This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62010CN0379
Case C-379/10: Action brought on 29 July 2010 — Commission v Italian Republic
Věc C-379/10: Žaloba podaná dne 29. července 2010 — Evropská komise v. Italská republika
Věc C-379/10: Žaloba podaná dne 29. července 2010 — Evropská komise v. Italská republika
Úř. věst. C 301, 6.11.2010, p. 6–7
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
|
6.11.2010 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 301/6 |
Žaloba podaná dne 29. července 2010 — Evropská komise v. Italská republika
(Věc C-379/10)
()
2010/C 301/08
Jednací jazyk: italština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: L. Pignataro a M. Nolin, zmocněnci)
Žalovaná: Italská republika
Návrhová žádání žalobkyně
|
— |
Určit, že Italská republika tím, že vyloučila veškerou odpovědnost italského státu za škody vzniklé jednotlivcům v důsledku porušení práva Unie vnitrostátním soudem rozhodujícím v posledním stupni, pokud toto porušení je důsledkem výkladu právních norem nebo posouzení skutkového stavu a důkazů učiněných tímto soudem, a tím, že omezila tuto odpovědnost pouze na případy úmyslného zavinění nebo hrubé nedbalosti podle čl. 2 odst. 1 a 2 italského zákona č. 117 ze dne 13. dubna 1988, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z obecné zásady odpovědnosti členských států zakotvené Soudním dvorem v jeho judikatuře za porušení práva Unie některým z jejich soudů rozhodujících v posledním stupni, což je zásada stanovená Soudním dvorem Unie; |
|
— |
uložit Italské republice náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Zákon č.117 ze dne 13. dubna 1988 o nápravě škod vzniklých při výkonu soudních funkcí a o občanskoprávní odpovědnosti soudců [legge no 117 (sul) risarcimento dei danni cagionati nell’ esercizio delle funzioni giudiziarie e responsabilità civile dei magistrati], vylučuje veškerou odpovědnost italského státu za škody vzniklé jednotlivcům porušením práva Unie přičitatelným vnitrostátnímu soudu rozhodujícímu v posledním stupni, pokud je toto porušení důsledkem výkladu právních norem nebo posouzení skutkového stavu a důkazů učiněných tímto soudem. Krom toho omezuje tuto odpovědnost pouze na případy úmyslného zavinění nebo hrubé nedbalosti.
V rozsudku Traghetti del Mediterraneo, vydaném ve věci C-173/03 (1), Soudní dvůr dospěl k závěru, že:
„Právo Společenství brání vnitrostátním právním předpisům, které obecně vylučují odpovědnost členského státu za škody způsobené jednotlivcům porušením práva Společenství přičitatelným soudu rozhodujícímu v poslední instanci z důvodu, že dotčené porušení vyplývá z výkladu právních pravidel nebo z posouzení skutkových okolností a důkazů uskutečňovaných tímto soudem.
Právo Společenství rovněž brání vnitrostátním právním předpisům, které omezují založení této odpovědnosti pouze na případy úmyslu nebo hrubé nedbalosti soudce, pokud by takové omezení vedlo k vyloučení založení odpovědnosti dotčeného členského státu v ostatních případech, kdy došlo ke zjevnému porušení použitelného práva tak, jak je upřesněno v bodech 53 až 56 rozsudku ze dne 30. září 2003, Köbler (C-224/01) (2)“.
Soudní dvůr tak shledal zákon č. 117 neslučitelným se svou judikaturou. Tato judikatura stále platí a je i nadále uplatnitelná. Přetrvává tudíž rozpor zákona č.117 s judikaturou Soudního dvora.
(1) Rozsudek ze dne 13. června 2006, Traghetti del Mediterraneo (C-173/03, Sb. rozh. s. I-5177).
(2) Rozsudek ze dne 30. září 2003, Köbler (C-224/01, Recueil, s. I-10239).