Žaloba podaná dne 3. září 2010 — Bloufin Touna Ellas Naftiki Etaireia a další v. Komise

(Věc T-367/10)

()

2010/C 301/58

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Bloufin Touna Ellas Naftiki Etaireia (Atény, Řecko) Chrisderic (St Cyprien, Francie), André Sébastien Fortassier (Grau D’Agde, Francie) (zástupci: V. Akritidis a E. Petritsi, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobců

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby žalobci uvádějí tři žalobní důvody.

Zaprvé tvrdí, že napadené nařízení bylo přijato v rozporu se zásadami rovného zacházení a zákazu diskriminace stanovenými v článku 18 SFEU, který zakazuje diskriminaci na základě státní příslušnosti, a v čl. 40 odst. 2 SFEU, který zakazuje diskriminaci mezi výrobci nebo spotřebiteli v zemědělském odvětví, jakož i v rozporu s obecnou zásadou práva Evropské unie ve smyslu čl. 21 odst. 2 Listiny základních práv a svobod Evropské unie.

V tomto ohledu žalobci tvrdí, že Komise diskriminovala dvojím způsobem. Jednak zakázala další rybolov Řecka, Francie a Španělska (2) ještě před skončením období rybolovu, přičemž však úroveň vyčerpání řeckých kvót byla podstatně nižší než kvót Španělska. Jednak zatímco Komise informovala všechny tři členské státy EU, že rybolov bude skončen, vydala dvě různá závazná nařízení o skončení rybolovu, jedno pro Řecko a Francii a druhé pro Španělsko, které ve skutečnosti umožnilo španělské flotile pokračovat v rybolovu až do skončení období rybolovu. Žalobci tvrdí, že jim není znám žádný objektivní důvod, který by odůvodňoval takové rozdílné zacházení.

Zadruhé žalobci uvádějí, že Komise porušila obecnou zásadu proporcionality stanovenou v čl. 5 odst. 4 SFEU a Protokolu č. 2 připojeném ke Smlouvě, která je potvrzena ustálenou judikaturou jako vyšší právní pravidlo na ochranu jednotlivce. Podle názoru žalobců Komise mohla přijmout přiměřenější opatření, aby zaručila, že členské státy EU budou respektovat systém nařízení (ES) č. 1224/2009 (3) a zákaz rybolovu tuňáka obecného, pokud národní kvóty dosáhnou kritickou hranici vyčerpání blížící se 100 %. Také mohla tuto činnost zakázat ke stejnému dni všem dotyčným členským státům EU.

Zatřetí žalobci tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo přijato v rozporu s obecnou zásadou řádné správy a povinnosti řádné péče, které jsou definovány ustálenou judikaturou a upraveny v článku 41 Listiny základních práv a svobod Evropské unie.

(1)  Úř. věst. L 142, s. 1

(2)  Nařízení Komise (EU) č. 508/2010 ze dne 14. června 2010, kterým se zakazuje rybolov pro plavidla lovící košelkovými nevody plující pod vlajkou Španělska nebo zaregistrovanými ve Španělsku, která loví tuňáka obecného v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři (Úř. věst. L 149, s. 7).

(3)  Nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006 (Úř. věst. L 343, s. 1).