Kasační opravný prostředek podaný dne 24. března 2011 Hilfsfonds e.V. proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 29. dubna 2011 ve věci T-36/10, Hilfsfonds e.V. v. Komise

(Věc C-208/11 P)

2011/C 211/27

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Internationaler Hilfsfonds e.V (zástupce: H. Kaltenecker, Rechtsanwalt)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Dánské království

Návrhová žádání navrhovatele

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatel je nevládní organizací založenou podle německého práva, která je činná v humanitární oblasti. Těžištěm sporu je smlouva „LIEN 97-2011“ uzavřená s Komisí, jejímž předmětem je spolufinancování projektu pomoci v oblasti zdravotnictví v Kazachstánu. Smlouvu a projekt Komise v říjnu 2009 jednostranně ukončila, k čemuž podle názoru navrhovatele došlo protiprávně.

Navrhovatel se od ukončení smlouvy snaží zjistit, jaké důvody vedly Komisi k tomu, že přerušila podle názoru navrhovatele tak i vlády Kazachstánu tak důležitý a úspěšný projekt. Navrhovatel se domnívá, že došlo ke zneužití pravomoci, a proto se v několika řízeních u veřejného ochránce práv a soudů Unie pokouší dosáhnout toho, aby Komise předložila veškeré s projektem související podklady na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (dále jen nařízení č. 1049/2001). Komise úplný přístup k dokumentům odmítá.

Navrhovatel napadá usnesení Tribunálu, kterým tento zamítl jako nepřípustnou jeho žalobu na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 9. října 2009, v němž tato znovu odmítla předložit veškeré doklady, a kterým tento soud uložil navrhovateli náhradu nákladů řízení. Navrhovatel namítá, že Tribunál chybně vypočítal a vyložil lhůtu stanovenou pro podání žaloby.

Navrhovatel především namítá, že Tribunál nezohlednil skutečnost, že jeho žaloba směřovala proti rozhodnutí Komise ve dvoustupňovém řízení podle nařízení č. 1049/2001. Navrhovatel tvrdí, že z procesního hlediska vůbec nemohl podat žalobu před tím, než Komise oznámila odpověď na jeho druhou žádost ze dne 15. října 2009, ve které žádal o přezkum odpovědi ze dne 9. října 2009 na svoji první žádost. Takto jednal podle svého názoru v souladu s judikaturou soudů Unie. Lhůta pro podání žaloby začala podle něho běžet poté, co obdržel podle čl. 8 odst. 3 nařízení 1049/2001 zamítavou odpověď na svoji druhou žádost, a to dne 2. prosince 2009. Tato lhůta skončila 2. února 2010. Žaloba tedy byla podle názoru navrhovatele podána včas. Navrhovateli je nejasné, proč Tribunál nesprávně stanovil lhůtu pro podání žaloby na 16. října 2009 (datum podání jeho druhé žádosti) a její konec na 29. prosince 2009, aniž zohlednil, že rozhodnutí ze dne 9. října 2009 (předběžná odpověď na první žádost) se stalo napadnutelným právním aktem až po zamítavé odpovědi na jeho druhou žádost.