, žije i nadále většina obyvatelstva v chudobě, což představuje porušení lidské důstojnosti;

1.

vyjadřuje plnou a naprostou podporu legitimním demokratickým aspiracím lidu Blízkého východu a severní Afriky, které by se mohly stát inspirací pro demokratickou změnu v zemích subsaharské Afriky, a případně tak přispět k upevnění demokracie na celém africkém kontinentu;

2.

vyzývá orgány, aby se vyhýbaly používání násilí proti demonstrantům, aby respektovaly jejich svobodu shromažďování a projevu a aby zaručily jejich bezpečnost; požaduje nezávislé vyšetřování událostí vedoucích ke smrti, zranění nebo uvěznění pokojných demonstrantů v dotyčných zemích a žádá, aby zodpovědné osoby byly postaveny před soud;

3.

požaduje okamžité a bezpodmínečné propuštění všech demonstrantů, kteří byli zatčeni, a všech politických vězňů, aktivistů za lidská práva a novinářů;

4.

potvrzuje svou solidaritu s egyptským lidem a svou podporu přechodu k demokracii; vyjadřuje své nejhlubší znepokojení nad nedávnými násilnými střety, při kterých bezpečnostní síly zabily mnoho civilistů a stovky jich zranily; vyzývá k nezávislému a transparentnímu prošetření a k povolání příslušných osob k zodpovědnosti; naléhavě požaduje ukončení výjimečného stavu a vojenských soudů s civilním obyvatelstvem;

5.

důrazně odsuzuje pokračující brutální represe syrského režimu a intenzivní tvrdé zákroky a porušování lidských práv obyvatelstva ze strany bezpečnostních sil; projevuje svou soustrast s rodinami obětí a opětovně zdůrazňuje svou solidaritu se syrským lidem; vyzývá k rychlému přechodu k demokracii v Sýrii;

6.

vítá pokrok, jehož dosáhla Rada pro mír a bezpečnost Africké unie, a podporuje další snahy o nastolení procesu demokratické stabilizace a o záruku svobody, dodržování základních a lidských práv, míru a spravedlnosti;

7.

konstatuje, že nedávný vývoj v severní Africe a na Blízkém východě má politické, hospodářské a sociální důsledky nejenom v dotčených zemích jako takových, ale i v zemích AKT a v Evropě;

8.

vyzývá Evropskou unii k rozhodné podpoře probíhajícího procesu politických a hospodářských reforem v oblasti; zdůrazňuje, že k podpoře procesu přechodu k demokracii je třeba mobilizovat veškeré dostupné nástroje v rámci evropské politiky sousedství a rozvojové politiky;

9.

vyzývá marocké orgány, aby plně respektovaly práva lidu Západní Sahary na sebeurčení jako jediného proveditelného, správného a trvalého řešení konfliktu; zdůrazňuje potřebu plně respektovat postup jednání v rámci OSN a pokračovat v něm;

10.

vyzývá Evropskou unii, její členské státy a Africkou unii (AU), aby nadále projevovaly solidaritu při naléhavé humanitární pomoci statisícům lidí, kteří prchají z Libye do sousedního Tuniska, Egypta, Nigeru, Mali a Čadu a do Evropy;

11.

trvá na zapojení členských států EU, OSN a specializovaných organizací do procesu přijímání libyjských státních příslušníků ze sousedních států Libye, kam masově přicházejí, péče o ně a jejich reintegrace a do procesu propouštění obětí neoprávněného uvěznění;

12.

vítá káhirskou deklaraci Africké unie o posílení politické správy v zájmu míru, bezpečnosti a stability v Africe;

13.

připomíná, že Africká unie přijala několik nástrojů v oblasti lidských práv, demokracie a řádné správy věcí veřejných; vyzývá všechny členy Africké unie, aby přijali a prováděli tyto nástroje, zejména Africkou chartu lidských práv a práv národů a Chartu Africké unie o demokracii, volbách a správě věcí veřejných, a vede orgány v afrických státech k tomu, aby tuto chartu ratifikovaly;

14.

vyzývá k přísnému dodržování Kodexu chování pro vývoz zbraní, včetně větší transparentnosti pokud jde o obchodování se zbraněmi mezi EU a Afrikou;

15.

je toho názoru, že volby jsou nezbytné, nikoli však postačující pro vytvoření podmínek pro proces demokratizace, který přesahuje pouhé konání voleb; má za to, že pro úspěšné dosažení demokratizace je velmi důležité věnovat se společenskému a hospodářskému rozvoji země s ohledem na dodržování základních práv obyvatelstva, jako je vzdělávání, zdraví a zaměstnanost, a věnovat zvláštní pozornost nezaměstnanosti mladých lidí;

16.

zdůrazňuje rozhodující úlohu řádné správy věcí veřejných, dodržování právního státu, řádného přidělování prostředků všem skupinám obyvatelstva a vedoucí role státu při předcházení konfliktům a při podpoře udržitelného míru; vyzývá země AKT a EU, aby věnovaly zvláštní pozornost rozvoji a podpoře organizací občanské společnosti, posilování správní kapacity, boji proti korupci a budování institucionální kapacity;

17.

vyzývá země arabského jara, aby dodržovaly rovnost mezi muži a ženami a aby podporovaly ženy při zapojování se do společnosti a do jejích rozhodovacích a politických orgánů;

18.

je toho názoru, že nezávislé soudnictví a média mají hrát zásadní úlohu při formování a regulaci demokratických postupů s cílem posílit právní stát a vybudovat demokratické orgány, včetně fungujících pluralistických parlamentů;

19.

zdůrazňuje úlohu moderní technologie a společenských médií při mobilizaci veřejného mínění v souvislosti s arabským jarem a poukazuje na to, že zpravodajství médií o těchto událostech zastínila některá povstání v subsaharské Africe;

20.

uznává, že některé země subsaharské Afriky mají obtíže s integrací určitých etnických skupin a kmenů do svých demokratických správních struktur; naléhavě žádá tyto země, aby se poučily ze zkušeností jiných afrických národů, které povolily určité formy regionální a kulturní autonomie, aby se vyhnuly izolaci některých skupin ve společnosti; vyzývá Evropskou unii, aby přijala iniciativy k posílení obchodních vztahů se subsaharskými státy v rámci úsilí o zmírnění hospodářských důsledků arabského jara;

21.

vyzývá Evropskou unii, aby zvážila dočasné pozastavení splácení dluhů ze strany zemí, které jsou na přechodu k demokracii; vyzývá ke zmrazení majetku zkorumpovaných vedoucích představitelů a k jeho vrácení do příslušných zemí;

22.

vyjadřuje obavy o logistické zdroje a zbraně, které zachránili členové stínové AQMI (Al Kájdy v islámském Maghrebu), což rychle vede k nejistotě v sahelsko-saharském pásmu;

23.

trvá na zapojení členských států EU, OSN a specializovaných organizací do procesu získávání zbraní zpět od bývalých bojovníků a od civilních osob a zajištění bezpečnosti států sousedících s Libyí, které jsou ohroženy destabilizací;

24.

poukazuje na to, že obrovské zásoby zbraní v držení AQMI představují hrozbu nejen pro sousední země, ale pro celý svět;

25.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Radě ministrů AKT-EU, Evropské komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států EU, orgánům Africké unie, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, Valnému shromáždění Organizace spojených národů, předsedovi Panafrického parlamentu, vládám a parlamentům zemí Středního východu a zemí, kterých se týká evropská politika sousedství, a generálnímu tajemníkovi Unie pro Středomoří.