7.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 4/1

A.

vzhledem k tomu, že členské státy prožily nejhlubší hospodářskou a sociální krizi od začátku procesu evropské integrace,

B.

vzhledem k tomu, že se prokázal význam stabilní měny a zdravých fiskálních politik, neboť jejich prostřednictvím došlo v Evropě ke zmírnění důsledků krize,

C.

vzhledem k tomu, že ke stabilizaci evropského hospodářství přispěla zejména daňová a měnová politika a stabilizační opatření ve finančním sektoru,

D.

vzhledem k tomu, že dalšímu zhoršení situace pomohla zabránit časová koordinace daňové politiky a protikrizových opatření v zemích G-20, EU a členských státech,

E.

vzhledem k tomu, že daňová politika řady členských států byla procyklická,

F.

vzhledem k tomu, že skutečná hospodářská politika EU existuje pouze v případě měnové politiky, a vzhledem k tomu, že koordinace daňové politiky, která zůstává především v rukou členských států, je omezená,

G.

vzhledem k tomu, že ceny ropy, plynu, nerostů a dalších neobnovitelných zdrojů jsou velmi nestálé, přispívají k celosvětové nerovnováze a byly klíčovou překážkou k dosažení cílové míry inflace ECB těsně pod 2 % v roce 2008; vzhledem k tomu, že se očekává, že tyto ceny ve střednědobém výhledu porostou, a ohrozí tak makroekonomickou stabilitu eurozóny,

H.

vzhledem k tomu, že schodky veřejných financí členských států zřejmě rychle porostou a v roce 2010 budou představovat přibližně 7 % HDP, což je výsledkem kombinace několika faktorů, konkrétně vysokých výdajů vzniklých uplatněním automatických stabilizátorů a diskrečních opatření na podporu hospodářství a finančního sektoru a nižších daňových příjmů; vzhledem k tomu, že se očekává, že se v roce 2011 schodky poněkud sníží, vzhledem k tomu, že některé členské státy však již dávno před krizí opakovaně neplnily kritéria paktu o stabilitě; vzhledem k tomu, že návrat ke zdravým veřejným financím je klíčovým a nezbytným předpokladem pro stabilitu naší společné měny,

I.

vzhledem k tomu, že náklady vynaložené na řešení krize byly hlavním důvodem opětovného zhoršení veřejných financí, zatímco daňová rovnováha většiny členských států se před krizí zlepšila; vzhledem k tomu, že je ale třeba vzít na vědomí, že několik členských států mělo vysoký dluh veřejných financí již před krizí,

J.

vzhledem k tomu, že proticyklické veřejné výdaje byly nezbytné k tomu, aby se zabránilo ještě vážnějšímu hospodářskému propadu, a budou potřeba i nadále k dosažení hospodářské stability; vzhledem ale k tomu, že nadměrné strukturální rozpočtové schodky a nadměrný veřejný dluh představují závažnou překážku hospodářskému růstu a značně omezují výdaje v oblastech, jako je vzdělávání, péče, inovace a veřejné služby,

K.

vzhledem k tomu, že zřízení eurozóny, ač vítané, znemožnilo pružné vnitrostátní politiky směnných kurzů,

L.

vzhledem k tomu, že ačkoli je při politickém plánování téměř nemožné předvídat krizi takto výjimečných rozměrů, byla pravidla paktu o stabilitě a růstu vytvořena pro nepříznivé i příznivé období, ale mnoho členských států opomenulo povinnost připravit se i na dobu poklesu, kterou jim tento pakt stanoví,

M.

vzhledem k tomu, že globalizace nutí eurozónu hrát aktivní roli při řízení světového hospodářství a financí,

N.

vzhledem k tomu, že potenciál eura není na celosvětové úrovni dostatečně využíván, jelikož eurozóna nemá řádně definovanou mezinárodní strategii ani efektivní mezinárodní zastoupení,

1.

je velmi znepokojen současným snížením zaměstnanosti, které se v Evropské unii očekává navzdory výjimečným snahám měnové a daňové politiky; zdůrazňuje, že spolu se zavedením výjimečných opatření zaměřených na oživení hospodářství je třeba spíše posílit než pozastavit strukturální reformy, aby se evropská ekonomika a trh práce staly zdatnějšími a odolnějšími vůči celosvětovým hospodářským otřesům;

2.

vítá aktivní a pružnou měnovou politiku, kterou ECB uplatňuje od října 2008 a která spočívá v navyšování likvidity poskytované úvěrovým institucím;

3.

je znepokojen skutečností, že mimořádné likvidní prostředky, které poskytla ECB a další centrální banky, nebyly všemi bankami využity ke zmírnění krize úvěrového trhu, jíž čelí průmysl a zejména malé a střední podniky;

4.

vítá posílenou spolupráci mezi Radou, ECB a euroskupinou;

5.

je znepokojen hospodářskými důsledky, které měla pro eurozónu rychlá ztráta hodnoty amerického dolaru a čínského juanu, jenž byl uměle devalvován neoprávněným zásahem čínské vlády; vyjadřuje své znepokojení nad případným vznikem nové bubliny na trhu s aktivy v Asii; vyzývá k intenzivnějším mezinárodním makroekonomickým dialogům, které by umožnily úpravu směnných kurzů, aby bylo dosaženo větší rovnováhy ve světové ekonomice;

6.

upozorňuje na to, že cíle cenové stability lze dosáhnout, pouze pokud budou patřičným způsobem řešeny hlavní příčiny inflace; v tomto kontextu zdůrazňuje, že nárůst inflace, ke kterému došlo před vypuknutím finanční krize, nebyl způsoben nadměrnou vnitřní poptávkou, ale prudkým nárůstem cen energie a potravin, komodit, finančních aktiv a nemovitostí;

7.

zdůrazňuje, že kázeň v podobě zdrženlivé mzdové politiky vede rovněž k pozastavení růstu příjmu domácností, a tím i soukromé spotřeby; varuje proto před tím, aby byla zdrženlivá mzdová politika chápána jako výhradní prostředek k dosažení cenové stability a zachování konkurenceschopnosti; připomíná, že větší celosvětová konkurence již přispěla k tlaku na snižování platů, zatímco vyšší ceny komodit a zvýšené energetické náklady snížily kupní sílu spotřebitelů v EU; zdůrazňuje, že reálné mzdy by se měly zvyšovat úměrně k růstu produktivity, a zajistit tak dlouhodobou stabilitu distribuce příjmů;

8.

znovu opakuje, že je třeba dosáhnou lepší spolupráce mezi Světovou obchodní organizací, Mezinárodním měnovým fondem, Radou pro finanční stabilitu a skupinou Světové banky s cílem potírat spekulace a vyrovnat se s problémy, které přináší hospodářská krize;

9.

připomíná, že kolísání směnných kurzů brání globálnímu hospodářskému oživení a že je nezbytné koordinovat měnovou politiku, aby se předešlo vzniku finanční nerovnováhy, která by mohla vést k makroekonomické nestabilitě; vyzývá k uspořádání světové měnové konference pod záštitou MMF, která by byla fórem pro celosvětové konzultace o měnových otázkách;

10.

sdílí názor Komise, která je znepokojena výraznou nerovnováhou v souvislosti s vývojem nákladů na jednotku pracovní síly, mírou růstu produktivity, s rostoucím nerovným rozdělením příjmů a bohatství, s běžnými účty a s rozpětím úrokových sazeb v EU a v eurozóně, a je znepokojen skutečností, že chybí efektivní mechanismy, které by růstu této nerovnováhy zabránily;

11.

v souladu s pracovním dokumentem útvarů Komise, který doplňuje sdělení Komise ze dne 7. května 2008 nazvané „Deset let HMU: úspěchy a problémy po prvních deseti letech fungování Hospodářské a měnové unie“ (KOM(2008)0238); vyzývá Komisi, aby vytvořila diagnostické nástroje a ukazatele, včetně mnohostranného dohledu nad náklady na jednotku pracovní síly, reálnými směnnými kurzy, finančními trhy a politikami ovlivňujícími konkurenceschopnost, s jejichž pomocí by efektivněji sledovala a hodnotila relevantní hospodářský vývoj v členských státech;

12.

bere na vědomí znepokojení, které vyjádřila Komise ve svém výročním prohlášení o eurozóně za rok 2009, týkající se nerovností, které se nahromadily v eurozóně, a dále bere na vědomí to, co Komise označuje za jejich dva hlavní zdroje: na jedné straně je model růstu soustředěný na konkurenceschopné exportní odvětví zranitelný, když není toto odvětví podporováno domácí poptávkou, a na druhé straně může mít v některých zemích, které mají schodek nerovnováha formu nadměrného tlaku domácí poptávky, výkyvů cen nemovitostí a nafouklého stavebnictví; navrhuje proto, aby Komise prozkoumala možné způsoby, jak účinně zlepšit ekonomické řízení eurozóny, včetně vytvoření nových mechanismů, které by zabránily obnovení nadměrného růstu těchto nerovností v budoucnosti a asymetrickým otřesům, k nimž přispívají;

13.

zdůrazňuje, že Komise ve svém výročním prohlášení o eurozóně za rok 2009 jasně uvádí, že zavedený mechanismus politiky koordinace v eurozóně během krize nefungovaly správně; sdílí názor Komise, že je naléhavě nutné prohloubení a rozšíření makroekomonického dohledu, aby se urychlila koordinovaná reakce na krizi;

14.

vítá využívání prostředků EIB a společných, i když rozdílných příspěvků členských států na proticyklické veřejné výdaje během krize, které byly použity k částečné kompenzaci omezené velikosti evropského rozpočtu; nicméně varuje před přílišným obracením se na EIB, které by mělo za následek obcházení rozpočtového procesu a neumožnilo by Parlamentu vyjádřit se k orientaci vynakládaných výdajů; připomíná proto, že by se EIB neměla stát náhradou rozpočtu EU;

15.

souhlasí s Komisí, že pro úspěšný rozvoj HMU má zásadní význam dohled nad finančními trhy a jejich regulace, daňová kázeň a snížení vnitřních a vnějších schodků;

16.

zdůrazňuje, že je třeba komplexně uplatňovat pravidla paktu o stabilitě a růstu, konstatuje však, že pravidla stanovená v tomto paktu odkazují pouze na veřejný schodek a veřejný dluh; poukazuje na to, že tento nástroj daňové koordinace se zabývá pouze částečně hlavními příčinami hospodářské nerovnováhy v eurozóně; domnívá se proto, že daňová koordinace by měla přesahovat současnou oblast působnosti paktu o stabilitě a růstu;

17.

zdůrazňuje, že by stávající hospodářská a finanční krize a větší finanční koordinace mezi členskými státy, které již přijaly euro, neměly vést k uzavření eurozóny;

18.

opakuje svůj názor, že hospodářská koordinace by měla mít podobu integrované evropské strategie pro hospodářství a zaměstnanost a měla by vycházet z budoucí strategie EU 2020, integrovaných hlavních směrů, strategie pro udržitelný rozvoj a konvergenčních programů a programů stability;

19.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad neudržitelnou úrovní veřejného dluhu a jeho předpokládaným rychlým zvýšením v letech 2010 a 2011;

20.

zdůrazňuje, že je důležité efektivně používat nová ustanovení článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, aby došlo ke zlepšení hospodářské koordinace a řízení v eurozóně; očekává, že Komise a předseda euroskupiny přijmou v tomto ohledu konkrétní návrhy;

21.

vítá první výroční zprávu Evropské poradní komise pro dohled nad statistikou a souhlasí mimo jiné s jejím závěrem, že ve státech, kde tomu tak dosud není, by měla být právně zakotvena profesionální nezávislost vnitrostátních statistických úřadů; očekává hodnocení Komise (Eurostatu) v souvislosti s jejím každoročním monitorováním dodržování kodexu zásad, jak je stanoven v doporučení Komise o nezávislosti, bezúhonnosti a odpovědnosti vnitrostátních statistických úřadů a statistického úřadu Společenství (KOM(2005)0217 v konečném znění);

22.

je znepokojen sníženou schopností členských států čelit budoucím hospodářským propadům a podílet se na naléhavě nutných investicích do znalostí, modernizace průmyslu a udržitelného rozvoje;

23.

souhlasí s tím, že zvýšením flexibility svého rámce poskytuje revidovaný pakt o stabilitě a růstu z roku 2005 vhodné nástroje pro koordinaci ústupových strategií a umožňuje dostatečný prostor pro manévrování během hospodářských propadů, což má umožnit konsolidaci hospodářské obnovy; je však toho názoru, že jakmile současný pokles skončí, bude třeba při dodržení reformovaného paktu o stabilitě a růstu posílit preventivní složku paktu s cílem zajistit, aby se členské státy v období růstu účinně zdržely procyklických politik;

24.

zdůrazňuje, že by Komise měla při vyhodnocování stabilizačních a konvergenčních programů členských států významným způsobem přihlížet k závěrům svého sdělení nazvaného „Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí pro hospodářské oživení“ (KOM(2009)0545);

25.

podporuje rozhodnutí Komise uplatnit postup při nadměrném schodku ke snížení veřejného schodku a zdůrazňuje, že je důležité, aby členské státy v letech 2010 a 2011 zahájily řádně načasované, ambiciózní, konkrétní a měřitelné programy pro vyrovnání svých veřejných financí;

26.

je mimořádně znepokojen vývojem schodku v Řecku; žádá, aby tato situace sloužila pro poučení při budoucím rozšiřování eurozóny, zejména pokud jde o kvalitu statistických údajů;

27.

domnívá se, že členské státy, které mají problémy s udržením veřejných financí, by měly být především odpovědné za řešení těchto potíží, zejména prostřednictvím přiměřenější daňové politiky; vyzývá členské státy, aby urychlily své reformy prostřednictvím rozhodných politických opatření, jež by zaplnila mezery v udržitelnosti způsobené vysokou mírou zadlužení a náklady souvisejícími se stárnoucí populací;

28.

zdůrazňuje skutečnost, že některé nedostatky ve struktuře HMU a do jisté míry i hospodářská politika některých členských států eurozóny stejně jako partnerských třetích zemí způsobují, že členské státy mají potíže při nápravě své finanční situace; připomíná své přesvědčení, že by měl být stávající mechanismus politické koordinace uvnitř eurozóny rozšířen, aby bylo možné řešit zejména stávající a budoucí hospodářskou nerovnováhu a rozdíly v tomto seskupení; v této souvislosti vyjadřuje politování nad skutečností, že mezi vládami neexistují žádná závazná ujednání, na jejichž základě by mohla být koordinace v eurozóně vymáhána;

29.

vyzývá Komisi, aby navrhla soubor opatření, která by členským státům umožnila obnovit rovnováhu veřejných účtů a financovat veřejné investice:

30.

opakuje svůj názor, že vlády členských států by při rozhodování o vnitrostátních rozpočtech měly zohledňovat jak integrované hlavní směry a doporučení pro jednotlivé země, tak celkovou rozpočtovou situaci v eurozóně; aby se zabránilo rozdílům způsobeným používáním odlišných makroekonomických odhadů (týkajících se například světového růstu, růstu EU, ceny barelu ropy, úrokových sazeb) a jiných parametrů, je třeba harmonizovat různé vnitrostátní daňové kalendáře a hlavní předpoklady používané v podkladových prognózách;

31.

vyzývá Komisi a členské státy k práci na definici nástrojů pro posílení srovnatelnosti vnitrostátních rozpočtů, pokud jde o různé kategorie výdajů;

32.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve konkrétně navrhla, jak by se finanční odvětví mělo podílet na nákladech spojených s krizí;

33.

vyzývá ECB, Komisi a členské státy eurozóny, aby prosazovaly proces hospodářské a měnové integrace uvnitř EU a podporovaly rozšíření eurozóny;

34.

vyzývá ECB, aby podporovala úsilí členských států vně eurozóny o přijetí eura, a to zejména v případech, kdy prokázaly schopnost provádět řádnou a stabilní fiskální kázeň;

35.

připomíná, že krize neomlouvá odkládání boje proti změně klimatu a zhoršování životního prostředí; zdůrazňuje, že odkládat tato opatření by mohlo být nákladné z hlediska ekonomického i ekologického a že nejlepším způsobem, jak omezit závislost na omezených zdrojích a vytvořit nová pracovní místa v moderních odvětvích udržitelných z hlediska životního prostředí, je zvýšit energetickou účinnost a účinnost využívání zdrojů a přejít k udržitelným obnovitelným zdrojům;

36.

vyzývá členské státy a Komisi, aby v tomto ohledu radikálně zvýšily své úsilí, a žádá ECB a Komisi, aby tuto otázku zařazovaly do pravidelných hospodářských zpráv;

37.

vyzývá euroskupinu, aby přijala nezbytná opatření, která usnadní vstup do eurozóny těm členským státům, které o něj usilují a které splňují potřebné podmínky;

38.

připomíná svůj názor, že v otázce přechodu ke společnému mezinárodnímu zastoupení eurozóny nebyl navzdory krizi zaznamenán významný pokrok;

39.

zastává názor, že politická agenda pro HMU bude výrazně ovlivněna mj. novými výzvami, které představují rozvíjející se asijské ekonomiky; vyjadřuje politování nad skutečností, že navzdory rostoucímu celosvětovému významu eura jakožto rezervní měny nebylo dosaženo výraznějšího pokroku ve zlepšování mezinárodního zastoupení eurozóny; zdůrazňuje, že eurozóna musí vypracovat mezinárodní strategii, která bude odpovídat mezinárodnímu postavení její měny;

40.

připomíná rovněž, že je také třeba se zabývat globální nerovnováhou související s kolísáním směnných kurzů, mimo jiné kurzu eura vůči americkému dolaru a čínskému juanu, aby se zabránilo finančním krizím v budoucnosti; vyzývá euroskupinu, Radu a ECB, aby tudíž zintenzívnily koordinaci svých opatření v oblasti kurzové politiky;

41.

zdůrazňuje význam závěrů skupiny G-20 týkajících se globální nerovnováhy a úkolů, které musí každý hospodářský prostor splnit, aby vyrovnal svou ekonomiku; zdůrazňuje význam směnných kurzů pro přípravu příštích summitů skupiny G-20; je toho názoru, že by tyto přípravy měly být v rámci EU transparentnější a že by o nich měl být průběžně informován Parlament;

42.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a parlamentům členských států, Euroskupině, Evropské centrální bance a Evropské investiční bance.