24.3.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 89/3

1)

Je odmítnutí rumunských daňových orgánů vyhovět žádosti o vrácení spotřebních daní v rozporu s evropským právem (články 7 a 22 směrnice 92/12/EHS (1), jakož i body odůvodnění směrnice), když:

2)

Musí být čl. 22 odst. 2 písm. a) směrnice 92/12/EHS vykládán v tom smyslu, že nepodání žádosti o vrácení spotřebních daní hospodářským subjektem v členském státě, v němž byly spotřební daně zaplaceny, před dodáním výrobků podléhajících spotřební dani do jiného členského státu, kde jsou výrobky určeny ke spotřebě, znamená ztrátu nároku hospodářského subjektu na získání vrácení zaplacených spotřebních daní?

3)

V případě kladné odpovědi na druhou otázku, je rozhodnutí týkající se ztráty nároku hospodářského subjektu na získání vrácení spotřebních daní, které vede k dvojímu zdanění stejných výrobků podléhajících spotřební dani (v členském státě, ve kterém byly výrobky podléhající spotřební dani původně propuštěny pro domácí spotřebu a v členském státě, ve kterém jsou výrobky určeny ke spotřebě), v souladu se zásadou daňové neutrality?

4)

V případě kladné odpovědi na druhou otázku, může být velmi krátká lhůta mezi dnem zaplacení spotřebních daní za výrobky propuštěné ke spotřebě v členském státě a dnem odeslání výrobků podléhajících spotřební dani do jiného členského státu, ve kterém jsou určeny ke spotřebě, považována za lhůtu, která je v souladu se zásadami rovnocennosti a efektivity? Je z tohoto hlediska relevantní skutečnost, že je obecná lhůta, ve které může být požádáno o vrácení daně, poplatku nebo příspěvku v dotčeném členském státě, výrazně delší?