Kasační opravný prostředek podaný dne 8. března 2010 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 15. prosince 2009 ve věci T-156/04, Électricité de France (EDF) v. Komise

(Věc C-124/10 P)

(2010/C 161/23)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: E. Gippini Fournier, B. Stromsky a D. Grespan, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Électricité de France (EDF), Francouzská republika, Iberdrola SA

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Evropská komise předkládá na podporu svého kasačního opravného prostředku dva důvody.

V prvním důvodu navrhovatelka uvádí, že Tribunál zkreslil skutkový základ sporu. Na rozdíl od toho, co uvádí napadený rozsudek, Francouzská republika údajně neprovedla konverzi daňového dluhu na kapitál, nýbrž jednoduše společnosti EDF poskytla státní podporu ve formě osvobození od korporační daně. Rekapitalizace společnosti EDF, sama o sobě, údajně nebyla zrušeným rozhodnutím považována za státní podporu; pouze její daňové důsledky byly údajně Komisí považovány za státní podporu.

V druhém důvodu obsahujícím čtyři části navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že jednání francouzské vlády v dané věci považoval za jednání prozíravého na tržní hospodářství zaměřeného soukromého investora.

Zaprvé navrhovatelka zpochybňuje posouzení Tribunálu, podle kterého rozlišení mezi státem akcionářem a státem vykonávajícím veřejnou moc v zásadě závisí na cíli sledovaném státem — v dané věci rekapitalizaci společnosti EDF — a nikoli na objektivních a ověřitelných skutečnostech. Jednak totiž Soudní dvůr údajně opakovaně připomenul, že čl. 87 odst. 1 ES nerozlišuje podle příčin a cílů státních opatření. Zároveň je údajně kritérium spočívající na úmyslu státu zvlášť nevhodné pro posouzení existence státní podpory, jelikož takové kritérium je ze své povahy subjektivní a vyžaduje výklad.

Zadruhé Komise Tribunálu vytýká, že svou analýzu nezaložil na srovnávací studii jednak jednání, které by za podobných okolností použil prozíravý soukromý hospodářský subjekt nepožívající výsad, a jednak jednání uplatněného v dané věci francouzským státem, vybaveným svými výsadami veřejné moci.

Zatřetí navrhovatelka tvrdí, že napadený rozsudek porušil zásadu rovného zacházení mezi veřejnými a soukromými podniky, a umožnil tak lepší daňové zacházení státu, včetně podniků, ve kterých stát není jediným akcionářem.

Konečně podle Komise Tribunál údajně porušil pravidla upravující rozdělení důkazního břemene, pokud jde o použitelnost zásady prozíravého na tržní hospodářství zaměřeného soukromého investora a dále zohlednil skutečnosti, které se vyskytly po přijetí zrušeného rozhodnutí.