19.11.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 339/7

(1)

Toto rozhodnutí je určeno 36 právnickým osobám patřícím k 17 podnikům vyrábějícím předpínací ocel v souvislosti s účastí na jediném a trvajícím protiprávním jednání v rozporu s článkem 101 SFEU a článkem 53 Dohody o EHP. Tyto subjekty byly zapojeny do stanovování cen, určování kvót, přidělování zákazníků a výměny obchodně citlivých informací v kartelu týkajícím se předpínací oceli s výjimkou zvláštních pásů a výztuh. Tento kartel existoval od ledna 1984 do září 2002 a týkal se všech zemí, které tehdy tvořily EU o patnácti státech, kromě Spojeného království, Irska a Řecka. Kartel měl vliv také v Norsku. Skončil v roce 2002, kdy jej podnik DWK/Saarstahl odhalil v rámci oznámení o shovívavosti Komise (2) podaného v tomtéž roce.

(2)

Případ byl zahájen v návaznosti na žádost o ochranu před pokutami podanou podnikem DWK Drahtwerk Köln GmbH (DWK) dne 18. června 2002.

(3)

Na základě poskytnutých informací proběhly ve dnech 19.–20. září 2002 inspekce v prostorách 14 podniků v šesti zemích.

(4)

V návaznosti na to obdržela Komise v období od 21. září 2002 do 28. června 2007 od šesti podniků žádosti o shovívavost. Čtyři podniky rovněž na žádost o informaci poskytly údaje ve svůj neprospěch.

(5)

Po šetření případu bylo všem podnikům účastnícím se protisoutěžních ujednání zasláno několik žádostí o informace a ve dnech 7.–8. června 2006 proběhla další šetření v prostorách pana (…), externího konzultanta (italské části) kartelu.

(6)

Sdělení o námitkách bylo přijato dne 30. září 2008 a slyšení proběhlo ve dnech 11. a 12. února 2009.

(7)

Komise přijala rozhodnutí dne 30. června 2010 a dne 30. září 2010 přijala pozměňující rozhodnutí, jímž byly opraveny některé chyby ve výpočtu pokuty.

(8)

Pro zajištění toho, aby výše stanovených pokut nebyla nepřiměřená vzhledem k velikosti a obratu dotčených podniků, přijala Komise dne 4. dubna 2011 ještě pozměňující rozhodnutí, v němž využívá svých možností snížit pokuty, za něž jsou zodpovědné pouze čtyři právnické osoby zapojené do jednání, tak, aby tyto pokuty odpovídaly pouze období, v jejichž průběhu se na jednání podílely bez účasti svých současných dceřiných společností. Komise snížila příslušné pokuty na deset procent obratu dotyčných právnických osob.

(9)

Tento případ se týká protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 SFEU a, od 1. ledna 1994, protiprávního jednání v rozporu s článkem 53 Dohody o EHP, pokud jde o předpínací ocel, mimo zvláštní pásy a výztuhy. Předpínací ocel sestává z dlouhých zvlněných ocelových drátů používaných v kombinaci s betonem na staveništích k budování základů, balkonů nebo mostů. Používá se také v podzemním stavitelství a při výstavbě mostů.

(10)

Dotyční dodavatelé se podíleli na stanovování cen, určování kvót, přidělování zákazníků a výměně obchodně citlivých informací v kartelu, který trval více než 18 let, od 1. ledna 1984 do 19. září 2002. Dotyčné podniky navíc prostřednictvím systému vnitrostátních koordinátorů a dvoustranných styků kontrolovaly ujednání týkající se cen, zákazníků a kvót. Někteří dodavatelé byli zapojeni také do zvláštní formy přidělování zákazníků, která se týkala jednoho velkého severského klienta. Svojí povahou toto jednání představuje jeden z nejzávažnějších způsobů porušení článku 101 SFEU.

(11)

Dotyčný kartel sestával z celoevropského uspořádání, které bylo nejprve pojmenováno „Club Zürich“ podle místa ve Švýcarsku, kde se poprvé konala kartelová setkání, a později označeno jako „Club Europe“. Zároveň však existovala dvě regionální uspořádání: v Itálii („Club Italia“) a ve Španělsku/Portugalsku („Club España“). Tato různá uspořádání kartelu představovala jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání, jelikož byla navzájem propojena překrývajícím se územím, členstvím a také chronologicky. Navíc měla stejný cíl a používala stejné mechanismy. Cílem kartelu bylo totiž stabilizovat tržní podíly dodavatelů za účelem ustálení cen a snazšího zvyšování cen. K tomu docházelo prostřednictvím dohod o kvótách, cenách a/nebo přidělování zákazníků. Dohody byly kontrolovány a byly zavedeny kompenzační mechanismy. Členové různých uspořádání se navíc vzájemně informovali o svých pokusech stabilizovat podíly na trhu/ceny a vyvíjeli snahy dohodnout se na společné rovnováze a stanovovat ceny společně.

(12)

Setkání dotyčných podniků obvykle probíhala na okraji oficiálních obchodních schůzek v hotelích po celé Evropě. Komise má důkazy o více než 550 kartelových schůzkách.

(13)

Podniky, jimž je toto rozhodnutí určeno, se účastnily protiprávního jednání alespoň v těchto obdobích:

(14)

Komise při stanovování pokut přihlížela k prodeji zúčastněných podniků na dotčených trzích za poslední rok, který předcházel ukončení kartelu (rok 2001, mimo podnik DWK, u něhož se přihlíží k roku 2000), k velice závažné povaze protiprávního jednání, zeměpisnému rozsahu kartelu a k jeho dlouhému trvání.

(15)

Komise zvýšila pokuty pro ArcelorMittal Fontaine a ArcelorMittal Wire France, jelikož tyto podniky již byly pokutovány za dřívější účast v kartelu. Podnik Saarstahl byl již dříve pokutován za účast v kartelu týkajícím se ocelových nosníků, ale pokuta za předmětný kartel mu byla v plném rozsahu prominuta, jelikož byl první, kdo předložil informace podle oznámení Komise o shovívavosti z roku 2002.

(16)

Komise uznala omezenější účast podniků Proderac a Emme Holding snížením jejich pokuty o 5 %. Pokuta pro podnik ArcelorMittal España byla snížena o 15 % za spolupráci mimo oznámení o shovívavosti.

(17)

Pokuta by u několika podniků překročila zákonné maximum 10 % z obratu za rok 2009, a byla proto snížena na tuto úroveň.

(18)

Komise úplně osvobodila od pokuty podnik DWK/Saarstahl a za spolupráci podle oznámení o shovívavosti z roku 2002 snížila pokutu podnikům Italcables/Antonini (o 50 %), Nedri (o 25 %), Emesa and Galycas (o 5 %), ArcelorMittal a jeho dceřiným společnostem (o 20 %) a podniku WDI/Pampus (o 5 %). Podniky Redaelli a SLM nesplnily požadavky na spolupráci, a jejich pokuty proto sníženy nebyly.

(19)

Komise přijala tři žádosti o uznání platební neschopnosti a snížila příslušným podnikům pokuty, které by jinak musely zaplatit, o 25 %, 50 % a 75 %. Tyto žádosti podle pokynů pro stanovování pokut z roku 2006 obdržela od třinácti podniků.

(20)

Podle čl. 23 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003 byly uloženy tyto pokuty: